Príspevky užívateľa

,,Asi jo." Zamumlal trochu zmateně, nechápajíc kam Mensis tímhle míří. ,,Bude asi už i hodně starý." Drobně přikývl a taktéž popošel ke kmeni stromu. Pohledem přejel od paty kmene až k jeho koruně. Mensis měla asi pravdu, neviděl žádně mrtvé větve, které by mohly naznačovat opak. ,,Nejspíš, pokud nepříjde nějaká velká vychřice nebo do něj neudeří blest." Na severu často viděl prohrávat stromy své bitvy s přírodními živly, jako byl právě vítr. Vždy ho tak neskutečná síla trochu děsila.
,,Zajímalo by mě jak dlouho už tu asi stojí." Poznamenal trochu zamyšleně.

Hádal z jeho odpovědi, že když se proměnil, byl stejně velký jak běžný pták. I když to znělu na jednu stranu úžasně, Iska se neubránil i trochu nepříjemnějším myšlenkám. Když si v hlavě predstavil většinu ptáků, byli poměrně drobní. Muselo to být divné, být o tolik menší... A co teprve všechno to, co je pak větší a může po tobě jít...
Rozhodl se ale, že do takových otázek bloudit raději nebude. ,,Rufous Sibia? O tom jsem asi ještě neslyšel..." Přiznal. ,,Ale já žil většinu života na severu, možná tam jen tenhle druh není." Dodal rychle, nechtěl třeba Rufuse nějak urazit.
,,Jo... To víš... Nedokážu to úplně zastavit." Zamumlal. Nerad o tom mluvil ale jak předtim vlček řekl, dříve či později by se to stejně dozvěděl. ,,Můj kožich je pořád jako kus ledu, což není pro ostatní zrovna moc příjemný." Vysvětlil. Vzhledem k tomu, ze z toho neměly radist ani vlci z jeho rodiny, kteří byli na zimu zvyklí, pro vlky z teplejšich krajich to muselo být o to horší.

Se zájmem poslouchal každé jeho slovíčko. Netušil, že něco takového je možné. ,,Proměnit? Netušil jsem, ze i taková magie existuje. A to jsi pak velký jako běžný pták, nebo větší?" Zeptal se. Při jeho popisování rodiny drobně přikývl. ,,Smečka ze které pocházím byla také čistě rodiná. Vlastně, než jsem narazil na Azarin, ani jsem netušil že to jde i jinak. Že vlky může držet pospolu i něco jiného, než rodiné pouto..." Přiznal.
Kdyz se ho zeptal na jeho magii trošku znervózněl. Samozřejmě měl také právo ptát se na otázky, obzvlašť když ho Iska těmi jeho takhle bombardoval. Ale se svojí magií stále nebyl úplně vyrovnaný... ,,Mrazím... Dovedu zmrazit vodu v led a tak." Vysvětlil.

Zmateně při její poznámce naklonil hlavu. Proč by někdo chtěl dělat něco, co je nebezpečné? Její důvody pochopitelně znát nemohl, neznal její minulost. ,,Nechápu... Nebylo by lepší neriskovat se svým životem?" Zeptal se tedy zmateně.
,,Proč ne? Taky mám teď čas." Lehce pokrčil rameny a vydal se skrz vody ze středu potoka ve kterém do té doby stále stál za ní. Jakmile vystoupil na suchý břeh, s dostatečným vzdálením od mladé vlčice, trochu si s tlap oklepal vodu. Příliž práce do toho ale nedal, čím déle bude jeho srst mokrá, tím lépe.
,,Jsem Iska." Představil se a pak se drobně pousmál. ,,Co by jsi chtěla dělat?" Raději se zeptal, jelikož jeho návrhy ne pro každého byli úplně zábavou, a netušil, po čem přesně by Fäoline mohla toužit.

Drobně přikývl. ,,To nejsi jediný, kdo to říkal." Poznamenal. Přišlo mu zvláštní, že vlsi prostě vydrželi celou zimu být někde schovaný. On by se třeba nudil. Ale nijak je za to nesoudil, každý byl stavěný na něco jiného.
,,Hejna?" Podivil se. Zkutečně o něčem takovém jikdy dříve neslyšel, ale zvědavě mu při ton zajiskřilo v očích. Moc rád poznával nové věci. ,,Tak se říká smečce okřídlených vlků?" Hádal. ,,Bylo vás v tom hejnu hodně?" Tyhle věci ho na jihu právě tolik fascinovaly. Jak každá věc byla úplně jiná. Pak si ale uvědomil, že se svými otázkami možná zní trochu vlezle, a tak rychle se sklopenýms ušima dodal. ,,Tedy, pokud se můžu zeptat. Jestli o tom nechceš mluvit, to je v pořádku! Jsem jen trochu moc zvědaví..." Rychle doplnil.

