Príspevky užívateľa

,,Je to úplně jiný život než tady." Pokýval souhlasně hlavou. ,,Ale žít se dá skoro všude, když víš jak na to, řekl bych." Dodal. Pro něj pro změnu bylo skoro nereálné, že by takové horko mohlo být po větší část roku, jak už kdysy od někoho slyšel, nebo si ani nedovedl představit zimu bez sněhu.
Taktéž se zadíval směrem na řečené hory a trochu se zamyslel. ,,Jedné části se říká věžové, tak ty jsou asi vyšší." Vysvětlil s hlavou nakloněnou lehce na stranu. ,,Ale netuším, kde přesně hraničí jedny a začinají druhé." Přiznal. Sám ty jména přeci jen nevymýšlel, vlci už jim takto říkali, když do norestu přišel. Když vlčice přešla se svými otázkami na řeku Ignu, zavrtěl nesouhlasně hlavou, i když samozřejmě ne k informaci o tom, odkud řeky tečou. ,,Na tu už dál nenarazíš. Dál proti proudu už začíná území Azarynu, a pramen řeky Igny se nachází také v něm, takže pokud si to nechceš namířit rovnou do srdce smečky, což bych ti nedoporučoval, pak už dál na Ignu nenarazíš." Vysvětlil, ale poté měl ještě nutkání dodat. ,,Nejsme k ostatním vlkům zlý, jen si jako každá smečka hlídáme ten kousek území, který je naším domovem." Nebo alespoň doufal, že může v tomhle mluvit za většinu smečky, neznal snad nikoho, kde by bez důvodu jiného vlka napadl. On určitě ne, i kdyby byl v boji lepší, přeci jen on sám byl ještě relativně nedávno tulák.
Při informaci o rybách Iska se zájmem vepsaným ve tváři nastražil zvědavě uši. ,,Ty umíš chytat ryby?" Zeptal se. Sám už jich také za svůj život pár chytil, ale že to umí, to by o sobě rozhodně říci nedokázal. ,,Em... Jo, v Igně jsem určitě ryby viděl." Došlo mu, že by také mohl odpovědět na její otázku.
,,No, jo. Ale toho divočáka jsme minule ulovili. Říkám to jen proto, že kde byl jeden, může jich být i víc. Ale většinou jsou dost hluční, takže ho pravděpodobně uslyšíš dřív, než by se o tobě stihl dozvědět." Vysvětlil, aby vlčici trochu uklidnil. Neměl v plánu jí vyděsit, jen jí chtěl varovat.

Přikývl. Pro Isku nebyl problém se o jeho minulém životu bavit, dokud se nezavrousilo trochu moc do hloubky. ,,Ano, hodně z dálky. Tam by mi nikdo nevěřil, že někomu může být horko bez toho, aby seděl hned vedle ohně." Pousmál se. Jak si s vlčicí povídal, prvotní opatrnost a nervozita z něj trochu opadly, takže se i on nakonec posadil do tuhe trávy. ,,No, tady to je ještě vresoviště, ale ty hory dál ano." Přikývl.
Když se vlčice málem preřekla, nastražil Iska uši a naklonil hlavu na stranu. Netušil však, co přesně měla vlčice na mysli poprvé, nez se opravila, zrejmě když se vyhýbal jednomu trsu špicaté trávy, prisedl si svoje už tak trochu dlouhé vedení. Přikyvl vsak. ,,Ano, ta. O jiné relativně blízko nevím, ale třeba budeš mit štěstí."
Nad dalši otázkou se na chvíli zamyslel. Ne však proto, že by přemýšlel, zdali to má vlčici říct. Jedna vlčice lovnou zvěř nevyloví, a nebylo to ještě tak davno, co se po této krajině sám toulal na vlastní pěst. To by ho ani nenapadlo jí neporadit, jen se snažil z hlavy vytahnout mista, která by nebyla na územi smečky. Tam by jí poslat neměl. ,,To záleží jakou kořist preferuješ... Já raději trochu větši, jsem zvyklí na lovení sobů... Ale spousta zvířat se schraňuje podél pravě Igny kdyz se chodí napít, nebo v dormanském hvozdu, to je ten lez za tebou. Tam je spousta zajíců." Pokusil se dát alespoň nějakou užitečnou radu. ,,Jo a tady jsme minule narazili na divočáka, tak jen pozor." Ještě varoval.

