Príspevky užívateľa

Zmateně se po hlasu otočil. Nečekal tak nahlé přepadnutí a už vůbec ne způsob, jakým vlčice promluvila. ,,Em... Ahoj?" Vysoukal ze sebe překvapeně, vlčino přímočaré chování ho trochu rozhodilo. Žádný pozdrav ani otázka, co tu dělá nebo jestli patří ke smečce, jak většina vlků, na které tu zatím narazil. Naklonil hlavu na stranu, tahle vlčice byla zvláštní.
Rychle bílou vlčici přejel pohledem a zapřemýšlel, jestli je také člen smečky. Ale co by tu dělal tulák? Nebyli sice tak daleko od hranic, ale každý s nosem by hranice smečky poznal. Otočil se tedy k vlčici čelem, při čemž mu pohled na chvíli padl na její zada. Další květinový vlk? Iska se na chviličku zarazil nad velikostí jejich křidel, ale rychle pohled presunul jinam, ale moc necivěl. Do jejích upřeným oči se ale podivat nedokazal, s očnim kontaktem měl problém i normalně, natož když mu někdo takhle hleděl rovnou do duše.
,,Zmije..?" Zamumlal zmateně. Proč by ho přirovnávala zrovna k hadovy? To se vlci tady nemůžou občas zastavit na vyhřátém místečku? Bylo to snad divné to dělat? Nervózně nad těmy myšlenkamy přešlápl. ,,No... Já jak vidíš had nejsem... Jmenuji se Iska, jak ty?" Zeptal se ale stále zdvořile a na důkaz přatelských úmyslů lehce zavrtěl ocasem.

S usměvem taktéz zavrtěl ocasem. ,,To určitě. Moc rád." Přikývl. Kdyby se nezeptala ona, navrhl by to asi stejně on. Bylo to skoro, jako by mu Mensis četla myšlenky, ale Iska doufal, že tu další vlk se schopností vlezt někomu do hlavy nebyl. Raději by si svojí hlavu nechal pro sebe.
,,Narazila jsi třeba při své obhlídce na nějakou lovnou zvěř?" Zeptal se, zatím co se pomalu vydal opačným směrem, než kterým Mensis prišla, aby se vyvaroval tomu, že by udal směr zpět po jejích stopách. Takhle se, alespoň v to doufal, vydal směrem, kterým ani jeden z nich předtím nešel. Zároveň zkusil v hlavě zapatrat po nějakých informacích, které by se mohly hodit jí. Nic moc ho ale nenapadalo, hledal loviště nebo jakékoliv známky po kořisti, ne ukryty pro nepřátelské tvory. To do určité míry mohl být každý druhý keř.

,,V jeskyních?" Zopakoval jako nějaká ozvěna. Cyro měl pravdu, moc to nechápal. Vždyť to muselo být hrozné. Jeskyně byli tiché, vlkhé a tmavé... Ať už uzké či veliké, jen ta predstava že by v nich byl uvězněný mu zvedla srst na zádech a Iska se nad tou představou nepříjemně oklepal.
,,To zní hrozně..." Zamumlal, jak k té věci s jeskyní, tak k tomu faktu, že ho tam prostě jeho rodiče nechali... Jak tak na Cyrana hleděl, nějak se nedokazal přimět z něj tahat víc informací, i když by ho to zajímalo. Nevěděl sice, jak presně to vnímal Cyro, ale on by se k takovým zážitkům asi nerad vracel. Otočil tak pohled k vodní hladině a chlíli si jen prohlížel jejich odrazy, které se díky vlnící se vodě dostaly k době blíž, než skuteční vlci stály. Iska snad nelitoval víc, že se nemůže jen tak k někomu přiblížit. Slyšel od svých sourozenců, že dotek umí být velmi uklidňující a utěšující. On sám o tom nevěděl zhola nic, pro něj byl dotek vždy plný strachu, obav a nepříjemných pocitů, ale rád by nějak svého kamaráda podpořil. I třeba jen lehkým žďuchancem do ramene. Ale to nedokázal...
Zmateně zvedl hlavu a pohled uprel zpět na Cyra. ,,Proč?" Zeptal se upřímně zmateně. Přišlo to tak z ničeho nic...