I když první dojem oboum úplně nevyšel, Iskovy Rufus nepřipadal jako zlý vlk, a tak k němu udělal pár drobných kroků blíž. Nemuseli by přeci jen stát tak daleko a poznat by se trochu lépe měli. Stále si ale držel trochu odstup, i když to už s Rufusem nemělo co dělat. Jenže mu Iska prostě nemohl říct, že to je jím, ze se k němu už víc nepřiblíží.
,,Od zimi. Přidal jsem se do smečky když jste nabýzeli tulákům zázemí. A už tu zůstal." Pousmál se. ,,A co ty? Jsi rodilý, nebo tě sem také tulacké cesty zavedly?" Zeptal se.

,,Strácíš v myšlenkách?" Zopakoval. Z tónu jeho hlasu jasně vyčetl, že to rozhodně nebyli dobré vzpomínky. Nervózně zaškubal ušima a přejel pohledem po okolí. Mohlo to mít něco společného s timto místem? Napadlo ho. Ale ať už se trefil nebo ne, věděl, že se ho nezačne na to vyptávat. Jemu by se také moc nelíbilo, kdyby se někdo začal šťourat v jeho myšlenkach. ,,Jo... Taky občas ve svých myšlenkách zabloudím." Zamumlal. Doufal, že mu tim alespoň ukáže, že v tom není úplně sám.
,,Já? No... Snažíl se prozkoumat co největší část území, abych věděl kde se nachází kořist." Vysvětlil. Tu informaci, že také hledal stín, raději vynechal. Nerad komukoliv přiznával, že mu tyhle vedra dělaji problémi. Připadal si pak vždy tak k ničemu.

Trochu se narovnal, aby se před Rufusem tak nekrčil. Neměl mu za zlé jeho prvni reakci a snažil se na to moc nemyslet. Jen tak to však pochopitelně nešlo a Iska nervozně přešlápl na místě. I tak však v reakci zavrtěl hlavou. ,,Ne, byla. Taky bych nebyl rád, kdyby se ke mě takhle někdo cizí připlížil..." Teď už si svou chybu plně uvědomoval a už se nebude opakovat.
,,Jsi tu na hlídce?" Zeptal se, snažeje se změnit téma z toho trapného ticha s občasnou omluvou a drobným dohadováním, čí vina to vlastně byla.

Překvapeně sebou trhl a udělal zase pár kroků zpátky, když se vlk hnedka postavil do bojové pozice. Iska nikdy nebyl zrovna statečný, a tak i v té nejmenši známce agrese okamžitě stáhl ocas a sklopil uši, připravený se když tak dát na útěk, kdyby to bylo potřeba. Obdobnou pozici zaujal i nyní, dokud se vlk opět neuklidnil.
,,Ne, ne! To já se omlouvám." Dostal ze sebe hned, jakmile se vlk začal omlouvat. Byla to jeho chyba, bylo od něj lehkovážné jen tak zaběhnout k vlkovy, kterého vůbec neznal a který neznal on jeho. Vlk mohl být na obhkídce území a nemohl se mu proto divit, že byl okamžitě v pohotovosti. ,,Byla to moje chyba, neměl jsem na vás tak naběhnout." Zamumlal. V tom nahlém stresu se mu opět vrátilo to vykání.

Jakmile k jeho ušim dolehl neznámi hlas, všeho hned nechal a za nově příchozím prekvapeně otočil.
,,Ahoj!" Vyhrkl a za svoje dětinské chování se hned zastyděl. Nervozně ze sebe oklepal trochu vody a postoupil skrz pramen k vlčici blíž. Ještě jí tu určitě neviděl, tím si byl jistý, ale nějak se mu nezdálo, že by se takto mladá vlčice prostě zjevila na jejich území. Navíc z ní už i trochu citil pach smečky, i když nakombinovaný s něčím, co on sám neznal.
,,Ou... Já se tu jen přisel trochu s chladit a asi jsem se nechal trochu unést." Pokusil se trochu zamluvit jeho předchozí chování. Při vlčiných dalších slovech zmateně naklonil hlavu na stranu. ,,Sama? To není moc bezpečné..." Poznamenal. Ne že by tedy jemu někdo při učení se plavat pomáhal, ale alespoň ho sledovali, kdyby se začal topit.
,,Em... Promiň že se ptám, ale jestě jsem tě tu myslím neviděl. Jsi tu nová?" Zeptal se. Nemohl už se svojí otazkou déle otálet. Sice doteď občas narazil na vlka, se kterým se ještě neznal, ale ten pach ho trochu mátl.

