Príspevky užívateľa

Drobně přikyvoval. ,,To jo, alespoň konečně k něčemu budu." Pousmál se a zavrtěl ocasem aby bylo poznat, že to nemyslí úplně doslova. Jen byl rád, že měl konečně oficiální místo, kam patří a kde může nějak pomoct. ,,O dobrodružství bych se nebál. Vždyť když se něco stane, budeš jedna z prvních, co o tom bude vědět." Poznamenal.
Nasledně mu však úsměv povadl z tváře. ,,O tom jsem něco zaslechl... Ale netušil jsem, že jsi už u toho byla. Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě. Věděl, že to od ceremoniálu byla její prace, ale to neznamenalo, že o ní nemohl mít starost ne? Navíc ani sám nevěděl, co se při te potyčce vlastně stalo. Jen zaslechl, ze proběhla, ale neměl moc odvahy se ptát, co přesně se stalo. Měl z toho akorát strach, aby se vlci neotočily na něj, když v té době byl i on tulák.

Zprvu se Asterininy reakce vyděsil, takhle jí ještě neviděl se chovat. Byla to jeho chyba, že se očividně vyjádřil špatně, ale nepřišlo mu to jako důležité informace, které byli potřeba tady řešit. Očividně se ale mílil.
Něco se v něm při její reakci pohnulo, a v moment co začala nadávat na jejich alfu se zamračil. Feiera ještě zdaleka tak dobře neznal, ale už jen to málo stačilo na to, aby věděl, že se Asterin šeredně mílí. Kdyby takhle vyjela po něm, jen by se skloňenou hlavou a staženým ocasem poslouchal, co by měla na srdci, ale když se jednalo o ostatní, tak zakřiklý býval jen málokdy. Navíc teď urážela jeho smečku, do které patřil a kde má přátele.
,,Tohle si odpusť." Zavrčel na ní, a i když cítil uvnitř vztek, v jeho hlase zaznělo spíše zklamaní. To si zkutečně myslela že je tak hloupý..? ,,Řekl jsem ti jen část informací, tak hned neskákej k závěru. Mohly jsme jen na část území, nevím k čemu by ostatním bylo vědět, že uprostřed louky je strom. To uvidí každý z dálky kdo ma oči." Zavrčel již trochu nabručeněji. Pak se ale zarazil, když si uvědomil, jaký chlad uvnitř sebe cítí. Nemusel se dívat dolů, tiché ledové kraskání mu napovědělo, že se mu kolem tlap začala na vlkhě trávě tvořit jinovatka. Dlouze se nadechl, aby se uklidnil a přešlápl. Takhle naštvaný už nebyl pořádně dlouho, ale nemohl Asterin dovolit takhle útočit na jeho přátele. Tohle byl útok na všechny členy smečky, ne jen na Feiera.
,,Děkuju za tvojí radu, ale nikam nejdu. Alfa možná udělal riskantní tah, když kus svého území otevřel tulákům, ale spoustě vlků to zachránilo v těžké době zimy a nemoci život. A smečka tím získala nejmíň dva nově členy. Navíc, věřmi, že ukázani kouska území není takový problém, jaký si myslíš." Poznamenal. Mohla mu to věřit, ale taky nemusela. Po její reakci jí Iska rozhodně neplanoval zdělit, že se smečka stejně planuje stěhovat. Takže komukoliv bude vědomost o té části stejně k ničemu.
,,Alespoň se tě celá tvá rodina neštítila dotknout." Odvětil trochu ublíženě na její poslední poznámku udělal od ní par kroků pryč. Bylo mu jasné, že z něj teď vychází obrovský chlad a i když byl na Asterin trochu nastvaný za to, co řekla, nechtěl jí to dělat těžší svou přítomností. Aby měl čas se trochu uklidnit, sklonil se k řece aby se napil. Jen se nad sebou ušklíbl, jelikož dřív než stihl začít pís se po hladině začala tvořit drobna vrstvička ledu.
Měl s tím problémy, pokaždé když byl nějak více rozhozený.

