Príspevky užívateľa

Pomohl Eirlys odnést dar tam, kam měli a Iska se ještě na chvilinku zdržel, aby laň na místě trochu čumákem upravil. Chtěl, aby jejich dar vipadal reprezentativně mezi ostatními dary. Když pak postrkoval její hlavu, aby nebyla v tak nepřirozeném úhlu, vzpoměl si na jistou událost z podzimu, až se Iskovy na moment postavili všechny chlupy na zádech. Rychle otočil pohled zpět na Eirlys, jen aby se setkal s její pobavenou poznámkou. ,,Jo... To já trochu také..." Vydechl, i když stále krapet mimo.
Jak mu něco takového mohla tak snadno odpustit..? Měl takové štěstí, že jí měl. Nezasloužil si jí. Rychle očima přejel po dění kolem, než opět pohledem zkončil na ní.
Ale udělá vše, co bude v jeho silách, aby si tenhle den užila. To jí dlužil. A chtěl jí hlavně vidět šťastnou. ,,Ale teď už máme volno tak... Co si tedy zatančit?" Navrhl. Měl z toho krapet trému, ne ani kvůli ostatním, ale kvůli ní. Ale chtěl to zkusit.

Nastražil uši, když zaslechl jak někdo volá jeho jméno a tak se rychle rozhlédl. Netrvalo dlouho a pohled mu padl na hnědavou vlčici. ,,Ahoj!" Také pozdravil, úsměv stále nemizíc z jeho tváře. Doklusal až k ní a tam se zastavil. Na její otázku hbitě pokyval hlavou. Neměl sice úplně příležitost se s vlčicí dát do řeči, ale pamatoval si jí moc dobře. Tolik vlků mimo smečku zase nepotkával. ,,Pamatuju. Sassafras že?" Pro jistotu se zeptal, i když si tím jménem byl docela jistý. Dobrá nálada z chladnějšího počasí mu naštěstí dodávala i trochu té jistoty. ,,Vážně? To by mě ani nenapadlo." Přiznal pak prekvapeně. Nesnažil se vlčici nijak presvědčit, aby se k nim přidala, pouze s ní mluvil. Trochu ho to až přivedlo do rozpaků. ,,A jak se tu máš? Naplňuje tě to tu očekáváním, ve které jsu doufala?" Zeptal se, v hlavě se mu přeci jen vynořilo par obav. Co když Sassafras něco nasliboval nebo příliž vychválil?

Taktéž se při jejích slovech stydlivě zahleděl do země. Iska byl přesvědčený, že její kráse se vyrovnat nedovedl, ale kdo by se kvůli něčemu takovému hádal?
Její slova mu trochu dodala odvahu. Byl rád že nebyl jediný, kdo neuměl tancovat. No pokud by se to Eirlys zalíbilo, byl rozhodnutý se tanec naučit pořádně. Pro příště, či pro jakoukoliv jinou příležitost. Chtěl něco také říct, ale Eirlys ho svým dalším tahem na moment kompletně uzemnila. Jakmile se ale probral, usmál se a naklonil se k ní o něco blíž. ,,Pro tebe cokoliv." Svět kolem nich jako by, alespoň pro něj, na chvíli přestal existovat.

Překvapeně se nejprve otočil za hlasem jejich alfy, než si vzpoměl na jejich ukol tady. Úplně na jejich úkol zapoměl, až se za svojí hloupost trochu zastyděl. Věděl ze práce by měla být na prvním místě, ale s Eirlys bylo chvílemi prostě příliž těžké udržet myšlenku na něčem jiném, než na ní. Rychle ale, aby vynahradil svou chybu, vstal a přikývl. ,,Ano, hned na to jdeme."Souhlasil a zamířil zpět k daru v podobě laně. Rychle se ale při tom otočil, aby se ujistil, že jde Eirlys s ním.

Když ani po upozornění na jeho přítomnost vlk nepůsobil nijak agresivně trošku se mu ulevilo. Nechtěl zkutečně řešit žádné takové problémy. Pokračoval tedy jeho směrem, i když krok stále trošičku nejistý. Nebyli by to, že by se vlka přímo bál, ale první dojem občas může klamat.
Když si však uvědomil, že druhého vlka zřejmě svým chováním znejistil, trochu se zastyděl. To rozhodně nebylo to, co chtěl. Pokusil se to trochu vynahradit drobným pousmáním. ,,Jistě, rád si s tebou popovídám." Pokýval hlavou. Když k němu konečně dorazil, zastavil se pár metrů před ním. Ať už se snažil působit jakkoliv přátelsky, jeho strach z dotyků a chlad, který ho obklopoval, ho stále brzdilo.
,,Rád tě poznávám. Já jsem Iska." Také se představil a nesměle se pousmál. Fakt, že Tae'ha znal Rufuse ho opět trochu uklidnil. ,,Ah tak, jo to dává smysl. Když jsem se ke smečce přidával já, také jsem v tom byl trochu nejistý." Souhlasně pokýval hlavou. Ten život před Azarinem byl najednou tak vzdálený, jako něco co se stalo před tolika lety. A přeci tohle byla teprve jeho druhá zima zde. ,,Rád ti odpovím na všechny otázky, na které budu moct, ale obávám se, že ode mě uslyšíš podobné věci jako od Rufa. Já jsem tady naprosto spokojený." Pousmál se a drobně při tom i zavrtěl ocasem.

