Príspevky užívateľa

Ošiju se.
"No... Měl jsem trošku krizi... Musím říct, že tohle mě z toho efektivně dostalo." zamručím a krátce po tobě kouknu. Ale přeci jen se musím pousmát, když si vzpomenu na náš trochu kostrbatý začátek.
"Ale celkem se bál, že ho odmítnu, trouba." mírně zavrtím ohonem.

"Vidíš to. A já bych řekl, že je nás mnohem víc, kteří tě na postu alfy vidíme oprávněně." namítnu a krátce na tebe vypláznu špičku jazyka.
"A myslím, že ti i ochotně všichni pomůžeme, aby to tu šlapalo jak má. Takže se nemáš čeho obávat."

Ošiju se, když začneš mluvit o Adainovi. A přitom to byl on, kdo se tak hezky vyjádřil a vlastně začal celý náš vztah. Není fér, abys na něj vše sváděl. Možná, že právě to mé ošívání je důvod, proč přeci jen otočíš. Provinile stáhnu hlavu mezi ramena.
"Jak myslíš, že to začalo..." pípnu.

"umím, o tom žádná. Pohybuju se v tom už dlouhodobě. Ale ani ty nejsi špatný a vedeš si dobře. I když spíše u těch, které znáš. Ale ani to není zanedbatelné " pousměju se.
"Nemám problém pomáhat ti s vyjednáváním," prohlásím klidně. Tím spíš, pokud to pomůže k hladkému jednání a lepšímu pohledu na smečku.
"Od tebe by to asi ani nikdo nečekal," pousměju se.

Musím se přeci jen usmát té tvé němé reakci. Ale ten úsměv mě přejde, když se dál hnípeš v mé situaci. Ošiju se. Pak se ale zarazím. Je pravda, že jsem nikdy pořádně Adainovi neřekl, jak moc je pro mě důležitý. Tak nějak to vše odříkal on, ale co já? Stáhnu uši k hlavě a i tu hlavu mírně skloním k zemi.
"to ano..." zamumlám tišeji.

"Urážka by to byla, kdybych ho bral nadarmo do tlamy. Já mu ale děkoval, čímž jsem projevil nejen vděčnost i jemu, ale ukázal jsem Kultu vnímavost a respekt nad jejich náboženstvím." pousměju se.
"Ale ano, je potřeba dobře odhadnout i kdy to použít." čímž narážím spíše na fakt, aby jsi to ty sám nezkoušel.
"Ne, nedovolují. Ale možná je čas na změnu," pokrčím rameny.
"to je na nich."

"Jednat s druhými. Jsi lepší psycholog, než si sám myslíš," zamručím. A nechám i v hlase zaznít dost patrnou hrdost. Hodně jsi se zlepšil a ani o tom nejspíš sám netušíš.
"Ani náhodou!" zareaguju okamžitě prudce. Dokonce i ocasem švihnu. To by tak hrálo. To už by rozhodně mohlo přivodit potíže, o které nestojím. Jsem rád za každou krásnou chvilku s Adainem a nechci to nijak ohrozit.

Přeci jen se musím pousmát. Nedám si s tím pokoj, ale otázka je, zda je to stále peskování nebo jen škádlení.
"Ani mě to nijak neruší. Ale rád vím, jak fungují jiní. Když pak projevíš vstřícnost i jejich ideálům, boří to hranice a dostaneš se tak blíž k nim. Jsou pak ochotnější. Když jsem zmínil po úspěšné diplomacii poděkování i tomu jejich Hatimu, prý byli překvapení, ale nikoliv naštvaní. Je to možná pro nás krok dostat se ke Kultu blíž. A s tím, co nám přinesli na workshop mám velký zájem být s nimi za dobře," vysvětlím.