Snažil se být co nejrychleji zase zpátky, ale přeci jen musel na ceztě zpátky trochu spomalit, jinak by moc té vody stejně nedonesl.
Na Ikeho popud, aby misku umístil dovnitř jen zamumlal, že rozumí a vlezl dovnitř. Nemohl si dovolit otevřít tlamu nebo přikývnout, to by jeho cesta k řece byla k ničemu a musel by se vrátit. Když se ocitl uvnitř, přeci jen ještě jednou zkontroloval, jestli je vše jak má být. To poslední, co by si přál bylo, aby vsechen ten sních a led spadl Feierovy na hlavu. Nervózně se při té představě oklepal a v hlavě si sám sobě nařídil, že to zde musí kontrolovat alespoň jednou deně. Pro jistotu.
Opět vylezl, aby udělal Feierovy místo a když ho míjel, ještě popřál: ,,Ať se brzy uzdravíte... Tedy uzdravíš." Zamumlal rychle poslední slova a zaryl pohled do země. Zvyk je železný kožich, chvíli mu to potrvá než se to odnaučí.
,,To jsem rád. Tak já asi zase půjdu... Ale kdyby jste ně k čemukoliv ještě potřebovali, stačí říct." Oddechne si nakonec a vydá se zpátky k řece.

Trochu se nad jeho návrhem zamyslí. ,,Lovit ryby není snadné a voda je ještě pořád studená. A co tvoje nemoc? Naposledy co jsme se viděli jsi na tom nebypadal zrovna nejlépe." Poznamenal starostlivě. Věděl, že možná svými starostmi zkazí Cyrovu náladu, doma mu to vyčítali pořád, že s ním nebyla žádná zábava, ale on si to nemohl odpostit.
Měl o Cyra starost a nechtěl, aby se máčel v ledové vodě pokud stále trpěl tím příšerným kašlem. Vlastně se i zastyděl, že se na jeho stav nezeptal dřív, obzvlášť když ho to minule tak vyděsilo.
,,Neřekl bych, že jí nemám rád, ale když žiješ v zemi, kde je skoro pořád zima, nemáš moc příležitostí s ní interagovat." Odpověděl Cyrovy upřimně. Samozřejmě se musel naučit plavat, ale po většinu roku se namáčení vyhybal, aby v ni neumrzl.

To bych rád věděl jak. Nosit brašnu by mohl kdokoliv a když v ní jsou navíc pouze bylinky, tak ani není tak těžká, to by zvládlo i malé štěně. Pomyslel si, ale s drobným usměvem. Byl rád, že mohl Ikkemu nějak pomoct, i když mu trochu přišlo, že si tenhle ukol vymyslel jen, aby mu nějaký úkol mohl dát. Ale nechtěl ho zase křivě obviňovat, třeba opravdu neměl rád nošení brašen.
Ten úsměv se mu však při Ikkeho dalších slovech okamžitě vypařil z tváře.
Zděšeně se zarazil, když mu došlo co řekl. Úplně v tu chvíli zapoměl, že je Ikke slepý. ,,U modré oblohy! Omlouvám se! Úplně jsem zapoměl že jí vlastně nemůžeš... vidět..." Z prvotního zděšeného skoro až vykřiku se dřív, než vlk stihl věto dokončit stal jen tichý, téměř neslyšitelný hlasek. Přišel si tak hloupě, že tak rychke řekl něco tak netaktního. Zaryl pohled do země, neschopný se na Ikkeho podívat a zaryl pohled na rostlinky, které při tom upustil na zem.

Iska se protáhl pod jednou nízkou větví a rozhlédl se po drobné mínině, na které se ocitl. S drobným usměvem ze svého kožichu začal vyklepávat jehličí. Na toto místo se rád vracel, vysoké jekličnaté stromy se vzdáleně podobaly těm, které znal z domova. Posadil se do trávy a se zakloněnou hlavou chvíli pozoroval, jak se větve nad ním pohupují ve slabém větříku. Byl tam příjemný klid, sluníčko, které když mu to větve dovolili občas prosvitlo až na zem a opřelo se do jeho zad.
Nečekal, že by zde na někoho v tuto dobu narazil, ale ani by se nezlobil, kdyby ho z jeho tiché chvilky někdo vyrušil. Prostě si jen užíval momentu, než se bude muset dát zase do práce.

Naklonil hlavu lehce na stranu. ,,Upřímně, nedovedu si představit to vaše léto... Nadbytek tepla u nas nikdy nebyl problém, tedy pokud sis nelekl přímo do ohně. Spíše naopak." Pokusil se vysvětlil své myšlenkové pochody. ,,Nějak to prostě nepobírám. Ale jsem z toho trochu nervozní, vzhledem k tomu jak o tom všichni mluvíte. Ale stejně... V nejhorším si můžu na kožichu zmrazit trichu vody která mě pak bude chladit." Napadlo ho. Věděl, že jeho kožich by v teplém počasí byl asi největší problém. I pres jeho chlad byl stále hustý a zdaleko tolik neměnil své vrstvy na letni a zimni jako vlci ze zdejších krajin, i když to Iska ještě ani tušit nemohl.
,,Když se řeky zaplnili rybami, tak jo. Ale jindy moc ne." Odpověděl na Cyrovu otázku. ,,Proč?" Zeptal se, jelikož se jednalo z jeho pohledu o poměrně nahodilou otázku.

