Príspevky užívateľa

Vzhledem k tomu, že jen stěží dokázal navázat oční kontakt si ani pořádně Feierova výrazu nevšiml, natož aby mu v tu chvíli došlo, že to udělal znovu. On měl v ten moment pouze v hlavě, jak strašný první dojem to vlastně udělal. Zítra to bude muset vynahradit.
,,To každý, ne?" Poznamenal s nesmělím pousmátím, neschopen jako vždy prostě přijmout kimpliment. Ale v jeho hlavě to dávalo smysl. Každý musel umět lovit.
,,Děkuji! Přiji tobě hezkou cestu." Řekl zběžně trochu krkolomě. Prvně chtěl popřád hnědému vlkovy příjemný zbytek běhu bez dalšího vyrušování, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.

Překvapeně našpicoval uši. Nečekal, že by druhý vlk takhle nabýdl, aby to prozkoumali spolu. Čekal spíše opačnou reakci, ale to neznamenalo, že nebyl z nabýdky rád. Copak by mohl odmítnout možnost se trochu lépe seznámit s dalším členem smečky? ,,Tak jo." Usmál se tedy a zavrtěl drobně ocasem.
,,Býváš často nemocný?" Zeptal se s drobně nakloněnou hlavou jako hloupé štěně, když vlk před ním zmínil jméno bílého léčitele. Myslel to dobře, jen měl občas trochu delší vedení.
Následně se drobně pousmál nad poznámkou ohledně křídel. Jak je občas některým vlkům záviděl. Tak rád by se i třeba jen jednou proletěl a prohlédl si krajinu i z jiného úhlu, než jen ze země.
,,Co ti v tom zabránilo?" Zeptal se zvědavě. Následně si ale uvědomil, že se svými otázkami může znít poněkud otravně, a tak rychle dodal. ,,Tedy pokud se můžu zeptat. Pokud o tom nechceš mluvit, je to v porádku..." Vydrmolil rychle, jak bylo jeho zvykem a nervozně přešlápl. Nechtěl znít jako nějaky krtek, co se reje v kazdém slovu...

Do těchto míst se vracel rád, být takto obklopen horami a kopci na něj mělo prazvláštní uklidňující účinek, kterému ani on sám plně nerozuměl. Zvedl pohled k obloze a na chvíli zamžoural směrem k teplému slunci, než musel pred jeho žárem uhnout pohledem. Jen by nemuselo být takové teplo...
Většině zdejším vlkům by se momentalní teploty mohly zdát stále dosti mírné, ale pro seveřana jakým byl on, s hustým kožichem uspůsobenému mrazu, to začínaly být již trochu nepříjemné teploty. Jeho největší obavy spočívaly v tom, aby byl v lětě smečce k něčemu.
Zatřepal hlavou, jako by ze sebe ty myšlenky chtěl oklepat stejně, jako listí zaseknuté v jeho srsti. Nad tím bude přemýšlet až tato situace nastane. Přidal do kroku, odhodlaný si nekazit náladu špatnými myšlenkami a proskoumat trochu lépe tuhle část území.

Při zaznění něčího hlasu na moment strne, než se začne překvapeně rozhlížet. V prvním momentu ho však nenapadne zvednout pohled vzhůru, zřejmě zvyk ze smečky bezkřídlích vlků. Něco v hlavě mu napovídalo, že ten hlas už někdy dříve slyšel, jen si vybavit kde...
Po chvíli tápání ho však napadlo zvednout čumák a to tak mohl spatřit tmarorudého vlka. Ta jeho neobvyklá barva mu naštěstí hned prozradila, o koho se jedná. Ještě si vzpomenout na jméno... Nikdo mu nemohl mit za zlé, že si je hned všechny nepamatuje, ale on by si se neodvážil přiznat nahlas to, že něčí jméno zapoměl.
,,Ahoj!" Odpověděl tedy, mžouraje trochu do jasné oblohy. ,,Em... Nic zajímavého, asi... Jen starou pěšinku, tak koukám kam vede." Pokusil se vysvětlit. Doufal ale, že se vlk nebude vyptávat, proč ho to vůbec zajímá. Neměl by na to jinou odpověď, než jeho zvědavost, a to z minulosti věděl, že nebyla dovrá odpověď.
,,Co ty? Jsi na obhlídce?" Zeptal se. Nevybavoval si, že by rudý vlk patřil mezi lovce, a tak Isku nenapadalo, co jiného by tu mohl dělat. Byla to otázka dost nanic, ale bílošedého vlka nic lepšího nenapadlo, a nějak se začít mluvit musí...