Když poslouchal její slova ohledně léta,,trochu se mu ulevilo. Takže nebyl jediný, no sláva. Pomyslel si, už si začinal připadat zvláštně že o tom nikdo nemluví. ,,To jo, tohle je moje první takhle horké léto... Na seberu je chladněji." Drobně se pousmál a pak se na chvilinku zamyslel. ,,Nízké hory tak dobře prolezlé nemám, ale jediná voda o které vím je kousek zpátky tím směrem." Houpl čumákem směrem někam mezi trosky a jejich území. Na opačnou stranu než byly hory, o kterých vlčice mluvila.
,,Já? No... Tak různě... Prozkoumávám nová místa a hledám dobrá loviště." Pokrčil rameny. Vřesoviště mu nepřišlo jako taková hrůza, i když by jistě souhlasil že tvrdist některých zdejšich trav a jiných rostlin nebyla zrovna příjemná. Ale znal mnohem horší.
,,Ach tak... Jo, jsme ve stejné smečce." Pokýval lehce hlavou.

Překvapeně sebou škubl, když se jakoby odnikud zjevila tato vlčice a rychle pred ní couvl v případě, že by se chystala na něco nekalého. V poslední době se toho kolem dělo víc, než by si přál. V ten moment mu ale ani nedošlo, že někdo se špatnými úmysli by svou oběť asi nezdravil.
,,Ahoj." Také trochu nesměle pozdravil a nervozně se oklepal. Zacal se ale po chvíli už trochu vzpamatovávat a hlavně uklidňovat. Neměl by se pred cizími vlky chovat takhke... ,,Jo... To já taky. Hrozné to počasí že?" Souhlasně přikývl ale zůstal na nohou. Pro jistotu.
Jak si tak vlčici prohlížel, hned ho zaujali květiny za jejíma ušima a na ramenou. Hned mu to připomělo dvě vlčice, jakožto jedine zástupce květivových vlků, na které nazaril. Nebo alespoň do dneška.
Nastražil uši, když zaslechl jmeno jednoho z pravě těchto vlků a k tomu člena jejich smečky. Na chvíli se zarazil, než pomalu prikývl. ,,Trochu, proč?" Zeptal se a naklonil hlavu.

Když na něj Cyro mluvil, sklopil trochu hlavu. Věděl, že má Cyro pravdu, a přesto, nechtěl prostě, aby ostatní dělali jeho práci za něj. Jakožto lovec toho stejně krom samotného lovu moc jiného nedovedl. Už se však v tomto tématu nechtěl více rýpat. Měla to být zábavná výprava tří přátel, nechtěl do toho zanášet jakékoliv rozboje. I když, on by si stejně nedovedl udržet svou. Uměl být tvrdohlaví, ale to hlavně v jeho hlavě. Takhle... To nedovede nikomu vzdorovat.
,,Já vím." Řekl tedy nakonec, poté co Cyro skončil se svým výkladem. ,,Dobře, uvidíma jak budeme mít poté čas a jak budeme unavení." Nesouhlasil stoprocentně, ale to byl zkrátka on. Pokud se jednalo o jeho povinosti, málo kdo mu něco vymluvil.
Když pak Cyro otočil svůj proslov na Mensis, Iska na chvíli stratil pozirnost a zavrtal se do svých myšlenek. Nic specifického, v jeho hlavě to akorát zase vířilo desítkami útržků...
Z tohohle stavu ho vyrušila až rána, jak to Cyro nabořil do stromu. ,,Jsi v pořádku?!" Rychle k němu přiběhl, jelikož předtím si kvůli drakovlčímu ocasu mezi nimi držel určitou vzdálenost a starostlivě na Cyra pohlédl, jako by se jednalo o smrtelně nebezpečné zranění.

Tentokrát Isku jeho toulky po krajině zavedly až přes hranice, nedělal si z toho však těžkou hlavu. Na vresovišti už parkrát byl, naposledy během ceremoniálu. Spěště se rozhlédl kolem sebe, zda by nezpatřil nějakou hrozbu a poté se vydal kupředu. Preci jen, naposledy tu narazili na divočáka, a i když zrovna toho už potkat nemůže, nevylučovalo to přítomnost dalších.
Zastavil se a trochu zamračeně pohlédl k nebi, kde žhnulo slunce. Seveřanovy takové podmínky nedělaly zrovna dobře, ale nechtěl pred ostatními přiznat, že by to teplo nezvládal. Zatím co mu sluneční paprsky škvařily do zad, rychle se rozhlédl po nějakém stínu a zamířil k prvnímu stromu, který uviděl. V hlavě si při tom vyčítal, že se nevydal víc podél řeky, ve které by se mohl kdykoliv schladit.