Přikývl a zastavil se, aby na Wisu počkal. Jejich kořist už mohla být blízko, a tak se nechtěl od ní moc vzdalovat. Něco takového, co Wisa navrhla, měl přesně v plánu. ,,To bude asi nejlepší. Věřim, že jsi rychlejši než já, to ostatně není zase tak těžké." Pousmál se, on byl spíše na dlouhé vzdálenosti, což se u srny ne vždy vyplatilo, ale v ledových pustinách to bylo užitečné. Doufal jen, že sve schopnosti bude schopen využívat i zde. Byla by to přeci jen škoda, když na to tak dlouho trénoval.
,,Přesné místo kam bys jí zahlala se asi dohohneme až tu kořist najdeme podle toho, jak to terén dovolí." Poznamenal. Nerad odhadoval něco předtím, než tu situaci viděl.

Její navrhl ho trochu zarazil. ,,Mentora? Ne, to jistě ne. A o bylinách nevím zhola nic." Navíc, co za léčitely by byl, když by se nikoho neodvážil dotknout? Jeho studený dotek by jistě nebyl nikomu nenocnému moc příjemný. ,,Být lovec mi stačí. Dává mi to i šanci se trochu potulovat po okolí." Pousmál se.
,,Nějaké zajímavé dovrodružství..?" Zamumlal zamyšleně, v hlavě si snažil rychle vybavit, co vsechno se stalo poté, co se jejich cesty rozešly.,,Asi ani tolik ne, měl jsem celkem kliku na klidná setkání, takže jsem se nedostal do zadných problémů. To nejzajímavějši asi bylo, že jsem šel s pár vlky na diplomacii s Kultem..." V hlavě se mu jedna stresující situace vybavila, ale to nebyl jeho příběh na vyprávění. ,,A co ty? Jaka dobrodružstvi jsi prožila ty?"

Drobně se pousmál. ,,To teda, i když už si pomalu zvykám, je to tu hodně jiné. Vždycky mě něco překvapí." Vysvětlil zatimco sám pozoroval krajinu pod nimi. Jednou se na ty vršky vyškrábat musí, když už odsud byl tak hezký výhled, jak uchvatný musel být tam nahoře?
Na Cyrovu dalši otázku drobně pokrčil rameny. ,,Zatím asi moc nevím. Přišel jsem do těchto končin na pozdim a zima tu byla v celku podobná jako doma. Asi to zjistíl až z létem. Ale proto jsem odešel, měl jsem neustále zmrzlé krajiny pokrk. Chtěl jsem vidět něco víc takže... Asi ne?" Nebyl si úplně jistý, jak na jeho otázku odpovědět. Spíse než sníh a led mu chyběla jeho rodina, to snad bylo pochopitelné ze? Ale... Přeci jen mu nechyběla tolik, jsk si původně myslel. Pohlédl na chvíli na svého společníka. Cyra znal jen chvíli, a přesto se s ním zblížil víc, než s kymkoliv ze své rodiny.
Pousmál se. ,,A nebo na jejich vyhánění." Dolpnil.

Nadšeně zavrtěl ocasem, když ho Mornie pochválila ale hlavně se mu pořádně ulevilo, že je po všem. Ne vždycky se mu tahle taktika povedla a ne vždy k ní měl vhodné podmínky. Byl hlavně rád, že se do své pasti nechytil sám, jak se mu již mnohokrát predtím podařilo.
,,Bylo to i trochu o štěstí." Přiznal stejně, jelikož nebyl zvyklí na takovou chválu. Bylo mu jasné, že se toho mohlo dost pokazit. Kdyby se mu divočáka nepodařilo chytit napoprvé, bylo by mnohem složitějši a zdlouhavější divočáka unavit natolik, aby si prestal dávat pozor.
,,To nebude takový problém. Vím, jak ho z toho dostat." Poznamenal a od kořisti odběhl. Na takové rozryté ploše nebyl problém najít nějaký větší kámen, který Iska popadl do tlamy a odnesl zase zpět. Byl dost těžký na to, aby Iskovy dělalo problém zvednout hlavu, což bylo přesně to, co potřeboval. Naklonil se dopředu, aby si balvan nepustil na tlapky, zvedl hlavu o něco víš a otevřel tlamu.
Ozvala se rána, jak kámen dopadl na zmrzlé bahno, které se celé rozpraskalo. Bylo potřeba to udělat jistě ještě několikrát, ale půjde ho z toho dostat. Drobně se při tom pousmál. ,,Není to nejjednodušší způsob, ale rozhodně je nejrychlejší." Také aby nevěděl, jak se z ledu dostat. Pochyboval, že by po světě pochodoval vlk, který by v ledu uvízl víckrát, než on. V duchu znovu poděkoval, že se to dnes opět nestalo.

