Príspevky užívateľa

Stále zkroušeně drobně přikývl. Tentokrát to byla už čistě jen jeho chyba. Podařilo se mu odvrátit téma tak, že Rufus působyl trochu šťastněji, a on to hned takhle pokazil.
Předešel druhého vlka a vstoupil rovnou do slabého proudu potoka. Potom se za otálejícím vlkem otočil. ,,Teď se ti nic nestane, je tu mělko a venku je teplo." Ubezpečil ho a pro důkas si rovnou lehl do vody. Záda mu porád čouhala z vody, když se břichem dotkl dna. I kdyz se stále cítil nanic, trochu se mu ulevilo, když jeho přehráté tělo začala obmýjet příjemně chladivá voda. ,,Je to vážně příjemné." Dodal tedy, pohled stále namírený na Rufuse. Byl však neschopný se mu podívat do očí.

Zarazil se, když mu došlo, o čem tohle bylo. ,,No... Pochybuju že tady je taková zima, aby ti voda zamrzla v kožichu..." Zacal mumlat s pohledem zavrtaným do země. ,,Tam odkud pocházím byla mnohem větší zima, než tady..." Pokusil se vysvětlit. I tak sklopil provinile hlavu i uši. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Takhle o tom mluvit bylo u nás běžné... Nedošlo mi, že by to mohlo být pro jiné děsivé." Mumlal svou omluvu a zároveň se snažil vysvětlit, proč mu vůbec přišlo v pořádku o tom mluvit. Mělo mu ale dojít, že tohle nebylo normální. ,,Promiň..." Zamumlal znovu.

Neuvědomil si, že by jeho slova mohla někoho vyděsit. Jeho matka je podobnými povídkami děsila každý vecer, aby posliuchali a nedělali hlouposti, a tak se takových věcí nebál. Jen věděl že si má dát pozor.
Zmateně se po druhém vlkovy otočil a naklonil hlavu na stranu. ,,No... Jo... Namočit se ve velké zimě je nebezpečné. Přeci jen,
vlčí těla nejsou zrovna stavěná na tak nízké teploty... Proto jsme se nikdy zrovna moc ve vodě necachtali. Nikdy by mě nenapadlo, že se v ní budu dobrovolně máčet. Ale teď je to schlazrní příjemné." Pousmal se, plně stále nechápaje, že o tohle zřejmě vůbec nešlo.

To ho nenapadlo, že by nemusel umět plavat. ,,No... To bys spíše měl říct ty mě ne? Ty tu žiješ déle." Poznamenal, ale poté hned dodal, aby Rufuse ujistil. ,,Ale myslím že ne, možná až hodně daleko po proudu. Jen mě to napadlo se zeptat." Vysvětlil. Když se řekla voda, plavání bylo jedno z prvních věcí co ho napadlo. ,,My jsme se plavat museli naučit. Obcas jsme prekračovaly zamrzlá jezera nebo dokonce i moře, tak kdyby se pod námi prolomil led. Ne že by ti to tedy moc pomohlo, stěží jsi vylezl ven z vody a mokrá srst už na tobě zamrzala v led..." Celý se nad tou vzpomínkou nepříjemně oklepal. Tak stratili jednoho člena smečky...

Zavrtěl ocasem, když to vypadalo, že jeho návrh Rufuse alespoň trochu potěšil. Ani on sám nečekal, že by se mu ryba podařila ulovit, spoléhal hlavně na to, že se díky tomu lovu převede pozornost jinam.
Hned se tedy vydal s usměvem za ním. ,Plaveš rád?" Pokračoval tedy v otázkách, když se voda ukázala jako mnohem lepši téma. ,,Hádám ze tady je chladivá vida mnohem důležitější, než tam odkud pocházím já." Poznamenal přitom trochu zamyšleně. Doma vlezly do vody jen zcela vyjímečně. Jejdéle v ní byl, když se učil plavat.

Netušil, co jiného by měl říct, jen věděl že svými slovy zrovna moc nepomohl. Odvrátil od vlčka zrak a chvíli pohledem bloudil po jejich okolí, zatim co se snažil vymyslet, o čem jiném by se dalo mluvit, aby mezi nimi nenastalo to známé tíživé ticho.
,,A máš teď momentálně něco na práci? Jestli ne, nechceš se se mnou jít schladit k potoku?" Pokusil se tedy odchýlit od depresivnějšího tématu na něco trošičku jiného. ,,Když by jsme šly i trochu po proudu, viděl jsem tam pár dní nazpatek několik rybek. Mohli by jsme je zkusit chytit." Navrhl.

