Príspevky užívateľa
< návrat spät
Taktéž otočil pohled zpět k řece. Zmrazit celou řeku? To dozajista ne, a i kdyby mohl, obával by se co by způsobil, když by vlastně uprostřed koryta udělal rledovou hráz. Ale hladinu... ,,Popravdě jsem to nikdy nezkoušel. Možná bych to scedl ale voda je teď celkem rychlá, tak nevím." Přiznal krapet nesměle. Ani se mu moc jehoschopnost používat nechtěla, ale pokud by Era naléhala, asi by se k zomu nechal dostrkat.
Nad novými otázkami se zarazil. Era měla opravdu talent na otázky, které by jeho nikdy nenapadlo se nikoho zeptat. ,,Popravdě netuším, do Azarynu jsem dorazil jako tulák před asi třemi lety a na vznik smečky jsem se nikdy neptal." Citil se trochu zahambeně, že se sám o sve vlastní smečce nikdy nesnažil zjistit něco víc. Ale když si pak vzpoměl, co mu řekla jedna tulačka. Ta, která mu poodhalila krvavou minulost tehdejšího Ignisu... Srst na zadech se mu zvedla. Za jinych okolností by svou dcerušku podporoval v hledání nových informací, ale byli věci, ke kderým se dopídit nemusela. ,,Víš... Myslím, že na minulosti tolik nezáleží. Kdo byli ti vlci pred námi, proč věci dělali tak jak dělali a tak. Důležité je co děláme mi. Mi tu jsme protože je to báš domov. Známe to tu, je tu bezpečno a je tu dost potravy. Pokud se někdy něco z toho změní, možná se budem muset přesunout, ale dokud tak nenastalo, zůstaneme tu." Snažil se trochu uhasit štěněčí zvídavost směrem k historii.
Mrzelo ho, že počasí takhle stálo v naplněni jeho slibu. I když za to úplně nemohl, stejně si to trochu bral za vinu. Neměl nic slibovat, dávat jí naděje když zítřek nikdy nebyl jistý. Cítil se teď, jako by ji ošálil...
Než se mu ale podařilo nalézt ta zpravná slova, kterými by ji třeba trochu zvedl náladu, dala se Era do zpěvu. Iska na ní zprvu zaskočeně hleděl, to bylo přeci jen poprvé co jí zpívat slyšel.
,,To jsi vymyslela teď?" Zeptal se jí se zajmem a když k němu docapkala, začal jí cistit od bahna začpiněnou tvář. ,,To bylo krásné. Kdepak ses naučila takhle zpívat?" Zeptal se. Kolik toho v poslední době prošvohl, že mu něco takového uniklo?
,,Snad brzy. Nebe se teď pořádně vyprčelo a léto většinou býva suché a teplé. Věř mi, brzy si budeš přát, aby znovu trochu sprchlo." Poznamenal s drobným úsměvem a jemně do ní šťouchl čumákem. Jo, až budou ty největší tepla, déšť bude scházek všem.
,,Rybařit dneska asi opravdu nepůjde..." Zkonstatoval a rozhlédl se kolem nic. ,,Ale jistě je tu spoustu jinych věcí, které by šly. Co by jsi chtěla dělat místo toho?" Chtěl jí dát na vybranou, když už lov ryb byl pasé.
Deštivé dny jim krapet překazily plány, za bouřky se nikam chodit moc nedalo, obzvláště né se stále drobnými vlčaty. To už si stihl ověřit s Kafkou. Když se udělalo o trochu lépe, nejprve zapřemýšlel, jestli by se neměl věnovat svým povinostem. Ale ty počkají a tak se vydal za Eraliou. ,,To bych si nenechal ujít." Poznamenal s drobným úsměvem a nechal jí vybrat si cestu, kterou se dnes vydají.
Drobně si při jejích slovech povzdechl. ,,Já vím, beruško, a omlouvám se." Přistoupil k ní a omluvně jí olízl ouško. ,,Ale v dešti se ryby loví špatně. A při bouřce ještě mnohem hůř." Vysvětlil a pohlédl na řeku. Nabýdl by napravit svůj předešlý slib teď a tady ale... ,,A ani dnes nevypadá voda úplně klidně..." Konstatoval sklesle.
Drobně se pousmál, když se mu podařilo zaujmout její pozornost. ,,No..." Schválně protáhl. Ono se nejednalo ani o tak veliké tajemství, ale přesto doufal, že Eralii tahle malá informace dostatečně natchne. ,,Ryby, stejně jako některá jiná zvířata, se dají lovit. A víš, kohopak oblíbená kořist ryba je?" Zkoušel se tvářit tajemně, jako by právě Eralii prozrazoval to největší tajemství, které znal. Naklonil se k ní jestě o něco blíž a tichounce zašeptal. ,,Tvojí maminky."
