Príspevky užívateľa

Její nadšení mu taktéž trochu rozproudí krev a s usměvem taky zavrtí ocasem. ,,Taky jsem to tady prolezl když jsem do těhle končin dorazil. Tenhle les je úžasný, počkej až zase narostou listy." Usmál se.
Taktéz pohlédl směrem ke stopám a zamyslel se. ,,Tenhle teď jen tak nevyleze... A pokud tu byli další, jistě je taky vzburcoval. Budou teď opatrnější..." Zavrtěl hlavou. Už by to nebylo tak snadné se k němu přiblížit. ,,Asi bych se zkusil porozhlédnout po něčem větším. Kdyby jsme byli neúspěšní, můžeme se sem kdyz tak vrátit." Navrhl. Navíc možnost narazit na něco většího byla lákavá. Mohly by se dobře podělit a stále by měl dost na to vzít zpět smečce. Otočil svůj pohled směrem k Wise a čekal, co na to řekne ona.

Pousmál se. Pohyb ve sněhu mu nedělal zadný problém, byl v něm jako ryba ve vodě, ale nic nenamital. Ikke jistě věděl mnohem lépe než on, co je pro jeho kurz nejlepši. A on se rozhodně nikam nechystal, nevadilo mu chvíli počkat.
Nad Ikkeho slovy se zamyslel. Nikdy nad tím takhle nepřemýšlel. Celkově nad tím, jak jeho schopnost finguje moc nepremýšlel. Jen se snažil jí usměrnit. ,,Možná..." Zamumlal ne zrovna moc přesvědčeně. ,,Moje srst prostě vyzařuje chlad podobně jako led."
Při Ikkeho dalších slovech však ztuhl. ,,O-oblejzat..?" Zašeptal trochu přiskrceným hlasem a očima vytreštěnýma na vrch hlavy. Jen nad tím pomyslel, hruď se mu samou nervozitou stáhla tak, ze skoro nedovedl dýchat.

Zařadil se za vlčici a následoval jí pres krajinu. Pohledem při tom opět zavadil o rostlinky, které vlčici vyrůstaly z kožíšku. Měl nutkání se jí na ně začít ptát, květiny měl moc rád, ale držel tlamu zavřenou. Přišlo mu trochu neslušne se hned tak začit vyptavat.
Na vlčin popud se zastavil a sklonil hlavu k zemi. Zhluboka se nadechl a v tom navalu nových pachů se mu az lehce zamotala hlava. Ale taktéž ucítil zaječí pach a tak přikývl.
,,Myslím že jsou někde před námi." Hádal podle směru větru a pak otočil svůj pohled na Aaphodellu. ,,Asi by bylo nejlepší, když je jeden z nás vystraší a pokusi se je nahnat k tomu druhému, ať se při honbě za každý svou kořistí nahodou nezapletem jeden druhému pod nohy. Co myslís ty? Nějaký lepší nápad?" Navrhl svou taktiku, ale hned na to se i optal. Pokud by měla vlčice jiný nápad, klidně by ho vyzkoušel. Přeci jen, jeho způsob umožnůje chytit pouze jednoho.

,,To bych asi mohl říct taky." Zamumlal a taktéž upřel pohled na stopy ve sněhu. A proto nerad lovil tahle menši zvířata. I když, vrazit do vlka bylo lepši, než do stromu nebo se zaseknout v trnitém keři.
Pořádně si druhého vlka změřil pohledem a přemýšlel, jestli její navrh vůbec může přijmout. Lovit s vlkem mimo smečku? Azarinská pravidla se mu zdála o dost mirnější než ta z jeho rodiné smečky, ale i tak... Byl v těhle věcech stále trochu nový. Pak si ale vzpoměl na první střetnutí s Cyrem, které právě společným lovem skončilo.
Dokud přinese část úlovku zpátky, snad to nebude problém...
,,To bychom asi mohly." Pousmál se tedy a taktéž zavrtěl lehce ocasem. ,,Jsem Iska. Co v těhle končinách děláš? Žiješ tady?" Taktéž se představil a rovnou se i zeptal. Kdyz tu byl naposledy, nenarazil na ní ani na její pach, i když prošel slušnou část lesa. Ale to už byla delší doba.

S očima upřenýma jen na svou kořist vystřelil vpřed. Díky tomu si zprvu nevšiml pohybu na druhé straně mítinky. Už byl skoro u ušáka, když koutkem oka zahlédl bílozrzavou srst. I když zajíc byl nákavým soustem, v ten moment zcela opustil jeho mysl.
V překvapení z přítomnosti dalšího vlka prudce zabrzdil, ale jeho predešlá rychlost mu neumožňovala zastavit v čas. Z tlamy mu uniklo tiché kníhnutí když do druhého lovce stále v poměrně velké rychlosti vrazil ramenem. Celým jeho tělem přitom projela nepříjemná vlka zvláštního pocitu, která ho jakmile se vzpamatoval z prvotního překvapení, přiměla rachle od druhého vlka odskočil.
,,Omlouvám se, netušil jsem že tu někdo je." Zamumlal při rychlém oklepání. Nechtěl se s neznámím vlkem pouštět do křížku... Při jednom rychlém pohledu když zpatřil vlkovy nezvykle dlouhé nohy mu bylo jasné, že to byl dobrý běžec. Nebyl si jistý jestli by mu byl schopný utěct.

