Príspevky užívateľa

Vedl jí jednou relativně úzkou pěšinkou vedoucí postupně víš a víc nad noru. Byla relativně schůdná, možná jí vlci používaly na obchůzce, netušil. Většinou museli jít za sebou, a tak se po ní vždy po par metrech otočil, aby se ujistil, že je v pořádku. ,,Jak moc máš ráda přírodu?" Vyptával se po cestě. Rád by se o Eirlys dověděl něco víc. ,,Myslím jako její krásy a tak... Co maš třeba nejraději?" Upřesnil.
Po chvíli se vsak na cestičce zastavil a pohlédl na kvůli sluníčku zežloutlí keř. Otočil se na jeho doprovod. ,,Tady to bude trosičku užší... Ale slibuji že potom už to bude zase lepší." Slíbil, pak se skrcil a prolezl pod previslími větvemi keře. Jakmile byl na opačné straně, ocitl se na staré, travinami zarostlě cestě. Možná se na ní zapomělo, možná se jen našla lepší trasa pro obhlídky. Iska netušil, co bylo důvodem jejiho nepoužívání. Nedělal si ale iluze že by našel něco, co vlci žijící na tomhle místě po mnoho generací nikdy předtím neoběvily.
Hned se otočel, aby ramenem nadzdvihl jednu z větví a udělal tím pro Eirlys snad o trosičku snazší cestu. Přeci jen byla vyšší než on a měla křídla, která se ve větvičkách mohla plést.

>>>Věžové hory

Na zmíňku o Feierovy jen souhlasně přikývl a pak se pousmál. ,,Jo, to máš pravdu." Souhlasil. ,,Já bych byl raději vzhůru přes den, ale noc je příjemnější na pohyb. Ale den je tak dliuhý když nemůžeš nic moc dělat..." Postěžoval si s povzdechem. Ne že by noc neměl rád, bylo to úplně něco jineho nez pres den, jen by si prál aby byli casově vyrovnanější. Ale tak, když si vzpoměl jak dlouhé dny byli u nich pres léto... Byl rad za to, co teď má.
S usměvem couvl, jakmile si všiml že se Cyrův dlouhý ohon dává do pohybu, aby mu dal prostor. Začal si tohohle u svého kamaráda všímat a nechtěl,,aby se v jeho přítomnosti musel omezovat. ,,To budu rád, pomoc rád uvítám." Souhlasně přikývl.

Trošičku se uvolni, i kdyz ho stále zevnitř zřírá vina. ,,No jo." Pousměje se však nad Cyrovou poznámku. Už už se chystal se posadit a začít si větvičky vytahovat sám, když si všiml kamarádova přiblížení a nasledného zastavení. Došlo mu, co měl asi v planu, a posmutněl. Byl by rád normální, uvnitř po doteku tak toužil. Ale bál se. A to se jen těžko dalo překonat.
Byl ale rád, že ho Cyro takhle respektoval. Chapal že to jistě pro něj i pro ostatní nebylo jednoduché mít vzdy na paměti, když to pro ně nebylo normální. Pousmál se na něj. ,,To je dobry, zvladnu to sám. Ale děkuju." Stejně mu za jeho myšlenku pomoci poděkoval a pak si z kožichu začal vytahovat klacíky.
Pokýval souhlasně hlavou. ,,Bylo mi to doporočeno od Feiera. Je to pro mě snazší, ale ke hůře vidět." Pousmál se. ,,Co vlastně děláš venku ty? Myslel jsem že většina vlků už spí."

Opět se mu rozvrtěla ohánka, když souhlasila. I když stále měl trochu strach, že kazdý z nich vnímá svět kolem sebe jinak a ze se jí možná nebude líbit to, co jemu, rozhodl se to zkusit. Rychle střelil pohledem po sluníčku, které se naštěsti stále k zapadnutí moc nemělo. To bylo perfektní, ještě měli čas. Bylo lepši vidět na cestu.
,,Super! Tak pojď." Usmál se. Nechtěl prozrazovat, kam přesně to jdou, ale zamířil k male pěšince vedoucí do věžových hor. Otočil se ale pri tom na Eirlys, aby se ujistil, že jde zaním. ,,Doufám že ti bude připadat alespoň častečně tak zajímavé, jako mě." Zkratka se neobešel bez alespoň nějaké poznámce související s jeho obavami.