Duše cestovatele ho očividně ani po vstoupení do této smečky plně neopustila, jelikož se zase našel na cestě kdoví kam. Nohy ho vedly zelenými travinami, jen kus od něj se zen zvedala do vysokých hor. Iska k nim na chvíli zvedl pohled a zamyšleně se zastavil. ,,Možná někdy jindy..." Zamumlal si pro sebe. Neměl ten den zrovna náladu na zdolávání strmích srázů a místo toho si jeho zrak nalezl častečně zarostlou pěšinku.
Které tlapy tě asi vyšlapaly? Pomyslel si. Variant bylo hned několik, od zvěře která v těchto končinách žila po vlčí či ještě něco horšího. Isku tato varianta vsak neviděsila, necítil žadný nebezpečný pach. A zajímalo ho hlavně: Kam asi tak vedla?
Příliš se se svou zvědavostí nepral a vydal se po ní.

Nejvyšší strom >>>

,,To jsi tam byl tak dlouho..?" Zeptal se tiše se staženýma ušima. Nezapoměl, co mu o svém děctví Cyro pověděl a ani by ho nenapadlo mu to nevěřit. Kdo by si něco takového také vymýšlel? Ale, nenapadlo ho, že by to mohlo trvat Tak dlouho. A to, že se Cyro tvářil, jako by se nic nestalo mu také přišlo hrozné. Nechtěl se v jeho minulosti nějak více rýpat, vytušil, že se jeho sedému přítely o této části jeho života mluvit nechce. Možnà ani nebylo moc o čem mluvit...
Následoval ho až k místo, které ještě nedávno sedělo svému jménu. Iskovy se při pohledu na zdevastovaný les udělalo trochu smutno, a to to místo nijak neznal. Rychle koukl po Cyrovy, ale když na jeho tváři nezpatřil naznak smutnu, raději zase odvrátil tvář. Byl zkrátka jen příliž emociální, komu jinému je líto pár stromů?
Zarazil se nad Cyranovou poznámkou. Nečekal žádné takové otázky, ale rychle se zase dal do kupy a zavětřil. Pach, který se k němu donesl samozřejmě poznal, i když ve zdejšich končinách byl cítit krapet jinak, než jak si ho pamatoval z domova. ,,Bažant, ne?" Ujistil se ale. Stačilo by, aby se jednalo o tvora, který na severu nežije a byl by v koncích. Dokud se ale pohybovaly v tom, co znal, dokázal poznat snad jakýkoliv pach. Preci jen, byl lovec, to by bylo trochu trapné, kdyby pachy zvěře nerozeznal.

,,Vážně?" Podivil se a naklonil hlavu na stranu. Jeho slova ho dost překvapila. ,,Nikdo tě neučil jak lovit? To se to tady neučí všichni vlci?" Zeptal se zmateně. U nich se lovu učili všichni a všichni se na lovu také podíleli, když zrovna někdo nehlídal štěňata, kterà byla pro lov příliž malá. Ale jejich smečka byla drobná, nemohly si dovolit mít pro každý úkol vyhrazeného vlka. Všichni dělalo všechno. ,,V tom případě je to ještě obdivuhodnější, že i bez řádného tréninku jsi to zvládl." Poznamenal. Navíc ci si pamatoval, tak to byl právě Cyro, kdo přišel se strategií, kterou pro lov použili. Nechápal tak, proč by tak o sobě měl šedofialový vlk pochybovat. Na druhou stranu, on nebyl o moc jiný, a tak neměl, co by mu mohl vyčítat.
,,To že už tam nejsou stromy neznamená, že je tam mrtvo. Kouknout se tam můžem." Pokrčil s úsměvem rameny a vydal se za Cyrem. On sám už háj v zrovna moc dobré podobě nepamatoval. Když přišel, už byl částečně rozebraný na topně dřevo, ale přesto doufal, že tam na něco narazí.