Iska byl z toho všeho krapet nesvůj, jak už bylo u něj normální. Netušil úplně, co čekat ani jak se na tuto událost připravit. Těšil se, svým způsobem. Doufal že tam potká pár přátel mimo smečku, které už dlouho neviděl, a těšil se i jen z toho důvodu, že Eirlys se zdála být díky tomuto plesu ve velmi dobré náladě. Ale měl i trochu strach z toho všeho.
Dal si ten den porátně záležet, aby jeho dlouhý a huňatý kožíšek byl řádně upravený a čistý. Přes ramena měl přehozený kradší kabátek z králičí kůže. Nic převratného a Iskovy stále připadalo, že je s ním něco v nepořádku. Neměl by být trochu honosněji vystrojem? Ostatní vypadají o tolik lépe... Nervózně se rozhlédl po okolí, hledaje svojí družka. Když mu pak na ní konečně padl pohled, na svoje starosti doslova zapoměl.
,,Vypadáš úžasně..." Vydechl když k ní došel. Mohl na ní oči nechat, až se po chvilce zděsil, jestli neciví, a stydlivě zaryl pohled do země. Doprovázel jí po celou cestu na místo, div se od ni hnul na krok, jako by se bal že by se mu mohla stratit. Co by si tam bez ní také počal?
Množství vlků bylo na něj trochu moc. Tolik barevných kožíšků se mu míchalo před očima, až se mu z toho trochu točila hlava. Nějak zapoměl na jeho předchozí myšlenku, že by se zde mohl s někým setkal, prostě se jen posadil vedle Eirys a poslouchal, co se děje. Když pak vlčice jeho snů zmínila tanec, trochu ho to zaskočilo. ,,Já... Nikdy předtím netančil..." Přiznal nesměle, ale když pohlédl do té tváře plné radosti, nedovedl jí něco takového upřít. ,,Ale můžeme to zkusit."

Poprosím o libovolnou magii (upřesním později)

Sám pořádně nevěděl, kudy by se měli vydat aby soby našli. Na sever, pochopitelně, ale to byl pořád celkem velký okruh možností. Možná po jeho starých stopách? I když by pochopitelně nešly tak daleko, Iska se na moment v myšlenkách vrátil do těch zmražených končin, po kterých se honila meluzína. Moc často nad nimi nepřemýšlel, ale na memont si vybavil i jeho starou smečku, jeho rodinu.
Pohlédl na Eirlys a nad jejím návrhem se pousmál. Nechtěl aby se kvůli němu trmácela tak daleko, ale byl neuvěřitelně vděčný za ten návrh. ,,To zní dobře." Pousmál se, zahleděný do drobných plamínků odrážejících se v jejích očích. Šlo z ní vždy takové teplo? A nebo jen mrazivá vzpomínka na jeho starý život tenhle hřejiví pocit více podtrhla? Netušil, a asi na tom ani nezáleželo.
Sklonil pohled ke zbytkům rybky, kterou s Eirlys povečeřel. Nezbylo z ní už téměř nic, jen pár stříbrných šupinek leskoucí se v hlíně jako sněhové vločky. Byli tak pěkné... Kdyby je právě nečekala lovecká výprava, hned by si jich pár vral zpátky do pelíšku, aby mu navždy připomínaly tuhle krásnou noc. Možná... Možná by se pro ně mihl později vrátit.
Teď nad tím ale už přiliž přemýšlet nechtěl. Jejímu nadšení se nedalo odolat, a Iska ani nechtěl. S úsměvem přikývl a postavil se. ,,Připravený vyrazit." Když se pak na moment znovu zahleděl do těch jejích očí, na moment jakoby se v nich stratil. To nutkání bylo silnější než veškerý jeho strach. Naklonil se k ní a než by ho jeho vlastní hlava stihla zastavil, všechny ty strachy a obavy, na moment zavrtal tvář ho jejího ramene. Srdce se mu při tom rozbušilo, netušíc zda je to z toho neznámého doteku nebo jen z toho aktu. Teď byla Eirlys jeho rodina.

