Príspevky užívateľa

Sleduji Roo po očku celkem se zájmem. A to nejen proto, že tady a teď se chová trošku odlišně oproti našemu prvnímu setkání. Tehdy byla unavená, nevrlá a vyplašená, což se po pokousání není čemu divit. Ale teď. Je vidět, že je to hrdá a soběstačná vlčice a že si to moc dobře uvědomuje. Také zde ale vidím mezi vámi konflikt. Ale i ještě něco dalšího....
Snad se mi povede ji jednou rozmluvit... pomyslím si a zastříhám ušima.
"Přesně tak. Logicky by mě nenapadlo něco z toho ve smečce udělat. Ale je jen na místě to nováčkovi zmínit. Budu ale rád, když to vše pořádně doplníš. Tohle očividně opravdu není Feierova parketa." zazubím se na vás oba dva, zatímco ještě přátelsky zavrtím ocasem. Vím jistě, že Feier si z toho nebude nic dělat.

"Výborně. To rozhodně pomůže. V mládí se učí přeci jen nejlépe," pousměju se.
"A každý vlk je jiný a svůj. V tom je kouzlo poznávání druhých." dodám ještě. Pak už dojde ale na ten slibovaný běh. Vyrazím také zprudka, ale první kroky jsou trochu s rezervou, než se sesynchronizujeme se sojkou.
"Jistě," prohodím a vyrazím naplno vpřed. Sojka mě zaštěbetáním upozorní na každou překážku přede mnou. První varování, když se blížím, druhé varování, když je čas na skok. Pokud je překážka větší, vydá jiný zvuk a já překážku oběhnu. Funguje to skvěle, po tak dlouhé době, kdy to spolu trénujeme. Ani nory nejsou problém. Díky dusotu vnímám jiné vibrace a všas se vyhnu. Běžím rychle. Feier by mi dokázal utéct, ale rozhodně nemám problém udržet tempo s běžnými vlky. Mám svou kondičku a oči umím dost solidně nahradit, abych neměl problém na rovné pláni držet tempo jako jiní.

Ovšem do okamžiku, než se přidá další vlk. Jeho dusot a ještě slova mě rozhodí v soustředěnosti a škobrtnu. Už už to vypadá, že sebou v kotoulu švihnu na zem, ale nakonec to přeci jen ustojím. Můj běh je trochu vyhozen z rytmu, ale i do toho se nakonec přeci jen vracím. Zatřesu hlavou.
"Taky jsem mohl čekat, že se někdo objeví, co?" ušklíbnu se. Už dokážu rozlišit zvuky, které se k nám přidali.
"Ikke, čerství nováček," prohodím, zatímco se ženu dál.

Zastříhám ušima, když je chvíli to ticho. Cítím, že v tom něco je a trošku se ošiju, jak si nejsem jist, zda jsem neudělal chybu.
Ale vše by mělo být v pořádku. Jednal jsem správně... pomyslím si a zastříhám ušima. Ale nakonec se rozmluvíš, tak se zase uklidním. Znamená to, že je vše v pořádku.
"Těší mě, Artemis." usměju se vlídně.
"Mohu se zeptat, jaký je tvůj status ve smečce? Přesněji, kterou práci zastáváš?" nakloním hlavu ke straně. Přeci jen, když budu něco potřebovat, tak ať vím, za kým jít, no ne?
Chvíli potrvá, než budu mít přehled. Do té doby ale jistě rád poradí každý, koho potkám, za kým můžu jít, kde co najít, pomyslím si.

I já zacukám ušima, když nás tak hezky převezeš. Klobouk dolů. Jakmile se nám ukážeš, zavřu oči a skloním v úctě hlavu. Chvilku ji tak nechám, než ji zase narovnám.
"Rád tě znovu potkávám, ctěná Roo," prohlásím uctivě. Opravdu to není myšleno jako žert. Tehdy jsem se choval klidně, jako k pacientovi. Ale nyní, ač jsi mladší, jsi mi nadřazenější a já si toho jsem velmi dobře vědom.
"Jak už Feier řekl, ukázal mi to tu kolem a něco málo mi pověděl. Už od začátku mě ale upozorňoval, že to není jeho práce a půjdeme za tebou." zavrtím ocasem.
"Doufám, že tentokrát pomůžeš ty mě a doplníš, co mi už stihl Feier říct. Rád bych do smečky zapadl a nedělal žádné potíže, ať už vědomě nebo omylem."

Když už se přiblížíš, vzdám tii patřičně úctu, aniž bych se obtěžoval vstát. Zvednu hlavu a zdvořile se s ní lehce ukloním se zavřenýma očima. Ty opět otevřu, když ji narovnám.
"Rád poznávám dalšího člena smečka. Jsem Ikke, nováček. Přivedl mě Feier, abych byl jeho výpomoc coby léčitel." osvětlím okamžitě. Předejde to případným nedorozumněním. Přeci jen, i já si uvědomuji, že jsem stále cítit jako tulák.