>>>Syslí Háj

Překvapeně nad jejími slovy zamrkal. ,,Omlouvám se, to jsem nechtěl. Jen jste mě překvapila, toď vše..." Snažil se vysvětlit zřejmě své divné chování. Myšlenka, že by se ho třeba vlčice snažila trochu popudit naprosto minula jeho mysl. Nenapadlo ho ani, proč by to vlk, kterého sotva znal, měl vzbec v plánu, a tak ho spíše napadlo, že jí svými slovy nějak sám naštval. ,,To jsem neřekl! A ani to tak nemyslel." Vyhrkl nad hadí poznámkou. Nerad dělal špatný první dojem a nervózně střihl pohledem stranou, když premyšlel, jak by mohl situaci zachránit.
,,Rád tě poznávám Ganliseo Sibylo." Pokýval pomalu hlavou, zatím co se snažil vymyslel něco, čim by vlčici mohl třeba udělat radost. Vlčice ho však predběhla dřív, než by stihl i jen otevřít tlamu.
,,Co tu dělám..?" Zopakoval zmateně, ale pokusil se o trochu nervózní úsměv. ,,Nevím úplně to máš na mysli. Žiju tu, lovím... Přisel jsem sem na začátku zimy a oblíbil si to tu tak... Jsem tu už zůstal?" Snažil se vlčici odpovědět jak nejlépe mohl. Neměl však tušení, proč by se ho na tohle Genlisea ptala, a tak uplně netušil, jak odpovědět. ,,Co v takové smečce děláš ty?" Zeptal se naoplátku, aby lépe porozuměl, co měla bílá vlčice na mysly.

Drobně přikývl. ,,Asi... My to chvíli zabere. Ale budu se snažit se to odnaučit. Klidně mě opravte hned napoprvé, co to řeknu špatně." Navrhl trochu nesměle. I když tušil, že ho to obcas trochu vyvede z míry, když ho Feier na jeho chybu upozorní, z dlouhodobého hlediska to bude přinosnější. Musí si na to odvyknout, a to půjde nejlépe, když ho na to upozorní pokaždé...
Při dalšich slovech hnědého vlka se trochu narovnal. Konečně něco, v čem mohl být užitečný! ,,Udělám co bude v mích silách!" Vyhrkl a hned se rozhlédl kolem sebe, jako by jako by se hned teď pred nimi měla oběvit nějaká kořist, aby Feierovy mohl dokázat, že dobede mít i dobré stránky. ,,Hned se na to vrhnu." Rozhodl se. Byla to pro něj i dobrá věc, jelikož nemusel tolik myslet nad tím, jaký první dojem musel způsobit, ani na to, jaký bude zítřek.

Poté, co si Mornie našla své místo si i on našel to své, odkud se mu bude zvíře táhnout nejsnáze, i když tak trochu počital s tim, že si mozná bude muset parkrát prekousnout. Dotáhnout kance jen ve dvou, aniž by se mihly s někým vystřídat, až k noře nebude snadné a Iska byl rád, že nakonec nešly ještě dál.
Koukl po modré vlčici a jakmile zpatřil její pokyn, začal táhnout. I přes tu námahu však v Iskovy začalo bublat vzrušení. Měl z dnešního dne strach. Bál se, že se mu nepodaří nic ulovit a nakonec sebou spátky tahne kance! I když pro takovou cestu to bylo trochu nepraktické, Iska si nemohl stěžovat.

>>> Nora

Drobně přikývl. ,,To jo... Proto jsem se tady vydal na cestu." Zamumlal, skoro jako by potřeboval Feierovy dokázat, ze to bylo čistě jeho rozhodnutí odejít a nikdo ho z jeho rodného domova nevyštípal. Věděl, že tak se to nestalo, rozhodl se proto sám. Jen, se mu to nikdo nepokusil rozmluvit, i když o tom vzdy všichni mluvili jako o sebevraždě...
Rychle se oklepal, aby na to přestal myslet. Teď už to stejně bylo jedno, zpádky nemohl. A ani moc nechtěl.
,,Ou..! O-omlouvám se! Vůbec mi to nedošlo!" Vyhrkl rychle. Zkutečně na to ani nepomyslel, Feier pro něj zkradka byl autorita, a té se u nich vykalo. Sklopil hlavu k zemi. ,,Omlouvám se." Zamumlal znovu. ,,Mohu vá-tedy ti to nějak vynahradit? Ne jen to vykání! Myslím všechno... Možná je to tvoje práce, ale to neznamená, že ti za to nemůžu nějak poděkovat."