Natočil hlavu zmateně na stranu. ,,Navrácená?" Zeptal se zmateně. Většinou Cyrovu občas trochu popletenou mluvu byl schopný ve své hlavě rozmotat, ale tentokrát s tim měl trochu problémů. To, jak to řekl totiž mohlo mit více vyznamů a Iska si nebyl jistý, který měl vysoký vlk zkutečně na mysli.
Při zmíňce o nepřítomnosti jeho bratra stáhl uši. To, že to Cyrano řekl v celku bez emocí ho lehce zmátlo, ale vzhledem k tomu, že běžně byl Cyro velmi vesely pochopil, že jedno mu to asi nebylo.
,,Možná se za čas vrátí..." Zamumlal trochu v rozpacích, netušil co by k tomu měl říct. Nechtěl svému kamarádovy davat plané naděje, vlci občas pricházi a odchází, onbsám by to měl vědět nejlépe, sam svou smečku opustil, ale něco říct prostě musel.

Drobně si povzdechl ale nechal to prozatím být. Zatím měl ještě čas mu to vymluvit, ale nechtěl na to moc tlačit. Do zimy času dost, vždyť sotva začalo jaro.
Nastražil překvapeně uši. ,,Ty tu máš sestru? Ani jsi se nezmínil." Poznamenal a naklonil hlavu na stranu. Nikoho Cyrovy podobného zatím neviděl, což v zhledem k tomu, jak jediněčně Cyro vypadal byl v jeho očích celkem zázrak. Zřejmě měl pořád spoustu vlků, se kterými se musel setkat.
,,Myslím, že vždycky se najde někdo nový, koho budeš moct učit. Štěňata, nové tuláky..." Vyjmenoval. V tom problém neviděl. ,,Práce bude pořád."

Úpatí >>>

,,Dobře, ale i tak. Nezkoušej to." Povzdechl si. Nějak ai ale nebyl jistý, že ho v tomhle Cyrano bere vážně. Prohlédl si svého kamaráda od hlavy až k tlapkám, a i když do jejich přijemné konverzace nechtěl tahat nic nepřijemného, musel. Věděl, že tady nebyla taková zima jako tam, odkud pocházel, ale jít se uprostřed zimi koupat byl zkradka šílený nápad. ,,Myslím to vážně. Je to nebezpečné. Jestli nevěříš mě, zeptej se třeba Feiera nebo Ikkeho." Doufal, že když Cyro nebude poslouchat jeho, že poslechne alespoň je.
,,A kdo by za nas dělal naše povinosti, kdyby jsme se tam zahrabali do sněhu?" Poznamenal zatím, co sešel za Cyrem az k potoku. Ani si to předtím neuvědomil, ale také měl po tom běhu relativně vyschlo v krku a tak se také moc rád napil.

Na chvíli se zarazil. Nevěděl, co o Feierově tehdejším stavu by měl Cyrovy říct. Ne že by mu chtěl něco zatajivat, ale i pro něj to bylo trochu děsivé, a to Feiera vůbec neznal. Jejich vůdce k tomu měl asi dobrý důvod mu o tom nepovědět, a navíc... Už byl prý v pořádku, tak nebylo potřeba velkého vlka strašit.
,,Jo... Ale kdo tehdy nebyl?" Pokusil se to rychle přejít. Nemělo smysl vytahovat něco, co už nebylo podstatné.
Nasledně se nad jeho poznámkou usmál, ale přesto musel zavrtět hlavou. ,,Hlavně ať tě nic takového nenapadne. V zimě by si šel dobrovolně zaplavat leda blázen." Poznamenal trochu šibalsky, aby jeho slova nezněly příliž panovačně. Jen nechtěl, aby v hlavě jeho kamaráda zůstala myšlenka, že plavat v zimě je fajn. ,,Opravdu mě to vaše léto začína zajímat." Poznamenal zatim co Cyra začal následovat dolů. A možná i mírně znervózňovat...

