Príspevky užívateľa

Iska by pravděpodobně z jejích slov samotných nepoznal, nad čím přemýšlí, kdyby to bylo poprvé. Jenže nebylo a ten její úšklebek ho v tom ještě ubezpečil. Zarazil se a nezvozně zaškubal ušima. Proč vsechny vlčice hned napadne něco takového?! Zaúpěl v mysli, jelikož mu ten její pohled nebyl zrovna příjemný.
,,No... Nevým jestli jsi se s ním už setkala. Jmenuje se Cyrano. Je trochu střeštěný, ale je moc milý. Trochu působý jako štěně v kožichu dospělce." Pokusil se Cyra popsat, jak nejlépe dovedl, aby zároveň hned zarazil ty spekulace, které se Mensis, na jejíhž jméno si naštěstí vzpoměl dřív, než by to začalo být hloupé, začínaly tvořit v očích.

Trochu se nad tím pousmál. To tím padem misely vstoupit do smečky v podobnou dobu... Jak to že se doteď nepotkaly? Ta otázka mu vrtala hlavou a neznal na ní odpověď. Kdyby se neznaly a jen zahlédly vzájemná záda, byla by to jedna věc, ale Iska si byl téměř jistý, že kdyby jí zahlédl, poznal by jí. Nebo, to si alespoň myslel.
,,Měl jsem to podobně, i když trochu jinak. Přišel jsem sem na začátku zimy, jen ne kvůli zimě. Narazil jsem na známého a on mě ukecal, ať sem přijdu s ním." Nervózně se zazubil, jelikož si uvědomoval jak hloupě to znělo. Jeden vlk mu rekne: Tak se přidej! A on se přidal, ale původně nemyslel, že tu zůstane. ,,Tak jsem to zkusil a obdobně jako ty, už tu zůstal."

,,To já tebe taky ne." Zvolal s úsměvem. Pro seme si při tom vnitřně oddechl, že i vlčice jednala přátelsky. Když se mezi nima zmenšila vzdálenost, navzdory nevůli větru mohl i Iska nasát vlčin pach a k jeho překvapení i z ní šel cítit pach Azarinu. Ne tedy, že by se divil, že se vlčice přidala. Byl zpíše v šoku, že na sebe nenarazily, nebo se jen nezahlédly, o dost dřív. ,,To ty taky. Jak dlouho už v Azarinu jsi?" Zeptal se zvědavě. Jak dlouho mohla tak být ve smečce? Zase úplný nováček být jistě nemohla...
Ale Iska byl hlavně rád z další přátelské tváře, kterou ve smečce potkal. Přišlo mu to najednou jako obrovské štěstí, že na tuhle smečku narazil.

Na takové planině jen s pramálo keři a po zimně stále relativně nízkou trávou jeho pohledu blížící se vlk rozhodně neunikl. Na chvíli se zastavil a na vlka, který se k němu rychle blížil, se zaměřil pohledem. Pokusil se i zavětšit, ale vítr nešel zrovna v jeho prospěch a tak se na svůj čich nemohl spolehnout.
Ale patern toho kožichu poznával a tak začal vrtět ocasem. Nevzpoměl si hned takhle z fleku na jméno, ale vybavoval si, že je přátelská. I když ho trochu zarazilo, že se nachází na územi smečky, pokud si pamatoval dobře, byla to tulačka... Ale to on tehdy také.
,,Ahoj!" Zvolal a vykročil jí čelem. Nezdálo se, že by měla v umyslu něco nekaleho, to by se na cizím území nepohybovala tak klidně, ale stejně byl trochu ostražitý. Ale také byl rád z toho, že narazil na známou.

Procházel se po pláni a větřil. Zkutečně na lovu však nebyl, jen ho napadlo že kdyby na něco po cestě narazil, mohlo by to být k užitku. Jeho hlavním úkolem bylo si pořadně projít každý kout území, které by měl teď začít nazívat svým domovem. Bylo to pro něj pořád trochu zvláštní, nečekal že si hned takhke rychle najde misto kde žít, ale nelitoval toho.
Rozhlédl se a opět zavětřil. Hodilo by se to se naučit, kde se v jakou dení dobu zhlukuje kořist, kam se kdy vydat a tak. Samozřejmě mohl by se na tohle všechno někoho zeptat a později to měl i v plánu, ale chtěl nejdřív alespoň něco oběvit sám. Lépe se to v hlavě pamatovalo jako zážitek, než jako pouhé fakta. To však neznamenalo, že by mu vadilo na někohi po cestě narazit. Stejně spoustu vlků ze smečky ještě moc neznal, což by rád napravil. Alespoň nějaké základní pozdravení a pár slov by rád prohodil s každým.