V momentě, co dopadl na Cyrova záda mu došlo, jakou chybu udělal. Jestě dřiv, než se ozval kamarádův vyděšený křik. Než však stihl jakkoliv reagovat a z Cyra seskočit, vlček se dal do pohybu a vykolejený Iska, který se ho pochopitelně nijak zuby nebo drápy nedržel, dopadl sám po zádech do keřů.
Rychle se z nich však vymotal a stále s par větvičkami zamotanými v husté srsti vyběhl za ním. ,,Moc se omlouvám!" Vyhrkl hned se zděšením v očích. Cítil se hrozně z toho, že svého kamaráda takhle vyděsil. ,,Jsi v pořádku..?" Měl štěsti, že on byl tak malý a Cyro tak velký, nikdy by si neodpustil že by mu něco udělal...
Když se však Cyrouš začal smát, ulevilo se mu. To znamenalo že byl pravděpodobně v pořádku... Smát s ním se nedokázal, na to se citil až moc vině, ale byl rád, že mu nic není. ,,Promiň, v té tmě jsem si nevšiml, že to jsi ty..."

Souhlasně pokýval hlavou. ,,Právě, mě taky ne..." Když něco dělal, vzdy se to zdálo mnohem rychlejší. Rozzářily se mu oči když Eirlys v podstatě slíbila, že tam za ním příště zajde. ,,To by bylo skvělý." Usmál se štastně. Už teď se těšil, s Eirlys vše utíká tak rychle a je k tomu o tolik příjemnější. Kdyby on věděl, že leží tady, asi by se za ní také vydal, mohl by si tu lehnout někam do stínu a mohly si povidat. Ale takhle se alespoň Eirlys předtím trochu vyspala, protože když mu potvrdila, že nic v plánu nemá, snad by i radostí poskočil, kdyby nechtěl před Eirlys vypadat jako malé stěně.
,,A vadilo by ti se trošku projít do kopečka? Vím o jednom zajímavém místě." Navrhl. I pres jeho radost se ale v něm oběcil zachvěv strachu. Na to misto narazil na jedné ze svých prozkoumávaček, ale netušil, jestli by se mohlo Eirlys líbit tolik, kolik jemu... Přeci jen, nebylo nijak vyjímečné místo... Jen jemu prišlo hezké...

,,Jo, to ano." Přikývl na druhou čast věty a k první se raději nevyjadřoval. Bylo mu to trochu trapné, on měl v povaze dělat něco pořád. Aby si zasloužil to, kde teď je. Aby si zasloužil to, jak mile se k němu všichni tady chovají. A to, že nějaký člen smečky věděl, že se momentalně v podstatě jen poflakuje a nic užitečného pro ostatní nedělá ho znervózňovalo. Hold, každý z vlků byl svůj a měl svůj unikátní pohled na věc.
Jistou trochu otrávenosti v jeho hlase zaznamenal, na negativní emoce byl Iska velmi citlivý. Netušil ale, proč presně. Bylo to snad tím, co řekl?
,,Ou, jasně, promiň." Zamumlal a raději mu uhl z cesty. ,,Tak... Hezký zbytek dne!" Zavolal ještě na něj. Za normálních okolností by se možná šel zchladit také, ale usoudil ze půjde později. Po chvíli se celý nervozně oklepal a poračoval v cestě. Pohled teď pozorněji upřený na prostředí kolem sebe. Když už je tady, mohl by se Alespoň porozhlédnout po nějaké kořisti.

Doťapkal až k ní, ale nechal jí dost prostoru na protáhnutí. Byl tak rád, že na Eirlys narazil, i kdyby to mělo být jen na chvíli, rád si s ní povídal. Když tak čekal v noře až bude moct jít ven, trochu doufal, že se tam Eirlys zastaví. Když si s ní povidal, čas letěl tak rychle. Ale tohle byla možná lepší varianta, alespoň si Eirlys mohla trochu odpočinout, v noře by jí pravděpodobně akorat otravoval.
,,To jsem rád." Usmál se, když vlčice zmínila dobrý lov. Následně se lehce zasmál. ,,Naprosto! Už jsem tam nemohl vydržet ani minutu. Nevěřila by jsi jak je den dlouhý!" Musel si zkrátka postěžovat, musel. Už od poledne si jen přál, aby sluníčko začalo zapadat. Přišlo mu ze promarnil tolik hodin...
,,Máš něco teď v plánu?" Zeptal se jí obdobně, jako ona predtím jeho. Moc si od toho nesliboval, preci jen teď měly úplně rozdilné režimy... Když ona byla vzůru, on spal, nebo se schovával pred slunkem, a obráceně. Ale zmíňka poledního šlofíku mu preci jen dala naději. Lovit v noci bylo jistým způsobem vzrušující, ale být celou noc sám bylo trochu... Osamělé.

