Príspevky užívateľa

Kouknu po tobě s lehkým úsměvem.
"Těší mě. Mé jméno je Ikke... Je tvá smečka daleko odtud? Vyčerpání bohužel nevyřeším, ale alespoň tě nebudou trápit ta zranění. Bylo by lepší, kdyby sis odpočinula, než budeš pokračovat. Ale pokud je smečka blízko, nemusel by to být až takový problém," nakloním hlavu ke straně. Ozve se zašustění křídel a na zádech mi přistane modrá sojka, která se začne probírat mou srstí. Nevěnuju ji příliš pozornosti.
"A pro mě by byl bonus vědět, kterým směrem se nachází smečka, abych si dal pozor." dodám ještě.

Zavlním ocasem.
"Omlouvám se, pokud si tak připadáš. Rozhodně z tebe nechci dělat žádného hlupáka. Pro mě jsou to ale důležité otázky. Jsem slepý," vytáhnu na povrch fakt, který ne vždy může být hned patrný.
Dobře, dobře. K horám rozhodně není vhodné jít. otočím hlavu směrem ke zřícenině.
Zříceniny mohou být taky ošemetné, ale dá se to. Je to rozhodně mnohem menší zlo, jak hory nebo smečka. otočím hlavu zase k tobě a našpicuju uši.

"Pravda, dva léčitelé," prohlásím s lehkým úsměvem. Naslouchám tvému pohybu a o něco se mi uleví. Vypadá to opravdu nadějně.
"Budu si to pamatovat," odpovím zcela upřímně. Ne každý ji má rád. A já to respektuju. Navíc, víra umí mnohdy zklamat. Mírně zatřesu hlavou, když schytám spršku. Ale uculím se.
"Příjemné osvěžení," brouknu zvesela. Nakloním hlavu ke straně.
"Žádný výcvik. Jen jsem později zajímal o anatomii, v čemž si vypomáhám svou magií. V tomhle bodu je pro mě slepota tak trochu bonusem," odpovím.
Nevadí mi, že uhýbáš od tématu. Stresu sis užil dost a tlačit na tebe by nemělo smysl. Mohl by jsi znovu zpanikařit a to by nebylo dobré. Doufám, že se někdy setkáme a vše dořešíme. Potřebuješ to jako sůl.

Našpicuju uši.
"Tak to je velmi užitečná informace, děkuji. Ušetřím si kroky." odpovím zdvořile. Zavětřím.
Takže rovně ne. Dobrá. pomyslím si.
Za zády mám les, tudy jsem přišel. Tak zkusíme štěstí s dalším dotazem. Vím, že je nevrlí, ale snad mi neskočí po krku.
"Mohu ještě dotaz? Co se nachází mým směrem vlevo a vpravo? Velmi mi ta informace pomůže." mluvím stále zdvořile a neutrálně. Držím si klid a odstup. K nevrlým cizím vlkům se přibližuje pouze sebevrah a tím já rozhodně nejsem.

"Ne, to máš pravdu. Ale je tu voda a léčitel." odpovím klidně. Našpicuju uši. Je pravda, že voda dokáže krásně přehlušit zvuk. Ale ne pro někoho jako já. Naučil jsem se odsunout rušivé zvuky a zaměřit se jen na ten jeden konkrétní, který potřebuju.
Rozhodně je klidnější. To je dobře. bleskne mi hlavou potěšující zpráva.
"Víra umí hodně, i když není všemocná. Ty nejsi špatný. Z nějakého důvodu neovládáš svou magii. Teď je otázka, zda je to tak stále nebo jen ve stresu?" nakloním hlavu ke straně.
"Ve stresu bývá magie často konfliktní. A každá magie, stejně jako každý vlk, potřebují jinačí přístup. Základem je ale vždy klidné a stabilní prostředí. Můj odchod by ti nepomohl. Právě naopak. A slovo léčitel neznamená, že se léčí pouze rány na těle." zamručím mírně a upřímně. Stáhnu uši.
"Spoustu vlků neřešené potíže strávili a zničili. Podle mě je zbytečné dovolit, aby se něco takového stalo i tobě, když vím, jak pomoci. A sám moc dobře víš, co u léčitele tohle znamená. Neopustíš." zadívám se tvým směrem.
Tohle je dost riskantní. Nerad bych, aby teď utekl. Rád bych alespoň, aby se definitivně uklidnil, než se rozejdeme.

