Príspevky užívateľa

Zavrtím ocasem, zatímco tě poslouchám.
"Jsem nesmírně rád, že to tak vidíš. V předchozích smečkách bylo postavení nejdůležitější a za překročení byl trest. Raději by nechali vlka zemřít, než abych překročil hranici a vyléčil ho," zavrtím nad tím hlavou a na okamžik stáhnu uši k hlavě. Než je zase našpicuju. Vykročím spolu s tebou.
"tak se na to podíváme." zamručím a dojdu k první hromádce. Zavrtím ocasem, když zavětřím.
"Heřmánek! Ten mám moc rád," zamručím.
"Ten je dobrý na zimnici, žaludeční potíže, pomáhá se střevními potížemi, výpary při dýchacích potížích, v kombinaci je dobrý i při potížích se spánkem... Je takový hezky univerzální a krásně voní," zamručím. Posunu se dál. Opět pořádně zavětřím.
"Jitrocel. Na kašel, střevní potíže, rány." posunu se o další krok dál. Když přivoním, zašklebím se a couvnu. Zatřesu hlavou.
"Levandule..." prohlásím mírně znechuceně.
"Horečka, desinfekce, dobře působí výpary a její vůně, ale taky solidně vyhání brebery. A mě osobně smrdí," vysvětlím tak rovnou i svou reakci. Pak pokračuju dál, stejným způsobem.
Borovice, růže, šalvěj, měsíček, tymián, rozmarýn, řebříček, vrba, hořčice, bez, česnek, lípa, máta, maliník, cibule, puškvorec, kopřiva, petržel, kostival, šťovík, barvínek, topol, lopuch, dub, pampeliška, vlaštovičník, saturejka, pelyněk, meduňka.... Spousta a spousta rostlinek. Ty běžně dostupné v přírodě znám bez zaváhání. Některé se čichem zdají podobné, u takových se dotknu jen špičkou jazyka. To mi postačí k identifikaci. Jsem opatrný, protože některé rostlinky nejsou na vnitřní užití. Pokud to tak je, raději řeknu, co to může být a proč to nedokážu určit s jistotou. Nedělám ze sebe nijak velkého hrdinu. Raději říct pravdu, než špatně hádat. U těch více aromatických musím po přičichnutí odcouvat, sem tam si odfrknout nebo i kýchnout.

Zacukám ušima a stočím obličej tvým směrem.
Tak tohle je rozhodně nečekaný směr, pomyslím si. Překvapení je na mě tentokrát i znát. Neznám smečku, kde by byli ochotni přeskočit postavení, když má někdo talent. Jsem rád, že to tady Feier bere jinak. Zavrtím ocasem.
"Samozřejmě. Díky," prohlásím s úsměvem. Jsem opravdu nesmírně rád, že je mým velitelem právě Feier. Zpozorním, kdy vstaneš a oklepeš se. Ale žádné poznámky co se zdravotního stavu týká nejsou. Takže jsem spokojen.
"Pokud nemáš bylinky moc blízko u sebe, aby vzájemně načuchli, tak s identifikací nebudu mít problém. Běžný základ samozřejmě znám. Perličky a vzácnosti, tam můžu trochu pokulhávat a rád se doučím," přejdu plynule na řeč o bylinkách. Jsem v nich celkem dobrý. Vím, že se na magii nedá spoléhat vždy a za všech okolností a ne každý na ni může reagovat dobře. Proto i znám, jak si poradit bez ní. Víceméně.

Ještě chvíli nechám tlapu na tobě. Pak už ale má srst pohasne a já stáhnu tlapu. Posadím se s hlavou nakloněnou ke straně.
"Jo, to už mi došlo," zamručím.
"To sice ano, ale pořád jsem omega a neměl bych. Tak jen chci, aby bylo vše jasné a nebyly žádné potíže." dodám upřímně. Opravdu nestojím o to, aby byly nějaké neshody.
"Nemyslím si. Alespoň jsem nevypozoroval žádnou souvislost." odpovím klidně.
"Mělo by být už bezpečné vstát. Jen se ještě pohybuj opatrně a dej tomu čas alespoň do zítřka, ať je jistota, že je vše v pořádku," vrátím se krapet zpět k roli léčitele.