>>> Pramen řeky

Pousmál se. ,,Tak to jsme na tom stejně. Myslím, ohledně toho prolézení území." Dodal, aby bylo jasné na co naráží. Očividně měly podobný dnešní cíl, tak by to tu třeba mohli prozkoumat společně. Společnost by určitě uvítal, samoty si na svých cestál užil už dist. A zároveň ho lákala představa, že toto místo proleze s někým, kdo toho o něm ví stějně málo, jako on. Mělo to zkrádka uplně jiný nádech, než když ho jeden z vlků znal jako své tlapy.
,,Asi by bylo trochu hloupé, kdybych jako lovec ani nevěděl, kde se v jakou dobu sdružuje kořist a kde se nejlépe loví. Samozřejmě by jsem se mohl prostě zeptat, ale mě se věci nejlépe pamatují pres tlapy, když těmi místy projdu." Vysvětlil, proč jejich území prolézal on.

,,To jsem rád..." Oddechl si. Mohlo ho to taky napadnout se ho na to zeptat dřív, než ho donutil vyběhnout takový krpál. Trochu se nad svým jednáním zastyděl. Občas moc nepřemýšlel... ,,Už jsme se potkali, také mi pomohl. Máme kliku že ho tu máme." Usmál se. Ikkeho měl rád, byl tak příjemný. Po Cyranovy mu tady byl asi nejvíc příjemným vlkem, ale to bylo asi i tím, že krom Cyrana a Ikkeho si zatím neměl moc šanci s ostatními ani promluvit, natož dostat sanci se jakkoliv zblížit.
,,Taky jsem byl nemocný, i když zdaleka né tak vážně jako ty nebo Feier. Možná to Ikke zachytil brzo, a nebo jsem jen na tyhle nemoci trochu odolnější, kdyz lépe zvladám zimu." Pokrčil rameny, sám nevěděl která z možnosti to byla. ,,Ale to jestě neznamená že jsem to chytil od tebe. Ve smečce to létalo všude, mohl jsem to klidně chytit i od Feiera. A i kdyby ne, za to ty nemůžeš." Poznamenal.
Pousmál se nad Cyrovou odpovědí. ,,Sranda je jen do té doby, dokud se pod tebou ten led neprolomí. Pak už to moc přijemný není." Nechtěl Cyrovy kazit radost, také si jejich zavod na ledu užil, ale o tom uplně nemluvil, když předtím o ledové vodě mluvil.
,,Ale pokud říkáš, ze jsi v pohodě, asi není důvod proč to nezkusit. Je už celkem teplo." Poznamenal a zvedl se. Nechtěl zase kazit jeho kamarádovy radost. A když všechno vyjde, alespoň se naji a něco možná i přinesou zpatky.

Jeho smých nebral nijak špatně, právě naopak byl rád, ze to Ikke nebral nijak špatně. A vlastně i jeho postoj k této věci chapal. Jemu by asi také bylo nepříjemné, kdyby někdo na jeho hendikem porad poukazoval. Vždyť to vlastně i trochu znal, uvědomil si prekvapeně a nervozně se ošil nad tím nepříjemným uvědoměním. Pochopitelně by asi nikdy nesrovnaval jejich dva problémy jako rovné, ale přesto. Najednou mu na chvíli bylo snad ještě hůř, mohlo mu dojít že z toho neměl dělat takovou tragédii...
,,Jasně... Rozumím, co tím myslíš." Drobně přikývl. Z toho Ikkeho přednesu o tom, co všechno si pamatuje mu bylo trochu smutno. Na mysl se mu přitom dostalo pár otázek, ale naštěsti nebyl tak hloupy aby se na ně v takovou pro Ikkeho trochu melancholickou situaci vyptával.
Popadl zase menši svazek bylinek a vyrazil. Překvapeně však zamrkal když jen po par krocích se zase zastavil. Rychle se ale vzpomatoval a zahleděl se před ně. ,,No... Vidím trávu... Pár sedmikrásek a jetel?" Zamumlal trochu zmateně. Tušil ale, ze to není vsechno. Musel něco přehlednout. Ikke by se asi jen tak nezastavil ne? Udělal tedy o krok blíž a důkladněji si prohlédl travnaté místo před nimi. Skusil i zavětřit, přeci jen nějak se o té květině Ikke dozvědět musel. A i kdyz pach opět žádný nezachytil, po chvilce si všiml drnu listů, které rostli pri zemi skoro do tvaru hvězdy. Rychle mrknul po své napovědě, ale tohle byla zrovna jedna z mála rostlin, kterou znal už předtím. ,,Ha, pampeliška. Tedy doufám." Rychle se po Ikkem podíval pro ujištění. Ani by ho neprekvapilo kdyby uxistovala květina, která by vypadala téměř stejně.

