Príspevky užívateľa

Pousměju se. Mám rád rovné jednání, ať už vlk s něčím bojuje nebo ne. Jsem rád, že Feier nekecal a tady se nikdo nebude vlísávat kvůli mé slepotě. I proto jsem se rozhodl to tu zkusit. Ovšem překvapí mě, když prohlásíš, že neútočíš jako první. Podle toho, jak se zatím projevuješ, bych tě čekal spíše na vlka, co využije každé příležitosti. Ale jsem rád, když tentokrát ustoupíš a zaútočíš jako první. Přeci jen, nejsem agresor a útočit první se mi trošku příčí. Nejen kvůli postu léčitele. Mírně se přikrčím a rozkročím se. Vnímám tak širší spektrum vibrací. Mám velkou nevýhodu v tom, že nevidím, ale už jsem se naučil důvěřovat všemu okolo. Zvuk trávy, kterou proráží tvé tlapy. Zvuk tvého dechu, ale i tvého tepu. Vibrace země. To vše mi prozradí dost o každém tvém pohybu. Vyčkávám, až to dokonce snad vypadá, že tě nechám dostat se mi na kobylku. Ale není tomu tak. V poslední chvíli se skloním k zemi. Přední půlkou těla se otočím do boku a vystartuju proti tobě, přičemž zadkem zároveň uskočím z dosahu.

<---- Věžové hory

"Dobře, budu s tím počítat," odpovím klidně. V klidném tempu klušu s tebou, uši natáčím do všech směrů. Je to tu celkem zvláštní, takhle bez očí. Ale zamlouvá se mi to. Zavrtím ohonem. Ale všímám si i tebe.
Tohle už není to pohodové ticho... pomyslím si a zastavím s tebou.
"Feiere? Děje se něco?" zeptám se pro jistotu. I když mě ostatní smysly zachraňují, pořád může být i něco, co mě ohrozí. A jelikož to tu neznám, je jen na místě se i ptát.

Našpicuju uši a kouknu tvým směrem.
"Jistě. Co máš teď na mysli?" nakloním hlavu ke straně. Musím se ale pobaveně zazubit, když zmíní, že nemám na výběr.
Samozřejmě. Jsem Omega, že. Ale naštěstí pro mě, nemám nic proti a naopak to vítám, pomyslím si. Postavím se a otočím se k tobě čelem.
"To rozhodně vítám. Nemám rád, když mi někdo ustupuju pro můj handicap." odpovím pohotově. Našpicuju uši a hrábnu tlapou. Nemá to pro jiné význam, ale pro mě ano. Všechny vibrace, co se proženou zemí...
"Vteřinku ještě." zvednu hlavu a štěknu. Nedaleko se zatřepetá sojka, která přiletí blíž.
"Odstup." řeknu jejím směrem. Sojka se tedy vzdálí.
"Občas má tendence plést se do souboje i do lovu. O což teď rozhodně nestojím," vysvětlím ti. Zadívám se tvým směrem.
"Byl bych raději, kdyby jsi zaútočil první." dodám ještě.

Musím se pousmát. Mám rád, když má práce vyjde. A kdo by ne, že ano?
"Jistě," brouknu. Kouknu na Océho. Přátelsky zavrtím ocasem. Když se Feier vrátí, zaujatě zavětřím a nakloním hlavu ke straně. Naslouchám dění a ochotně vypomůžu s čímkoliv, co po mě Feier žádá.
"Zajímavá metoda," brouknu a očichám ten výtvor hezky zblízka. Pak kouknu zase na vlče.
"Dávej na sebe pozor. Umím sice vyléčit rychleji, ale bez zranění je ten svět přeci jen lepší," mrknu na něj a usměju se. Pak už se ale otočím a vyrazím z jeskyně.

