Príspevky užívateľa

S touto její odpovědí sice souhlasil, ale přesto se mu to prostě nejevilo správné. Zavrtěl hlavou. Nic proti tradicím neměl, ale život byl život... A tohle bylo prostě hrozné.
,,Myslím... Myslím že raději půjdu... Očividně se neschodneme. Tobě příjde v pořádku někoho zabít, mě ne... Tak- To tak necháme." Mluvil pomalu, uši natisklé k hlavě a stále pomalu od šedavé vlčice couval. Nemluvil pochopitelně o sebeobraně, ale to snad nebylo potřeba ani vyslovovat. Za jiných okolností by z nich možná mahly být i přátelé, vlčice zprvu zněla mile, ale kdo s trochou rozumu by chtěl být na blízku někomu, kdo mu po prvních deseti minutách setkání začne říkat takové věci..?
Myšlenky mu však při tom stále jeli na plné obrátky. Pokud to, co Verdandi řekla byla skutečně pravda tak... Kolik vlků se toho účastnilo..? Věděl že jistě ne každý, věděl hned o několika kteří tam byli jen o něco déle než on, ale co ti starší šleni? Jestli se Verd něco podsřilo, tak to bylo navrácení jeho úzkosti.

Trochu víc při Zathrianových slovech znervózněl. ,,Nemyslel jsem to tak- Nechtěl jsem spochybňovat vaše slova..!" Vyhrkl a připlácl uši k hlavě. Měl si víc hlídat co a jak říká! Udělat takovou chybu... Už se začal strachovat, jak ho svými slovy určitě popudil. I kdyby předtím měl odvahu na to říct novému alfovy ne, teď by ji již jistě stratil. Copak to po tomhle mohl..?
Zima nečeká na nikoho... To věděl. I přes to že jeho samotného zima asi ohrožovala méně, než léto, měl starost o ostatní. Chtěl pomoct. Věděl že pomoct může...
Pro Zathriana asi dávalo smysl, že šel za ním... Jen, on si sám sebou jistý nebyl. Když mu ale dal navýběr pár dní na rozmyšlenou, zavrtěl záporně hlavou. Ne, to by nepomohlo. Iska věděl, že Zathrian bude potřebovat každou schopnou tlapku na přípravu. Jen by byl asi raději kdyby se jednalo jen o nějakou dočasnou roly kvůli zimě... Hned by to nebyl takový tlak. Snažil se ale na to nemyslet. Až se oběví někdo schopnější... Může mu tu roly předat? Pomáhat smečce mohl z jakékoliv funkce. ,,S čím je potřeba pomoc.?" Zeptal se. Nedovedl říct na rovinu, že přijímá, ale přeci jen se mu podařilo trochu zvednout oči od země, i když přímo do očí se Zatrianovy podívat stále nedovedl.

Vykračoval si to celkem čilým tempem po jedné z cestiček, které tam před ním vyšlapalo tisíce tlapek. Zatím co svět kolem něj pomalu uvadal a připravoval se na zimní spánek, u něj jako by to bylo naopak. Jako by ho právě studené noci a chladné pošmůrně dny naplňovaly energií. V takovém počasí se mu pracovalo nejlépe. Rychle ho nevyčerpávalo slunce, ani mu v hustém kožichu i přes jeho přirozený chlad nebylo horko. Občas se tedy cítil trochu provinile, že se těší na roční období kterého se všichni ostatní obávají a ani on by si nepřál tak tvrdou zimu, musel by ale lhát, kdyby měl tvrdit, že se na sních netěší.
Na chvíli se ve svém vykračování zastavil a pohlédl na vysoký strom stojící osaměle uprostřed louky. Barevné listí jakoby poblikávalo ve větru, který byl ovčas příliß silný a pár jich z větvý vyškubl. Iska tyto listy chvíli doprovázel ve větru, jak dělají salta a pirulety. Na tváři při tom měl veliký úsměv, tak rád pozoroval přírodu kolem.