,,Já vím... Ale stejně... Mohla jsi mi to říct." Zašeptal tiše. Zaroveň ale věděl, že už to nebylo důležitý. Teď už by Asterin stejně nijak nepomohl. Kdyby ale u toho byl, nebo se nad tou zimou zamyslel i trochu méně sobecky, mohlo tomu být jinak. Kdyby mu došlo, že ne všichni vlci jsou k zimě tak odolní, mohl Asterin pomoct. Smutně svěsil ramena, chápal proč mu Asterin nevěřila a o tom, co se jí zkutečně stala mu neřekla.
,,Všichni doma se mě stranili. A ti byli na zimu zyyklí." Zamumlal s pohledem zarytým do země. Když se ale k němu Asterin vydale, periferním viděním jí zpatřil a zpanikařil. Ne! Nesměla se dostat moc blízko! Vždyť to co říkala předtím... Jeho hlava si už vše domyslela sama. Když Asterin zima tak ublížila, co by jí mohl udělat on..? I jen ta představa, že by mohl Asterin ublížit, ho tak moc vyděsila. A to, že se jeji hvězda rozzářila tomu zrovna také nepomohka. Iskova hlava už si jela své, a viděla, že se její hvězna snaží v té jeho zimě jí zoufale udržet naživu.
,,Prosím! Nepřibližuj se. Je tu... Zima." Špitl s bolesti v hlase, ale bylo to potřeba. Srdce se mu ze strachu divoce rozbušilo. Pevně zavřel oči a snažil se uklidnit, takhle se té namrazi, která se kolem něj tvořila, nikdy nezbaví. ,,Ale měla bys! Vždyť právě zima ti tak ubližuje."

Zaraženě zamrká. ,,P-proč jsi mi neřekla, že to bylo takhle vážné?" Zeptal se, napůl zakňučel, starostlivě. Jak to měl tušit..? Asterin mu to popsala jako že si zdřímla, ne že zkolabovala!
Její další slova ho velmi ranila. Samozřejmě že si na ní vzpoměl. Stejně jako na další, které na své tulácké cestě potkal a stejně jako na ty, které nechal za sebou. Měl o ní starost ale... Co měl dělat..? Ublíženě se na Asterin podíval. Vážně si myslíš, že jsem takový..?
Tiše zakňoural, najednou v sobě nedokázal najít ani špetku energie na to, aby se dál bránil. Chtěl už jen, aby to bylo u konce. A k tomu znal jen jediný způsob...
,,O-omlouvám se." Promluvil tiše. ,,Ani mě nenapadlo, že taková zima může být pro vlky tak nebezpečná... A všechno jsem ti to popsal tak hloupě. Jen..." Zamrkal, aby zahnel slzu v oku. ,,Jen jsem se ti chtěl svěřit s tím, že jsem konečně našel místo, kde jsem šťastný... Kde se na mě divně nedivají protože mám strach z tak hloupé věci, jako je dotek... Nechtěl jsem, aby sis myslela, že jsem tě vyměnil. Opravdu mi na tobě záleží ale-" Hlas se mu zlomil, navíc stejně už nevěděl, co říct. Cítil se tak nanic. Jak špatný kamarád musel být, když si o něm Asterin myslela tyhle věci..?
Během toho, co mluvil, se pokusil k ní udělat krok blíž, ale jen co jeho tlapku pošimrala zmrzla tráva, pohltil ho strach z toho, že před jeho chladem Asterin začne couvat a zase se stáhl, ještě víc než předtím. Už tak se citil hrozně, jen ta představa mu vhrkla slzy do očí.