,,Možná..." Tato varianta ho předtím ani nenapadlo. Zima z jeho pohledu nebylo období, kdy se veškerý život zastavil a čekal do jara, nez zase pokračoval ve své existenci. V jeho původni smečce to spiše byla doba zbližování, když spolu trávili tolik času, navzájem se zahřívajít. To ovšak neplatilo pro Isku, jelikož by v zimě svým studeným kožichem zrovna moc nepomohl, ale stejně...
,,Já bych asi neměl moc co nabýdnout někde jinde, než u venandi. Nejsem moc dobrý bojovník." Přiznal. Příserný, aby řekl pravdu. Ale to se mu vlčici nechtělo zase přiznávat. Mluvili spolu teprve podruhé, nemusel jí hned vyjmenovávat list věcí, ve kterých byl naprosto hrozný. I když teď byli ve stejné smečce a Iska se tak nemusel bát, že by mu při přiznání slabin mohl jít druhý tulák po krku, stejně si to mohk nechat pro sebe.

,,Také mám ještě co dohánět. Potkal jsem se zatím jen s pár vlky." Drobně přikývl. To, že si ani nevšiml, že je Mensis ve smečce tomu jasně nasvědčoval. Což byla také věc, kterou by rád napravil. Nemusel se s nimi se všemy přátelit, to si ani nedovedl představit že by bylo možné, ale bylo by fajn s nimi se všemy prohodit alespoň pár slov.
Na jeji naslednou otázku drobně přikývl. ,,Jo, jsem venandi. Přišlo mi že jako lovec toho můžu smečce nabýdnout nejvíc. Takže ty jsi bellator?" Optal se, když už to vlčice zmínila. Zaroveň ho obdobně šokovalo, že si jí při ceremoniálu nevšiml, ale pak si vzpoměl, jak nervózní byl a začalo to dávat smysl.

Drobounce se pousmál když Cyro zmínil led a pohled mu zklouzl k jeho tlapám, které měl teď natažené před sebou. Bylo to zvláštní slyšety že někdo má rád led. U nich doma z ledu nebyl moc nadšený nikdo, ale taky už doma nebyl.
Pousmál se. ,,Ne. Když už na chvíli sníh zmizel a ohdalil zem pod ní, jen málo květin vykvetlo. Většina rostlin tam doma květy neměly. A ty co měli překvapivě skoro vůbec nevoněly. Ani nevíš, jak mě prekvapilo, jak silně dovedou některé květy vonět!" Vysvětlil s úsměvem na tváři. O rostlinkach se bavil rád, i když jim vůbec nerozuměl.
,,Jak to myslíš, že nepotřebuješ? Běhat rychle se hodi vždycky ne?" Zeptal se trochu zmateně a naklonil hlavu na stranu. Pochopitelně věděl, že lovec běhal častěji než třeba bojovník, ale i bojovník běhal z mista na místo nebo za někým, ne?

Nastražil uši. Vždycky se o svých přátelích rad dozvěděl něco nového. ,,Máš rád vodu?" Zeptal se a pohlédl při tom někam do dálky, když se nad tím zamýšlel. ,,Asi je pravda, že umí být krásná, hezky barevná když není pokrytá ledem." Zamyslel se. ,,Já mám asi raději louky plné květin. Tolik barev a tolik vůní. A když začne hezky pofukovat, nsechny ty květy se pohupují jako... Jako vlnky na vodě." Zasmál se, když vyslovoval poslední slova. Poté si jen s úsměvem drobně povzdechl a stále s pihledem kamsy do dáli se rozvalil do trávy. Dal tím Cyrovy najevo, že se rozhodně nikam v plánu trmácet nechystá, jelikož jeho predchozí vtip zřejmě nepochopil. To bylo ale v pořádku, ne každý musel chápat všechno. Iskovy bohatě stačilo, že se s Cyrem cítil příjemně.
,,Jo, to máš pravdu. Nemá smysl se tlačit za svoje limity." Přikývl tedy a otočil se konečně s drobným usměvem na Cyra. ,,Ale běžel jsi opravdu rychle, stěží jsem ti stíhal utíkat."