Príspevky užívateľa

Cyranovo náhlé zastavení ho na chvíli zarazilo. Stalo se něco? Zaslechl nebo ucitil nějaké nebezpečí? Problesklo mu hlavou a na chvíli se zastavil. Když si pak uvědomil, že by se měl vyřítit po ptácich, bylo už příkiž pozdě. I tak to ale zkusil a vystřelil vpřed. Odrazil se jak nejlépe dovedl, ale ptactvo bylo již příliž vysoko ve vzduchu. Zvuk, který vadávaly jejich třepetající se křídla jakoby se dvou vlkům přilepených k zemi vysmíval.
Iska naprázdno sklapl čeliskmi a s drobným heknutím dopadl zpádky na zem, az se mu skoro podlomily nohy. Rychle se však otřepal a otočil svou pozornost na Cyra. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se. Ptáky vypustil z hlavy, stejně měl pocit, že na to nešli zprávně a že by je nechytili. Teď ho zajímalo, co se stalo ze Cyro tak náhle ztuhl.

Celý v překvapení nadskočil, až na úzké řimse trochu zavrávoral a prekvapeně pohlédl vzhůru. Očekaval spíše, že ho cestička zavede někam, kde se bude nacházet nějaká kořist, ne jeho dva přátelé. Nez stihl vůbec cokoliv říct, musel uhnout před malinkou lavinou drobných kaminků, které Cyro svým během strhl sebou ze svahu přimo na bílotmavého vlčka pod ním.
,,Ahoj!" Zavrtěl stále trochu zmateně ocasem,,ale na čumáku se mu pri tom oběvil úsměv. Narazit takhle na prátele bylo vždycky fajn.
,,Výlet?" Zopakoval poté. Po tváři se mu mysl rozpolcený výraz. Pochopitelně by se rád ke svým prátelům přidal, i když ho trochu prekvapilo, že je tu potkal takto oba, netušil ze se ti dva znají. Ale po jistém nedávnem setkání měl pocit, že by měl vic plnit svou práci a cítil se provinile, že smečce nenicí víc kořisti. ,,Já nevím... Měl bych spíš dělat svou práci..." Sklopil při své odpovědi hlavu.

Pláň zajíců >>>

Iska na její dodukci pouze drobně přikývl a sklonil pri tom hlavu, jako by ho téma jejich momentální debaty začalo najednou tížit. Možná to bylo tím, že tohle nebylo zrovna příjemné téma, o kterém se bavit s přáteli. Nebo alespoň pro něj ne, vyvolavalo to v něm nepříjemné pocity. ,,Asi máš pravdu." Přitakal tedy nakonec. ,,Kdo ví, co měli zkutečně v plánu a co je k tomu vedlo." Zamumlal. Nemyslel si však, že by vlci netušili, že je smečka otevřená tulákům, na to to bylo až moc příhodné. Ale mohl se samozřejmě mílit. Ani netušil, co ho tak rozohnilo, normálně se do takových to věcí moc nemíchal.
Zapřemýšlel, jak by mohl změnit téma na trochu příjemnější notu, ale jen těžko se mu přicházelo s nějakým zajímavým tématem. ,,A proč jsi se vlastně ty rozhodla pro Azarin?" Zeptal se. Přeci jen, co si vybavoval z doby jejich prvního setkání, zrovna pred Azarinem ho mirně varovala. A nakonec tu zkončili oba. ,,Měla jsi tu nějaké přátele?" Doptal se. Jiný důvod ho moc nemapadal, možná i proto, že to byl důvod proč se pridal on sám.

Zavrtěl nad tím hlavou. Samozřejmě věděl, že zoufalství s kde kým dovede dělat divi, ale v tomto případě mu to přiško jen jako hloupà výmluva. ,,Jestli měli problémi, mohli přijít jako ty nebo já. Kdyby smečka nebyla tulákům otevřená, dával by jejich útok trochu smysl, ale takhle..." Otočil pohled před sebe, kde se v dálce zelenal kopeček listí. Koruna nejvyššího stromu. Ani mu nedošlo, ze zamířili zrovna tímto směrem, ale nezastavil se ani nezměnil směr. ,,Vždyť tu ani poté nemuseli zůstat. Nebo pokud Azarinu nevěří,,mohli jít právě k těm Přízračným." Řekl by, že mu to nedávalo smysl, ale to nebyla tak úplně pravda. Pár částečně potlacených vzpomínek při jejich hovoru vypluly na povrch. I když se občas mohl jevit trochu naivně, ve zkutečnosti znal, jak svět funguje... Jen na to nechtěl moc myslet.

