Príspevky užívateľa

Mé opatrné kroky mě zavedli na místo vonící trávou a znějící písní větru. Musí být nádherné. Zdá se, že se jedná o nějakou louku nebo něco takového. Ten krásný pocit, co vnímám ruší jedna jediná věc. Kovový pach krve.
Je tu někdo zraněný. bleskne mi hlavou. A tak zvolna vyrazím za pachem krve. Brzy se smísí s vlčím pachem.
Takže vlk... Ne... vlčice... přikývnu a pokračuju po pachu. Nakonec se zastavím nedaleko od zraněné vlčice.
"Zdravím." brouknu mírně. Nepřibližuju se okamžitě až k tobě, abych tě nevyplašil. Stojím tak daleko, že se ke mě nedá ani doskočit - tedy ani já k tobě. Bezpečná vzdálenost.
Nebrat pacientovi pocit bezpečí je důležité.

"Mám své způsoby, jak zjistit věci," pokrčím rameny. Sleduju tě.
"Těší mě, Feiere." prohodím společensky. Není důvod chytat se stejného chování, jako ty.
"Těší mě, že máš smečku. Ale tady konkrétně jsi sám. A depresi sice ještě nemáš, to je pravda, ale jsi na její hranici. A to nejhorší, co v takové situaci můžeš udělat, je zůstat sám." zamručím.
"Nikdo tě nenutí to říkat mě. Ale s někým by sis rozhodně měl promluvit. Máš někoho takového?" nakloním hlavu ke straně.
To, že má smečku, není automaticky jistota, že má přátele a svoje blízké. Smečka je složité společenství. pomyslím si.

Zadívám se na tebe s výmluvným pohledem. Ať si říkáš, co chceš, je to tak. A tohle nevrlé odmítání to pouze potvrzuje.
"Oh, ty také?" zastříhám ušima. Zčásti mě to i nadchne. Dostat se k problému by mohlo být jednodužší.
"Mé jméno je Ikke. A ano, jsem léčitel." přikývnu.
"Takže moc dobře víš, co znamená prázdný pohled do prázdna, samota, těžší stopa v pachu...." pozorně tě "sleduju".
"Já vím, že jsem cizinec. Ale někdy je cizinec lepší. Má nadhled a neváže tě k němu pocit, že bys mu mohl ublížit. Jako léčitele mě váže mlčenlivost. Nebudu nikde dál roznášet, co se rozhodneš říct." zamručím jemně. Ty nejsi nebezpečný vlk. Nemusím na tebe jít silou, ani nátlakem. Jsi rozumný. Na tebe je třeba využít rozumu a pravdy.

Nakloním opět hlavu ke straně.
Tohle rozhodně bude složité. Jako cizinec mám možná trochu nevýhodnou pozici. pomyslím si. Ustoupím, ale posadím se a ocas omotám kolem nohou.
"To samozřejmě můžeš. Ale když takhle sleduješ apaticky, to už problém je. A to ti potvrdí každý léčitel. Apatie není dobrá ani u zdravého vlka." zhodnotím, uši našpicované.
Věřím, že bude lepší u tohohle jedince mluvit narovinu. Žádné kličky a zaobalování.

"Bez pozvání se nikam neleze," odpovím jednoduše. Nakloním hlavu ke straně a sleduju tě. Uši našpicované tvým směrem.
Nezamlouvá se mi, jak apaticky se jinak chová. pomyslím si. Otočím se od vody a zvolna zamířím za tebou. Nikam nespěchám, však není důvod. I když se mi tvá apatie nezamlouvá, neutíkáš a to je důležitý faktor. Kdybys utíkal, bylo by to horší znamení.
"Můžu se zeptat, co tu děláš takhle sám?" rozhodnu se zjistit něco málo více. I reakce na otázky umí napovědět víc než dost. Nepotřebuju tě vidět, abych věděl, že se do deprese propadáš čím dál víc. Ale také je mi jasné, že nejsi příliš společenský typ a nemůžu k tobě přistupovat jako ke smečkovému vlku. I když z tebe je cítit smečka, stále jsi očividně samotářský typ.