Naklonil zmateně hlavu na stranu a zavětřil. Když nad tím tak přemýšlel, přišlo mu to tu trochu až moc tiché, ale to také mohl být vedlejší účinek jejich rozhovoru. Zavrtěl tedy po chvíli hlavou. ,,Nevím, asi ne. Co cítíš? Kořist, někoho ze smečky? Nebo nepřítele?" Nebyli zase tak daleko od hranic, možné to bylo. Iska se začal nervózně rozhlížet po čemkoliv, co předtím upoutalo Cyrovu pozornost. Nebyl zrovna dobrý bojovník, ne, byl přímo mizerný, opravdu doufal že to nebylo to poslední...
,,To netuším..." Byl z kamarádova počínání celý zmatený.

Jméno postavy: Iska
Role: Osvoboditel
S kým a kde hrála: s Eirlys na Vresovišti
Počet postů: 6
Krátké schrnutí: Vyrazil si na lov a pokusil se ulovit laň, která se mu následně přípo pod tlapkami proměnila v Eirlys.
Dopad na postavu: Kdo přesně ví? Pravděpodobně se mude cítit hrozně že se pokusil ulovit Eirlys, i když to netušil.

Když mu nimlógovo kopyto proletělo tak blízko kolem hlavy, až by přísahal že se slabě otřelo o jedno z jeho uší, myslel si že to je konec. Netušil, že ho jeho malý vzrůst projednou zachránil, ale pokračoval ve svém útoku. Skoro ani nemohl uvěřit, že se mu jeho riskantní manévr povedl, nebyl to kdoví jak inteligentní pokus a bylo tam tolik možností, jak to mohlo dopadnout špatně. Velmi špatně. Ale povedlo se, a když jelen padl k zemi, Iska po vzoru Eirlys popadl do zubů jeho druhý paroh, aby mu znemožnil někoho kousnout, o tom že se mu to už bohužel povedlo neměl tušení. Taktéž do toho dal veškerou svojí zbívající sílu, nechtěl aby ta potvora znovu vstala... Už toho měl dost, chtěl aby tahle noční můra konečně zkončila. Už nikdy nechtěl žádného dalšího nimlóga vidět. Doufal, že už se s zádným dalším jejich smečka nebude muset střetnout.

Nemohl už dál jenom přihlížet. Když pozoroval tolik svých přátel pod útokem jelena, musel taky jednat. Jeho pozornost upoutaly zbytky dříve hořící větve. Ta už ten spíše jen doutnala, ale stejně popadl jeden rovnější klasek se sčernalou špičkou do zubů. Byl tu ze vsech vlků nejmenši a nimlóg byl proti němu tak obrovský... Přišlo mu že takhle možná napachá na tvorovy více škody než kdyby použil vlastní zuby.
Ale už zkutečně nemohl otálet. S doutnajícím klackem zaútočil přímo na hruď Nimlóga. Byl to trochu riskantní manevr, ale tvor se zdál dost zaujatý ostatními, snad jeho útok nebude očekavat. Zaroveň to bylo jedno z mála míst, kde nikdo v dany okamžit nebyl. Nechtěl by svým útokem ublížit někomu jinému, než tomu, čemu byl útok namířen. Byl ale blízko, naštěstí si ho nikdo nevšiml přicházet, včerně nimlóga. Teď už se jen trefit dřív, než si ho nimlóg vsimne a trefí se on do něj...