Od toho rozhovoru se Zathrianem se skoro nezastavil, pelíšek mu nejednou byl tak nepříjemný a myšlenky se mu v hlavě točily jako v nějakém větrném výru. Pořád nechápal, proč si jejich alfa vybral zrovna jeho, nervozita ho z toho kousala v kožichu jako ostré tesáky, ale nehodlal ho zklamat. Procházel každý kousek území a pečlivě monitoroval a snažil si zapamatovat vše, co se mu zdálo důležité. Popravdě i to co ne, kdo vý kdy by to mohlo Začìt být důležité, že?
Území už měl v podstatě celé prošlapané, ale než by se rozhodl vydat za hranice, na chvíle se zastavil u koryta řeky a zamyslel se. Neměl by ho projít ještě jednou? Co když něco propásl? Nebo možná rovnou dvakrát! Ať si je jistější.
Jenže stěží se otočil, aby se opět vydal po svých stopách zpátky, když s posledním nádechem před vyražením ucítil něco, co by tam nemělo být. Okamžitě otočil hlavu proti směru studeného větru, který k němu nesl pach cizince. Byl blízko hranic, asi by to měl jít zkontrolovat... Nervózně zacukal ušima a vydal se po proudu řeky. Byl si vědom, že se snižujícími se teplotami vlci můžou začít být krapet... zoufalí, a tak doufal, že tohle nebude ten případ. Ale co by cizí vlk dělal tak blízko hranic?
Už z dálky zpatřil černozeleného vlka. Takové barvy byli přes zimu přeci jen méně běžné. Postupoval kupředu obezřetně, zatím plně netušil, co od vlka čekat, jeho postoj však nebyl naplněný agresí. Preci jen, zastavil se před hranicemi... I když by bylo asi lepší, kdyby byl ještě dál. ,,Zdravím. Potřebuješ něco?" Promluvil na vka už z dálky a snažil se působit jistěji, než běžně působil nebo jak se právě teď cítil.

Iska: Poprosila bych o matching přívěsek s Eirlys (nakreslíme si)
Popel: Také malý přívěšek prosím (vzhled musím ještě domyslet)

Byl z Cyrova chování trochu mimo, a tak rád návrh přijal. Zatím, co se stále ohlížel, drobně přikývl. ,,Jo... To bude asi nejlepší. Dnešek je opravdu zvláštní..." Zamumlal a hned, jakmile se šedivý vlček vydal směrem k noře, ho následoval. Nebylo třeba ani kontrolovat, jestli jde za ním. Tahle situace ho upřímně lehce vystrašila. Nikdy nebyl kdovíjaký hrdina, někdo by možná i řekl že spíše zbabělec, a tohle se mu vůbec nelíbilo... Za normálních okolností by byl zklamaný, že sám se vrací s prázdnou, ale teď už chtěl jen odtamtud vypadnout.

Také pomalu ukusoval rybku a sem tam mezi zuby prokřupal nějakou tu drobnou kostičku. Užíval si chvilku po jejím boku, slovy by v ten moment nebyl schopný popsat, jak se cítil. Šťastný, s hlavou čistou od všech obav, které ho za jakýhkoliv okolností obklopovaly a temnili jeho mysl jako temné bouřkové mraky halící oblohu. Jako právě teď, za jakýhkoliv jinych okolností, s kýmkoliv jiným, by přemýšlel jestli by neměl prolomit to ticho, jestli to není divné, ale zároveň by měl strach otevřít tlamu. Teď se ale žádná taková otravná myšlenka neoběvila, a on si jen užíval daný moment.
Nad návrhem se trochu zarazil, vlastně ho ani nenapadlo se na lov soba v těchto končinách vydat. ,,To bude chvíli trvat, než na nějaké narazíme. Nechci aby jsi se kvůli mě musela táhnout takovou dálku." Poznamenal ale, i když si její nabýdky velmi vážil.