<----- Smaragdové údolí

"Aspoň vím, kde tě zhruba hledat, až to bude potřeba," prohodím pohotově, zatímco tě bez obtíží následuju.
"Však si najdu své vhodné místečko. Jsem nenáročný," odpovím klidně. Rozhodně to bude ale místo, které je delší dobu prosvětlené sluníčkem a kde je teplo. To mám rád.
"Každé místo má něco svého," brouknu. Spousta rostlin je jen na specifických oblastech. I já se tak naučil lízt všude možně. A proto mi nedělá problém následovat tě dál, i když terén stoupá.

-----> Podpalisko

<---- Kamenná louka

"Ach tak. Ty jsi tedy spíš na zarostlé oblasti. A máš rád svůj klid." zhodnotím pohotově. Nemám problém klusat po tvém boku. Když zastavíš, zastavím se pohotově i já. Zavětřím.
"Tu rozhodně neminu, pokud je to pořádný sklad bylin. Musí vydávat celkem intenzivní vůni," zhodnotím pohotově a zase tě následuju dál, s ušima našpicovanýma. Mírně zpomalím ve chvíli, kdy se zintenzivní tolik pachů vlků.
"Panejo, tady je to intenzivní." zamručím. Ale hned mi taky vysvětlíš proč.
"Aha, nora... Asi se tu taky nebudu příliš zdržovat. Pachů je tu opravdu hodně, otupělo by mě to," zamručím a následuju tě zase dál. Rád se dozvídám takové detaily, jako nenarušované stezky zvěře. Je dobré o tom vědět.
"Ano, ty jsou dost jasná stopa. Ale než se sesune kamení, tak to bezpečně poznám. Než padají ty větší, drolí se suť. A vibrace jsou dost jasným znamením." přikývnu.

---> věžové hory

Díky své obezřetnosti, která mi nahrazuje zrak, ucítím alfův pach o kapku dříve. Musím se usmát. Je to krásná příležitost promluvit si. A já mám rád přátelské vztahy ve smečce se všemi, nejen s vlky "své úrovně".
"Zdravím, alfo," odpovím a uctivě skloním hlavu. Stejným způsobem, jako když jsme se viděli poprvé.
"Rád tě znovu potkávám." brouknu upřímně a mírně zavrtím špičkou ocasu.
"Doufám, že tě v něčem nevyrušuji?" zeptám se pro jistotu. Sice umím zrak hodně nahradit, ale některé jemné niance mi i tak mohou, bohužel, unikat.
A já bych nerad potíže, bleskne mi hlavou.

Nedaleko ode mě se pohybuje moje sojka, která začiřiká. Zastavím a našpicuju uši. Slyším tak šustění velkých křídel. Někdo tu je. Zavětřím. Tohle je pro mě už známý pach. Zavrtím ohonem.
"Zdravím. Ano, jsem Ikke. A ty jsi Dexter, že?" nakloním hlavu ke straně. Tentokrát nevzdávám úctu. Pamatuju si, že jsi také omega a že to tedy není potřebné.
"Takže ty patříš k okřídleným?" prohodím. Zní to sice jako otázka, ale zároveň tam zaznívá jistota. Podle zvuku o tom není pochyb. Na zádech mi přistane sojka, která si tě zvědavě prohlíží.

Našpicuju uši.
"Ale kdepak. Už jsem se s Rayem setkal a je to milý a rozumný vlk. Dokud se chováš správně. Věřím tomu, že neslušného vlka si zkrotí," přidám svou trošku do mlýna.
"Dobře. Pustíme se do léčení." přikývnu. Dojdu k vlčeti a položím lehoulince tlapu na jeh tlapku. Všechny znaky na těle se mi azurově modře rozzáří. V tlapě je možné cítit brnění a svědění, ale jinak nic moc nepříjemného to není. Chvíli pracuji, ale pak už zář pohasne a já ustoupím.
"Tak, je zahojeno. Ale opakuji, mladý pane. Den to chce klid a pak začít pomalu rozhýbávat tu nohu. Pokud to nedodržíš, tu nohu si pochroumáš znovu a tentokrát bych nemusel takhle rychle pomoct ani já." upozorním vlče.
Raději říct, co hrozí, ať ví, proč to tak je. bleskne mi hlavou.