Iska už se po několikáté převalil ve svém pelechu. Uložil se do samého kouta nory, na místo, kam téměř nedosahovaly snuneční paprsky a bylo tam i nejpřijemněji, aby se mu dobře přes den spalo. Teď už byl ale delši dobu vzhůru a jen lehce otráveně čekal na konec dne. Rada to byla dobrá, aby se pres léto pohyboval hlavně v noci, ale nikdy predtím mu nedošlo, jak vlastně dlouhý letní den byl...
Když i ze svého mista zpatřil, ze se blíží zapad slunce, už to prostě nemohl vydržet. Vstal, oklepal ze sebe cokoliv, co utkvělo v jeho srsti, a vydal se poklusem ven. Už aby byl pryč...
Vylezl ven a na moment se zarazil, aby se venku rozkoukal. Slunko se už možna chýlilo ke spánku, ale rozhodně neubíralo na svém světle. Když se tedy rozhoukal, všiml si kus před sebou černého, trochu netopířímu křídlu podobného, křídla. Bílá peříčka a dlouhy, na konci zlatavý, ocas však vypovídal o něcem jiném, že se jim pred norou usadila velká okřídlená myš. Iska jen při tom pohledu začal vrtět ocasem a s usměvem se za Eirlys vydal. ,,Ahoj!" Pozdravil. Byl rád, že na ní opět narazil. ,,Jak jsi se měla?"

Souhlasně pokýval hlavou. ,,Ano, o hodně lépe." Přitakal a také lehce zavrtěl ocasem. Naštěstí. Neuměl si představit, co by dělal, kdyby měl zůstat v jeskyni déle.
Při slovech o odpočinku se krapet hořce ušklíbl, i když věděl že je potřeba, nechtělo se mu. Přišlo mu že odpočívá až moc. Měl by spíše něco dělat. Ale jeho výraz rychle nahradil usměv když zaslechl druhou část věty. ,,To bych moc rád." Prozhlásil s vrtícím ohonem.
Zasmál se Eirlysině poznámce. ,,Budu si dávat pozor. A ty zase nepadej ze stromů." Šibalsky na ní vyplázl jazyk. Musel jí to alespoň nějak vrátit ne? Ale na tváři měl při tom stále veliký úsměv, s touhle vlčicí se tak hezky povídalo, až ho mrzelo že budou muset končit. O to víc se ale těšil na přístě.
,,Tak na sebe hlavně dávej pozor. Vypadà to na další celmi teplý den." Poznamenal, už teď cítil, jak se mu sluníčko opírá do zad.
,,Tak se měj." Naposledy zavrtěl ohonem, na Eirlys se ještě jednou usmál a vydal se k noře, aby si do ní na par hodin zalezl.

,,No, to možná to vyptávání usnadní." Pousmál se. Čtyři oči, byla zajímavé ze zrovna to byla věc, která ho tady prekvapila nejvíc. Ne třeba to, že si právě povídá s polodrakem.
Trochu se nad otázkou zamyslel. Vlastně... Neměl by dělat nic. Ale to mu přišlo tak divné. Byl zvyklí se přes den nezastavit a celou noc pak prospat, a i kdyz začínal citit trochu únavy, noci v letě byli preci jen o dost kradši než den a jeho energie ještě určitě nebyla na nule. ,,Popravdě nevím. Bylo mi teď doporučeno lovit přes noc, kdy není takové teplo a pres den odpočívat. Jenže den je tak dlouhý..." Povzdechl si a pak se drobně ušklíbl. ,,Asi si najdu nějakou louži a v ní se budu chladit, ale teď mam ještě chvíli než začne být zkutečně teplo." Poznamenal a pohledem na chvíli střelil k vychazejícímu slunci. No, vychazejícímu. Už bylo pěkný kus na obloze, až to Isku překvapilo. S Eirlys se tak hezky povídalo, že si ani neuvědomil kolik času uteklo. ,,Co máš v plánu ty?" Otočil se poté zpět na vlčici.

Pozorně poslouchal její popis, snazeje si ho pevně uchovat v mysli. ,,To je pochopitelné, když jste se tak dlouho neviděly." Pokyval pomalu hlavou. ,,Ale moc vlků kteří by se vám dvěma podobaly jsem tu neviděl, tak bych ho snad také mohl poznat kdybych na něj natrefil." Nedoufal v zázraky, pokud ho Eirlys za tak dlouho nenašla, co on zmohl? Ale chtěl pomoc, a třeba by mohl mít štěstí... Když však zmínila takovou drobnost se čtyřma očima, Iska se zarazil. ,,Čtyři oči..?" Zamumlal překvapeně. Myslel si že už si tady zvykl na zpoustu podivností, jako vlcodraci nebo květiny rostoucí z vlči srsti, ale s vlkem se čtyřma očima se tedy ještě nesetkal.

Když mu na jeho prozbu odpověděla kladně, usmál se a lehce zavrtěl ohonem. Přeci jen se trochu bál odmítnutí. Naštěstí ho nenapadlo, že by se jeho slova dala pojmout i trochu jiným způsobem, to by byla katastrofa.