,,Ne! Neomlouvej se!" Vyhrkl. ,,Byla to hloupá otázka, je jasné že květy..." Zamumlal. Nikdy neměl rád, když se mu někdo za něco omlouval. Jaká to ironie, že on sám nedovedl snad vést jediný delší rozhovor, aniž by se za něco hloupého parkrát neomluvil.
Když Ikke začal vyjmenovávat vsechny ty bylinny, snažil se si je všechny zapamatovat. Ale z tolika názvů, z nichž část ani pořadně neznal mu šla hlava kolem. Kostival..? Tak se vůbec něco jmenuje? Nejvíc ho však zarazilo jméno rostliny, které nejen dnes měl za úkol hledat, ale dokonce jí znal už i predtím. A po zkušenosti, kterou si snad muselo projít každé vlče, mu ani predtím, když tu rostlinu bílý léčitel zmiňoval, ani teď nepřišla jako něco, co se k léčení hodilo. ,,Jak může kopřiva léčit štípance..? Vždyť... Vždyť štípe úplně stejně. Né-li hůř." Zeptal se zmateně a vydal se za Ikkem. Pak se ale zarazil. ,,To je jako bych kousanec chtěl léčit tim, ze si do děj sám hryznu..." Zamumlal už částečně pro sebe. Přišlo mu to zkrádka trochu šílené...

,,To zní podobně jak misto odkud jsem přišel i já. Ale sever je veliký..." Poznamenal. Mornie je ze severu? Pomyslel si prekvapeně. Modrou vlčici už trochu znal, přeci jen ho měla na starost na ceremoniálu. Ale netušil, že je také ze severu.
Sklopil lehce hlavu. Zase to dělá zbytečně složité... Pomyslel si s drobným povzdechem, ale raději nic neříkal. Jen Feiera pozoroval, jak prechází sem a tam. Jediné na co v tu chvíli dokázal myslet bylo, že přidělal jistě už tak zaneprázdněnému alfovy dalši starost na víc.
,,Tak dobře." Přikývl. ,,Ale zkutečně vás tím nijak nezdržuju od vaši prace..?" Neodpustil se ještě jednou zeptat. Tušil, že tyhle jeho dotazy asi jsou velmi otravné, ale on si prostě nedovedl pomoct.
Asi to mohl brát jako kompromis, že se do toho Feier neopřel hned ten den. V duchu si slíbil, že když už pro něj Feier děla tolik, že se bude opravdu snažit a nenechá se znovu tak snadno rozhodit.

Překvapeně na Feiera pohlédl. ,,Opravdu? On je tu někdo další ze severu?" Podivil se. Samozřejmě se ostatních vlků jen tak na potkání nevyptával, odkud jsou, tak tuhle informaci netušil. Hlavně by ho nenapadlo, že není jediný, který měl ve své domovině nějaký problém. U nich se nikdo nezdál nespokojený. Vlastně, ani on to úplně nevěděl, dokud se neodhodlal odejít.
,,Dobře..." Zamumlal, i když na jeho hlasu šlo zřejmě poznat, že z toho nebyl příliž nadčený. Nechtěl být naobtíž. Nemohl. Konečně našel misto, kde se citil alespoň trochu užitečný. Alespon trochu k něčemu. Nemohl o to prostě přijít.
,,Asi je to tady prostě jiné... Lepší." Poslední slovo už jen tichounce špitl, částečně i doufaje, že ho Feier neslyšel. Bylo pro něj těžké přimout fakt, že to může být někde lepší, než "doma." A i kdyz si stále myslel, že si Feierovu pomoc nezaslouží, byl opravdu za jeho ochotu moc vděčný. Jen to nedokázal uplně projevit.

Naslouchal pozorně Ikkeho vysvětlování. ,,Hádám že z těch žlutých květů že? To šedé chmíří by se asi pít moc nedalo." Poznamenal. Jen se chtěl ujistit, i kdyz jen pri té predstavě si uměl poměrně živě predstavit, jak nepříjemné by to muselo být. Ty chomáčky by se určitě snadno zasekly v krku...
,,Aha... To jsem rád, že jsem takové problémi nikdy neměl..." Poznamenal. Ikkeho popis zněl celkem děsivě. Nenapadlo ho ani, že by něco dokázalo takhle silně bolet. I když, všemožné nemoci a vnitřní bolesti mu přišly hrozně zvláštní a nepříjemné. I kdyz to obcas nebyl zrovna prijemný pohled, raději viděl, co vlka trápí. Ale tyhle neviditelné problémi ho trochu děsili.
Rozhlédl se kolem nich, jestli nezpatři dalši bylinku, kterou potřebuje, a jen tak tak se hlavou vyhl obrovskému čmelakovy, co by mu to jinak snad narazil přimo mezi oči. Zamračeně na hmyzáka pohlédl, když se usadil na květu jedele a celý ho pod svojí váhou ohnul k zemi. Jak ho tak pozoroval, vybavila se mu jedna nepříjemný událost, která mu vnukla další otázku.
,,Která rostlina je nejlepší na hmyzí bodnutí? Ten jitrocel, nebo něco jiného?" Zeptal se.