Pokusil se znovu oklepat, aby dostal svou srst a vodu z očí, a tentokrát to bylo i o něco účinější. I když musel stále přivírar oči, mohl alespoň lokalitovat kde Rufus stál. Proti takové vlně neměl šanci... Ale i když byl zvyklí prohrávat, ještě se nechtěl vzdát. Na to to byla až moc velká zábava.
,,V tom případě zařídím, aby jsi dopadl stejně!" Prohlásil se smíchem. Jak tak po Rufovy koukal, něco ho napadlo. Sklopil na chvíli pohled k vodní hladině, skrz kterou viděl pokřiveně své vlastní tlapy. Jen jestli to zvládne...
Poskočil zpátky ke břehu, přičemž po Rufusovy udělal ještě jeden vodní výpad, aby ho trochu zmátl. Vodou ztěžklá srst ho v ten moment poněkud omezovala v rychlejšim pohybu, ale i tak se brzy ocitl na suchu. Odtamtud pohlédl na druhého vlka ve vodě. Mohl by po něm prostě znovu skočit, jinak by větší vlnu která by celého vlka opláchla, jako jeho, nedokázal vytvořit. Ale ve vodě, i když poněkud mělčí, se přeci jen hýbalo o něco pomaleji a druhý vlk by se mu hravě vyhl. Ne, chtělo to rychlí útok, před kterým nebude mít čas uhnout.

,,No právě! Já jsem jenom vlk, tak vejráš ty, ne já!" Zašklebil se, když mu Rufus skočil přímo do slovní pasti. Když se však Ruf rozkašlal, zábava pro Isku šla na chvíli stranou. Zastavil se na místě, a už už se nadechoval, že se ho zeptá, jestli je v pořádku a v hlavě začal i rychle přemýšlet, co by měl dělat kdyby se vlček začal dusit, když v tom zpatřil jak Rufus roztahuje křídla. Rychlí pohled do jeho oči zatím co na něj padl stín vlčich křídel a bílošedý vlk věděl, že tomuhle nemá šanci utéct. V očích se mu zalesklo hravé zděšení, než jen tak tak stihl zavřít oči a tlamu.
Vlna se mu převalila přes hlavu a voda se mu dostala až do nocu. Vyprskl vodu a oklepal se. ,,Ty podvodníku!" Vypískl, ale hlas se mu lamal smíchem. Z husté srsti mu stále do očí teply proudy vody, a tak je stále nedovedl otevřít. ,,To není fér!" Smál se zatímco naslepo placal tlapou do vofdy ve směru, kterým si myslel ze se Ruf stále nachází.

Iska si se smíchem schoval tvář před vodní palbou za tlapu a uskočil s hlasitím šplouchnutím do strany, aby se dalším útokům od opeřeného vlka mohl vyhnout. Musel sice držet tlamu zavřenou,,aby zbytečně nenapolikal vodu, ale zubil se při tom od ucha k uchu. Očividně Rufus nebyl jediný, co dovedl rychle změnit náladu, i když u Isky to bylo na takto veselou celkem vyjímečné.
,,Nevejrají náhodou sovy?" Zasmál se zatím co poskočil o trochu blíž, přičemž placl oběma předními tlapamy do vody současně. Tohle bylo úžasné. Nikdy předtím ve vodě s někým takhle nedováděl. Dokonce v zápalu hry i trochu svého soupeře slovně "provokoval," což by si za jiných okolností nikdy nedovolil.

Velmi opatrně se natáhl a schlédl dolů přes okraj strže. Ten pohled dolů rozhodně nebyl zrovna příjemný a Iska se rychle ztáhl zpátky. Neměl strach z víšek, ale představa že by spadl dolů ho přeci jen znervózňovala a vlček raději na malý moment zavřel oči. Rozhodl se tedy otočil k rokly zády a vydal se dělat to, co měl. Do tlamy vzal tak velký kámen, který byl schopný unést a začal ho tahat na domluvené místo. Po očku přitom pokukoval po ostatních členech, aby se ujistil, že to dělá dobře. Při pohledu na to, co zvládli nést ostatní si k tomu akorát přišel jako malé štěně, co v tlamičce taha tak nanejvíš štěrk.
Na jednu stranu byl rád, že se k takovému zvířeti nebude muset přibližovat. Jen z toho popisu, který zaslechl, věděl, že se v žádném připadě nejedná o zvíře, se kterým by v jakékoliv situaci chtěl skřížit cestu. Na druhou stranu se cítil trochu k ničemu. Přeci jen, je lovec, jeho jedinou prací bylo lovit, s to teď nemohl. Jeho hlava ho opět poslala do spirály nepříjemných myšlenek, který mu nikdo asi nikdy z hlavy úplně nevymluví.
Když mu pak nad hlavou proletěl jeden z letců, zalitoval pro změnu, že nemá křídla, aby mohl být trochu více nápomocný. Ale když si rozpoměl jakou reakci měl před chvílí z toho, když pouze schlédl dolů ze skalního vychozu, možná by i s křìdly moc k něčemu nebyl.
Popadl další balvan a začal ho tahat k ostatním. Když už nemohl dělat nic jiného, alespoň se pořádně opře do tohohle. Věděl, že i připravení pasti je důležité, jen by prostě rád přispěl víc.