,,Hlavní je, že jste v pořádku." Pousmál se a zavrtěl ocasem a Feierův návrh ho velmi potěšil. Když sem přišel, nebyl si stoprocentně jistý, zda se chce ke smečce přidat. Byl to spontání napad, co mu do hlavy zasadil Cyrano. Mezitím si to mohl trochu lépe rozmyslet a uvědomil si při tom, jak moc mu to být v blizkosti dalšich vlků chybělo. ,,Rád bych tu zůstal." Dodal tedy s ještě rychlím zavrtěním ocasu, než se otočil, že ty dva nechá o samotě.
Když však zaslechl jejich další slova, ještě se na ně otočil. Ikkeho ostrý proslov ho ani moc nepřekvapil, léčitelova práce byla přeci jen se starat o ostatní vlky, kteří uměli být občas proti jejich vlastnímu dobru tvrdohlaví. I když nechápal Feierův důvod, neptal se.
,,Mohl bych pomoct. Ve vybudováni sněžných nor jsem dobrý." Pochopil, že mluví o tom iglů, které viděl u nejvyššího stromu, a tak hned nabýdl pomoc. Pak se ale zarazil. ,,Já tam vlastně nesmím... Omlouvám se." Zamumlal, opět měl rychlejší jazyk než myšlenky.

Nemeškal ani vteřinu a hned jak se Cyrano vydal pryč, otočil se a rychle se k němu připojil. Nepřestával se při tom rozhlížet do všech směrů pro případ, že by ta kočka byla blíž, než si mysleli.
,,Můžeme se sem vrátit později, až zkončí zima." Navrhl, když byli snad dostatečně daleko. Jestli to bylo Cyrovo oblíbené místo, jistě toho měl spoustu co mu chtěl ukázat nebo o čem chtěl mluvit. ,,Ale teď to riskovat není dobrý nápad..." Dodal, srst na zádech stále naježenou. Měl kliku, že na něco takového nenarazil dřiv, když cestoval sám. Pach kočky u nich doma nebyl zdaleka takovým nebezpečím, ale Cyrovu reakci nebral na lehkou váhu.

Zavětřil a povzdechl si, když ho do nosu udeřil pach zajíce. I tak se však přitiskl k zemi, s čumákem slabě se dotýkající sněhové pokryvky a začal se plížit podle pachu. Pořád to byla kořist, nemohl si vybírat.
Brzy před sebou zpatřil hnědého ušáka a pro sebe se pousmál. Alespoň že tihle na zimu neměnily své kožichy na bílo. Začal se k zajíci pomalu přibližovat, plně se při tom soustředil na to, aby na sebe svou kořist náhodou neupozornil. Snažil se přiblížit co nejblíž to šlo, i když dovedl být rychlí, věděl že zajíc by mu mezi kmeny stromů snadno unikl.
Na chvíli úplně strnul, kdyz ušák zvedl své uši a začal otáčet hlavou. Iskovy se na malý moment zdálo, jakoby v jeho vyboulených černých očí spatřil svůj vlastní odraz.
Všiml si ho, nevšiml? Neměl čas nad tim uvažovat ani si nemohl dovolit nechat zajíce zareagovat. Nebyl ale tak blízko, jak by si přál...

Rozzáří se mu oči když to poslouchá. ,,To vážně děláš? To je úžasné! Myslíš si bych to taky mohl zkusit?" Zeptal se nadčený z toho, že by se naučil něco nového. Pak se však vrátí nohama zase nazem, a tak už né tak horlivě dodává. ,,Tedy, až by jsi měl čas a chtěl by jsi." Bylo mu jasné, že i přes Ikkeho schopnost měl teď jistě plně packy práce. Jistě neměl čas, který by mohl plítvat na něj.
Jen pár nasledných slov, a Iska dokázal naprosto zmlknout. Zavrtal pohled do země a nervozně se ošil. Na svojí schopnost nebyl zrovna moc hrdý, přeci jen, at se snažil sebevíc, tihle část nedokázal ovlivnit.
,,To je u mě normální... Je to mojí schopností. Dokážu mrazit vodu... Ale z nějakého důvodu to nejsem schopný plně zastavit." Zamumlal. Tuhle část jeho schopnosti nikdy nikdo neměl zrovna moc rád. Na severu, kde bylo teplích dnů pomálu byla jeho neustále studená srst vždy naobtíž.