Kéž by to on dovedl hodit za hlavu tak, jako Zathrian. Ale to on nemohl, musel nad svýma chybama přemýšlet alespoň v rámci desítek, aby je už znovu neudělal. Víc uvolňený režim pod Feierovým vedením byl pryč, to si uvědomoval. Nebylo to ale, že by mu to úplně vadilo, Feierova přátelskost ho vlastně chvílemi až matla. Možná toto, co se víc podovalo režimu který znával ze svého děctví, mu bude více příjemný.
Jak tak poslouchal, k čemu se upsal, uvnitř něj narůstalo zděšení. On by měl plánovat? Ale co když to pokazí? Koordinovat ostatní? On? Jak by mohl ostatním dávat příkazy?! To by nedovedl ani hloupé myši... Překvapivě si ale držel relativně klidný výraz, jen ucho mu občas nervózně zaškubalo. Srdce se mu na chvíli také rychle rozeběhlo. Iska na chvíli zavřel oči, snad aby se to zděšení neoběvilo v nich. Při zmíňce pomoci drobně přikývl, to bude jistě muset.
,,Dobře... Udělám co bude v mích silách." Otevřel po chvíli ticha oči. Stejně nemohl odmítnout, určitě by pak působil divně. Vždyť už dříve poslouchal ostatní, jak by si přáli být na vyšším pozicích, to byl očividně běžný sen vlků ve smečkách. Také by měl asi mířit víš... Nechtěl být přece zase ten divný.

S touto její odpovědí sice souhlasil, ale přesto se mu to prostě nejevilo správné. Zavrtěl hlavou. Nic proti tradicím neměl, ale život byl život... A tohle bylo prostě hrozné.
,,Myslím... Myslím že raději půjdu... Očividně se neschodneme. Tobě příjde v pořádku někoho zabít, mě ne... Tak- To tak necháme." Mluvil pomalu, uši natisklé k hlavě a stále pomalu od šedavé vlčice couval. Nemluvil pochopitelně o sebeobraně, ale to snad nebylo potřeba ani vyslovovat. Za jiných okolností by z nich možná mahly být i přátelé, vlčice zprvu zněla mile, ale kdo s trochou rozumu by chtěl být na blízku někomu, kdo mu po prvních deseti minutách setkání začne říkat takové věci..?
Myšlenky mu však při tom stále jeli na plné obrátky. Pokud to, co Verdandi řekla byla skutečně pravda tak... Kolik vlků se toho účastnilo..? Věděl že jistě ne každý, věděl hned o několika kteří tam byli jen o něco déle než on, ale co ti starší šleni? Jestli se Verd něco podsřilo, tak to bylo navrácení jeho úzkosti.

Trochu víc při Zathrianových slovech znervózněl. ,,Nemyslel jsem to tak- Nechtěl jsem spochybňovat vaše slova..!" Vyhrkl a připlácl uši k hlavě. Měl si víc hlídat co a jak říká! Udělat takovou chybu... Už se začal strachovat, jak ho svými slovy určitě popudil. I kdyby předtím měl odvahu na to říct novému alfovy ne, teď by ji již jistě stratil. Copak to po tomhle mohl..?
Zima nečeká na nikoho... To věděl. I přes to že jeho samotného zima asi ohrožovala méně, než léto, měl starost o ostatní. Chtěl pomoct. Věděl že pomoct může...
Pro Zathriana asi dávalo smysl, že šel za ním... Jen, on si sám sebou jistý nebyl. Když mu ale dal navýběr pár dní na rozmyšlenou, zavrtěl záporně hlavou. Ne, to by nepomohlo. Iska věděl, že Zathrian bude potřebovat každou schopnou tlapku na přípravu. Jen by byl asi raději kdyby se jednalo jen o nějakou dočasnou roly kvůli zimě... Hned by to nebyl takový tlak. Snažil se ale na to nemyslet. Až se oběví někdo schopnější... Může mu tu roly předat? Pomáhat smečce mohl z jakékoliv funkce. ,,S čím je potřeba pomoc.?" Zeptal se. Nedovedl říct na rovinu, že přijímá, ale přeci jen se mu podařilo trochu zvednout oči od země, i když přímo do očí se Zatrianovy podívat stále nedovedl.

Vykračoval si to celkem čilým tempem po jedné z cestiček, které tam před ním vyšlapalo tisíce tlapek. Zatím co svět kolem něj pomalu uvadal a připravoval se na zimní spánek, u něj jako by to bylo naopak. Jako by ho právě studené noci a chladné pošmůrně dny naplňovaly energií. V takovém počasí se mu pracovalo nejlépe. Rychle ho nevyčerpávalo slunce, ani mu v hustém kožichu i přes jeho přirozený chlad nebylo horko. Občas se tedy cítil trochu provinile, že se těší na roční období kterého se všichni ostatní obávají a ani on by si nepřál tak tvrdou zimu, musel by ale lhát, kdyby měl tvrdit, že se na sních netěší.
Na chvíli se ve svém vykračování zastavil a pohlédl na vysoký strom stojící osaměle uprostřed louky. Barevné listí jakoby poblikávalo ve větru, který byl ovčas příliß silný a pár jich z větvý vyškubl. Iska tyto listy chvíli doprovázel ve větru, jak dělají salta a pirulety. Na tváři při tom měl veliký úsměv, tak rád pozoroval přírodu kolem.