Pozorně ti naslouchám.
Á, takže rovnou i území smečky. Mám já to ale štěstí... pomyslím.
"Ano, nový na tomto území. " odpovím bez zábran. Je to očividná informace. A i kdyby ne, nemá problém toto přiznat. Našpicuju pozorněji uši.
A tenhle vlk očividně není v dobré náladě. Zajímalo by mě, co ho dovedlo na hranici deprese... pomyslím si. Ale pak se pozorně zaposlouchám, když se rozhodneš podělit o své informace. Musím se pobaveně uculit, při tom tvém popisu.
Koukají na hvězdičky a jsou protivní. To je ale kouzelný popis, bleskne mi hlavou.
"Bez obav, nelezu bez souhlasu na území smečky. To by mohla být jasná cesta do pekel," brouknu.
"A hrát si na lovnou zvěř mě opravdu neláká. Nemluvě o tom, že pro ostatní vlky by to ani nebyla žádná zábava," prohlásím možná trochu lehkovážně. Naučil jsem se ale svou slepotu přílieš neřešit. Ale potěší mě slyšet i o přátelské smečce. Tuláci potřebují i takové zázemí, kde mohou na chvíli spočinout. Nakloním hlavu ke straně, když povídáš o neoficiální smečce.
"To je zajímavá informace. Možná časem vystoupí a ohlásí svou existenci." zamručím. Zaposlouchám se opět do tvého tepu a dechu.
"Děkuji ti za tvé informace. Pro tuláka jsou ceným darem." prohlásím vlídně. I když mi zatím v hlavě spíše šrotuje, jak se ti dostat blíže. Aby se ta deprese nakonec neroztáhla a neprojevila naplno.

Ozve se zatřepetání křídel a na hřbet mi přistane modrá sojka. Začne si probírat peříčka. Já jen natočím ucho jejím směrem. Po tvé informaci vstoupím předními tlapami do proudu.
"Takže proti proudu by se dal najít nějaký brod nebo užší část." otočím hlavu proti proudu a zvednu hlavu trochu výš a zavětřím.
"Ještě bych se rád zeptal, jestli je zde v okolí nějaká smečka?" ohlédnu se zase po tobě. I když jsem slepí, očima s naprostou jistotou najdu tvé oči. Někomu by to mohlo připadat až děsivé.

Zacukám ušima, když zaznamenám tvůj pohyb.
Ale vida. Působí, jak když ho nezajímám, ale přece jen. pomyslím si. Samozřejmě se toho chytím a kopíruju směr, kterým se pohybuješ. Slyším, kdy začneš pít a tak maličko uhnu ke straně. Zařadím se vedle tebe a začnu také pít. Je mezi námi ticho, ale není nijak tíživé. Takové poklidné. Když dopiju, narovnám se a zadívám se na tebe.
"Díky za tvou pomoc. Je tahle řeka hodně široká?" zeptám se, když už tu takového poradce mám. Sice podle zvuku odhaduju, že bude široká, ale mít jistotu je mnohem lepší.

Jak pokračuju, zanese mi vítr pach vlka.
Tak přeci jen... pomyslím si. Narovnám se a chvíli natáčím dlouhé uši do všech stran.
Taky by se mohl pohnout, blýskne mi hlavou. Zavětřím. Postupně se otočím směrem, kde ucítím vlčí pach. Uši natočím naplno jeho směrem.
Žádný útok. Dobrá. nakloním hlavu ke straně.
"Zdravím," zavolám mírným hlasem tvým směrem. Pozorně naslouchám a vnímám nejen zvuky pohybu, ale i rytmus dechu a tepu. Klidný. To je dobré znamení.

Už když opustím okraj lesa, ucítím závan vlčího pachu. Našpicuju uši, ale nezdá se, že by se tu někde plížil nebo tak. A tak pokračuju v postupu. Zamručení mi potvrdí, že tu nejsem sám. Zastavím a zaposlouchám se. Ale neděje se nic, takje asi vše v pořádku. Pokračuji tedy dál. Dokud se vlk neozve. Opět zastavím.
"Děkuji za varování." odpovím zdvořile a otočím se bokem k řece a čelem k vlkovi. Vykročím zvolna dál, s jedním uchem natočeným k řece. Celkem snadno se dá odhadnout, kdy se hladina vody přiblíží k úrovni břehu. V tu chvíli se otočím zpět k řece.

Mé dlouhé nohy mě zanesly na místo, které je takové tišší a klidnější. Ale nedá se říct, že by bylo mrtvé. Přes tlapy cítím vibrace živé fauny a slyším štěbetání ptáků i zvuky hmyzu a drobných hlodavců. Tohle není mrtvá země. Je tu méně překážek v podobě stromů, ale najít stezky mezi keři je trochu složitější pro vlka, který nevidí. Postupuju vpřed opatrněji, plně soustředěný na postup i na zvuky a pachy ve svém okolí. Opravdu mě neláká představa, že by mi někdo vpadl do zad.
I když, i tomu bych byl schopný se postavit. Vidí ve mě sice slabost díky ztrátě zraku, ale ne vždy to takové mínus je, pomyslím si sebejistě.