,,To máš asi pravdu..." Zamumlal. Kdyby se jednalo o někoho, koho znal trochu lepe, a ne o jejich alfu, pravděpodibně by se za ním chtěl stavit. U Feiera si to ale netroufl, a tak se musel smířit s logickým východiskem. I když, i kdyby to bylo vaznější, pravděpodobně by to neroztrubovaly po cele smečce.
Iska se rychle oklepal, aby nad takovými věcmi prestal teď přemýšlet. ,,A co jsi tu vlastně dělala?" Zeptal se aby odvedl pozornost na jiné, snad trochu veselejší, téma.

,,Vždyt to ty jsi začala!" Odvětil trochu uraženě. Jak to že ona si na něj cenit zuby může, ale kdyz to udělá on tak je to hned špatný? Naštvaně se na ní zamračil.
,,Smečka otevřela hranice pres zimu aby pomohly... Kdyby jsi tam tehdy prišla, taky by tě tam pustily." Snažil se obhájit situaci. Nelíbilo se mu, jak ho obviňovala. Ať se ale snažil držet nastvaný výraz, uši i ocas měl přitisklé k tělu a o krok od Asterin couvl. Nesnášel konflikty. Ať už v podobě boje nebo jen hádky. Už jen protože je nikdy nedokazal vyhrát. Když byl malý vždy se nakonci buď rozbrečel nebo později utekl.
Asterinina poslední slova ho však zarazila. Vyměnil..? O čem to mluvila? ,,Vyměnil..? Jak jsem tě mohl vyměnit když jsi tu celou zimu ani nebyla?" Zeptal se už spíše zmateně, nežli naštvaně.
Všechen zbývající vztek ho rázem opustil, když v jejích očích zpatřil slzy. Zaraženě zamrkal a o krok ještě couvl, teď už spíše v překvapení než ve snaze z téhle hádky vycouvat. Naježená srst na zadech mu slehla a on sklopil čumák. I když plně nerozuměl situaci z Asterinina pohledu a stále se na ni trochu zlobil za pomlouvání Feiera, nemohl uvěřit že se sám snižil na to, aby se choval presně tak, jak to nenáviděl...
,,Promiň..." Špitl tedy s povadlýa ušima i ocasem. ,,Nechtěl jsem se tě dotknout. Ale to, že se bavím i s dalšimi vlky ještě neznamená, že se k tobě chci otočit zády." Zamumlal tiše, trošku jako malé štěně co dostalo vyprask. ,,To... Nemůžeme zůstat přately, i když jsem teď ve smečce..?"

,,To jo... Tak na sebe hlavně dej pozor." Neodpustil si, i když mu bylo jasné, že to Mensis pravděpodobně sama moc dobře ví. Bylo to zbytečné říkat, ale on to i tak musel říct.
Její další slova ho však ponechala trochu v šoku. ,,Co? A-a jak je mu teď?" Vyhrkl překvapeně. Jak se o něčem takovém nedoslechl dříve..? Jeho hlavu vyplnily starosti o Feiera, i když jejich alfu ještě neznal příliž dobře, ta jedna situace, kdy ho našel u pramene zdolaného nemocí mu stačila na to, aby o něj začal mít starosti. Jistě musel být stále oslabený pravě z té nemoci.
Nemohl si odpustit znovu pohledem zamířit k Mensis a starostlivě si jí prohlédnout. Tuhle vlčici zatím příliž neznal, mohla klidně věci dělat méně nebezpečné, než byli. Chtěl se ujistit, ťe je zkutečně v pořádku. Ne tedy, ze by mohl jakkoliv pomoct.