Príspevky užívateľa

Střelím pohledem tvým směrem. Sice nevidím, ale některé pohyby jsou prostě zažité z dob, kdy jsem viděl.
"Jestli ano, tak ti dám pořádně zabrat s jeho přípravou a vedením!" prohlásím pevně. Abys věděl, že tohle hodlám opravdu splnit, pokud na to dojde.

"Ano, Jarumi se o sebe umí postarat. Ale není typ, co by se na všechny vybodl a už vůbec ne typ, co by utekl. Nikdy nevezme roha. Jeho útěk je pouze ve znamení, aby získal zase nad vším kontrolu. Ale ne, aby to za ním viselo." odpovím s jistotou. Kdepak.
"Vyloženě utéct by pro Jarumiho znamenalo uznat porážku. A Jarumi neprohrává," pousměju se.
"Ano, co se psychicky týká, dost strugluje. Stále tam dost pokulhává. Ale ani v tomhle případě před tím vyloženě neuteče. Právě teď je spíše ve fázy, kdy hledá, jak s něčím takovým nakládat. Jak se s tím poprat. Navíc je pro něj obrovská novinka v nás ostatních. Jak jsi sám řekl, je schopný se o sebe postarat sám. To ale znamená, že dosud se taky spoléhal jen sám na sebe. Neumí přijmout pomoct druhých. Neumí se na druhé spolehnout. Je spousta věcí, které se tady teprve učí." přitáhnu uši k hlavě.
"Post betty možná přišel příliš brzy. Ale dokázal si s tím po svém poradit. Věřím, že si dokáže poradit i teď. Ale zároveň zjistí, jak se může opřít o druhé. Může to pro něj být krok ke zjištění, co opravdu znamená mít smečku." pousměju se.
"To bohužel nevím. Ale zeptám se." kývnu. S Adainem je komunikace mnohem snazší.

Otočím čumák k tobě a vycením zuby v pokusu o děsivý úsměv. Spíše tedy komický.
"Tady chce někdo přijít o svou image?" uchechtnu se.

"Žádná otázka není hloupá, Isko, to si dobře pamatuj. Je lepší stokrát se zeptat na jedno a to samé, než udělat jakoukoliv chybu." pronesu klidně, ale zároveň abys pochopil, že to takhle myslím vážně.
"Ptát se je dobré. Svět stojí na otázkách a odpovědích." pousměju se. Tak tak ale, že se nezačnu smát, když spustíš kolem kopřivy.
"U kopřivy pálí ty chloupky na rostlince. Nejbezpečnější a nejpříjemnější jsou nálevy z kopřivy, ve kterých můžeš namáčet i obklady. Jsou příjemnější, než čistá rostlinka na kůži. Spařená se dá i konzumovat, ztrácí svou dráždivost." vysvětlím.
"Kopřiva se brání proti býložravcům, ale pro své léčivé prvky za to rozhodně stojí." pousměju se.

S lehkým úsměvem tiše očekávám, co z tebe vypadne tentokrát. Každý okamžik poodhaluje další a další zvuky a detaily okolního života.
"Svět kolem nás je plná života a zvuků. A plný překvapení. S každým krokem, jako by se objevily nové a nové zvuky." nakloním hlavu mírně ke straně.
"A každý ten zvuk je pomocníkem, který tě vede. Čím víc budeš poslouchat, tím víc si uvědomíš, že některé zvuky se ozývají jen z otevřeného prostoru, zatímco jiné jsou u stromu nebo u řeky. Je to obrovská pomoc, když vyřadíš oči. Víš, že se blížíš k vodě a že si máš dát pozor. Nebo ke srázu, to je obzvlášť důležité." kouknu tvým směrem.
"Už otevři oči, ať toho na tebe není příliš. Není dobré se hned na začátku přemáhat." obdaruju tě dalším úsměvem. Když jsem se probral slepí, pamatuju si, jak jsem byl doslova zoufalý ze všech zvuků kolem.
"Co se sejít zase jindy a pokračovat? Zadal bych ti do té doby menší úkol," navrhnu.