Pro jednou jsem donucen táhnout se s kapsou na bylinky já sám. Není mi to zrovna dvakrát příjemné, proto se taky neustále ošívám. Ale důležité je po zimě nasbírat zase nové zásoby a ne si lajdačit. Vyrazil jsem k patě hor pro bylinky, které potřebují své specifické prostředí. Takový devětsil nebo podběl se tu najde určitě lépe, než kdekoliv jinde. A když k tomu přiberu i další, nic špatného se nestane.
Trochu mě mrzí, že tentokrát nemůžu jít s Adainem, ale někdy je dobré vyrazit si sám a nechat mysl bloudit v dálavách vlastních myšlenek. Dá se tím v hlavě udělat celkem solidní pořádek. V zimě se toho událo hodně. A já si taky uvědomil spoustu věcí. Je na ase si vše hezky ujasnit a utřídit na svá místa. A já nejsem typ, který by vyrážel ven jen tak. Vždycky se vracím s bylinkama. Má profese mi nedovolí je tam nechat jen tak ladem.

Zafuním. Moc dobře vím, co tímhle vším sleduješ. A ano, jako profík vím, že je to třeba. Na druhou stranu se mi do toho opravdu příliš nechce. Jsou to hloupé obavy, ale přesto tam jsou. Střelím po tobě pohledem.
"A ty že tohle neumíš, jo?" neodpustím si rýpnutí. Zhluboka se nadechnu.
"Ano." nechám nakonec přeci jen zaznít to slovo, při kterém se mi srdce rozbuší a tělem projede mírné zachvění.

"Nezapomeň ji šetřit," přeci jen si neodpustím rýpnutí mířené na tvou nožku.
"Ano. Vypadá to, že tam mají někoho s dost jasnými ideály, kterých se smečka drží. Celkem mě to zajímalo, ale nechtějí o tom mluvit s cizinci. Škoda. Rád bych věděl, jak s nimi vycházet. Mohlo by to vést ku prostpěchu. Ale třeba časem, kdo ví?" pokrčím rameny.

"Však nejdeme ochutnávat okamžitě," uculím se. Až se naskytne příležitost, určitě tě k té ochutnávce dotáhnu. Jako léčitel vím, kdy si to můžu dovolit.
"U vlků nebývají tak časté, tak se není co divit, že si to moc nepamatuješ," pousměju se.
"Nejlepší jsou kořen, listy a květy. Z květu se dělá i dobrý čaj. Mlíko se dá využít kdykoliv," ochotně odpovím na tvou další trefnou otázku.
"Žlučník je zlobivec. Začne bolet zhruba někde pod žebry. Ale když propukne naplno, nejsi schopný ničeho a bolest ti vystřeluje k lopatce i do páteře. Žlučníkový záchvat je neskutečně bolestivý. Málokdy si ho spleteš s něčím jiným. Samozřejmě, v blízkosti jsou i jiné orgány, ale každý reaguje trochu jinak." pokusím se vysvětlit. Pro mě to bývá trochu jednodužší díky detekci pomocí mé magie.

Než si mě Adain vyzvedl, byl jsem jako malé vlče, na jehlách. Nevydržel jsem úplně v klidu a šil sebou. Nemohl jsem se dočkat, až po té dlouhé zimě konečně společně vyrazíme vstříc sluníčku. Jen my dva, já a Adain. I když jsem z toho byl i maličko nesvůj po rozmluvě s Feierem u Igny. Otevřel mou mysl, abych na nás dva pohlížel trochu jinak. Což ve mě probouzelo i spoustu otázek, na které jsem se obával ptát.

Nakonec dorazíš. Na tebe už mám svůj čumáček tak vyladěný, že hned vím, kdy jsi poblíž. I přesně vím, jaká je tvá stavba těla, takže se bez obav přiženu k tobě a zabořím ti hlavu do srsti na krku. Ocásek mi sebou začne mrskat sem a tam. Ale nesetrvávám tak dlouho. Těším se na tebe, ale těším se i že spolu konečně po té dlouhé době můžeme vyrazit ven. Jen ty a já. Těší mě, že mě máš už i tak prokouknutého. Opravdu se moc nestává, abych vyrážel ven a vrátil se bez nějaké té bylinky.

Nakonec vyrážíme, hezky bok po boku. Mám kdesi hluboko hřejivý pocit ze tvé blízkosti. Fakt, že už sluníčko nabírá na síle a opírá se do nás už lehce hřejivými paprsky dodává celé téhle vycházce na ještě větší kráse. Nepotřebujeme ani slova. Nechávám se vést tebou a užívám si tvou společnost.