Opatrně se plížil zimním lesem. Snažil se soustředit na důvod, proč sem přišel, ale stejně se nedovedl ubránit neustálím překvapeným pohledum kolem sebe a hlavně do korun stromů nad ním. Když do tohoto lesa zavítal naposledy, byl podzim a jednotlivé stromy hýřily barvami, kdežto teď byli větve uplně holé... Na severu, kde vyrůstal, listnatých lesů bylo pomálu, pouze zakrslím břízkám a osamoceným vrbičkám se dařilo v nehostiných zmrazených krajích prežít a tak ho teď fascinovalo, jak moc se les změnil.
Snažil se však soustředit na svůj úkol. Přišel sem lovit. Na území Azarinu se mu zrovna moc dobře nedařilo. Tak moc doufal, ze tu narazí na něco většiho než na hbytého vychrtlého králíka. Cokoliv, co by dovedl chytit a přinést zpět, chtěl ukázat své lovecké dovednosti. Jenže lovení sobů nemohlo být od lovu zdejši kořisti více vzdálené.

,,To je úžasné!" Vydechne ucháceně nad Ikkeho dovednostmi. ,,Nikdy by mě nenapadlo že je něco takového vůbet možné provádět tak dokonale. Já se dokážu přizabít o nízkou větev i když vidím." Dodal s drobným uchechtnutím nad vlastní nešikovností. Alespoň mu to ale trochu lépe vysvětlilo, jaktože to předtím nepoznal.
Když pozoroval léčitelovo nasledné počínání po tom, co stáhl svou tlapu, stejně trochu posmutněl a od Ikkeho si trochu poposedl, aby byl o trochu dál. Snažil se to však nedat najevo ve svém hlase, přeci jen bílý vlk za nic nemohl, to byla jeho chyba že svou schopnost nedovedl plně zastavit.
,,To je úžasný. Musí to být velmi užitečné že?" Pousměje se.

S čumákem stále namířeným na ty prazvláštní stavby pozoruje, jak se ze stínů k nim začínají zběhávat vlci. Při jejich počtu lehce znervózněl, ale věřil Ikkemu že vše proběhne dobře. Chtěl pohlédnout na své společníky, aby se ujistil že stojí stále zprávně, ale nechtěl z nově příchozích zpouštět zrak.
Když na něj však Ikke kývne, nezbyde mu nic jiného než otočit hlavu k brašnám a zarýt čumák do jedné z nich. Když z nich vytáhne jejich dar, opatrně udělá krok kupředu aby je mohl položit na zem před ně. Následně se pak zase zařadil na své místo.

,,D-dobře..." Rozhodně hned nečekal Feierovu odpověď, ale i tak se mu velice ulevilo. Dlouze vydechl a jako by mu nohy na chvíli vypověděli službu, padl zatkem do sněhu. Ikkeho schopnost, ať už fungovala jakkoliv, mu teď připadala jako zázrak a vzbudilo to v jeho hlavě myšlenku, co vlastně všechno je a není možné.
,,To jsem rád." Zavtěl při Ikkeho odpovědi ocasem. Pohlédl na oba vlky, a najednou nevěděl, jestli tam už není navíc. ,,Budeš mě ještě na něco potřebovat..?" Zeptal se tedy. Nevadilo mu pomáhat pokud byl potřeba, ale věděl, že by tu taky neměl okounět v případě, že už by ho potřeba nebylo.

,,To- to jsem rád." Pousměje se a s úlevou vydechne. I přes fakt, že to bílého vlka pobavilo, cítil nutkání alespoň nějak omluvit své chování. ,,Běžně nejsem tak neomalený... Asi jsem si za tu dobu stihl odvyknout mluvit s dalšími vlky... A tady je to pro mě úplně nový svět." Dodal, stále lehce nesvůj. Měl by se dát trochu dohromady, tohle nemůže být jeho první dojem u všech vlků.
Nad Ikkeho návrhem se na malý moment pozastaví zatímco zapřemýšlí, jestli by měl. Jeho zvědavost nad ním ale nakonec stejně převládne.
,,Jak funguje tvoje léčení? Nikdy jsem nic takového neviděl." Zeptá se a vzápětí ještě rychle dodá. ,,Tedy pokud je to v pořádku se na to ptát."

Trénink V

,,Jasně, to dábá smysl." Přikývl zamyšleně. ,,Ne že by jsem teď měl v planu někam chodit. Jen si chci být jistý co smím a co ne." Vysvětlil, aby to nepůsobilo, že se hned ptal jak odsud vypadnout.
,,Kočku..?" Zamumlal a taktéž se zastavil. On sám se s něčím větším než je rys nesetkal, ale Cyrova reakce mu stačila na to, aby mu došlo, že tohle bylo pravděpodobně něco horšího. Zavětřit a zkutečně zachytil pach pro něj neznámého tvora. Začal se rozhlížet po okolí, uši i ocas stáhl k tělu.
,,Možná by jsme měly odsud vypadnout a varovat ostatní..?" Navrhl. Nikdy nebyl zrovna rváč a věděl, ze dostat se s něčím do kříšku nikdy nebyl dobrý nápad.