Trobně se uculil. ,,Tááákže... Co kdyby jsme zítra zašly k říčce, a ty by jsi mi pomohla přichystat mamince dárek?" Navrhl a doufal, že z toho jeho dceruška bude alespoň trochu nadčená. On byl, rad dával Eirlys dárky, drobné i velké. A až příjde na to, co mají rádi jeho vlcátka, dost možná se ani oni tehle jeho kratochvíli nevyhnou.
Sklopil pri jeho slovech uši a povzdechl si. ,,Teď už je to v podstatě pořádná bouře... Ty bohužel trvají dýl, proto jsem chtěl najít ukryt." Vysvětlil a opět se rozhlédl po nějaké schovce. Bohužel, v takovém počasí se toho přes proudy vody moc vidět nedalo. ,,Jestli chceš, můžeš se schovat pode mě. Úplně tě to před deštěm neochrání, ale bude to trochu lepší." Navrhl trochu bezradně z té situace, ve které se ocitly. Citil za to zodpovědnost, kdyby ho nezavedl zrovna cem, tak daleko, mohli by třeba doběhnout zpatky.
Pri jeho otazce mu prejel mráz po zádech. Tomu se presně snažil vyhnout. Netušil ale, jestli je vlce pripravené na řeči o smrti... ,,Blesky jsou nebezpečné... Hodně. Kdyby ses jich dotkl, hodně by ti ublížily." Zamumlal. Začal si všímat jeho zajmu o ně, a tak trochu naléhavěji dodal: ,,Prosim slib mi, ze se jich nebudeš snažit dotknout. Můžeš je pozorovat, ale z dálky." Jeho děti mu ty starosti o ně rozhodně nedělaly snadné. Nejdřiv Era s tím dycháním pod vodou a ochočování nebezpečnych zvířat, a teď Kafka s dotykáním se blesků...
Také pokračoval v chůzi, tentokrát snad jestě o něco blíž Kafkovy, aby se o něj mohl opřit kdyby mu znovu podjela packa.
Věděl že byla jen malá sance, aby nějaký z blesků udeřil blízko, nebo dokonce do nich, ale to by nebyl on kdyby se i tak malé pravděpodobnosti nebál.
,,To je dobrý nápad." Kývl nad Kafkovým navrhem hlavou. O žadné jeskyni přimo netusil, ale nějakou skulinku, která by jim mohla poskytnout ukryt alespoň před tím nejhorším by najít mohly. Nezdálo se, že by bouře měla v nejbližši chvíli v plánu přestat.
Rozešel se ke skále. Jemu silné bubnování do zad takový problém nedělalo, ale byla pravda že zem byla pěkně kluzká, jak se prach a hlína proměnili v lepivé bahnu. Skoro by si až přes ten déšť nevšiml, že Kafka upadl, kdyby se nedrželi tak blízko sebe. Okamžitě, jak ten prudký pohym ale ucítil, otocil se starostlivě k němu. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se a pokusil se mu pomoct na nohy.
On z blesků nebyl zdaleka tak nadšený, jako Kafka. Tak hlasité zvuky, jaké vydavaly hromy, ho děsily, a ty ostré záblesky bodající do očí mu tedy taky zrovna dvakrát nepomáhaly. Navíc věděl, co takový zbloudilý blesk dovede, a to k tomu teď stály na otevřeném prostranství, doslova na ráně... Rozhlédl se kolem nich po nějakém úkrytu. Jenže ani skrýt se pod strom nebyl vůbec dobrý nápad. Alespoň že Kafka byl v pořádku, a vůbec ne vyděšený. Iska si pamatoval na jeho první bouřku jako štěně, a přál by si aby byl takhke odvážný. V tomhle musel být Kafka určitě víc po Eirlys.
,,Dobře..." Vydechl, aby se sám uklidnil. Stejně sebou při jakémkoliv dalším hromu drobně cukl a rozhlédl se po případném problému. ,,Můžeme zkusit najít přístřeší před tím deštěm, ale v takové bouři to nikdy nesmí být pod stromem." Navrhl a zároveň se i, obdobně jako u jeho zbylích vlčat, pokusil převést situaci do něčeho, z čeho se jeho děti můžou něco přiučit. Momentálně to pomáhalo i jemu, kdy se soustředil na to prevést Kafkovy všechny důležité informace zpravnym způsobem, nechtěl se před vlastnim synem předvést jako zbabělec.