"Našel. A je to pro mě větší poklad, než by si někdo mohl myslet," pousměju se. Když už někdo ztratí naději, je někdo takový hotovým andělem. Zázrakem, co se k nám snesl. V případě okřídleného Adaina je to skoro doslovné, což mi vykouzlí na tváři další pousmání.

"Jarumi není z těch, co se nechají vytrhnout. Maximálně vezme roha. To ho kdyžtak nech. On se vrátí, jakmile se mu to rozleží v hlavě," pokrčím rameny. Pak se ale musím uchechtnout.
"Hledáš v tom všem moc vědu."

"Však to by sis mohl zkusit," neodpustím si dloubnutí do tebe.
"Na ostatní si pouštěj jak chceš. Ale běda ti, jakmile to na mě zkusíš. Budeš litovat, alfa nealfa!" zahrozím ti na oko neoblomným tónem.

Uculím se a neodpustím si drcnout do tebe ramenem. Čím dál více toho víme o tom druhém a dokážeme se vzájemně krásně doplňovat. Miluju tohle naše škádlení, které stejně vede k jednomu - že vybereme ideál pro oba dva.
"To zní jako neodolatelná kombinace," zasněně se usměju. Přimhouřím oči, jak mi tvůj čumák zarejdí za uchem. Jakmile jsi toho nechal, tak tím konkrétním uchem zacukám.
"Důvěřuju tvým bystrým očím," brouknu upřímně. Vyrazím opět po tvém boku s naprostou jistotou ve tvé vedení. Za čas, který jsme spolu strávili nejen lenošením, ale i putováním, se tvá schopnost vedení královsky vybrousila. S tebou můžu povolit a uvolnit se.
"To máme podobné. S tebou je mi jedno, zda jsme na nejhezčí vyhlídce nebo v pekelných propadlištích," zazubím se.

"Já jsem za nás taky rád." pousměju se.
"Popravdě, už jsem ani nedoufal, že bych si někdy našel někoho, s kým bych zažíval lásku. Mám rád spoustu vlků ve svém okolí. Ale tohle je přeci jen trochu jinačí." stočím tvář, jako kdybych se díval někam do dálky.
"Když probíhal obřad Raymonda a Marielle, trochu jsem záviděl..." zamumlám.

"Ale kušuj. Nevedeš si tak špatně. A mě se Jarumi vyhýbá." zatřesu hlavou.
"Vy dva jste si sedli mnohem víc. A máš tak mnohem větší šance něco z něj vytáhnout. Hlavně na něj nikdy netlač. S tím u Jarumiho nepochodíš." upozorním.

Tentokrát už se ale začnu smát.
"Víš, že je celkem zábavné, když jednáme s někým zvenčí? Popisují nás stále všelijak. A pak na nás narazí nějaký tulák a je celý vedle z našeho přístupu," pobaveně se uchechtnu.

Stav skladu mi prostě nedá spát. Vím, že jsem na začátku jara schytal tu nemoc v plné palbě a neměl bych se přepínat. Ale stav bylinek je neutěšující! A tak se znovu vydávám na výpravu za bylinkami. Tentokrát to alespoň není až tak daleko - jen na vřesoviště sousedící s naší smečkou. Vřesoviště je ideální pro sběr šalvěje a především právě vřesu. I když možná najdu i něco dalšího, kdo ví?
Abych nedostal po papuli, tak se alespoň držím volného tempa. Nemám kam spěchat, i když mě na jednu stranu snaha doplnit sklad žene. Snažím se ale dávat si pozor. Honiček bylo přes zimu víc než dost. Má drahá společnice, modrá sojka, mi krouží nad hlavou. I jí chybělo jaro a možnost protáhnout si křidélka. Já jsem hlavně rád, že zimu přežila ve zdraví a síle.