Samozřejmě, že mám snahu sehnat smečku víceméně na jedno místo. Pobíhání od jednoho k druhému se v téhle zimě ukázalo jako dosti nepraktické. Ani nemluvě o tom, že to už Artemis stálo život. Kolik členů musíme ztratit, aby to ostatní pochopili? Nejsem letec, nedostanu se ke všem tak rychle. Ale díky téhle menší "hádce" jsem si začal i uvědomovat svou vlastní únavu. Kterou ale nesmím dát najevo.

Ani já se k tomuto tématu už nevyjadřuju. Ostatně, pozornost obou se zaměřila spíše na něco jiného. Stočím uši tvým směrem. Máš tak trochu pravdu. Pochybuju, že by Adain byl z těch, kteří by mi vědomě ublížili. Není to v něm. Má čisté srdce a otevřenou mysl. Ale jsou věci, co se neovlivní. Nechce se mi nad tím přemýšlet, abych to náhodou nepřivolal a tak zatřesu hlavou.
"Ty ji znáš." zamručím, stále se pokoušející vyhnout tomu, abych ji řekl.

Když zmíníš, že bys vzorek rád viděl, ani mě to nepřekvapí. Zvolna tedy rovnou vykročím směr jeskyně. Uši mám stočené tvým směrem, abych slyšel, jak našlapuješ.
"Ano, to byla ona. Jsem rád, že tehdy dorazili i oni. Usnadnilo to podle mě vyjednávání. Stejně jako donesení zajíci. Zprvu se nezdál ani alfa nakloněn našemu příchodu." zamručím.

"Hm. V průběhu zimy ano. Ale tohle jsou staré zásoby, takže ani ta chuť nebude tak výrazná. Teď je pro nás důležitější nasbírat čerstvé kousky. Takže teď to ani plýtvání není," pousměju se.
"Pro představu postačí i méně výrazná chuť. A samozřejmě to, čeho je málo a ještě neroste, to zatím dávat nebudu," mrknu tvým směrem.
"Netrap se tím, Isko. Nejsi léčitel, tobě postačí obecná znalost a i ta má svůj čas. Ani já se nenaučil vše za jeden den," brouknu vlídně. Tiše a trpělivě pak čekám, když se snažíš vzpomenout na další informaci. Nezasahuju do tvé menší samomluvy, protože vím, že to často pomáhá vzpomenout si.
"Bílé mléko se dává na bradavice," nakonec se dám do připomínání klidným tónem. A ano, dává se na žlučník. Pak i na zácpu, při problémech s močením a na ty tvé klouby," poslední dodám s úsměvem.
"Je překvapivé, kolik toho tak hojně se vyskytující rostlinka umí, že? Je ale dobře, že si u ní pamatuješ hlavně ten žlučník. Na ostatní problémy jsou i jiné rostlinky a s těmi se dá i fungovat. Zlobivý žlučník je ale velký problém." vyzdvihnu fakta.

"To chápu. Ale když omarodíš, není nikdo poblíž. To ti tu i jeskyně radši vyhrabeme tůňku a nanosíme vodu!" namítnu. I mé námitky přeci jen mají logiku, to se popřít nedá. Kdyby kolel nešel Iska náhodou, byl by průšvih jako hrom. A ani má magie není všemocná.

Situace kolem mě a Adaina je ale jiná. Tam si nejsem jistý, co se stane, když si to připustím. Když jsem se začal něčím opravdu těšit a v něco doufat, dopadlo to krachem. A já nechci, aby se něco stalo. Stáhnu uši a mírně skloním hlavu.
"Já svou odpověď znám... Ale... začnu nejistě. V duchu se pobídnu. Jsem psycholog přeci! Vím, že tahle obava je zbytečná. Tahle provázanost není prokázaná. A já se z ní jen potřebuju vymanit.
"Když si to přiznám, pak se něco stane... vždy..." přeci jen se přiměji říct tohle trápení. Ale i přrkvapivě klidným hlasem.

"Doufejme. Bylo by to nemilé." povzdechnu si.
"Jsem rád, že nám dali vzorek. Léčitelka ji sice popsala, ale to mě příliš nepomůže. Takhle vím já po čuchu i ostatní po vzhledu. Ideál," pousměju se.