Ten den začal tak hezky. Nebe bylo blankytně modré a bez jediného mráčku, sice bylo trochu teplo ale nic neobvyklého pro letní dny. Perfektní den na to se projít se svym synem. Iska také doufal, že se svými dětmi stihne ještě zažít pár zajimavych zažitků, než se bude muset uchýlit k jeho letnímu nočnímu životu.
Kráčel s Kafkou bok po boku s usměvem na tváři. Slíbil mu že ho dneska vezme na větší prohlidku územi, i kdyz si byl jistý že vlce samo, či se svými sourozenci, již jistě něco malo oběvilo. Mozná by mu mohl ukazat nějaké lovecké techniky, pokud na něco narazi, nebo na to bylo ještě moc brzy? Iska pohled na chvíli otočil k němu, jak nad tím co budou dnes dělat přemýšlel. Už už by se ho nejspíš zeptal, když si všiml že se z prosluněného plácku stalo zvláštně potemělé místo. Zvedl zmateně hlavu k nebi, aby se podival co tuto temnotu tak nahle způsobilo, když v tom mu na čumák dopadla první kapka. A nebyla jediná. ,,Zdá se, že bude pršet..." Dřiv, než vůbec stihl vyslovit celou větu, se spustil opravdoví lijak, který jim začal silně bušit do zad. Isku nejprve taková prudká změna překvapila, ale brzy přistoupil blíž ke Kafkovy, aby ho alespoň častečně mohl tělem před proudy vody chránit. Netušil, jaká bude jeho reakve k takové letní preháňce, a tak se k němu hlavou sklonil, proudy vody mu tekli do očí. ,,Vše v pořádku? Je to jen přeháňka, brzy to zase ustane." Snazil se znít klidně aby tím svým slovům dodal váhu. Kdyz ale oblohu proťal blest, celý překvapeně nadskočil.
,,Dobře, jen mi dej predtím vědět." Drobně se nad jeho slovy zasmál, lehce v rozpacích. I když už to trénoval, představa že by mu někdo z čista jasna skočil na záda pro něj stále byla poněkud... Děsivá. Věděl ale, ze Cyro byl k němu vždy ohleduplný, ať už se jeho pořadavky mohly zdát sebevíc divné, a tak se nebál.
Pousmál se nad jeho reakcí. ,,Ne! Jen jsme ho tak pojmenovali. Eirlys s tím jménem přišla a prostě k němu perfektně sedělo." Vysvětlil. Mít vlčata ho na podobné nepredvidatelné otazky vlastně docela vyškolilo, tak ho to ani tolik nepřekvapilo. Era dovedla přijít s šikenějšimi věcmi.
Byl asi nakonec rád, že Era tonutí nerozebíralq dál a mnohem raději se plně věnovat otázkám na ryby, i když jeho znalosti zas tak hluboko v tomto směru nešly. ,,Každé zvíře jí, takže i oni." Pokyval souhlasně hlavou. Nasledně se nad jejím práním musel drobně zasmát. ,,Ne zlatíčko, v tak malé kaluži by ryba žít nemohla. Potřebují více vody." Snažil se vysvětlit.
Pousmál se nad jejím protestem přerušeným roztomilím zívnutím. A když už byla ta rec o rybach, dostal napad. Když už chce vidět ryby... Sklonil se k ní a tiše, jako by je někdo mohl poslouchat, ji zašeptal do ouška. ,,Co když bytch ti teď řekl jedno tajemství? Potřebuju ale, aby jsi potom šla spinkat. Potrebuju totižy aby jsi měla na zítřek co nejvíc energie." Zažeptal tajuplně.
Chvíli jen mlčky přemýšlel, jak na takovou otázku odpoví. Jak má malému vlčeti vysvětlit, že by se utopil? Jak by jí mohl vysvětlit, co je to smrt? Nechtěl jí děsit... No bál se aby svými slovy pak naopak nezpůsobil, že si to bude chtít vyzkoušet na vlastní hebký kožíšek. ,,No... Pak si ho voda vezme, a už nevrátí." Vysvětlil nakonec.
,,Nemyslím si, zlatíčko. Nebo jsem alespoň žadného vlka ve vodě žít nikdy neviděl. Ve vodě žijí ryby, s ploutvemi misto nohou a šupinami místo kožíšků. Pod vodou to pro vlky prostě není..." Sám si asi nedovedl nějakého toho vodního vlka dobř představit.