Spokojeně se rozvalím na břiše, nastavující sluníčku záda a nahřívajíc si břicho o vyhřátý šutr. Mám blažený výraz na tváři. Spokojeně zavřu oči. Neunikne mi však zvuk drápů na kameni. Stočím uši za zvukem. Chvíli čekám, co se bude dít.
Pořád ještě se můžou najít vlci, co o mě nebudou vědět. Ale to nějak půjde. Nezdá se, že by... zavětřím.
Že by tahle vlčice byla agresivní. To je dobře. pomyslím si poklidně.
"Víš, že si mě můžeš prohlédnout z větší blízkosti?" prohodím nenuceně a mírně zavrtím špičkou ocasu. Nemám problém se společností.
"Já nekoušu," dodám zvesela.

-----> Syslí háj

"Nemám problém se tam pak pohybovat i rychle, až si to prozkoumám," prohlásím jemně. A pak se uculím.
"Nemusíš si lámat hlavu. Keře poznám díky sojce. A zaječí nory podle vibrací země. Stačí říct a budeme moct vyrazit." mrknu po tobě, zatímco klušu dál.
"To rozhodně. Kondice a opatrnost. Musí poznat, kdy už začíná problém, jak se zachovat a vytrénovat se." zamručím. Pak si i já povzdechl.
"Jo, to je napytel. Ale my se postarmáme o dozor. Teď už vše bude v pořádku." povzbudivě se na tebe pousměju. Spolu s tebou zastavím a štěknu, takže přiletí sojka.
"Připraven." odsouhlasím a cuknu hlavou vpřed. Znamení pro sojku, co se bude dít.

Putování s Feierem bylo fajn, ale přeci jen si rád území prozkoumám i sám a důkladněji. Můj průzkum mě zavedl na tohle relativně tiché místo. Sviští tu volně proudící vzduch, nepřekáží tu žádné stromy ani nic vysokého. Chybí zde tráva. Kamenná pláň, na které se vyhřívají ješterky. Drápy mi na kamenech cvakají a dotváří podle odrazů zvukový obraz okolí.
"Zajímavý kousek místa," zamručím a zastříhám ušima. Na hřbet mi přistane má sojčí kamarádka.
"copak, tady se ti nezamlouvá létat?" uculím se.
"Tady ale bude hezké teplo i teď později. Kámen se snadno nahřeje," zavrtím ohonem a vyrazím po kamenech, abych si našel rovnější teplejší místečko, kde se spokojeně rozvalím.

<----- Nejvyšší strom

"Tak první pohyb po horách rozhodně není na běh," prohlásím se smíchem.
"To si musím projít zvolna a v klidu. Ale za společnost budu rád." zavrtím ocasem.

Jakmile uslyším písknutí, zastavím a našpicuji uši. Ale dál tě následuji. Sysli jsou celkem vtipná zvířátka s tím jejich pískáním. A mě je nesmírně baví sem tam prohnat.
"Uvidíme. Nějak se s tím pracovat určitě dá." kývnu jemně.
"Minimálně mu zkusíme život s astmatem usnadnit, jak jen to půjde." zamručím a dál ti naslouchám.
"Ah, je dobře, že to má zahojené správně. Dá se to sice opravdit i později, ale je to zbytečně bolestivý zásah," zastříhám ušima, zatímco si to tu obcházím.
"Je celkem vtipné, že z nulového stavu léčitelů najednou budou mít hned dva až tři." uculím se.
"Chápu. Pak by bylo ale asi na místě něco takového zavést. Předejde se potížím, jako je to astma," zamručím.
"Ano, zvuky a pach odpovídají. Jen na hranici nejsou ti sysli," prohlásím vesele.

-----> pláň zajíců

Poklidně tě následuju dál. Čumák natáčím do všech stran a seznamuju se s dalším kouskem území. Těším se, až Roo zase uvidím. A třeba bude i v lepší náladě, jak tehdy. Přeci jen, zranění vlci nikdy nemají dobrou náladu. Jak tak kolem větřím, zachytím nakonec její pach.
"To se ví, že tu je," uculím se vesele. Vyrazím hned po pachu, vrtíc přátelsky ohonem. A jak už mi stačil říct Feier i má vlastní zkušenost z předchozích smeček, jakmile k Roo dorazíme, skloním mírně hlavu po svém způsobu. Zavřu oči, hlavu vytočím mírně do strany a skloním. Když ji zase narovnám, na tváři mi hraje veselí výraz.
"Zdravím, Roo. Tak se zase potkáváme," prohodím vesele.