"Jojo, budu," zamručím. Očka se mi už klíží, když ti odpovídám. A netrvá dlouho a upadám do spánku. Dýchám klidně, tohle už je opravdový ozdravný spánek.
Tentokrát nedělám hrdinu. Zpočátku hodně spím. Jak se mi ale vrací síly, měním polohy a čím dál víc si z Adaina dělám polštářek. Zprvu je to jen, že si pokládám hlavu na jeho tlapy. Jakmile mám ale víc síly, přesunu se a napůl svého milého zalrhnu.
Nejsem ale vyloženě lenoch. A čím víc sil mám, tím těžší je držet mě v klidu. Dokud mě ale Feier neprohlásí za zdravého, držím se maximálně v prohlížení bylinek v jeskyni.

"O nemocnosti se vědělo a stejně jsi se držel stranou. To byla chyba." namítnu. Tím spíše, když se nám pak povedlo tohle vyřešit snadno ke spokojenosti všech. A do toho rýpat nepřestanu! Doufám, že než se zase stahovat kamkoliv, tak i přes teplejší období si zajistíš ležení někde poblíž.

"Právě. Je vítaným a schopným pomocníkem a já se nezdráhám toho využít. Že tím trávíme čas spolu je bonus navíc." pousměju se. Samozřejmě, že s ním trávím rád každičký čas, který jen můžu.
"Já nevím..." přiznám popravdě. Možná mám trochu obavu to vyslovit, aby se to celé nezhroutilo. Nebo si nejsem jist, zda je čas o tom vůbec uvažovat. Nejsme spolu tak dlouho.

"Jo, to je mi jasné. Ale nejsi tady sám, tak snad to zvládne zbytek smečky," namítnu.
"Jednání dopadlo dobře. Dostali jsme pár bylinek, podle kterých můžeme najít další. Jsou na nemoc skvělé, v Kultu jim hodně pomáhají a nejsou jen na jejich území. Jednání bylo trochu kostrbaté, jeden člen se nezdál zrovna nadšený. Ale alfa i jejich léčitelka byli vstřícní." ve zkratce poinformuju.
"Adaina se letěl nejspíš pochlubit bratrovi." uculím se.

"No jen aby. S tou tvou nemocí jsi krásně dokázal, jak se umíš pro smečku přetěžovat," namítnu a odfrknu si. V tomhle směru se mi do hlasu vloudila i trocha starosti. Tohle mé připomínání není z důvodu, že bys nevěděl co dělat nebo nechtěl poslechnout. Ale protože o tebe mám starost...

"Přesně tak. S tím i tak trochu počítám. Některé bylinky se i lépe hledají očima, než po čuchu," zamručím. Někdy ten zrak opravdu chybí. Při tvých dalších slovech zamrskám ocasem. Mám čím dál větší pocit rozpačitosti. A taky mám pocit, že si to náramně užíváš! Tvá slova mě ale zarazí. Znám přesně odpověď na tvou otázku. Doslova ji cítím na jazyku. Ale přesto se tak nějak zdráhám vyslovit odpověď. Přeci jen to znzamená celkem hodně... A co když Adain o něco takohévo nestojí?

Na tuláky se mírně zamračím.
"Možná jen měli odvést pozornost. Takhle se to dá jen těžko říct. Ale můžeme najít nějaké létavce, ať obhlédnout okolí." navrhnu.

Okamžitě poznám, že tady jsem udělal chybu. Bohužel, ani vlci jako já nejsou bezchybní. A zrovna Jarumi je celkem oříšek. Je mi ale jasné, že si stále vyčítá, jak se nedokáže úplně vyjadřovat nebo orientovat v chování a mluvě. A tvé další zavrčení je důkazem, že jsem na správné cestě. Tohle se povede jen těžko srovnat. Jsi typ, který si stokrát lije na hlavu kýbl svých neúspěchů.
"Protože jsi dobrá betta!!" vykřiknu za tebou. Pak si povzdechnu.
"Musím si promluvit s Feierem a varovat ho." zamručím a vydám se dolů z hor.