Chtěl se toho o Eirlys dozvědět co nejvíc, aby ji zase někdy mohl udělat s něčím radost. Rád viděl ten její krásný úsměv. Ale jelikož odpovědí byli ryby, zrovna nadčený z toho nebyl. Bude se muset v jejich lovu tedy o dost zdokonalit. Pomyslel si, ale byl ochotný to udělat, i kdyby se měl učit věčnost.
Možná to mělo byt očividné, že se otázka otočí zpatny na něj, ale Iska si dopredu odpověď nevymyslel a tak se sám na chvíli zamyslel zatím co se taktéž posadil k ohni. ,,Hm... Je to asi trochu divné, jelikož než jsem se vydal na jih tak to určitě moje nejoblíbenější jídlo nebylo ale... Sob. Byl jsem na tuhle kořist tak zvyklí, že mi teď celkem chybí jí nejíst skoro pořád." Pousmál se a taktéž se do své rybky pustil. Netušil ale, jestli to tak uplně platilo, jelikož se mu spíše po té chuti stýskalo, než že by byla jeho nejoblíbenější... Ale nic jiného ho v ten moment nenapadlo.

Ani on se před Eirlys zdaleka tolik nebál. Nebyl tak odvázaný jako ona, ale to bylo prostě jeho trochu usměrněnou osobností. Ale kdo ví? Třeba jen potřebuje trochu více času. Ale rozhodně v její přitomnosti byl šťastný. Před Eirlys nikdy nikoho, ke komu by cítil i jen zlomek toho co teď, neměl, ale neuměl si už život bez ní představit.
Usmál se nad jejím nadčením a pomohl jí na nohy. Když se ho chytla za tlapku, cítil jak celym jeho tělem projela jakási vlna. Neuměl jí popsat, byl to zvláštní pocit, ale rozhodně ne nepříjemný. Byl tak moc vděčný, že mu s tímhle strachem pomáhá. Navždy jí za tohle bude vděčný. Trochu se zaklonil, aby místo toho, aby vytáhl ji na nohy, nespadl i on. I když to působilo, že by se tomu Eirlys také jen hravě zasmála, Iskovy přišlo že už dneska padal dost. A i když jí pomohl na nohy, stále jí hlídal, jako by se mohla každou chvílí znovu zřítit.
Nad formulací její věty se trochu pousmál, jak to dělala že dovedla být tak roztomilá? ,,Asi bychom mohly že?" Pousmál se a začal jí doprovázet ze zmrzlé hladiny zpět na břeh, kde vzal svojí ulovenou rybu. ,,Co je vlastně tvoje oblíbená kořist?" Zeptal se ze zvědavosti.

Nebyl hloupý, ale spíš se mu to nechtělo věřit. Čekal špatné správy, i když více poviností, které by s vyšším postavením padly na jeho ramena, v určitém pohledu byly velmi podobné. Nijak zvlášť po povýšení neprahl, vlastně byl celkem rád tam kde byl... Jak ho tak poslouchal, drobně přikývl. Se vším ostatním perfektně souhlasil, až na ten fakt, že by tím více postaveným měl být on.
,,Nebyl by pro tuhle pozici někdo... Lepší?" Zamumlal se sklopeným pohledem k tělu mrtvého sysla. Ke klidu měl daleko, ale snažil se. Nebyl tak vycukaný jako kdysy, kdy do těchto končin dorazil a kdy se připojil do smečky. Za tu dobu se toho hodně stalo. Rány se zahojili, trochu dospěl a možná nabil i tu špetku jistoty. Ale stále na něm bylo vidět, že ho Zathrianova slova rozhodila. Proč zrovna on?! Nehodil se na to, to snad muselo být všem jasné! Tak proč mu to Zathrian vůbec navrhoval..? Proč ho vůbec bral v úvahu?