>>> Nejvyšší strom

Klusal si to po úzké skalní pěšince, netušeje, že kdyby jen zvedl čumák o trochu víše, mohl by o pár skalnatých pater nad ním nalézt své dva kamarády, jejichž řeč se zrovna celkem točila kolem jeho maličkosti. Takto uzká pěšinka, která z jedné strany mohla při špatném položení tlapy znamenat dost nepěkný pád, mu však znemožňovala hledět vzhůru příliž dlouho a Iska ani netušil, že by se nahoru koukat měl.
Na tuto cestičku opět narazil čirou náhodou, když náhodně bloudil těmito skalisky a zvědavost mu nedala, aby se po ní nevydal. Už by se ani nedopočítal, kolik takových náhodnych cesticek už prolezl, ani kolik ho nasledně vyplivlo pěkný kus za hranicemi smečky. Ale stejně, jakmile narazil na další, se po ní musel vydat, jakoby ty pěšinky byly speciálně připravené pro jeho ťapky. Většina se sic pomalu vytrácela do prázdna, nebo nevedly na pro vlka nijak zvláště zajímavé místo, ale Isku to přeci jen bavilo. Když už nic, mohl se takto něco dovědět o zvířatech, které tyto cestičky vyšlapaly.

,,A ty jsi žádný kopanec nedostala?" Zeptal se, i přes to, že se jí již jednou ptal, jestli je v pořádku. Pořád, přeci jen skoro nic neviděl, když se sám po srně vrhl. V to chvíli se hlavně soustředil na jejich kořist, bohužel neměl oči i v zadu a vzdy mu dělalo trochu problém si během soustředění na jednu věc všímat i dalších. Věděl, že to asi nebyla zrovna nejlepší vlastnost lovce, obzvlašť, když už parkrát kvůli své nepozornosti zkončil v lepším přípatě v keři, v horším mu kořen podkopl nohy nebo narazil hlavou do větve či rovnou stromu.
Také se pustil do jídla, ale neměl v plánu toho sníst moc. Musel jí přeci jen pak odtáhnout zpátky, a to se s plným žaludkem dělalo hůře. Když mu pak Wisa nabýdla pomoc, rychle k ní zvedl čumák a zavrtěl hlavou.
,,Ne, to nebude potřeba. Já to zvládnu. Ale moc děkuji." Usmál se na ní. Nechtěl nijak zneužívat Wisiny dobroty.

,,Přišel jsem sem před chvílí..." Špitl tiše ve snaze se obhájit. Na chviličku se zastavil aby si užil sluníčko, to přece nebylo špatně? Její slova ho ale dost vykolejila.
Měla pravdu, měl by se snažit víc... Nervozně se ošil a rozhlédl se. Asi tu strávil příliž dlouho.
Za normálních okolností by mu bylo líto takhle krátkého setkání, ale když Genlisea poznamenala, že by měla jít, jen tak tak se udržel, aby si úlevou neoddechl. Vysvobození! Prolítlo mu hlavou radostně.
,,Dobře! Tak se opatruj! Naviděnou!" Vyhrkl a v moment, co se k němu vlčice otočila zády vyrazil pryc opačným směrem. Možná až trošičku moc rychle, ale nad tím v tu chvíli nepřemýšlel. Chtěl byt už prostě pryč. Z tohihle setkání byl ještě unavenějši, než predtím, ale jakási vina, kterou mu bílá vlčice zasela do hlavy, mu nedala možnost už dál sedět na zadku.