Sám se nad tím, kde by dřetí drakovlcek mohl být, trochu zamyslel. Na moment jeho mysl zastínil stín nepříjemné myšlenky, ze vlcek už ani nemusí být na živu, nebo příliž daleko, ale rychle tu myšlenku setřasl. Nemělo smysl premýšlet takto negativně. ,,Byla by jsi mi ho schopná trochu popsat? Můžu se po něm poptat i vlků mimo, když na někoho narazím." Navrhl. Obcas se s tuláky potkal, dokonce i se cleny jinych smeček. Pokud byl stále někde poblíž, jistě ho alespoň někdo vidět musel.
Opět spokojeně zavrtěl ocasem, když se mu opět podařilo Eirlys rozesmát. Až ho to ale trochu překvapilo, málokdy se mu podařilo někoho i jen trochu pobavit. Ale byl rád, že Eirlys jeho keci přišly zábavné, to bylo přeci jen hlavní.

Když se mu začala omlouvat, prekvapeně sebou cukl. To rozhodně nechtěl! Nedošlo mu že by jeho ústup mohla brát jako její chybu, on to pral právě na opak. Byla to jeho chyba. ,,Ne! To vůbec." Vyhrkl tedy. Možná mu to bylo trošičku nepříjemné, ale tak za to ona nemohla. Chtěla mu jen pomoct. Jen netušil jak by to řekl aby jí nerozesmutnil ještě víc. ,,Je to v pořádku, to já si o to přece řekl ne? Jen jsem hold trošičku pomalejší, a vsechno mi víc trvá." Pokusil se trochu zavtipkovat a hodit při tom vinu na sebe. ,,Ale jinak to bylo moc fajn. Myslíš že by jsme to mohly někdy zopakovat? Chci se to naučit..." Zeptal se nesměle a nervózně při tom přešlápl. Rád by v tom pokračoval, opravdu.

Překvapeně se u zmínění třetího zarazil. Tak trochu zapoměl, že vlastně byli tři. ,,Pomůžu ti ho hledat, jestli chceš." Navrhl ale bez zaváhání. On sice žadný takový vstah se svou rodinou neměl, ale uměl si to řivě predstavit, kdyz si místo rodiných příslušníků doplnil přátele, které si tady udělal. ,,Jestli je alespoň z poloviny úžasný jako vy dva, tak bych se s ním moc rád poznal." Poznamenal s úsměvem.
,,To teda." Pousmál se na Eirlys. ,,Jsem rád že jsem tedhy Cyra poslechl."

Když jí kolečně položil pocku na tu její, zůstal na ní jen chvíli hloupě hledět. Ano, ten první dotek stále byl velmi zvláštní, ten pocit se popisoval velmi hloupě, ale po chvíli... To tak nějak odeznělo. Nebylo to horší, dokonce ani stejně nepříjemné. Stále to nebylo úplně ono, ale Isku asi nejvíce překvapilo, že mu tohle teplo, které z Eirlys cítil, nevadí. Měla moc hebkou srst... Všiml si vůbec predtím, jak příjemná její barva srsti byla?
,,Je to... Velmi zajímavý pocit." Přiznal. Netušil jak to má lěpe popsat. Pousmál se. Jak na jejich packy takhle hleděl, přišlo mu vtipné že i přes to, že Eirlys byla o pěkný kousek vyšší, než on, tlapy měl o něco větší on. Působilo to na něj trochu vtipně, jeho lopaty na sních vehle tak elegantní tlapky.
Když se k jejich doteku přidala i její druhá tlapa, Iska trochu překvapeně zamrkal. To už na něj bylo trochu moc, ale vůbec se mu nechtělo uhývat. Bylo to nepříjemné a příjemné zároveň, Iska netušil co s tím ma dělat. Po chvíli tedy nakobec stáhl svou packy zpátky, ale pomalu a ne nějakym prutkým pohybem. Cítil se trochu trapně, že to s ním Eirlys, která ho v podstatě moc nezná, musela dělat. Ale zároveň byl rád. ,,Myslím že mi to pro teď stačilo... Ale moc děkuji. To... Bylo nejdéle..." Přiznal s úsměvem a i když nehokončil svou větu, doufal že to Eirlys pochopí, co tím myslel.

Když jí poslouchal, také trochu posmutněl. Rozhodně nechtěl svými otázkami připomenout špatné chvíli, které si Eirlys musela prožít, kdyz stratila svojí rodinu. ,,Tvůj bratr je Cyro že?" Bylo těžké si ty dva nespojit, neviděl nikoho jiného, kdo by měl podobnou stavbu těla. Navíc, Cyra už se jednou na jeho sourozence ptal a byl si téměř plně jistý, že zminil jméno vlčice, co tu teď s ním byla. ,,Nebýt něho, asi bych se sem nikdy nedostal." Poznamenal s drobným usměvem. Doufal že tím přejde opět na trochu veselejši téma, nerad viděl Eirlys smutnou. Nerad viděl smutného kohokoliv.