Príspevky užívateľa

-----> řeka Igna

Klidně se následuju a poslušně udržuju v tichosti témata, která ti nesvědčí.
"Naštěstí ne, srst se mi přizpůsobí. Ale slunce nemá takovou sílu a já se nesmírně rád vyhřívám na sluníčku. V létě je to nejlepší." vysvětlím.
"Ale teplo je fajn. Hlavně v noci, stočit se na teplém místě..." zamručím zasněně a následuju tě do vody. Sojka mi po chvíli přistane na hlavě, připravená ku pomoci.
"Tady to poznávám. Tudy už jsem šel. Ne tak blízko k hranici tedy." na okamžik se postavím na zadní a zavětřím.
"Co zatím poznávám, to se mi zamlouvá." odpovím klidně.
"Především se mi zamlouvá tvá upřímnost. Ač je spousta věcí, které mi říct nesmíš, snažíš se mi nějakým způsobem dodat alespoň náznak odpovědí. A toho si vážím."

-------> Věžové hory

-----> Jehličnatý les

Kouknu po tobě.
"Nemusíš být miláček davu, aby s mohl být přítelem," prohodím klidně. Není to ani tak nabídka, jen konstatování. Nevadí mi cestovat v poklidném tichu. Mohu se lépe soustředit na okolí. Má sojčí kamarádka je jen bonus v mém postupu.
"Samozřejmě, že najdou," pousměju se.
"Jen v zimě to bývá někdy složitější. Ale i tehdy se dá." zamručím. Jakmile uslyším vodu, maličko přidám a doběhnu k ní. Poklidně se dostatečně napiju. Několikrát pak packou plácnu do vody.
"Výtečná voda." brouknu spokojeně.

------> Vřesoviště

----> Pláň zajíců

Krátce tvým směrem kouknu. Je mi jasné, že tohle dál rozebírat nebudeme. Nebylo by to vhodné. Řekli jsme už dost.
"Dobře. Pane "jen léčiteli"," rýpnu si lehounce. Je znát podle tónu, že to obracím do vtipu.
"Pracovat pod tebou by podle mě nebyl problém. Nejsi špatný vlk a máš to v hlavě dost srovnané." odpovím klidně. Ano, s tebou bych opravdu jako nadříezným problém neměl. Nijak nenarušuju ticho, které nastane. Klušu vedle tebe, vnímající všechno kolem sebe s klidem.
"Já mám nejraději prosluněnou louku," brouknu. Ale i v lese se zdám spokojený.
"To mi nevadí. Stejně jsem se chtěl zeptat na odbočku k vodě," odpovím pohotově.

----> řeka Igna

<---- Syslí háj

Stočím k tobě pohled.
"To je velmi příjemná informace," brouknu potěšeně. Zavrtím zlehka ocasem.
"Spousta učitelů opomíná tyhle možnosti, jak rozšířit obzory. Rád slyším, že tvůj mistr mezi ně nepatřil," pousměju se.
"Možná neučil. Ale máš dobré základy pro dobrého učitele," odpovím mírně. Na okamžik se zastavím a zaposlouchám se do zvuků kolem sebe.
"Tohle je nesmírně příjemné," brouknu tiše. Jedno z míst, kde bych dokázal relaxovat. Chvilku taky zůstanu stát, než se znovu rozejdu.
"Líbí se mi tu."

----> Jehličnatý les

"Velice mě těší," pousměju se, zatímco si oklepávám tlapku, kterou jsem zakopl. Naštěstí se nestalo nic vážnějšího, než naražená tlapka. Našpicuju pozorně uši, když slyším ten dobře známý zvuk šustících křídel.
"Ne, jsem zatím stále tulákem objevujícím tenhle kousek země..." odpovím poklidně.
"Ty jsi okřídlený vlk?" chci se ujistit, jestli jsem si zvuk křídel nespletl třeba s nějakým mazlíčkem. Nakloním hlavu ke straně.
"Ty máš smečku. Ze které přicházíš?" zeptám se klidným tónem. Něco málo už jsem zaslechl. Není to sice směrodatná informace, ale je dobré to vědět. Důležitější pro mě ovšem je, jak působíš a že neútočíš. Není důvod se strachovat, což je pro slepého vlka vždycky bonus. Umím se sice bránit, ale pokud nemusím, jsem šťastnější.