Moc informací ohledně toho útoku nevěděl. Když se k něm dozvěděl, měl strach se vyptávat, aby na ostatní nezačal působit až moc zvědavě. Preci jen v té době byl sám ještě tulák, kdo by se za něj zaručil že třeba nepatřil k nim, nebo neměl podobné úmysly. Jak teď ale poslouchal Mensis, bylo mu z toho hrozně.
,,To je hrozné... Jeden chce pomoct a takhle se mu to vymstí. Takovéhle věci by se dělat neměly, akorát budou pak všichni mnohem skeptičtějši když někdo bude zkutečně zraněný." Zamumlal zamračeně. Málo kdy se zlobil, ale tohle mu od těch vlčic přišlo opravdu sobecké. Uměl si predstavit, a to nebral Mensis nijak za zlé, že kdyz teď narazí na někoho zraněného, že bude mnohem opatrnější co se týče nabýdky pomoci. A to toho vlka může stát i život.

Stále se pevně vyhýval očnímu kontaktu a rozhidně neměl v plánu se s Genlisiou jakkoliv hádat. Nemohl by ani plně zapírat, že ho samotného trošičku rozhodika a jemu v hlavě začali vířit myšlenka a obavy stylu: jestli zkutečně nemá pravdu. Feier ho sice sám přijal, ale změnit názor mohl kdykoliv.
,,Dobře, já jen že jsi to byla ty, kdo za mnou přišel, tak jsem si myslel..." Nachvíli zabloutil pohledem k bělavé vlčici, než jím rychle zase ucukl. ,,To je jedno." Raději sám sebe přerušil než aby musel pokračovat ve vysvětlování vlastních myšlenek. Donutil se ale usmát, jako by jím její slova nijak neotřásla. ,,To je fajn, že nemáš tolik práce. Já se jako lovec skoro nezastavím. Hodně hladových krků na uživení." Drobně nervozně se zasmál zatím co vymýšlel, jak by se z téhle konverzace mohl vymluvit.

Drobně přikývl. ,,Tím si nejsem uplně jistý, přeci jen i vy obcházíte hranice. Asi bych řekl, že je to tak nastejno." Pokrčil drobně rameny zatím co se rozhlížel kolem. ,,Naštěstí jsem na žádného narušitele zatím nenarazil." Dodal po chvilce. Jak o tom takhle mluvili, měl najednou větší nutkání si hlídat své okolí. A to i přes ten fakt, že ještě stále relativně nedávno by mezi tyto narušitele patřil taky. Ne že by ho napadlo vejít vědomě na území jakékoliv smečky.
Drobně se nad tím zasmál, tak tiše že to skoro nebylo ani slyšet. Věděl, že občas blabolil nesmysli, ale nečekal, že se k němu Mensis takhle přidá.

Zaraženě zamrkal a chtěl Cyra zastavil, ale už byl pryč. Povzdechl si. Očividně se nepochopili, jelikož si spíše myslel, že on ptákům nadběhne a Cyro, jakožto ten větší, se je pak pokusi chytit.
Ale teď už to bylo jedno, Cyro byl pryč a jemu nezbývalo nic jiného, než jít s plánem. Upřel pohled na ptactvo pred ním a začal se plížit co nejopatrněji to jen dokázal. Musel co nejblíž, jinak by jim uletěli.
Skoro ani nedýchal, jak se pomalu plížil blíž. Hustý porost naštěstí hrál v jeho prospěch a dobře ho pred drobnýma ale pozornýma očkama zvířátek před ním kryla. Schopnost jejich kořisti létat mu však stále dělala strarosti a Iska se připravil vyskočit co nejvýše, jak dokázal.

Naklonil hlavu lehce na stranu. Takovýmto jeho slovům opravdu nerozuměl, ale dovedl si z tónu jeho hlasu odvodit, že se jednalo o nadávku. Drobně se nad tim zasmál. ,,No jo, co není dobře střežené, brzo nebude tvé."
V tochosti ho nechal mluvit a snažil se jeho slovům porozumět. I když s jeho postojem plně nesouhlasil, jeho názor bral vážně. Zajímalo ho, proč vlastně takový názor má. Provedl mu někdo něco, nebo mu prostě život ve smečce neseděl? Z toho, jak o tomto tématu mluvil mu přišlo, že si musel projít alespoň nějakými těžkými časy, ale kdo ví.
,,Sám..." Zamumlal zamyšleně poté, co Ambrož dokončil svůj monolog. ,,To zní jako dost osamělý způsob života. Tobě snad nikdo při tomto uměleckém životu nechybí?" Zeptal se se zájmem, jelikož jemu se už po takové chvíli, co si šel touto krajinou sám, stýskalo po jeho sestře.