Nakonec tlapu stáhnu a ustoupím.
"Na Feierovu léčbu reaguješ dobře. Je to na dobré cestě," brouknu jemně a lehce zavrtím ocasem.
"I tak si zkusím s Feierem promluvit. Určitě bych to dokázal uspíšit. Ale nechci zasahovat bez jeho svolení. Tím spíš, když jsi v jeho péči. Zasahovat do něčí práce je vrchol neslušnosti," mírně se pousměju.
"Ale kde ho teď najít..." zamručím a našpicuju uši, jako bych ho snad odtud mohl slyšet.

Překvapí mě, když přistoupíš blíž a olízneš mi tvář. Pousměju se.
"Jistě. Brzy," brouknu jemně. Našpicuju uši a pozorně naslouchám šustění křídel. Je to příjemný zvuk. Zvedám hlavu podle zvuku vzhůru spolu s tebou.
"Dobrý let!" popřeju hlasitě, abys mě tam nahoře slyšel.
Moc milý vlk, pomyslím si a vyrazím si po svém.
Doufám, že se ještě někdy potkáme, bleskne mi hlavou.

Potěší mě, že souhlasíš. Zavrtím ohonem.
"Děkuji. Položímsvou tlapu na tvou, ano? Pro mě je důležitý kontakt při práci." vysvětlím ještě.

Až pokud odsouhlasíš, posunu se blíž a zlehka položím svou tlapu na tvou. Znaky na těle se mi tyrkysově rozzáří. Chvíli tak držím, s hlavou nakloněnou ke straně.
Vypadá to na dobré cestě. Oči jsou ošemetná záležitost a nesmí se uspěchat. Ale mohl bych to trochu uspíšit. Musím to probrat s Feierem.

"To máš pravdu. Ale je to bod, na kterém budu pracovat. A uvidí se, kam se dopracuju. Do budoucnosti nevidím, ale můžu udělat maximum, abych dosáhl svého cíle." pokrčím rameny. Vím, že se svým handicapem mám život těžší. Ale nijak to nenalomilo mou vůli dělat maximum, co je v mých silách.
"Ano, nechala. Měla pokousanou tlapu a mě to nezabralo příliš mnoho času." pokrčím znovu rameny. Netuším, proč by se neměla nechat léčit. Ano, výdrž bolesti a funkčnost i přizranění jsou neocenitelné schopnosti. Ale zraněný vlk táhne víc pozornosti a je častějším cílem. Nemluvě o ztrátě krve. To vše vlka oslabí. Nepoužívám svou magii na každou hloupost. Ale zrovna pokousaná tlapa se i celkem rychle zanítí. Zbytečné riziko problémů a pro mě to byla maličkost.

Zastříhám ušima.
"Samozřejmě. Ale post Omegy není trvalý. Je to jen stupínek, přes který musím přelézt, abych se dostal dál," odpovím pohotově a klidně. Rozhodně si tím nijak nelámu hlavu.
"Bez obav. Nejsem flákač," zamručím od srdce. Sice se rád vyvaluju na sluníčku, ale všeho moc škodí. Po léčení je to jiná. Ale takhle??
"Jistě. Léčitel. Proto mě sem také Feier přivedl," pokračuju s upřímnost. Posadím se a protáhnu.
"Dokonce už jsem léčil Roo. I když ještě jako tulák," uculím se.

Zastříhám ušima.
Takže je v léčení... Proč jsem si tedy nevšiml?? pomyslím si.
"Je dobře, že jsi v jeho péči. Smím se na tvé oči podívat?" zeptám se.
"Nebudu nijak zasahovat. Bylo by to neslušné, když se o to stará jiný léčitel. Jen podívat." upřesním pro jistotu. Nerad bych, aby sis to špatně vyložila. Navíc - bez Feierova svolení bych správně aktuálně ani neměl nic léčit. A já nejsem typ, co by jen tak porušoval pravidla.
Leda by byl někdo v ohrožení života! upozorním v duchu sám sebe.