Zacukám uchem a v duchu zaskučím nad tak debilním nápadem. Jasně, chápal bych to, kdyby tu nebyl žádný jiný léčitel...
Ale... Asi si i on na mě musí zvyknout, což? pomyslím si. Nebrání mi to ovšem, abych si rýpl.
"Ty jsi ale idiot. Uvědomuješ si, že už tu nejsi jediný léčitel?" nakloním hlavu ke straně.
"Léčitelé musí být v top stavu. Tím spíš, když jsi mě varoval, jaká tahle smečka je s ohledem na úrazy. A já tomu věřím. Roo jsem léčil ještě před nástupem, nedávno Artemis v horách, teď ty..." uchechtnu se.
"Tady se jeden vážně jen tak nenudí, že?" zavrtím hlavou.
"O Artemis jsem ti mimochodem chtěl říct. Zřítila se nějak ve skalách, tam jsem nechtěl čekat na svolení a riskovat průšvih se zhoršením. I když na tom nebyla nijak zle." zamručím. Jo, je to trochu víc slov a informací pro někoho, kdo měl otřes mozku... Ale ano, měl. I ten má magie dává do kupy.
"No, jak vidíš, je to celkem jednoduché. Někdo říká, že to nepříjemně brní, někomu je to pro změnu příjemné. Nevím, na každého má magie pocitově působí trochu jinak. Asi to bude tím, že jsme každý jiný," pousměju se.

Projede mnou osten, když se tak víceméně zhroutíš k zemi. Samozřejmě slyším, jak jsi zadržel dech a ani za nic se mi to nezamlouvá. Tak jako tak, do práce se pouštím hned. Bez vyzvání, bez čekání. Co bych to jinak byl za léčitele? Pozorně poslouchám, co mi říkáš.
Dobré vědět, že není nic zlomeného, bleskne mi hlavou.
"Dobře. Jsem rád, že jsi nebyl sám. Ale mohl jsi zavolat, jakmile jsi byl na hranicích," zamručím. Ale jsem si moc dobře vědom toho, proč jsi to neudělal. Jasně jsi říkal, že naše smečka je hrdá.
"To je fuk. Stalo se, no ne? Hlavně, že jsi se dostal zpátky a já dorazil včas, abych ti pomohl." zamručím, zatímco pokračuju s léčením. Zlomeniny se léčí pomaleji, než měkká tkáň. Ale nemáš úplnou zlomeninu, pouze naštíplá žebra, tak to nebude na dlouho.
"Za chvíli budeš zase fit."

Trhnu sebou, jakmile mi odpovíš. Sice nevím, kde přesně je kotlina a tak. Ale poznámka, že dál, než jsme se potkali je pro mě dostačující.
"Fajn, šílenče. Opatrně se posaď, postarám se o tebe." okamžitě ti pomůžu. Znamená to pro mě i ten důležitý kontakt, po kterém se mi okamžitě srst zprudka rozzáří.
Tohle mohlo skončit opravdu katastrofálně... Má výdrž, což je fajn... Ale tohle už je dost přes čáru. pomyslím si starostlivě. Tvým tělem se okamžitě začne šířit má léčivá magie.
Žádné sípání, takže nemá protržené plíce. Ale to neznamená, že se nemohlo poškodit nic dalšího, našpicuju uši a pozorně se zaposlouchám do tepu srdce.

Nadšeně zavrtím ohonem, když souhlasíš, že si to vezmeš na starost.
"Tak fajn, budu s tebou počítat!" reaguju vesele. Ale zpozorním hned, jak se rozhodneš ustoupit a prozradit, co se stalo. Okamžitě se přiblížím.
"A s tím jsi se trmácel jak dlouho?" zavrtím hlavou.
"Je ti líp když stojíš nebo sedíš?" zjišťuju okamžitě situaci. Ani mě nenapadne žádat o povolení nebo ukazovat úctu. Teď je důležitější vyřešit tvůj stav. A navíc, mám takové tušení, že ty na tom nebudeš tak trvat, jako ostatní.
Zajímalo by mě, jak mě bereš... pomyslím si. Ale hned tu myšlenku zaženu a soustředím se na práci. Počkám prvně na tvé odpovědi, než budu pokračovat dál.