Zamyšleně se rozhlédl. Podle něj se výhledy srovnávat moc nedaly, každý měl něco do sebe. Každý byl jiný a svým způsobem unikátní. ,,Co máš na troskách raději?" Zeptal se se zájmem. Byl zvědaví, co Cyrovy na výhledu z trosek přišlo lepší. Možná třeba něco přehlédl, nebo si druhý vlk vázil jiných věcí než on, kdo ví.
,,Nevím." Pokrčil s drobným usměvem rameny. ,,Můžeme tu chvíli počkat, až se trochu vzpamatujeme z toho běhu a pak jít zase pomalu dolů? Leda že by se ti chtělo ještě pokračovat, v tom případě si můžeme dát druhé kolo." Šibalsky se ušklíbl a vyplázk trochu jazyk, aby bylo jasné, že to nemyslí zkutečně vážně.

Trochu ho zarazilo, jak rychle ho Cyro dostihl. Trochu se už připravoval na uhnutí pred nějakym prátelským sťouchancem v zápalu hry, ale byl mile překvapen, když k tomu nedošlo.
Dovolil si konečně vydechnout a posadil se vedle Cyra do trávy. ,,Tak jsi mě nakonec dohnal..." Vydechl trochu zadýchaně. Nebyl si jistý jesli to bylo čistě tím vyšlapem a nebo ještě také pozůstatky po nemoci. Zprvu mu to nepřišlo jako takový kopec, ale když koukl dolů, trochu to přehodnotil. Doběhly dál, než čekal.
,,Je tu hezký výhled co?" Poznamenal když se začal rozhlížet kolem. Kdyby chtěl vidět zkutečný pořadny výhled, musel by zvednout zadek a vyšplhat keště o dost víš, ale už tam, kde byli, to bylo fajn a Iskovy to momentálně bohatě stačilo.

Smaragdové úkolí >>>

I když si to nerad přiznával, i na něj začalo mít prudké stoupání vliv. Pokaždé, když se vyšvih k dalšimu skoku o kousek víš, ucitil to tahání v jeho nohách. Začinal svého nápadu běžet vstříc prudkému stoupání trochu litovat, odmítal však zastavovat, jelikož za sebou slyšel, jak se k němu druhý vlk blíží. Netušil, ze Cyro bude tak vytrvalý.
Mohlo pro něj být trochu snažší běžet nahoru, ale Cyro měl pořád delší nohy a hlavě svými skoky dokazal vyskočit víš. Iska si začínak svou jistou prohru brzy uvědomovat, ale ještě se vzdát nechtěl. Zatl čelisti a v posledním pokusu být rychlejši, než jeho kamarát se pokusil přidat. Docílil vsak opačného vysledku, když špatně došlápl a zavrávoral. Pod jeho zadni tlapkou se utrhla trocha hlíny. Udržel se na nohou, ale dost ho to spomalilo.

Trochu spomalil, když si zprvu všiml, že za ním Cyro neběží. Možná jsem se tudy vydat neměl. Pomyslel si a na chvíli zastavil, aby se na Cyra mohl otočit. Už už se chtěl zeptat, jestli vše v pořádku, akorát oteviral tlamu, když se jeho kamarád znovu rozběhl. Pousmál se, zavrtěl ocasem na povzbuzenou a pak se rychle vydal dál nahoru do kopce.
Běh pro Isku byl jeden z mála věcí, které mu nedělaly problém. Ani běžet takhle do kopce, nebyl to přeci jen takový rozdíl od brodění se až po hlavu v těžkém mokrém sněhu. V tomhle měl výhodu, ale pokud by ho Cyro dostih, jistě by mu neutekl. Trochu doufal, že Cyra unaví dřív, než by mu velký vlk hupl na zada aby ho zastavil.