Nejsem hlupák, abych se rýpal v tématech, které druhé stresují nebo mi nenáleží. člen smečky nejsem a některé věci mi tím pádem jsou zapovězeny. A toho jsem si moc dobře vědom.
"Přesně tak. Každý má své obliby, každý má rád nějaký ten pohyb. A ne být někde zavřený jak myš." zamručím.
"Ne, že bych byl typ, který akutně musí cestovat. Rád se stanu členem smečky, pokud mi nebude bránit ve vlastním životě. Vím, že smečka znamená určité povinnosti a loajalitu. Ale to nikdy neznamená obětovat celý život. Jsme smečka. Ale jsme i každý jednotlivec. Některé smečky na to zapomínají." trochu se rozmluvím. Zároveň tím i tak nějak prozradím, na čem mi záleží. Střelím po tobě pohledem. Sice jsem slepí, ale jisté pohyby mě i tak neopouští. Musím se pousmát.
"Tvůj učitel byl rozhodně kapacita. Jeho výuka má něco do sebe." odpovím s dávkou respektu.
"A ty jsi dobrý žák. Určitě budeš i ty dobrým učitelem." řeknu mírně s nemalou dávkou respektu. Zasloužíš si ho.

-------> Pláň zajíců

Natočím tvým směrem uši a nepatrně zpozorním. Vnímám, že tu něco mezi námi visí. Ale neplánuju do toho rýpat. Uvidíme, jak se to pozvolna vyvrbí.
"Jak se to vezme. V takových místech mám rád déšť. Déšť hodně prozradí o obrysech okolo. Mám pak lepší představivost, jak prostor vypadá." vysvětlím.
"Jednou se mě někdo ptal, proč pořád putuju, když nevidím a na tom místě se mi líbí. Že už přeci znám každý kout a tak je to bezpečnější, ne?" pousměju se.
"Ale to pak není přeci život. Život je o akci, o dění. O zábavě," pousměju se.
"Všichni si myslí, že když jsem slepí, vnímám jen výrazněji zvuky a pachy. Ale ono je to mnohem složitější."

"To je jisté, že to bude dobré území. Málokdy se smečka usadí na nevýhodném," zastříhám ušima. Pak se zazubím.
"Postrach vlčích kožichů, Smečka Ignis nepropustí ani myš!" zavrtím ocasem a mírně si poskočím. Tady se mi celkem líbí. O to víc, když slyším, jak se tu po okolí prohání má sojka. I jí se tu zamlouvá. A kdo ví, o kolik hezčí bude prostor dál. To nejhezčí si většinou smečka střeží ve svém středu, no ne?
"Co ještě mi tu můžeš ukázat?" zeptám se tě zvědavě.

-----> řeka Cayna

Celkem mě překvapí, že se moc nemusíte.
"To je pak nepraktické, mít tak těsné hranice, ne?" zeptám se udiveně. Mám radost, když se rozeběhnu. Dokud se neozve další štěbetání, po kterém zpomalím do klusu. Netrvá to ale dlouho a zastavíš. Po tvém vzoru zastavím i já. Našpicované uši natáčím do všech směrů. Před hranicí si nechávám prostor - nemám v plánu nikoho dráždit. Poté volně vykročím za tebou.
"Je tu celkem klid." prohodím a zavětřím.

"To teda je. Naučila se i některé byliny, které mi donese." pousměju se.
"Není obvyklé, mít hranice tak natěsno. Máte dobré vztahy?" na tónu je znát, že příliš odpověď neočekávám. Přeci jen, to mohou být interní informace. Ozve se zaštěbetání od sojky. Nadšeně švihnu ocasem. Znamená to prostor bez překážek. A pro mě to znamená možnost přidat. Zvednu se na zadní a předními prudce uhodím do země. Nakloním hlavu ke straně.
"Přidej." zazubím se na tebe a vystřelím do klusu.