Přiklusal k potoku a ani se nezastavil na jeho břehu. Širokýma tlapama si prorážel hladinu do středu mělkého korita. V těchto teplých dnech trávil ve vodě celkem dost času. Byl to jeden z mála způsobů, jak se vlk stavěný na mnohem chladnější počasí mohl schladit.
Jakmile se studená voda začala vmáčet do jeho kožichu, energie, kterou z něho neustále svítící sluníčko neustále vysávalo, se mu navrátila. Možná se to na dospělého vlka úplně nehodilo, ale nikdo přeci jen nebyl poblíž, aby ho soudil, a tak začal v zurčícím prameni dovádět jako malé štěně. Netrvalo dlouho a jeho kožich byl úplně promočený. Ne že by mu to jakkoliv vadilo, tam odkud pocházel bylo celoročně na hrátky ve vodě příliž chladno, a tak ho toto plácání se ve vodě bavilo o to víc.

Popravdě ho trochu překvapilo, že tomu někdo rozumí. Vždy, když to zmínil dříve, setkal se akorát se zmatenými pohledy.
,,Já?" Zarazil se. Nečekal, že Ikke takhle otočí jeho otázku na něj. Nad odpovědí se ale musel trochu zamyslet. Věděl by hned, co by mohl odpovědět, ale to byli povětšinou věci, které Ikke dělat nemohl. Bylo by mu blbé vyprávět slepému vlkovy, jak rád oběvoval nová místa, která ještě nikdy predtím nezpatřil. Zároveň ale s Ikkem nechtěl jednat jinak, než s jiným vlkem. Věděl, že by to bílý léčitel příliž neocenil.
,,No... Rád prolézám pěšinky, na které náhodou narazím, trénuju lov nebo rovnou jdu lovit. Ale to se asi počítá do práce co?" Trochu to zaobalil a pousmál se nad poslední větou. V tomhle asi nebyli moc rozdílní.

Z prvu se Wisiny reakce zalekl. Projela jím náhlá vlna zděšení, že se milé vlčice nějak dotkl, když zmínil její ucho. Nemyslel to nijak zle, netušil že by na to mohla byt citlivá. Ale najednou mu to dávalo smysl a uvnitř se proklínal, že mu to nedošlo samotnému. Hold na rozlišení takovýchto vtipů byl příliž krátký, možná i proto že nikdy příliž s nikým nežertoval, a tak se okamžitě stáhl. O to víc, když do něj šťouchla ramenem.
,,Promiň..." Špitl tiše a sklopil pohled k zemi. Neměl tak možnost zpatřit její následný úsměv a až její nadčený hlas mu prozradil, že se asi velkoryse rozhodla nechat to být. ,,To by se snad dalo nějak zařídit. Jen má často dost práce, tak nevím jak dlouho to potrvá." Poznamenal, snažeje se prejít jeho velky přešlap.

Na chvíli se nad jeho slovy zamyslel. Do určité míry to chápal, také si nerad bral volno, když nepočítal chvíle, kdy ho jeho kamarádi zlanařili na nějakou výpravu. I když u něj to bylo podníceno, obzvláště po jednom rozhovoru, spíše strachem z toho, že by nebyl užitečný.
,,Jasně, věřím že to není snadné. Taky když narazím na možnost lovu, jdu do toho." Souhlasil. ,,Do toho, když nic nedělám, mám pak výčitky a pocit, že bych něco měl dělat a tak... Ha, moje hlava mi v tomhle nikdy nedá pokoj." Opět se rozežvanil trochu víc, než chtěl a tak pak rychle dodal poslední větu, aby svoje hloupé keci zaobalil do trochu příjemnější noty. Stejně mu v těhle věcech nikdo nerozuměl.
,,Tak... Máš třeba něco, co děláš rád? Krom zbírání bylinek a tak... Nebo třeba něco, co jsi kvůli práci dlouho nedělal?" Zeptal se ve snaze Ikkemu pomoct přijít na něco, co by mohlo trochu zabrat jeho mysl.

,,Celkem dobře." Pousměje se. Rozhodl se, že se o tom, jak teplo mu je, zmiňovat nebude. Když dal Ikke přednost místu na slunci před stínem, pochopil, že pro zdejší vlky je tohle počasí naprosto věžné. Nechtěl hned při prvních teplích dnech dělat dojem, že to tu přes léto nezvládne. Měl strach, že by se pak ostatním vlkům zdál k ničemu... ,,Ne, vůbec. Jen jsem se tady na chvíli po cestě zastavil. Co tě sem přivádí?" Zeptal se s nakloněnou hlavou.
Ikkeho poznámka ho poněkud zmátla. Netušil nic o nařízeném volnu, a tak pochopil jen první dvě věty. Nervozně se při té druhé však ošil. Mohla to být narážka na to, že by se tu neměl jen válet..?