"Však v pořádku. Takové informace tulákům nepatří. A dokudj sem neprošel přijetím, tak jsi mlčet musel," zavrtím ohonem. Nic si z toho nedělám.
"Hory jsou pro mě mnohdy snadnější na postup. Suť dělá víc hluku a vibrací. Když jsou ale moc strmé nebo hodně strukturované, tak jsou trochu problematičtější a vyžadují trochu času, než v nich získám jistotu," popíšu pohotově, jak to mám s horama. Pak přikývnu.
"Dobře. Zatím pod Roo, potom pod tebe. Zkusím vám nedělat potíže," uculím se. Ale pozorně ti naslouchám. Přikývnu.
"Toho astmatika bych rád viděl. Někdy se s tím ještě něco dělat dá, záleží na tom, v jaké fázy se nachází." vyrazím natěšeně dál za tebou.
"Uvažovali jste někdy o pravidelných kontrolách? Jako prevence?"

-----> syslí háj

Mírně se usměju.
"Mě stačí vyvýšené místo, kde můžu nastavit tvář větru. Je to nesmírně příjemný pocit. Ale kdybych létal... Asi bych si to příliš neužil. Ten pocit nejistoty by nad tím převážil." prohlásím upřímně.
"Mě ke štěstí stačí vyvalit se někde na sluníčku," zazubím se na odlehčení.
"Oh, už musíš?" našpicuju uši. Samozřejmě, že mě to trochu mrzí. Ale má smečku a to bohužel znamená, že má své povinnosti. Toho jsem si moc dobře vědom.
"To je škoda. Ale moc rád jsem tě poznal." zavrtím přátelsky ocasem. Ale doufám, že se zase někdy setkáme a budeme si moct popovídat o něco víc.

<----- Pramen řeky

Vesele razím vedle tebe, uši našpicované. Můj klus je trošičku odlišnější, od klusu jiných vlků. Dávám větší důraz na dopad tlap a vnímám vibrace země, které mi také pomáhají se směrem. Nevadí mi tak ani ostřejší tempo. Uznávám, na začátek bych radši lehčí, ale nemám s tím problém a tak mlčím. Však si to výrazněji propátrám všude později. Zastavím vedle tebe, hlavu mírně nakloněnou a naslouchám tomu hutnému šumu.
Ten strom musí být veliký... pomyslím si. Ohlédnu se po tobě celkem zaujatě.
"Ah, to je celkem zajímavá informace. Zdá se, že tady se opravdu nudit nebudu," zazubím se. Ze stěhování si vůbec nic nedělám.
"Bez obav, já ti s tím milerád pomůžu." zavrtím ohonem.
"Ostatně, jelikož budu také léčitelem, budeš nejspíš můj mentor, nebo ne?" významně se uculím.
"Ne vždy se povede začít dobře. Teď je aspoň výhoda, že kdo tě moc nemusí, nebude zdravotní potíže skrývat a půjde za mnou. Smečka tím bude s jistotou vždy v pořádku," brouknu vlídně.

Zbystřím.
"Roo?? Taková temperamentní mladá vlčice?" nakloním hlavu ke straně a ocas mi začne vymetat trávu. Počkám si ale na potvrzení.
"Tak to bude milé znovushledání. Setkal jsem se s ní o něco dříve, než s Feierem a léčil jsem ji pokousanou tlapu." uculím se vesele. Jaká to milá náhoda. Léčil jsem člena své smečky ještě než jsem se k ní přidal.
"Už se těším," prohlásím vesele. Ale pak už navážu zpět na alfu.
"Děkuji za tvou důvěru," odpovím alfovi a skloním hlavu. Těší mě, jaký tenhle alfa je. A popravdě jen nerad odcházím. Rád bych ho poznal víc. Ale přeci jen, když uslyším Feierovi kroky, vyrazím vesele za ním. Ohlédnu se na něj.
"Ne, věřím, že s Roo opravdu problémy mít nebudu," uculím se vesele a následuju svého ohnivého přítele.

----> Nejvyšší strom

Musím se pousmát, když slyším, jak Ray mluví. I podle pachu vnímám, že je opravdu mladý, přesto je znát, že Feier mluvil pravdu. Tohle je alfa srdcem i duší. Zavrtím ocasem a stočím hlavu Feierovým směrem. pak se zadívám zase na alfu a jako při příchodu, udělám lehkou úklonu.
"Děkuji za tvou důvěru. Nezklamu tě," odpovím.
"A díky za Feiera!" uculím se vesele.
"Nemůžu se dočkat, až navštívím zbytek míst zde. Udělám vše pro to, abych nezklamal důvěru mé nové smečky," řeknu od srdce. Na mých slovech je znát, že se umím chovat jak zdvořile, tak i vesele a bezstarostně.