Mírně zavrtím ocasem, když se ozveš.
Feier!! bleskne mi nadšeně hlavou. Bez zaváhání zamířím do jeskyně.
"Našel, celkem bez potíží. Už si to tu všelijak procházím a troufám si říct, že bych i trefil na všechna místa. Chtělo by to nějaký trénink, kde mě někdo prozkouší," zazubím se s šibalským tónem. Jasně, že to je myšleno jako popíchnutí, aby ses toho ujal.
Uvidíme, zda se chytíš... Ale nejdřív... nakloním hlavu ke straně.
"Ale teď důležitější věc. Jsi v pohodě?" zeptám se zcela vážně.
"Tvůj tep se sice klidní, ale dech pořád nesedí." zamručím a přitáhnu uši k hlavě. Nechci vypadat příliš vlezle... Na druhou stranu, jsi taky léčitel a moc dobře znáš, co v léčiteli vězí a nedá mu spát.

Zatím se stále tak nějak motám po území. Jsem s ním již obeznámen, ale teď je potřebova vypilovat orientaci. Třeba bych mohl někoho zlanařit, aby to se mnou vzal jako trénink.
A to je super nápad!! pomyslím si a zavrtím ocasem. Zatím mi to celkem vychází, tak by to mohlo jít. Drápy mi zacvakají na kameni. Zastavím a natočím uši do stran. Zavětřím.
Ano, jsem správně. Tady to je! pomyslím si nadšeně a vyběhnu po cestě k jeskyni vonící přehršlí bylinek. Zhluboka se nadechnu už cestou.
"Je to nádherná vůně. Feier opravdu udělal neuvěřitelný kus práce," zamručím k sojce, která mi proletí nad hlavou. Mírně zpomalím. Bylinky sice voní nádherně, ale jsou dost výrazné pro lepší čich. Lehkým klusem připomínajícím spíše taneční krok stoupám po cestě k jeskyni, kde se zastavím. A zarazím se. Slyším ten těžší dech, ten zvýšený tep. A tíhu visící ve vzduchu.
"Haló?" zavolám jemně. Díky pachu bylinek a silného pachu Feiera kolem si nejsem jist, kdo by tu mohl být.

Musím se uchechtnout.
"Mluvíš s někým, kdo si nepamatuje většinu svého života." mrknu na Roo. Beru to v tomhle směru spíše jako vtip, než nějaké rýpání nebo tak.
"Tak mým prospěchem smečce by mělo být mé léčení," zamručím zamyšleně.
"výše postavené snad respektuji dostatečně. Ale to se dozvím asi až pokud bude průšvih," zazubím se.
"Samozřejmě nikoho proti sobě poštvat nechci, takže mi nakonec zbývají ty tréninky." zacukám zamyšleně ušima. Určitě je vždy co trénovat, ale podle mě si vedu dostatečně. Tak jako tak, stoupnout v hyerarchii chci. Nikoliv proto, že bych měla nějaké sebestředné cíle. Chci mít jistotu, že vůči ostatním neudělám nějakou botu a mít tak nějak svůj klid. Našpicuju uši tvým směrem.
"Dáme trénink, ctěná Roo?" zeptám se a zavrtím ohonem. Na tváři se mi usadí horlivý výraz. I oslovení "ctěná Roo" ode mě zní vznešeně, nikoliv jako výsměch.

Zazubím se.
"To doufám. Nebo mě Feier sežere, že mu kradu pacienty," prohlásím pobaveně, zatímco vyčkávám, až se sebereš ze země. Nijak na tebe netlačím a nechávám ti prostor, abys sebrala odvahu to vyzkoušet. Vím moc dobře, že zdravý rozum nabádá k tomu, že je to hloupost, že to nemůže být v pořádku a musí to bolet. Je to na jednu správné myšlení. Na druhou stranu, jsem si se svými schopnostmi naprosto jist. Nakonec ale ucítím přes tlapy vibrace a přidá se zvuk drápků na skále. Zbystřím a našpicuju uši. Musím se pousmát.
"Výborně. To jsem rád. Doporučuju si dneska už odpustit nějaký šílený běh. Maximálně klus, pokud to nebude bolet. A pozor se skoky." brouknu jemně. Postavím se a protáhnu.
"Zítra už můžeš navyšovat, ale s rozumem. Ber to jako zrychlenou rekonvalescenci. Kdyby nastal nějaký problém, tak léčitel, samozřejmě," je znát, že tohle vše říkám spíše ze zvyku, než že bych nějak podtrhoval tvůj intelekt.