Nic si nedělám z tvé nevrlosti a vzteku. Dokud je to jen slovní výjev, nemám s tím žádný problém. A tobě naopak pomůže upustit páru, což je jen dobře.
Je velmi rozumný. V některých bodech je to dobře. Ale s takovými pacienty se hůře pracuje. Bude to složité. Ale věřím, že se mi povede se k němu dostat. probleskne mi hlavou.
"Ale kdepak. Oheň byl blízko, ale ne až tak. A ty jsi rozumný a víš, jak se zachovat. Nemám důvod se obávat." odpovím klidně a rozvážně. Není to lehkomyslné. Je v tom znát důvěra.
"Je mi jasné, že tahle veškerá obava o životy druhých může být dost frustrující. Ale útěkem bych ničemu nepomohl. Já ti věřím." řeknu upřímně.

Vlídně se usměju. Jsem rád, že s tím nakonec souhlasíš.
"Musím k tobě a dotknout se tě." upozorním, aby ses nevyděsila. Až pak zvolna přejdu před tebe. Posadím se a tlapou se dotknu tvé zdravé tlapy. To mi bohatě stačí. Veškerá kresba na těle se mi rozzáří tyrkysovou barvou. V ranách ucítíš příjemné teplo, které naruší snad jen pocit lehkého tahu na kůži, jak se rány zatahují.
"Nemusíš se obávat ani infekce, ani že by se ti rány zase otevřely. I tak doporučuji tak alespoň dnes klidový režim." hovořím, zatímco zatahuji rány. Když léčení dokončím, záře opadne a jsem zase šedobílý. Na nic nečekám a ustoupím.
"Cestuješ daleko?" zeptám se zdvořile.

S našpicovanýma ušima pozorně naslouchám. Prve se mírně leknu, že opravdu utíkáš. Ale pak zaslechnu šplíchnutí vody.
Takže ochlazení. To je celkem rozumné. Hlavně, když neutekl. ohlédnu se k vodě, ale jinak zůstávám na místě. Poslouchám, abych měl stále přehled v případě útěku.
Neutíká. To je taky dobré, uleví se mi. Sice to chvíli trvá, ale přeci jen nakonec vylezeš.
"Je to lepší?" zeptám se mírně. Stále si zachovávám svůj vyrovnaný klid. Není důvod nijak plašit. Tím bych situaci jen a jen zhoršil.

Mírně mě překvapí, když mě naprosto ignoruješ. Nastražím uši.
Nečekal jsem něco takového, pomyslím si. Nebudeš příliš přátelským vlkem. Ale zjistit informace dopředu se rozhodně hodí. A tak se rozhodnu zvolna dojít blíž. Uši mám našpicované a pozorně si hlídám tvůj tep a dech. Dojdu tak blízko, jak jen uznám za vhodné a bezpečné.
"Zdravím." zkusím to ještě jednou.
"Můžu se zeptat, kde se teď nacházíme?" rozhodnu se využít své slepoty. Ostatně, sice se umím orientovat a tak, ale někdy i mé schopnosti trochu pokulhávají.

Zachovávám si naprostý klid, i když tak vyštěkneš. Uši mi sebou prudce škubnou po zvuku hořícího trsu trávy.
Takže ohnivá magie. A zřejmě ji nemáš až tak pod kontrolou. Teď už mi to všechno secvaklo a dává mi to rozum.
Oheň je náš problém. Ta panika, co se objevila hned po tomhle je naprosto jasná. JE na čase vzít to za otěže.
"Feiere! Teď mě pozorně poslouchej. Neutíkej, začni chodit do kolečka. Jak rychle budeš potřebovat, ale jen do kolečka. Neutíkej odsud." řeknu pevným hlasem. Já sám nikam neutíkám. Uši mám našpicované tvým směrem a hlídám si, kdybys začal utíkat.