-------> Syslí háj

Sojka se na hřbet nevrátí. Ale to nijak neřeším. Mokrou srst nemá ráda. Vím ale, že se drží poblíž.
"Našel jsem ji jako zraněné ptáče. Vyléčil a pravidelně kontroloval. Ale očividně o rodiče přišla, tak jsem se jí ujal. Bylo to trošku problematické, ale povedlo se." pousmál jsem se.
"Nakonec jsem ji zkusil vypustit, ale držela se stále kolem mě. Tak jsem toho využil a naučil ji pár triků," uculím se.
"Nedokázal bych zůstávat na jednom místě." vyrazím za tebou. Nejprv krokem, pak přidám taky do klusu. Uši mám našpicované, ale nezdá se, že bych měl potíže. Následuju tvůj směr a nad hlavou se mi třepotá sojka.

Našpicuju uši a vyrazím za tebou. Věřím, že vybereš nejmírnější část. Jakmile stojím ve vodě, ohlédnu se na hřbet.
"Je řada na tobě." brouknu k sojce. Ta vzlétne a pařátkem mě drapne za ucho. Až poté vlezu do proudu a dám se do plavání. I kdybych snad měl tendence uhýbat ze směru, má sojčí kamarádka mě zataháním za ucho vrátí zpět do směru.
šikovná, bleskne mi hlavou, když vylezu na břeh. Sojka odletí stranou, zatímco já se pořádně oklepu. Podrbu se za uchem, za které mě opeřenec tahal.
"Tak teď je mi jasné, že do Kultu bych nešel ani omylem," ušklíbnu se. Zvednu tvář k nebi a zamručím.
Bylo by tááák fajn natáhnout se teď na sluníčku a vyhřívat se... pomyslím si. Místo toho ale kouknu po tobě.
"Tak pokračujeme?" brouknu k tobě.

Ohlédnu se po tobě a pozorně naslouchám.
"Ah tak. Tomu rozumím," přikývnu mírně zamyšleně.
Párkrát už jsem se taky spálil. Že jsi ty fajn a smečku chválíš, to nemusí vůbec nic znamenat. I vlci umí být pěkně úskoční. proběhne mi v hlavě. Zastříhám ušima.
"Rád se po okraji projdu." odpovím na tvou otázku. To je to nejmenší, co mohu. I když, u hranic se vlci chovají odlišně, jak ve svém středu.
"Přeplavat řeku nebude žádný problém." vstanu a protáhnu se.
"mám své náhradní oči." uculím se a ohlédnu na sojku, která mi spokojeně sedí na zádech vypadající jako načechraná koule.
Bude ale trochu ošemetné se rozhodnout s tou smečkou...

"Dobrá, budu s tím počítat." pousměju se.
"U mé magie je výhoda - dá se ozkoušet na kousku a pokud je reakce špatná, pokračuji běžnou metodou relativně bez poškození." zastříhám ušima.
"A pokud se to povede s bylinkami, dokážu vyřešit i zánět a jed. špatná reakce na bylinku je vlastně něco na podobném základu." zavlním ocasem. Vím moc dobře, že má magie je pro léčitele bonusem a požehnáním. I díky tomu jsem zažil smečku, kde jsem byl málem vězněm - kdybych včas nevzal roha. Zamyslím se.
"Zkus se zeptat svého alfy, zda bych mohl smečku navštívit." prohlásím nakonec.

"Samozřejmě, že pokud je co se učit, tak se rád něco přiučím," přikývnu. Mám rád nové znalosti. Rád objevuju další zákoutí života. Ale mnohdy se ukáže, že to vlastně ve skutečnosti znám. A to je pak zklamání.
"Léčení mou magií dává větší možnosti a vyšší úspěšnost. Ale nefunguje vždy. Někteří vlci jsou vůči magii imunní nebo hůře nesou urychlené léčení. Musí se opatrně," zamručím. Pak se ale zamyslím, když mi odpovíš na smečku. K hranicím ano, dál už ne. Ne, že by mě to překvapovalo.
Je potřeba si hlídat svoje území. pomyslím si chápavě.
"Zatím opravdu nemohu říct, zda bych se přidal." řeknu upřímně.