Probírat se neznámým prostředím je pro slepého ošemetné. Pokud si neumí poradit. Mě dobře slouží sluch a čich a vnímám i pohyb skrze své tlapy. Dokážu se orientovat, dokud země není mrtvá a pustá. Nedělá mi tedy problém procházet ani tímto neznámým lesem. Na okmažik se zastavím a našpicuju uši.
Řeka... bleskne mi hlavou. A vykročím za jejím zvukem. Řeky vedou k hojným oblastem a to se hodí, no ne? Třeba narazím i na nějaké vlky. Už nějaký čas jsem na žádné nenarazil. A společnost mi chybí.

Léčení, děkuji

Věk: Mladý dospělý (6,5)
Pohlaví: Samec
Rodina: neznámá (amnézie)

Charakteristika:
Nikdy nikam nespěchá, je to klidná řeka plynoucí si časem.
Po úrazu a následné ztrátě paměti se rozhodl využívat život po svém plnými doušky. A především nikam nespěchat. Svět mu neuteče. Naplno vnímá každou situaci, která se mu v životě stane.
Je velmi pozorný a něžný, ale jen zřídkakdy na jeho tváři uvidíte úsměv, pokud nepočítáte úsměv při léčení, který je ale dokonalou maskou. Upřímný úsměv nebo smích je u něj zázrakem.
Je upřímný a mluví na rovinu. Zakládá si na svém přístupu k druhým a je schopen vycházet téměř s každým, i když je to pro něj někdy náročné.

Ikke je nesmírně klidný a trpělivý jedinec. Nechává na povrchu spíše svou jemnou stránku, se kterou přistupuje ke všem. Snaží se pomoc všude, kde se jen dá. Ví moc dobře, že si nepamatuje svou minulost a občas na něj vyskočí. Snaží se příliš si to nebrat k srdci a žít svůj nový život naplno.
Ale pozor! I Ikke má své hranice. A kdo je překročí, bude trpce litovat. Je nesmlouvavý a zásadový. Umí si sjednat pořádek i vyděsit. skrývá v sobě mnohem víc, než si on sám uvědomuje, ale nic z toho se nebojí využít ve prospěch. Není radno si s ním zahrávat nebo porušovat jeho lékařská nařízení.
Má rád upřímnost, na které si zakládá. Férovost, jednání na rovinu. Žádné kličky, žádné skrývání nebo využívání. I když rád pomáhá a má rád společnost, pro velké zklamání v minulosti (které jen tuší) nemá rád větší společnost a vyhýbá se ji. Zároveň mu ale nesmírně chybí.
Miluje vyhřívání na sluníčku a vůni květin v blízkosti tekoucí vody. Je to celkem specifická představa jeho vysněného místa. Sám Ikke hádá, že to má spojitost s jeho minulostí.

Je poměrně dost rychlý a silný, což při své práci někdy potřebuje. Zdivočelý zraněný vlk je nebezpečný a zpacifikovat takového potřebuje rychlost a sílu.

Zajímavosti:
Při užívání magie kresba na těle modře září
Ztráta paměti
Je slepý
Sojka jako kamarád a pomocník
Stálezářící oči

Magie:
Léčitelství
Je schopen zatahovat rány, odstraňovat záněty a jedy prostřednictvím své magie.
Vše se odvíjí podle rozsahu a náročnosti, ale také podle stavu Ikkeho.
Když je Ikke v perfektní kondici, dokáže léčit zranění v rozsahu poloviny vlkova těla. Cenou za to je ale celkové vyčerpání na hranici kolapsu. Po takovém zásahu zalehne a celý den prospí. Po probuzení má velký apetit.
Když na tom není nejlépe nebo je situace vyhrocená či je více zraněných, přistupuje k metodě "zapouzdření". Vytvoří tak pouzdro, ve kterém uvězní jed/zánět a ránu zajistí, aby nekrvácela. A dořeší později.
Kromě magie dokáže k léčení využívat i klasické metody, jako jsou převazy a bylinky.
Je slepý, využívá svou magii, prostřednictvím které vidí energetické toky živých tvorů i objektů - toto "vidění" však užívá jen když to nezbytně potřebuje.

Další postavy:
Aishila, Iris, Tawari

Obrázek: