Príspevky užívateľa

Trénink IV.

Rozhlížel se po lese kolem nich. Jehličnany mu připomínaly domov. Těch tam měli fůru... Možnà proto měl raději listnáče, bylo to pro něj něco nového. Ale tenhle les působil jinak než ty, které znal.
,,I tak je to hodně." Poznamenal. ,,Jsou hodně nepřátelské?" Vyptával se dál zatím co následoval svého průvodce. Přemýšlel při tom nad dalšími otázkami, jejichž odpovědi se mu dříve či později budou hodit.
,,Může se území smečky opouštět? Třeba pro lov, nebo jen nacouračku?" Zeptal se. Věděl, ze přesně takhle se s Cyranem potkal, ale chtěl v tom mít jistotu. Co když to měl Cyrano jako výše postavený povolené ale ostatní ne? Nebo to dostal přímo úkolem. Věděl, že sám členem zatím nebyl, ale i tak, to poslední co chtěl je to teď pokazit takovou hloupostí.

Ikkeho slova ho zarazí. Nedošlo mu, že je Ikke slepý... Jistě, jeho pohled byl občas takový nepřítomný, ale jinak bílý vlk nepůsobil, že by neviděl. I když pár věcí dávalo najednou smysl.
,,Vůbec nepůsobíš že jsi..." Zarazil se. Nechtěl říct něco, čím by mohl léčitele urazit. Jenže slova mu z tlaby vylítla dřív než by se nad nimi mohl více zamyslet. ,,Tehy myslel jsem... Ach, promiň." Zamumlá nakonec, neschopen se z toho vymotat.
Trochu zahambeně sklopí hlavu, to není poprvé co jeho jazyk byl rychlejší než jeho mysl. Skoro jako by za tu dobu co byl tulák uplně zapoměl, jak se chovat.

,,Jasně." Přikývl a z Feiera celkem rád slezl. Rychle se
pal oklepal aby ze sebe setřásl ten nepříjemný pocit, který se často dostavoval, když byl s někym delší dobu v kontaktu. Stejně ale pořád citil to teplo Feierovy horečky na jeho tlapách, což pro něj bylo velmi zvláštní...
,,Bude v pořádku?" Zeptal se tiše. Už to zkrátka nevydržel a musel se zeptat.

,,To... Musí být fajn." Vydechl. Opravdu mu to znělo hezky a Iska doufal, že by takový domov tu mohl nalézt taky.
Musel se nad sebou trochu hořce pousmát. Když se vydal na cesty, ani si pořádně neuvědomil, co ho vlastně hnalo pryč od jeho rodiny. Odůvodňoval si to, že chtěl poznat svět, ale to by se nesnažil teď přidat k Azarynu a dál by pokračoval ve svých cestách.
Je divný, že sám sobě nerozumím? Pomyslel si.
,,Tak jo." Zamumlal, ale přesto sebou lehounce trhl, když ucítil teplo Ikkeho magie. Bylo to pro něj tak zvláštní cítit takový druh tepla, který cítil tam uvnitř. Ale neuhnul.

Na malý moment úplně ztuhl s jednou jedinou myšlenou. Nepřitíží jeho ledový dotek akorát Feierovy nemoci..?
Neměl ale čas jakkoliv oponovat nebo nad čímkoliv více více přemýšlet.
,,Jasně." Dostane akorát ze sebe a rychle k nim oboum přiskočí, stále trochu zmatený z toho, co Ikke dělá. Takové léčení nikdy předtím neviděl, ale ptát se mohl později. Něco se zjevně dělo, i když nerozuměl vůbec co.
Postavil se nad Feiera a na malí moment se ještě zastavil s tlapou nataženou nad ním. Rychle se ale oklepal. Na tohle teď není čas. Nebuď divný! Zanadával si v duchu sám na sebe. Položil Feierovy jednu z jeho velkých tlap na rameno a druhou na spodní část zad a přimáčkl ho k zemi.

Překvapeně nastražil uši. ,,Ty taky? Tady to očividně se smečkami funguje hodně jinak. Neumím si představit, že by moje bývalá smečka pustila k sobě jediného tuláka, natož pak víc..." Přiznal trochu překvapeně. Jejich smečka byla... Čistě rodinou záležitostí...
,,Dobře..."Zhluboka se nadechl a natáhl tlapu k Ikkemu. Tohle pro něj byla vlastně ta lepší varianta, byl to v podstatě on, kdo se dotkl Ikkeho. I tak se staženýma učima čekal na Ikkeho odtáhnutí když se ho dotkl. Neměl mu to za zlé, ani jeho rodina, která byla zvyklá na opravdu velmi nepříjemné počasí, dotek jeho ledové srsti neměla ráda, tak jak by to měl snášet vlk, který nezvládal moc dobře ani běžnou zimu?

Chápal, že Ikkemu to ve sněhu neběží nejlépe, ale byl tak rád, že konečně dorazily k pramenu. Spadla z něj alespoň částečně nervozita, i když ta se téměř zase v plné sile vrátila, když pohlédl na nemovného Feiera. V těhle kritických situacích byl zkrádka úplně příšerný...
Zůstal stát opodál aby se léčitely nepletl pod tlapky ale dost na blízku pro případ, kdyby něco potřeboval. Nervózně při tom přešlapoval na místě. Odolal nutkání zeptat se, jestli bude v pořádku, nechtěl Ikkeho rušit, a tak tam jen mlčky čekal.
Když se Ikkemu rozzářily po celém těle zvláštní symboly, prekvapeně vytřeštil oči a o krok couvl. Ještě nic takového neviděl. Se schopnostma ostatních neměl zatím moc velkou zkušenost a jeho představy, co všechno můžou různé schopnosti dokázat byli tak značně omezené.