Zastříhám ušima. Zvýšený tep mi dá jasně najevo, že sis vzpomněl na něco špatného. Dloubat do toho by ale nebyl dobrý nápad. Nakloním hlavu ke straně.
"Proč by to mělo někoho stát život?" zeptám se klidně. Je to trochu risk...
Buď odpoví nebo to bude poslední, na co dostanu příležitost se ptát, pomyslím si. Ale risk je zisk, nebo ne? Musím využít situaci, dokud jsi ochoten mluvit. A dát ti prostor dostat ze sebe vše, co tě trápí.
Konečně máš možnost upustit páru a ulevit si. Já ti tu možnost nevezmu, bleskne mi rozhodnutě hlavou. Udržuju si dál svůj profesionální klid a vyrovnanost. Možná přeskočí i na tebe a vše ti to usnadní.

V hlavě mi zazní varovný signál. Ty rozhodně nebudeš snadným pacientem. Nemění to ale nic na tom, že potřebuješ pomoc.
"Omlouvám se, že ruším. Ale ucítil jsem krev. Jsi zraněná? Můžu ti pomoct, jsem léčitel." rozhodnu se nechodit kolem horké kaše.
"Mohu zastavit krvácení a zatáhnout ránu. Pak můžu jít, pokud o společnost nestojíš." nakloním hlavu ke straně. I když nevidím, na tepu i dechu je hodně znát, že jsi ve stresu. A podle tvé nevrlé reakce je jasné, že nestojíš o společnost. A to já budu respektovat.
"Nebude to na dlouho." dodám ještě.

Jsem rád, že se uklidníš a pochopil jsi, co jsem tím chtěl říct.
A vida... Otevíráme se... pomyslím si pozitivně. Tohle je dobrý posun. S našpicovanýma ušima pozorně naslouchám, o čem mluvíš. I když se odmlčíš, tuším, že to není vše. A přeci jen ještě nakonec něco prohlásíš.
Od roka a půl?? zastříhám ušima.
"Hodně mladý a soběstačný. Nedivím se, že ti to teď straší v hlavě. Když se tím ale budeš takhle utápět, ztratíš nad svým životem kontrolu." zamručím.
"Dát si pozor na chyby z minulosti je správné. Ale rochnit se v ní, to je něco jiného." odmlčím se.
"Nevracej se do minulosti. Užívej toho, co máš teď. Stačí po troškách, aby to fungovalo. V takovýchhle chvílích bys neměl od smečky odcházet. Naopak. Měl by ses držet v její blízkosti." mluvím klidně a vyrovnaně.

Musím se usmát.
"Já ji ale nijak neshazuji. Každý má své cenné stránky. Ale psychika je dost choulostivá záležitost." brouknu jemně a upřímně. Opravdu jsem neměl nijak v plánu nikoho shazovat a věřím, že si toho jsi moc dobře vědom.
"Rozumím. Smečka je privátní záležitost a vynášet informace se nemá." přikývnu.
Takže problém se týká kolem smečky? To není nejlepší. S tím opravdu nepomůžu... proběhne mi hlavou.
Ale rozhodně se to nějakým způsobem týká smečky. Ten tep a dech jsou naprosto jasné příznaky.
"Pokud máš ale problém se smečkou, měl bys to s ní řešit. Smečka není od toho, aby ses od ni stahoval. Je tvou podporou, základem, na který se můžeš obrátit," pronesu klidným hlasem.

Poklidně se dívám tvým směrem. Nepotřebuju mít zrak, abych slyšel všechny ty jemné nuance v dechu a tepu.
Vnitřní souboj. zastříhám ušima.
To je dobré znamení. Už se někam dostáváme. bleskne mi hlavou.
"To mě mrzí. Někteří nejsou připraveni udržet podporu ve vážnějších situacích. Nikoliv proto, že by nechtěli. Nejsou na to připraveni." zamručím klidně.
"Není to nic špatného. Dej ji chvilku času a bude to určitě v pořádku." zkusím tě podpořit. V hlase mi ale zaznívá jistota. V tomhle směru je čas to nejlepší, co může být.
"Já jsem připravený, Feiere. Mě nerozhodíš." řeknu s naprostou jistotou a odhodláním.