Vytušil, že v tom asi bylo něco trochu víc z toho, jak to vlček před ním řekl. Netušil však, jak. Mohl se stratit, mohl odejít, mohli ho opustit, mohli umřít... Možností bylo zkrátka hodně a Iska věděl, že ať už by byla realná odpověď jakákoliv, nebyl dobrý nápad se ptát. Alespoň tím si byl jistý.
,,To mě mrzí... Ale, teď jsi tady ne? Tady je těžké zůstat sám." Pokusil se o drobný usměv. ,,Ani nevím kdy jsem naposledy někam vyrazil, aniž bych na někoho nenarazil." Pokusil se to otočit na trochu příjemnější notu. ,,A... Vím ze se sotva známe, ale jsme jedna smečka. Pokud budeš v čemkoliv potřebovat pomoct, jsem tu pro tebe, stejně jako ostatní." Věděl, že jemu by pomohlo vědět, že v tom není sám, a tak se rozhodl to připomenout i jemu.

Iska úplně netušil, co má dělat. Očividně se trefil do něčeho, co bylo pro druhého vlka bolestivé, a on teď vůbec nevěděl, jak z toho ven. Jak by mohl Rufusovy nějak pomoct... Na slova útěchy nikdy moc nebyl. Nikdy netušil, co by měl říct. Z domova to neznal,,a tady nebyl zase tak dlouho, aby se to od někoho dovedl naučit. Pokud to vůbec šlo naučit. Možná to byla prostě jen jeho vada. I tak, snažil se alespoň nějak pomoct...
,,Třeba... se to zase vrátí..." Zamumlal. ,,Ale je normální, že to co se nám stalo kdysy se schová pod všemi těmi novými vzpomínkami. Tedy... Myslím." Dodal stále trochu v rozpacích. ,,Kolik ti bylo, když jsi jsi to vaše hejno opustil?"

Rozhodně nechtěl svými otázky opeřeného vlčka přivést do rozpaků a tak mírně zpanikařil. ,,To je v pořádku, nemusíš odpovídat. To se stává." Vyhrkl hned. Bylo patrné že v konverzacích nebyl zrovna nejlepší. Netušil, co na to má říct a litoval, že se vůbec ptal. S každou otázkou do minulosti riskovyl, že se může trefit do něčeho nepříjemného...
,,Taky už si na nějaké věci nepamatuju." Zamumlal tišeji. ,,Jsou věci, které se zdají být jakoby v mlze. Působí už spíš..." Na chvíli se zarazil, hledaje to zprávné slovíčko. I když začinal pomalu chápat, ze v jeho rodině bylo spoustu věcí špatně, stále je měl rád. A stále mu chyběli. ,,Jako sen." Dokončil.

,,To by dávalo smysl..." Zamumlal zamyšleně nad tím, co Rufus právě řekl. Sám asi nepotkal vlka, který by si po ránu spíval, ale věřil, že takový určitě byli. ,,Trochu... Možná to nějak vycítí. Jako když je ve vzduchu cítit voda. Možná je tam nahoře cítit dřív?" Napadlo ho. Pochopitelně nemohl tušit, jak tomu bylo ve zkutečnosti, a tak jen hadal to, co mu dávalo největši smysl. ,,Stavěli jste v tom vašem hejnu někdy hnízdo?" Placl po chvíli další otázku, aniž by se nad tím moc zamyslel. Pak se vsak zarazil, netušil jestli to nebylo divné se na to ptát. Obzvláště pak vlka, kterého teď poznal. ,,Tedy... Doufám že to nevadí ze se ptám... Jen, mi to vždy přišlo fascinující, jak to dokážou." Sklopil trochu hlavu. Doufal že se hned pred Rufusem nepředvedl jako totálni exot.

