Príspevky užívateľa

Zavrtím ohonem.
"Ano, je moc fajn, když si vlci vzájemně pomáhají. Svět je pak mnohem lepší," brouknu mile. Uši mám našpicované.
"Ano. Patřím do Igniské smečky nedaleko odsud. Je to tam fajn, i když jsou přísní, co se narušení hranic týká. Ale kdo by nebránil svůj domov, že ano?" brouknu a opět zavrtím ocasem.
"Nejsem tam dlouho a teprve se seznamuju a zabydluju. Ale líbí se mi tam." dodám ještě. Zaznamenám tvůj pohyb vpřed. Nijak výrazně na to nereaguju, i když mě to v jádru rozhodně potěšilo.
Osměluje se. A to je moc dobře, pomyslím si spokojeně.
"Vůbec to nevadí. Ptej se na cokoliv, co tě zajímá. Na tuhle otázku ti ale moc neodpovím. Nepamatuju si celý svůj život. Ale co si pamatuju, tak ano." odpovím nakonec i na otázku.

Zavrtím ohonem, když potvrdíš, že tě nijak neruším. Mám rád společnost a postavení v tom roli nehraje. Mám rád přátelský vztah se všemi. A věřím, že Ray nebude proti s touto myšlenkou.
"Prozkoumávám území. Feier mě provedl, ale jelikož mi chybí zrak, potřebuju důkladnější průzkum. Tak systematicky prohledávám každý jednotlivý kout území. Sice mě Feier varoval, že je plánované stěhování, ale teď jsme tady." vysvětlím pohotově. Na hřbet se mi usadí má modrá sojka, která si tě začne zvědavě prohlížet.
"Zatím je to ve smečce takové trošku rozpačité. To ale ničemu nevadí, je to normální. Slepí vlk vyvolává pocit slabého článku a chvíli trvá, než se ukáže, že tomu tak není. Všichni jsou ale hodní. A zároveň se nikdo nesnaží ušlapávat mi cestičku, což se mi nesmírně zamlouvá," zavrtím ohonem. Mluvím od srdce a narovinu. Je znát, že toto není má první smečka.

Musím přiznat sám sobě, že mě úspěšný výpad celkem překvapí. Dávám si ale pozor, abych nestiskl zuby příliš silně, ale pouze to štíplo. Víc přeci jen není potřeba. Ale mám jistotu, že to ucítíš a vezmeš v potaz. Jakmile ucítím tvé zaškubání, beru to jako signál. Pustím a uskočím.
Tohle není souboj na život a na smrt. Tady stačí dát najevo, čeho jsem schopný, pomyslím si, zatímco se vydám na ústup. Jak na vibracích cítím, že se ženeš vpřed, začnu couvat mnohem rychleji. Nejsem si jistý tvým záměrem. Jako slepý musím být s každým krokem mnohem opatrnější.
Copak máš v plánu...? pomyslím si a zacukám ušima.

Musím se lehce zasmát. Takovou ottázku už jsem hodně dlouho neslyšel.
"Já to nepočítám. Pomáhám tam, kde je mě zrovna třeba," odpovím jemně.
"Ale léčím už delší dobu, takže jich rozhodně bude víc." dodám. Zastříhám ušima.
"A ano, jsem slepí. Občas mi zrak chybí, ale dá se s tím naučit žít a fungovat. Dost na to, abych se orientoval, lovil i bránil." přikývnu. Není to sice občas jednoduché, ale pořád můžu žít. A to je hlavní. Jsem svobodný, zdraví a mám život rád. Víc k životu nepotřebuju.

Je pravda, že agresivní vibrace jsou dost znát. A tenhle vlček si raději drží odstup, což jsem poznal už dřív a tak ho udržuju. Nechávám na tobě, zda se rozhodneš přiblížit nebo ne.
"Ani já nemám násilí rád. Ostatně, jsem léčitel a ti neradi ubližují, když je jeho prací napravovat raněné." pousměju se. Na tvou otázku přikývnu.
"Ano, prosím," odpovím mile. Nakloním hlavu ke straně a tiše, trpělivě, poslouchám tvému popisu.
"Hmm... Tak nejen příjemné pocitově. I na pohled to tu musí být krásné," zamručím vlídně.