>>> Úpatí

,,Rinti- Co?" Cyranova poznámka ho trochu zmátla a na sekundu se preci jen ohlédl. Když zpatřil, že se k němu o dost větši vlk přibližuje, rozhodl se možná o trocho podlý manévr a prudce zahl a vyrazil do kopce. Běžet proti kopci bylo o dost náročnější, než podém něj. Měl v planu za chvíli se zase vydat normálně, ale jelijož byl ten první, mohl si sám určit trasu.
I když si trnhle běh užíval, nemihl dovolit Cyrovy ho opravdu chytit. Tak nějak citil, že zrovna tomuhle vlkovy by se jeho situace z doteky vysvětlovala blbě. To byl také důvod proč mu o tom neřekl už dřív.

To ho vlastně ani nenapadlo, ze ty dvě místa byla postavěná stejnými tvory. Sice si byli obě podobné tím, jak zvláštní byli, ale to byli všechno. Kamenna zřícenina a trosky města si přiliz podobné nebyly, až byli obě opuštěné původními budovately. ,,Moc bych to neporovnával, působí to jinak..." Vysvětlil. To také mohli být tim, že první misto bylo opustěne a mnohem menší, než misto, kde se usadila konkurenční smečka.
Ušklíbl se a poté, co Cyro začal minimalizovat naskok, který se mu povedl získat, se rozeběhl ještě rychleji. Přeci jen, nechtěl mu utéct a zmizet někde za kopcem ještě dřív, než by se jeho kamarád stihl otočit.
,,Nepočkám! Musiš přidat!" Zaprovokoval s drobným úšklebkem. Byl by možná i byplazl na Cyra jazyk a otočil by hlavou, ale ani jedna z těchto možností nebyla při tak rychlém běhu zrobna chytrá věc. Do něčeho nabořit ani si ukousnout jazyk rozhodně nepotřeboval. ,,Role se od minula otočily co?" Neodpustil si ještě poznámku.

,,Tak já jdu na to." Drobně přikývl, nechtěl mluvit víc, než bylo nutné. Pro jistotu. Prohlédl si houštiny, za kterými se divočák nacházel, a zvlolil si jeden směr, kterými je začal obcházet. Proplížil se mezi dvěma keři a opatrně se trochu vrátil podél keřového pásu, aby k němu byl divočak otocený zady. Jestě jednou zkontroloval, kudy vane vítr, aby jeho pach neprozradil jeho přitomnost a pak se začal pližit kupředu.
Oči pritom nezpouštěl z divočáka. I po těžké zimě vypadal, že je relativně plný sil. Iska se zhluboka nadechl když divočák razněji skubl hlavou a na chvíli zcela zmrzl v jakémkoliv pohybu. Divočak vsak jen vyryl ze země par kořinků, zakroutil směšně kradkym ocaskem a posunul se o kus dál. Na světle se ale na chvíli zalesly jeho bílé pokroucené tesáky. Nesmí se jimi nechat zasáhnout...
Jak se k němu plížil, musel opatrně překonat nerovnosti v terénu, které divočák způsobil. Další věc, na kterou si dávat pozor, uvědomil si.
Ale terén může být i mojí zbraní. Pomyslel si, kdyz pohledl na několik velkych louží, které se v brazdach po divočákovy oběvily.
Prase najednou zvedlo hlavu a začalo krčit hrbolatý rypak. Iska už si nemohl dovolit dál čekat, a tak vyrazil.
Dvěma velikými skoky překonal prostor, který mezi nimi ještě byl. Prase se stihlo natočit na bok, ve snaze se mu postavit čelem, ale nestihlo to. Iska do něj v plné síle vrazil a zakousl se mu do ramene, co nejbíže krku jen dokázal aniž by se ocitl v dosahu těch klů.
Ramenem mu projela trocha bolesti, ale stálo to za to. Samozřejmě neměl dist sil na to, aby takove zvíře povalil k zemi, ale stačilo to na to, aby ho na chvíli donutil se soustředit na vlastní rovnováhu a ne na zaútočení na Isku. A toto malé okno umožnilo Iskovy použít jeho schopnost. Bahnitá louže, ve které oba stály, rychle začalo zamrzat apolečně se vsim tim bahnem na nohou a břichu prasete.
V dalším momentu Iska rychle uskočil, jelikož to poslední, co chtěl bylo, aby on sám k praseti přimrzl. To se po něm ohnalo hlavou a nažloutlé tly se zaleskly na dením světle. Ale Iska byl naštěstí už mimo jejich dosah. Netušil vsak, jestli jeho plán zafungoval, a tak odskočil ještě o kus dál, než se odvářil ohlednout a zpatřil divočáka zběsile zápasit na jednom místě.
Oddechl si, povedlo se mu to. Ale ještě nebylo povšem. Prase se nemihko hnout, ale pořád byli nebezpečné a hlavně živé. A ten led také s takovou silou, s jakou se divočák rval, moc dlouho nevydrží.
Rychle tedy opět přispěchal ke kořisti, která teď neměla moc možností jak se bránit, a po par falešných výpadech se mu podařilo zakousnout divočákovy do krku.