Mlčky pozoroval vlčino chování a lehce při tom naklonil hlavu na stranu. Než kinečně promluvila, říkal si jestli třeba není němá. Jaképak to zvláštní chování? Pomyslel si trochu zaraženě, když se vlčice bez jediného dalšího slova otočila a vydala zase pryč.
Tak, teď ukutečně působí jako nějaký duch... Nebo jako bludička, co tahá zbloudilé duše do močálů... Při té predstavě se nervózně ošil a mráz mu projel celými zády, až se musel znovu oklepat. Přešlápl, aby se ujistil, že je na pevné zemi. Ale leč již celkem promáčená, pořád stál na běžné půdě.
Povzdechl si sám nad sebou, jaké to hloupé myšlenky ho napadali. Možná jí jen vyděsil, nebo s ním prostě nechce mluvit. Pohlédl směrem, kterým viděl už jen její tmavou siluetu v pomalu sstupňujícím se dešti, který mu opravdu nepříjemně začal bubnovat do zad. Aby z toho nakonec nebyli i kroupy...
Vykročil za ní. Možná znala nějaké místo, kde by se dalo schovat.

>>>Hrby

,,Myslím že to by měl asi každý." Ozval se a na chvíli se zastavil, sby očichal jeden zvláště oškubaný keř. Ať už ale jeho listy spořádalo cokoliv, bylo to už zřejmě dávno pryč, jelikož Iska z něj nezachytil vůbec žádný užitečný pach. ,,I když moje práce není držet územi smečky v bezpečí jako tvoje, ale také se dost povybuju na hranicích a mohl bych na vetřelce narazit." Přidal do kroku, aby Mensis zase dohnal a zařadil se za ní. Byl raději, když mohl vedení cesty přenechat druhým a často z cesty právě takto vykročil, aby se mohl zařadit ke konci výpravy. Mohl si tak i lépe hlídat prostor kolem sebe.
,,Povídej mi o tom." Pousmál se, i když ta vzpomínka zrovna dvakrát veselá nebyla. V ten moment, co mu zmizela z pohledu měl takový strach. Ještě že ten sráz nebyl tak veliký. ,,Kameny jsou zlo. Ať už jsou mokré, porostlé mechem co se z nich trhá nebo se ti pod tlapou uvolní z kopce." Poznamenal, preci jen, sám si tam tehdy trochu nabil čumák.

Jurami, to jméno si vybavoval. Ale jen z úst jiného vlka, i když ho možná někde zahlédl, to bylo vše. ,,To jméno už jsem slyšel, ale zatím jsem ještě neměl tu čest ho potkat." Řekl tedy. Při Adainových dalšich slovech sklopil mlčky čumák. Asi byl hlouoý nápad se na bratra ptát, kdyz pred chvílí zmínil, že druhý už mezi nimi není. ,,To mě mrzí..." Šeptl jen, neschopný ničeho dalšího. Tohle mu zkutečně příliž nešlo.
Překvapeně jen tak tak zastavil, když se rudý vlk před ním tak náhle zastavil a opět o krok couvl. ,,Já jen..." Vyhrkl zaraženě se staženýma ušima. Nerad tyhle věci moc rozebíral, když tak učinil naposledy, vlci se kterými tyto informace zníleli po něm pak divně koukali. Ale opět si za to mohl sám, neměl na vybranou. ,,No... N-naše smečky byli dost... Rodiná záleživost. Rodiče, sestry, bratři... Občas strýc nebo teta. Nic víc. Takže jsi si chtěl někoho najít, nebo dokonce našel mimo smečku, musel jsi odejít..." Vysvětlil s pohledem zanořeným někam do keří podél cesty, aby se při tom nemusel dívat na výraz ve vlči tváři. Tam doma mu všechny tyto věci dàvali perfektní smysl, rodiče mohly být ve smečce jen jedni. Ale s čím více vlky mluvil, tím víc si uvrdomoval, že jim jejich pravidla připadala divná. A on nechtěl být ten divný...