Zavlním ocasem, zatímco kráčím vedle tebe.
"Popravdě, netuším. Pamatuju si pouze část svého života," odpovím popravdě. Není důvod něco skrývat. Jsme jedna smečka.
"Ne. Tohle byla má první návštěva. Feier mi to tu ukázal jen zběžně a já mám raději, když si můžu prostor prozkoumat po svém. " ohlédnu se krátce k noře.
"Ale asi to nebude místo, kam se budu stahovat často. Tolik pachů na jednom místě je celkem matoucí," dodám bez okolků. Není nutnost trávit čas v noře, tak proč bych hom ta taky trávil, že ano.

Zavrtím lehce ocasem. Kdo by neměl radost z pochvaly, že ano? Tím spíše, když mi Feier vyprávěl, jak jsou ve smečce hrdí a tuláky hned vyhání.
"Ohánět se stále minulostí je hloupost," prohlásím bez okolků svůj názor.
"Hm. Dalo by se říct, že spíš ostatní smečky nejsou schopné překousnout fakt, že si naše smečka hlídá své soukromí. Neunesou to visící tajemství," zastříhám ušima.
"Je to celkem škoda." zakončím své úvahy o minulosti smečky. Zadívám se na tebe.
"Pověz mi, Roo. Jak stoupnout z omegy víš?" rozhodnu se přejít k jinému tématu. Nakloním hlavu ke straně.

Musím se uchechtnout, když mě přirovnáš k Feierovi.
"To abych si na to dával pozor. Potřebujeme přeci jen, aby vlci ochotně chodili k léčiteli. A kdo nechce k Feierovi, ať má kam jít," prohlásím šibalsky, zatímco má magie prostupuje tvým tělem a napravuje škoda. Chvilku to zabere, ale nakonec stáhnu tlapu a ustoupím.
"Opatrně. Má magie léčí zranění, ale ne bolest. Zraněná místa ještě budou bolet a je tam trochu vyšší riziko opětovného zranění, když je nebudeš alespoň jeden den šetřit." upozorním. I když mi v hlavě vrtá, co jsi to tu pro všechno na světě vyváděla, nevyptávám se. Když budeš chtít, sama mi o tom povíš.

Nebudu zastírat, ale překvapilo mě, kolik členů smečky se sem nakonec dostavilo. Zacukám ušima. Srst na hřbetě se mi zježí a já moc dobře vím, že brzo nejspíš ztratím přehled nad tím, co se kolem děje. Na druhou stranu, nejspíše mi toho příliš nehrozí, když je nás tu tolik, že?
Je příjemná změna, když má jeden zastání, pomyslím si... Tedy, doufám... Zamrskám ocasem a popojdu o trochu víc dopředu. Nepotřebuju, aby přede mnou ostatní stáli. Tento problém řeším primárně já a nebojím se ho. Ani se neobtěžuju Fantě odpovědět. Jako by její slova ani nedošla k mým uším. I když se ve skutečnosti noří hlouběji, než se může zdát.
"Dámy, byly jste několikrát upozorněny, že máte opustit území smečky. Ať už vám nakukal kdokoliv cokoliv, měli jste uposlechnout, když jste byly vyzváni. Nejen, že jste území neopustili, pokračovali jste s výsměchem nejen na mě - což bych přešel - ale především na smečku a našeho alfu. A to se neodpouští!" vycením tesáky a stočím pohled ke členům své smečky. Nemusím ani pohledem žádat, Roo k tomu má svůj názor. A ten, jak se zdá, koresponduje s názorem všech. Následuje velký zmatek, při kterém o pár kroků couvnu a zatřesu hlavou. Být slepí je ve velké vřavě celkem nedostatek.

Cuknou mi pysky. Měl jsem toho právě tak dost.
"Každá smečka má svá pravidla, která se dodržují, pro její bezpečí. Jestliže je někdo není ochoten dodržovat, je jeho problém, že skončí zraněný," zavrčím. Zvednu hlavu a zavyju. Je mi fuk, jestli mě tyhle dvě potvory budou považovat za slabocha. Důležitější je pro mě smečka. A já vím, že jako omega mám očesané možnosti. Na jednu stranu, ani se mi nechce být tím útočníkem. Jsem léčitel!!
"Mě jen tak někdo nevyžene z MÉHO domova," zavrčím a přimhouřím oči. Ano, do akce se neženu. Ale rozhodně těmhle dvěma nedovolím, aby se dostali dál na naše území.