Drobně se pousmál. ,,Taky už jsem nad tím párkrát přemýšlel. Obzvláště ráno nezavřou zobáčky, tak o čem tak moc mluví?" Pokračoval, když to vypadalo, že Rufusovy tohle téma nevadí. Neměl nikdy moc, s kým by o tomto tématu mluvil. Většinu vlků tam odkud pochazel moc svět kolem nezajímal a taky ho to zatím nenapadlo s tim začinat. Ale Rufus jakožto ptakovlk se tímto tématem doslova nabýzel.
I když to tam někde uvnitř také věděl, nějak si to nedovedl sám sobě priznat. Ne, pokud se jednalo o něj. On odpočívat prostě nemohl. ,,Jsem tu stále relativně neví, nemůžu prostě na čtvrt roku vypadnout. Navíc to není tak hrozné, nic co by rychlá koupel nezpravila." Zavrtěl hlavou. Ne, on prostě odpočívat nemůže. Musí být ostatním k užitku.

,,Jo..." Překvapilo ho, že vlk znal jeho jméno. Pravděpodobně ho jen někde zaslechl, ale to nezabránilo Iskovy premýšlet nad tím, jestli to nemělo jinačí důvod. Nějaká pomluva nebo něco takového... To byli zkrátka věci, ke kterým jeho hloupoučká hlavička vždycky moc ráda zavítala. Nervózně prešlapl, než se za vysokým vlkem vydal. Rozdílná velikost ho příliz neděsila, přeci jen první vlk se kterým se tady Iska setkal byl Cyro, a ten taktéž nebyl zrovna drobek.
,,Rád tě poznávám." Pronesl slušně a drobně sklopil hlavu na znamení ucty. Jeho další poznamka ho vsak celkem prekvapila, jelikož nic podobného hned takto z fleku necekal. Nervozně se před odpovědí ošil. Mohlo to souviset s tím, že znal moje jméno? Snížil se snad díky tomu teplu můj výkon? Napadlo ho hned. Snažil se to vsak na sobě nedat znát a pousmál se.
,,Trošku, ale nic co by rychlá koupel nezpravila!" Narovnal se při tom, ale potvrdil svá slova, že je v pořádku. ,,Co ty? Jak zvládáš tyhle teplé dny ty?" Otočil otázku na druheho vlka.

,,Jasně." Pousmál se ale zaryl pohled na chvíli do země. Bylo od něj asi hloupé myslet si, že by mihl obycejným ptákům rozumět. ,,No, asi to není na škodu. S tím, jak hlasití pořád jsou by ti asi za chvíli praskla hlava kdyby jsi rozuměl, co pokřikují." Dodal po chvilce.
,,Teplý kožich na zimu je fajn, ale v létě se moc nehodí. Kabáty v tomhle jsou asi o trochu lepši, když se daji snadno sundat." Souhlasně přikývl. Nad jeho další poznamkou se pousmál. ,,To si nemůžu dovolit, musím pro smečku taky něco dělat." Nedokázal by celé leto jen někde sedět, vina by ho zevnitř sežrala zaživa.

,,To věřim. Ptáci jsou takový nenápadní i normálně." Poznamenal s drobným usměvem a zvedl na chvíly čumák k nebi. ,,V lese jsou v podstatě úplně neviditelní. Kdyby pořád nespívali, ani by o nic nikdo nevěděl." Na chviličku se odmlčel, než opět sklopil pohled k vlčkovy. Když už mluvil o tom zpěvu... ,,Rozumíš tomu, co ptáci říkají?" Zeptal se znenadání. Určitě každý alespoň jednou přemýšlel, co si mezi sebou asi štěbetají.
,,Kéžby..." Drobně se pousmál. ,,Necítím skoro vůbec zimu, ale teplo? Až moc." Kéž by ho jeho ledový kožich pred takovými vedry dokazal ochránit, ale z nějakého důvodu měl akorát pocit, jako by se roztékal.

Nebylo podivu, že tu na někoho narazil, přeci jen se nenacházel někde na opuštěném kousku louky u hranic, ale vpodstatě ve středu území. Přesto Iska nečekal, že tu natrefí na vlka, kterého ještě neznal. Na moment se zastavil a zavětřil, ale byla by hloupost očekavat, že se tak hluboko do území dostane nějaky tulák. Iska však nechtěl opakovat to nedorozumění, které nastalo posledně co natrefil na novou tvář, která obdobně jako tento vlk byla hluboko pomořená ve svých myšlenkách.
,,Ahoj!" Zvolal tedy ze svého místa s dostatečným odstupem, aby zamyšleného vlka nevyděsil.