Nijak nespěchám, kráčím tvým směrem volným krokem. A nelením. Když náhodou potkám bylinky, pečlivě je sesbírám. Tím se i trochu zdržím - ale však nás nic nehoní a i přes to se nakonec přeci jen setkáváme. Tvůj pozdrav je pro mě jako maják za temné noci. Díky němu poopravím směr svého pohybu, abych ti šel přímo hezky vstříc.
"Ahoj Time. Moc rád tě znovu potkávám," na tváři se mi usadí nefalšovaný potěšený úsměv.
"Taky na výpravě za bylinkami? Ta mizerná zima alespoň u nás pěkně provětrala zásoby," zamručím a stáhnu uši k hlavě. Hned je ale zase narovnám.
"Doufám, že vám zima nedělala příliš velké potíže."

"Takhle se ale řeší nejvíc problémů. Začne to něčím nevinným a vzejde z toho nesmírná pomoc," pousměju se.
"Díky." dodám mírně rozpačitě na tvou chválu. Ale u srdíčka to krásně zahřeje. Jsem hlavně rád, že nemáš s naším vztahem žádný problém. Ne každý by to takhle bral.

"Dej mu čas. Nikdy nejde poslechnout okamžitě." uklidním tě. Věřím tomu, že zrovna Rufus opravdu přijde.
"To by mohlo. Je z těch, kteří žijí pohybem. Zkus z něj pomalu vytáhnout i něco z minulosti, ať víme, kde je zakopaný pes. Nenuť ho, sem tam zabrusli do minulosti a pokud se chytí, fajn. Pokud ne, nech to být." poradím ti.

"I ty strašidlo," uchechtnu se. Blázny si dělat, to ti jde moc dobře. Ale přeci jen mi to vrátí lehký úsměv, tak to zas až tak k zahození není.
"Však zapracujeme na všem. Už zdaleka nejsi tak uťáplý mrzout, jako kdysi." prohlásím a zavrtím u toho ocasem. Mám rád "nového" rýpavého Feiera, který se nebojí využít legrace.

"Ano, promiň. Přesně tak, z květů. Slyšel jsem, že se z nich dá dělat i med, ale osobní zkušenost s tím nemám," pokrčím rameny.
"Někdy bych ho chtěl vyzkoušet," dodám s lehkým pousmáním. V tomhle směru mi ale přeci jen trochu brání zrak.
"To je nás víc. Měl jsem tu možnost být u takového záchvatu a opravdu to moc hezké není," zamručím. Tvá otázka mě trochu překvapí, ale zároveň i potěší.
"Na štípance jsou nejlepší Kopřiva, Jitrocel, Šalvěj, Kostival a Šťovík. Nejběžněji seženeš tu kopřivu nebo jitrocel." odpovím ochotně. Když ale nevíš, co hledat, je to trochu složitější.
"Příště ti ukážu i ty ostatní," mrknu tvým směrem. Mezitím se ti to i rozleží v hlavě a budeš si pamatovat aspoň něco ke každé z dnešních bylinek. Vyrazím zase vpřed, ať stále nemluvíme a dosbíráme další bylinky.

Nechtěl jsem si kazit tenhle výlet ničím. Ale zároveň jsem ho chtěl využít k tomu, abych si s Adainem promluvil o svých obavách. Než na to ale dojde, potřebuju nabrat k tomu taky odvahu a vybrat správné místo! To udělá také hodně. Rozhodně s tím nechci začínat při klusu hned na začátku naší výpravy.
"Nechám to na tobě. OStatně, už moc dobře víš, která místa se mi líbí," pousměju se.
"Navíc, na co prosluněný svah, když mám tebe," mrknu tvým směrem. Vím, že zima už je za námi. Ale to mi ani za mák nevadí! Dál hodlám využívat tvého teplíčka. I když, žádnou záminku hledat vlastně nepotřebuju.
"Ale tobě určitě chybí výšky a výhled, ne?" nakloním hlavu mírně ke straně a zároveň ji vytočím tak, jako bych se na tebe díval.