Zadívám se na tebe.
"Ale kdepak. Není to tak, že bychom si v násilí libovali. Ale střežíme si své území. Pokud někdo na vyzvání území neopustí, je přistoupeno k násilnému vyhnání. Ale na to je dotyčný upozorněn, takže je to ve výsledku jeho volba." pokrčím rameny.
"Nelam si hlavu s minulostí. Život máš teď a tady. Soustřeď se na to. Najdi si nový domov, kde se budeš cítit dobře." nakloním hlavu ke straně.
"To moc dobře znám. Také si většinu svého života nepamatuju." brouknu jemně.
"A nijak se tím netrápím. Pokud si mám vzpomenout, tak si vzpomenu. Zbytečně na to tlačit nadělá pouze škody." dodám přátelsky. Doufám, že ti to pomůže s nakládáním vlastního života.
"Jak říkám, většinu života si nepamatuju. A co si pamatuju, tak je bez zraku. Takže ano, netuším, jak co vypadá. Ale jinak se trochu mýlíš. Kontaktem s vlky zjišťuju díky popisům, jak by mělo co vypadat. A popis, to nikdy není úplně ono. Takže mám lehkou představu. V kombinaci se zvědavostí jsou dny, kdy mě to dožene a chvíli trápí," přiznám. Udržuju si ale lehčí tón. Teď není čas, kdy bych si něco takového chtěl připouštět.

Musím se zasmát.
"No počkat, někdo by měl i k tomu Feierovi nebo mě zničíte!" prohlásím na oko zděšeně. Ale culím se u toho, takže je znát, že je to jen legrace.
Samozřejmě, že nečekám, že to tak dopadne. Mé léčení je sice rychlé, ale taky mám svůj život, že ano?
"Není vůbec za co," odpovím jemně a ucouvnu, abych ti dal prostor. Samozřejmě čekám, až se zvedneš a ukážeš mi, jak na tom s tím pohybem jsi. Sice své magii věřím, ale mám raději jistotu, že jsem odvedl dobrou práci.
"Tak šup opatrně na nohy. A jakýkoliv problém hlaš." nakloním hlavu ke straně a čekám.

Musím se zasmát, to jinak nejde.
"Ano, nová posila léčitelů. Ale jestli mohu doporučit, raději se zkus neničit příliš často. Sice má metoda léčení je vcelku rychlá, ale neléčím bolesti. A příliš časté zranění se pak hůře hojí," varuju pro jistotu.
"Ale jinak jsem samozřejmě stále k ruce," dodám vlídně a mírně zavrtím ocasem. Nakloním hlavu ke straně, zatímco tě sleduju.
"Pokud si chceš ptáčka ochočit, je dobré začít s ptáčetem. Je to ale náročné, protože by skoro v jednom kuse baštili. Já tuhle slečnu nosil ve váčku kolem krku. Baštila hmyz, tak jsem vždycky hrabal žížaly." vysvětlím trošku.

Zavrtím ohonem.
"Budu s tím počítat," prohodím potěšeně. Svět je zajímavý - vždy se najede něco, čím se dá ještě přiučit. Dál už se tak nějak nemám důvod vměšovat do vaší debaty. Vyjdu před jeskyni a zavětřím. Začnu si ji v jejím blízkém okolí zkoumat. Ale je znát, že i poslouchám, co se děje v jeskyni.
Tohle vlče je stažené hodně do sebe. Velký vlku, co se mu asi tak mohlo stát, že si drží takový opatrný odstup? přemítám v duchu a vypadám na první pohled zamyšleně.
Fakt, že není z této smečky už sám o sobě vypovídá o těžkém startu. Místo poklidného dětství, tuláctví už v tak útlém věku. Buď se něco stalo se smečkou nebo ho vyhnali. Jedna varianta horší, jak ta druhá. Oboje dokáže srazit důvěru ve smečku. A důvětu v cizí vlky, zatřesu mírně hlavou.