Pouze drobně přikývl. Hádala by správně ze Iska by na něco takového sám odvahu nenašel. Nabýdnout takhke svojí schopnost? To určitě ne. Pořád měl trochu pochyby, ale pokud by tí udělal radost i ostatním, stálo to za to. Ale klidně by se spokojil i jen s tím udělat radost pouze Eirlys. To bylo vše na čem mu v tenhke okamžit záleželo.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se hned. Sám na chvíli stratil rovnováhu, jak se Eirlys snažil chytit, ale na tlapkách se udržel. Když se pak Eirlys začala smát, oddechl si a po chvíli se také drobně uchechtl.
. Ano, byl to možná jen malý pád, ale to by nesměl být on aby neměl starost i o ten. Při její nasledné poznamce se trochu začervenal. Ano, asi to na její reakci bylo vidět, ale stejně ta slova nečekal. ,,To opravdu není nic moc velkého... Ale, jsem rád, že tě to tak baví... Můžu tě někdy neučit bruslit, jestli budeš chtít." Navrhl, veškerá vyrovnanost, kterou předtím měl byla při těchto slovech ta tam. Ale, když jí to bavilo, rád jí to naučí.
Natáhl k ní tlapku, aby jí nabýdl pomoc se vstaváním. To na ledu také bylo obcas problémové. Ani se nad tím nezamyslel, tenhle dotek už preci jen celkem zvládal.

Byl Cyrovou reakcí trochu zaskočený a zmatený. Netušil, jak Cyro takové věci vnímá, nebo tedy spíše nevnímá, a tak si nebyl jistý jestli pochopil, co se Iska snažil naznačit, a jen ho zlobil, a nebo to zkutečně nechápal. ,,Jo... T-to je." Zamumlal s drobným usměvem, ale při nasledné otázce se zarazil. Co mu na to má říct?! Nechtělo se mu moc líčit společné pozorování západu a hvěd... Ani jejich dalši setkání. To bylo popravdě trochu osobní a Iska nepatřil k těm, kteří by se dovedly čímkoliv chlubit nebo něco podobného. Naštěstí dřív, než by se mu podařilo rozmotat jazyk a preci jen na otázku Nějak odpovědět, jelikož ani nepatřil k těm kteří by prostě neodpověděly, Cyro ho sám zachránil. I když to "je mi to jasné," byli také trochu nešťastně formulovaná slova. Určitě mě schválně škádlý, protože jsem mu to neřekl hned... Pomyslel si.
Sám byl příliž zabraný do vlastních myšlenek a tak mu chvíli trvalo, než si všiml Cyrovy odmlky. ,,Děje se něco?" Zeptal se zmateně.

Iska tady v těchto hodinách opravdu nikoho nečekal, a tak při zaznění prvních slov sebou prekvapeně cukl a hned otočil hlavu tím směrem. Pochvala ho zaskočila nepřipraveného, a tak trochu stydlivě uhl pohledem. ,,Děkuji..." Zamumlal přes kořist v ústech, než uloveného sysla položil na zem k nohám. Byl by ale asi raději, kdyby ho Zathrian přistihl při lovení něčeho trochu užitečnějšího...
Netušil úplně jak se v přítomnosti nového alfy chovat, ale snažil se zachovávat chladnou hlavu. Věděl že Feier to moc rád neměl ale Zathrian mu chováním prochu více pripomínal jeho dřivějšiho alfu a tak naučeně z tehdejších dob ve znamení úcty trochu sklonil hlavu. Zacal při tom premýšlet nad tím, co po něm asi bude chtít. Jaká by to taky byla náhoda, že se tu takhle potkaly?
Nad otázkou se na chviličku zamyslel, bohužel ale z úplně špatných důvodů. Mohl se snad jeho výkon v posledních týdnech zhoršit? Nic takového si nevybavoval, ale proč by si ho jinak nový alfa vyhledal? Jistě měl spoustu práce...
,,Řekl bych že dobře... Tedy, vždy by to asi mohlo být lepší ale s chlasnějšími rány se mi loví o dost lépe." Z jeho hlasu byla cítit trocha tě nervozity, kterou seveřan zkrátka nedovedl zamaskovat. Nechtěl při tom poukazovat na svoje silné stránky, prostě ty slova vyšly z jeho ust, ale tak, špatné to snad nebylo..? ,,Proč? Stalo se něco? Je s úlovky nějaký problém?" Zeptal se starostlivě. Možná by mohl být problém celkově? ,,Začíná snad být pro ostatní moc velka zima? S ledovým kožichem se to špatně odhaduje... Ale já jsem připravený, můžu lovit celou zimu." Jazyk mu jel očividně podobně rychle, jako myšlenky.