Kouknu po tobě. Asi máš pravdu. Neměli bychom před sebou nic tajit. A možná mi přece jen dodá jistoty, že se jen tak něco nestane.
"Máš pravdu," povzdechnu si.
"Víš, že je snazší řešit problémy druhých, než své vlastní?" uchechtnu se. Jaká to ironie...

"Někdy se toho semele prostě hodně. Ale nejsi na to sám, Feiere. Pořád je můžeš poslat za mnou. Nikdy nezačínám řešit problém hned, to přeci víš. Vždy je dobré najít ten vhodný okamžik. A někdy je to až několikáté setkání," pokrčím rameny.
"Adain o tom se mnou mluvil. Ale Jarumi se mi tak trochu vyhýbá." zamručím.

"A já myslel, že jsi velký statný vlk, co takové malé ždrbnutí ustojí?" nadhodím nevinně. Ale fakt, že maličko ustoupím, mluví sám za sebe, co tvá připomínka pro mě znamená.

Nijak jsem při sběru nespěchal. Procházel jsem zvolna svěží trávou, s hlavou skloněnou, aby mi neunikla vůně žádné bylinky. Sice z toho občas bolí za krkem, když takhle jdu dlouho, ale to nevadí. Netlačí mě čas, tak se stačí protáhnout a bude to v pohodě. Právě teď opravdu jdu nějaký čas takhle skloněný. V brašničce už mám hrst bylinek, se kterými jsem spokojený. A tak si dovolím na chvíli se zastavit a zvednout hlavudo výšky, abych si protáhl zatuhlý krk. Uši natáčím do všech stran a trochu větřím, abych zjistil, zda jsem v okolí stále sám. Shodou náhod ke mě vítr opravdu zanese pach.
"Vida. Tak tu nejsem sám," pousměju se. Pach je pro mě známý a tak mu vyrazím vstříc.

Já to ale přeci VÍM! Jenže... Zkušenosti a obava se ve mě drží jako klíště. Kde co jsem byl ochoten riskovat a zkusit. Ale o Adaina přijít nechci za žádnou cenu! Stáhnu uši k hlavě.
"Vím, že se Adain jen tak nedá..." zamručím o něco tišeji. Dokonce mnou projede i krátké zachvění.

"Stadley, tam víme oba dva. Je to na dlouhé lokte. Ale s ostatními souhlasím." přikývnu. Máme podobný pohled na věc, jak je vidno. Musím se ale pousmát, když zmíníš Adaina.
"Adain je spokojený tam, kde je. Ale má starost o Jarumiho." nepatrně se zamračím.
"Kušuj." odhodlám se a šťouchnu tě ramenem.

"To je jiné," zamručím. Povzdechnu si.
"Já vím, že je velmi schopný. Ale opravdu mi nikdy nic pořádně nevyšlo. Tahle smečka je první dobrá věc, co mě potkala po dlouhé době. Pak přišla zima. Adain je další dobrá věc, co mě potkala. Co se stane pro vyrovnání toho? A když pokročím dál, sečte se to..." zamračím se.
"Já o něj nechci přijít."

Je mi jasné, že je tohle téma pro tebe velmi složité. Ale o to je důležitější, že taky přišlo na přetřes.
"A děláš toho opravdu hodně, věř mi," pousměju se.
"Ano, zima byla velmi náročná. Ta nám opravdu příliš nepomohla s tímhle vším. O koho máš ještě starost?" nakloním hlavu mírně ke straně.
"A máš pravdu, Jarumi má z toho postu stále obavy. Nepřijde si na něj dost dobrý. A to se obávám nezmění, dokud nebude mít úspěchy." zamručím.