V klidu se posadím a musím se pousmát.
"Jen pro ty, kdo mě ohrožují. Kdo nedělá konflikty, ten se mě bát nemusí," odpovím popravdě.
"Ale ty mi nepřijdeš jako vlk, který by dělal druhým potíže," brouknu jemně. Nakloním hlavu ke druhé straně.
Je opatrný. Je jen na místě dávat si pozor, abych ho nevyplašil. pomyslím si.
"Smím tě o něco požádat? Je to jen maličkost, na kterou ti stačí tvé oči a slova... Popíšeš mi, jak to tu vypadá?" zeptám se nevtíravě. Dávám ti tak vědomě znát svou slabinu.

Zavrtím ohonem a i já se posadím. Jsem rád, že tu opravdu už není tak napjatá atmosféra.
"V pořádju. Raději něco slyšet dvakrát než vůbec," odpovím pohotově. Našpicuju uši.
"Upozornil bych ho, že vstupuje na území, což je zakázané a aby odešel. Pokud by tak neučinil a dělal potíže..." zamyslím se.
"Jsem nejníže postavený, asi bych spíše zavyl a přivolal někoho dalšího, než abych zapříčinil potíže s útokem," prohlásím nakonec.
"Kdybych v tom ale byl sám nebo byl výše postavený, budu hranice bránit svým životem." dodám ještě pevně. I když jsem ve smečce krátce a vztahy jsou ještě takové kostrbaté, už teď se mi tu líbí. Na další slova přikyvuji, o tom se Feier zmínil, minimálně okrajově. Sice tresty mi přijdou celkem přemrštěné, ale i ty celkem chápu. Bezpečí smečky je na prvním místě. Zamyslím se. A přeci jen nějaké otázky budou.
"Proč má naše smečka tak napjaté vztahy s ostatními?"

Mrsknu ocasem.
"Alfa má své povinnosti, nemůže si jen tak přijít kdykoliv se nějakému oprsklému cizinci zamane," krátce vycením zuby.
"Pokud opravdu máte zájem vstoupit do smečky, nebude vám vadit počkat. V opačném případě hrajete špatnou hru na špatném místě a já vás naposledy žádám, abyste opustili území smečky. Pokud tak neučiníte, podle pravidel budu nucen přistoupit k násilnému vyhnání," přitáhnu krátce uši k hlavě. I má trpělivost má své hranice a tihle dvě ji nemístně překračují. Absolutně se mi nezamlouvá jejich chování. A už vůbec ne hra, kterou tady spouštějí.
Tohle rozhodně nedopadne dobře. Tihle dvě nejsou tak hloupé, aby nevěděli o co tu jde. Provokují a to dosti nemístně, pomyslím si a znovu mrsknu ocasem.
Nevím, zda hrají hloupé před sebou nebo přede mnou. Ale já jim na to rozhodně neskočím.

Zasměju se.
"Kupodivu se v ptácích příliš nevyznám. Než jsem zjistil, co bude jíst, tak jsem sbíral kde co okolo. Ale vyznám se v anatomii. Má magie funguje na principu, kdy se provalí tělem a usadí se na poškození, kde pak léčí. Svým způsobem nepotřebuju znát pacientovu anatomii. Stačí první kontakt mou magií a znám ji." pohodím vesele. Taky jsem měl období, kdy jsem hledal všechno živé a zkoumal tímto způsobem anatomii. A jak se mi to dnes hodí, že?

Další lehké zasmání. Je to celkem typická otázka. Jak to, že jsi nenarazil? Jak to, že vypadáš tak dobře? Jak lovíš? Jak se bráníš?... Je spousta otázek, které se vždy opakují.
"Mám čich, uši a hmat," odpovím jednoduše. Ale celkem rád vyrazím z nory ven. Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. I tady je hodně cítit pach vlků, ale ne tolik, jako uvnitř nory.
"Máš úctyhodné jméno," zhodnotím tak dlouhé jméno. A ano, rozhodně si nepamatuju ani jeho polovinu. Což je asi celkem samozřejmé.
"Takže kolega z oboru?" nadhodím hned, když se zmíníš o svém zájmu o léčitelství.
Ale Feier se mi zmiňoval jen o někom, koho zaučuje teprve krátce... pomyslím si.