Bohužel pro Eru, nenápadnost byla pomálu clastnoust, kterou by vlcata zvladala dobře a Iskovy tak neunikl její unavený vyraz. Sklonil se k ni a jemně do ní drcl čelem. ,,Není už čas na to jít spatky domů?" Zeptal se.
Drobně se nad jejím nadšením pousmál. Nehodlal jí kazit radost jeho vlastními nazory na jeho magii. To co znal zr svého tehdejšího domova, jeho strachy... Ale zdálo se že tady ji zkutecně takhle vidí jenom on.
Občas nechápal, jak se jeho dcerce honí hlavou myšlenky, kdyz takhke preskakovala z jednoho tematu na druhé. Navíc všechny ty otázky začinamy Isku trochu zmahat. I tak se na ně ale snažil odpovědět co nejlépe jen dovedl. Byl rád že je Era tak zvýdavá, jen by ho nikdy nenapadlo že odpovídat na otazky může být tak vyčerpavající. ,,Tak dlouho, jak dovede zadržet dech. Pod vodou se dýchat nedá, nikdy to nezkoušej, mohla by jsi si vážně ublížit. Otevřít oči pod vodou jde, ale ne ve špinave vodě, to tě pak můžou očíčka bolet. A jist se tam nedá, akorát by jsi napolikala vody a bylo by ti špatně." Vysvětlil, a rovnou do toho zahrnul i drobné varování. Aby Eru nahodou nenapadlo zkusit ve vodě dýchat...
Pozoroval její fascinaci obyčejným ledem a i když jemu samotnému jeho magie radost opravdu nepřinášela, ten pohled ho pobavil natolik, aby se opět usmál. Pro vlče, které ještě nezažilo zimu musel byt let opravdu něco, ale kdo ví jak dliuho jí to vydrží až jí v zimě bude mrznout ocásek.
,,No... To jsem nikdy nezkoušel." Přiznal trochu překvapen z vyřčené otázky. ,,Ale hádám že pokud by byl mokrý, tak bych ho dovedl zmrazit. Ale to by mohlo být nebezpečné, mohl bych tomu vlkovy hodně ublížit." Snažil se vysvětlit. Ano, samotnému se mu parkrát podařilo uvěznit ve vlastním ledu, kdy mu nohy přimrzly k vodní hladině kterou mrazil, ale o tohle se nikdy nesnažil.
Když kobylka odskočila a drobeček u jeho pacek sebou poplašeně trhl, sklonil se k němu o trochu vic, no stale se ho uplně nedotýkal. Vlče ale možná mohlo ucítit trobný chladek, podobný jemnému větříku v teplém dni. ,,A je fuč. Kobylky takhle skáčou, ale jinak nic nedělají, takže se jí nemusiš bát." Ujistil ho, i když věřil že se Rorýsek vyděsil pravděpodobně toho rychlého pohybu, nez přímo kobylky. ,,Můžeme zkusit v travě najít další, mělo by jich tu být víc. Když se na ně pořadně podíváš, uvidíš jak velké mají zadní nohy. To díky nim tak dobře skáčou." Navrhl a přejel okolní stébla trávy pohledem. Snažil se při tom přijít na to, co by Roryska mohli bavit. Už si celkem dobrý obrázek udělal u Eralinky, ale u ostatnich musel na ty zpravné hry a věci teprve narazit.
Neuniklo mu, jak Cyro od něj o krok couvl. Bylo to od něj velmi ohleduplné, až se Iska nemohl jinak než pousmát. Ale Eirlys s ním hodně pracovala, a tak zase udělal krok vlíž a natáhl k němu tlapku. ,,Dost jsem na tom pracoval." Přiznal trochu nesměle, ale v těch slovech se zkryvala i špetka hrdosti. ,,Pokud ti teda nevadí chlad." Dodal pak ještě a nechal packu dál nabýdnutou
,,To rád slyším." Zavrtěl ocasem. Vybavil si, že ho teď poslední dobou moc neviděl, jen mu to v tom všem schonu nedošlo. Byl snad nemocný?
Při otazce na jeho drobečny se doslova rozzářil. ,,Jsou úžasní! Era je plná energie a ambicí, Rorýs naopak trochu klidnější a tak moc milý, Kafka je tak pozorný a Lapis tak moc všimavá." Rozplíval se nad nimi. Všichni čtyři pro něj byli naprosto dokonalí. ,,Jistě moc rádi poznaji svého strýčka." Usmál se na něj. Netušil o jeho pocitech, jinak by ho jistě hned ujistil, že je vše v pořádku. Každý je občas trochu mimo... Za to přece nemohl.