Zmateně na Rufuse chvíli koukal, než se trochu vzpamatoval a zase se postavil. Okamžitě se oklepal, čímž se mu podařilo zbavit pár kusů ledu, ale většina zůstala na svém místě. ,,Nevím jestli je zrovna super ale... Děkuju?" Zamumlal, zatím co si z tlapek začal vykusovat kamínky, které mu k nim přimrzly. Led mu tolik nevadil, na ten byl už trochu zvyklí, ale bordel ze dna byl trochu otravný.
Nad následnou poznámkou zmateně zamrkal, ale když se druhý vlk začal smát, také se usmál. ,,To říkáš ty?" Drobně se ušklíbl a plácl širokou tlapou do vody, aby pro druhém vlčkovy poslal trochu té vody.

,,Co?" Zamumlal zmateně a vstal, když se k němu Rufus vydal. Téměř okamžitě však trochu škobrtl, jelikož mu z potočního korita ke kožichu přimrzlo pár drobných kamínků. Nejednalo se o nic velkého, ale Iska nečekal, že bude mít najednou tlapy o něco těžši, nez by mít měl. Jakmile však pohled sklopil k vodní hladině a všiml si několika drobných kusů ledu, hned mu došlo, co se stalo a zpanikařil. ,,Promiň! Nevšiml jsem si-" Rychle se od druhého vlka pokusil vycouvat, ale akorát se mu podařilo zakopnout a s většim šplnouchnutím padnout spátky po zatku do vody.

Stále měl trochu strach vyslovit cokoliv, jelikož se zdálo, že ať začal s čímkoliv, nějak Rufuse rozhodil. Možná si prostě navzájem nesedli... Isku ta myšlenka rozesmutnila. Rád by se nějak lépe bavil s každým, i když tušil, že to není vždy možné.
Když se po něm Rufus otočil, drobně se na něj usmál, ale myšlenkami byl stále jaksi jinde a díky tomu se zapoměl hlídat. Pokaždé, kdyz jeho hlava zklouzla do smurnějšich představ, jako by na to jeho mrazivý kožich odpovídal. Na vodou nacucané srsti se mu tak začali tvořit drobné bílé krystalky ledu. Iska si toho však vůbec nevšiml a příjemný chlad, který při tom začal pociťovat, dával za vinu schladné vodě, ze které stále nevstával.

Prekročil další kopeček, kterých bylo toto místo plné a pokračoval dál ve své cestě. Občas sklonil hlavu, aby si k něčemu přičich nebo aby si obhlédl květinku, která tam rostla, jindy zase vzhlédl k obloze, touzebně po nějakém tom mráčku. Aby na něj bylo príjemně, potřebovalo by to jestě par stupňů ubrat.
Zastavil se však, když ho na okraji jeho zorného pole upoutal pohyb. Okamžitě se tim směrem otočil a ztuhl, když zdálky zpatřil kožich vlka, kterého nepoznával. Hned však neztrácel hlavu a natáhl čumák, aby zavětřil. Mohlo by se jednat jen o někoho, koho ještě neznal.
K jeho smůle vítr nehral zrovna v jeho prospěch, a tak se na pach nemohl spolehnout, dokud se vlk nedostal blíž. To však, pokud by se jednalo o nepřítele, rozhodně nechtěl. Nervozně prešlápl a narovnal se. ,,Ahoj! Kdopak jsi?" Zvolal, doufaje že tak z vlka zjistí, za jakým účelem zde je.

Na horách, s neustálím chladným větrem prevalujícím se po svazích mu bylo dobře. I když mu do zad i tady žhnulo teple sluníčko, před kterým asi neuteče nikde, zde nebylo zdaleka takové teplo jako v nížinách, což vlku z chladnějšího podnebí přišlo dost vhod. Alespoň nemusel každou chvíli vyhledávat stín či nějaký potok.
Popoběhl na jeden z kopečků a rozhlédl se kolem sebe. Pokud by zde narazil na nějakou kožist, bylo by to akorát další plus, ale nějak zvlášť se po ní teď nepídil, jen měl pocit, že by se alespoň měl snažit něco najít, aby tyhle výlety nějak obhájil.