Pozorně Eirlys celou dobu pozoroval. Chtěl na ní dát pozor, jelikož bylo očividné že v tento moment byl on ten zkušenější a neodpustil by si tak, kdyby si něco udělala, i kdyby to znamenalo si jen trochu na tvrdém ledu natlouct. ,,Jde ti to dobře." Podpořil jí ale, když to působylo, že na ledu našla trochu opory. Při návrhu však opět trochu znervózněl. Nemohl jinak než myslet nad tím, co všechno by se mohlo pokazit. Tolik vlků na jednom místě... Snadno by mohlo dojít k úrazu když by se srazily. A ani si nebyl úplně jistý jestli by byl schopný vytvořit až tak tlustý led... Bavilo by to vůbec ostatní?
Už otvíral pusu, aby poznamenal že to asi nebude nejlepší nápad, ale při pohledu do Eirlysiny štasné tváře si to přeci jen rozmyslel. Nikdy by nepomyslel, že by někoho tak moc mohlo bruslení bavit, ale líbilo se mu, jak nadšená z toho byla. Jeho samotného naplňovalo vidět, jak jí to baví. A na chvíli, snad úplně poprvé, i pocítil hrdost ze své schopnosti. Z toho, že jí udělal ten led takovou radost. Jeho led... ,,Možná, pokud by chtěly..." Pokýval drobně hlavou.
Na moment se s ní střetl pohledem. Chtěl se na ní opět usmát ale to už se Eirlys řítila k zemi. Reflex ho okamžitě nakopl, a on se jí dotek nedotek rychle pokusil zachytit. Pád tím asi už nezachrání, ale alespoň ho zmírnit...

Sám pořádně netušil, co by měl dělat, ale jakmile Feier dal rozkaz, bylo to vyřešené. Ušel pár kroků ale než by se stihl rozeběhnout, zmateně se otočil po Mornie a Feierovy. Sám ale netušil, jak by mohl tady pomoct, a tak o chvilku později, ještě s povzbuzením Eirlys, se rozběhl k místu, kde se dalo bezpečně dorazit dolů. S nově nabytou úctou k přítkým svahům se při své cestě ale držel v uctivé vzdálenosti od okraje skály, i když by rád dolů dorazil co nejdříve, tak rychle dole zkončit nechtěl. Jinak ale běžel, jak jen mu to síly dovolovaly.
Byla to delší oklika, a tak když se konečně ocitl dole, porádně ani nevěděl co se děje. Nemohl slyšet rozkaz, který Zathrian vydal, ale z vidí pochopil, že jeho slova k vlkům dole nakonec dolehla. Jen doufal, že se nemílil...
Začal se rychle rozhlížet po všech ostatních, aby pochopil, jestli byl nějaký větší plán. Pokud totiž ano, nerad by tam přiběhl a vše pokazil. Ulevilo se mu ale, když viděl všechny tři vlky, kteří se skutálely dolů, stát. Jenže co mohl teď dělat? Jak by mohl ostatním pomoc? Velmi pomalu se začal přibližovat k místu činu, kde ostatní bojovaly s mlžným jelenem. Snažil se svými pohyby neupoutat jelenovu pozornos zatím, co se všude díval po čemkoliv, co by mohl využít k jejich prospěchu. Cokoliv v kaňonu, co by proti němu mohly využít. Nějaké stromy, ve kterých by mohly omezit jelenovu obratnost? Vodu, kterou by mohl zkusit zmrazit? Kamení, větve, cokoli? Zoufale pátral po čemkoliv, čím by mohl ostatním pomoci než se k jelenovy dostane.