Drobně přikývl na Feierova slova. Asi chápal, o čem hnědý vlk mluvil, pouze to pro něj byl trochu nezvyk. Zároven trochu znervózněl, jestli svým chováním vlka nerozehněval. Rozhodně neměl v plánu jakkoliv podlézet, neprošlo by mu to doma, tak to ani nikdy nezkoušel. Ale uvědomil si, že jeho chování mohlo Feierovy, který na nic takového nebyl zvědavý, tak připadat. ,,Chápu... Omlouvám se, vše je tu pro mě ještě trochu nové." Drobně přikývl a jakmile mu Ikke dal nějaký úkol, velmi rád ho šel vyplnit. Snad se jeho nervozita s většim časem zlepší, ale byl na tomto území, obklopený tolika vlky, teprve kradce a toto byla jeho druhá interakce s velitelem arazinu. V podstatě byl obklopený vlk, které neznal, a nechtěl něco vyvést.
,,Jdu na to." Oznámil Ikkemu a zaběhl do jeskyně pro rečenou misku. Zastavil se na jejím kraji a rychle obhlédl vnitřek jeskyně. Nechtěl chodit hlouběji, než musel. Ze vnitř citil slabou vůni bylinek, podobně jako z bílého vlka samotného. A Iska byl stále celí mokdý od venkovního sněhu. Pohledem vyhledal nádobu, udělal jen tolik kroků do jeskyně, kolik bylo nezbytných, popadl mysku do tlamy a rozběhl se k řece.

Drobně přikyvne ale stejně si neodpustí poznámku. ,,K tlapce bych ti měl být spiš já, než naopak." Poznamená trochu nesměle. Je si vědom, že je to pravděpodobně oboustraná výměna, ale stejně si to neodpustí.
Překvapeně pohlédne na všechny ty bilinky, které už Ikke stihl najít a pak se rozhlédl kolem sebe. Kolek se mu toho asi podařilo přejít. Pořádně si jitrocel prohlédne a v hlavě si rychle projede všechny jména předešlích bylinek a zkusí si vybavit, k čemu všemu jsou dobré. Bude pak muset požadat Ikkeho, aby mu to zopakoval. Ale byl rád, že rostlinku určil spravně.
,,Měl bych otázku..." Ozve se poté, co Ikkem nalezené bylinky vloží do brašny, tedy kromě jitrocele kterého si pridá k těm, které si nesl sebou. ,,Proč se té rostlině říká podběl, když je žlutá?"

Byl rád, že Wisu takhle pobavil a sám se lehce zazubil. Moc často se mu to nestávalo. Málo kdy vůbec měl on sám takhle veselou náladu. O to víc si to však teď užíval.
Pak se ale zamyslel. Na vše, co Wisa o lovu poznamenala, mohl jen souhlasně přikyvovat. Nerad byl však ale on ten, který přicházel se strategiemi. Obzvlášť když ani neviděl, jak na tom jsou.
,,Jak jsi dobrá v běhu?" Optal se. O sve lovecké parťačce toho preci jen moc nevěděl, ale její dlouhé nohy by mohly naznačovat, ze obdobně jako srny mohla být velmi rychlá. On byl spíše pro běh na dlouhou trať než sprintér, takže chtěl vědět, jak je na tom Wisa.