,,Je to tu fajn. Ta sněžná nora mi trochu připomíná domov." Přiznal a pohledem se na chvíli otočil na postavené iglů. Nevypadalo úplně jako ty, které si tvořila jeho smečka, ale oni měli ledové schopnosti a moře skušeností s téměř každodeními stavbami a opravami. Bylo to působivé. ,,Nevím co by mi tu chybělo. Zima mi ani před příchodem sem nedělala žádný problém. Ale je fajn se po tak dlouhé době potkávat s dalšími vlky. Život na cestách je... Osamělejší než jsem si zprvu myslel." Přiznal.
Na Ikkeho následnou prozbu trochu znejistil. Kožichem mu přejel drobnÿ mráz, ale i tak se k Ikkemu přiblížil.
,,A-asi bych tě ale měl předtím varovat... Můj kožich... Já, no... Asi bude trochu studenější, než na co jsi zvyklí u ostatních vlků." Zamumlal. Nerad o téhle části své schopnosti mluvil.

,,To já tebe taky. Jak se máš?" Optal se zatím co došel až k Ikkemu. Zůstal však zatím stát v dostatečné vzdálenosti. Pokud by přeci jen jeho kašel byl něco horšího než.. no, kašel, nechtěl Ikkeho nakazit.
,,No... Vlastně..." Najednou se trochu zakoktal a zalitoval, že si to více nepromyslel. ,,Není to asi nic vážného... Jen trochu kašel..." Zamumlal se sklopenou hlavou. I když už se s Ikkem jednou potkal, stále mu přišlo trochu zvláštní se svými problemi otravovat cizího vlka, i když to byla jeho práce.

,,Jasně." Přikývne a vyrazí opět ven z jeskyně, zprvu mnohem rychleji, než samotný Ikke. Brzy si však uvědomí svou chybu a trochu spomalí.
Díky širokým tlapám připomínající sněžnice se mu ve sněhu běhalo mnohem lépe, než jiným vlkům, a občas na to stále zapomínal. Obzvláště v takhle vypjatý moment mu to zkrádka moc nemyslelo.
Běžel kus před Ikkem s občasným otočeným, aby se ujistil, že mu třeba neutekl.

>>> Pramen

,,Zdravím..." Pozdravil Ikkeho s lehce sklopenou hlavou. Byl z celé téhle výpravy krapet nervózní, ale snažil se to na sobě nedat zdát. Věděl, že tohle pro něj byla úžasná příležitost. Nesměl jejich důvěru zklamat. O to víc nervózní však byl. Pohledem rychle přelétl ostatní členy výpravy a byl rád, že dva ze tří už znal z dřívějška.
,,Jasně." Přikývl v odpovědi na Adainovo oznámení a vzal si větší část vaků. Sílu měl a ve sněhu se mu pohybovalo snadno, tak proč ne? Stále to, že byl pro tuto mysi vybrán bral jako čest a byl odhodlaný udělat cokoliv. Vlastně se i trochu těšil, nikdy předtím se s jinou smečkou nepotkal.

Cesta mu nedělala žádný problém. Chodil i vědtšími závějemi. Nabýdl by, že by vyšlapal cestu, ale nevěděl, kudy by se měli vydat a neodvážil se to navrhnout. Jak se ale blížily k těm prazvláštním strukturám, udivovaly ho víc a víc. Jak v něčem takovém dovedou žít vlci?

Jakmile dorazily, vykonal Ikkeho rozkaz a i když by se raději postavil vedle Ikkeho, vzhledem k tomu, jak starší vlk zvladal špatně zimu se raději postavil vedle Adaina. Ještě se uvezpečil, že stojí správně, a pak už jen zůstal hledět na ty vysoké budovy v němém úžasu.

Při zaznění povědomého hlasu zvedl hlavu ze svých tlap. Dával si doteď chvíli volna, kdy se snažil načerpat síly doufaje, že ho to zbaví toho nepříjemného kašle. Zatím si však s touto nemocí vedl relativně dobře, rozhodně lépe než někteří jiní vlci...
Když mu pohled padl na azarinského léčitele, udivilo ho, že ho zde vidí. Okamžitě vstal a za vlkem se vydal.
,,Zdravím tě Ikke." Sklonil lehce v přitomnosti staršiho vlka hlavu. Když se s Ikkem potkal poprvé, byl přiliž vystresovaný, nez aby ho řádně pozdravil tak, jak ho to učily, a tak se to teď snažil vynahradit. Začinal si uvědomovat, že jeho zdvořilé způsoby některé vlky znorvózňovaly, ale nemohl si pomoc.
Nad následnou otázkou se na malý moment zarazil, než pokračoval. ,,Možná já bych... Potřebovat tvou pomoc..." Zamumlal. Bylo z něj patrné, že nechtěl léčitele otravovat nebo aby na něj zbytečně plytval byliny, které by více potřebovali jiní, ale věděl, ze nemoci by se nikdy neměly podceňovat. I kdyz se jednalo o pro něj pouhý kašel.

Zadýchaně přikývl a pokusil se vykonat, co mu Ikke řekl. Zhluboka se nadechl. Dál už ale nečekal ani vteřinu a hned, jakmile mu to dech dovolil, spustil.
,,Jsem Iska, ehm... Tulák... Vím že sem nesmím, ale našel jsem Feiera nehybně ležet u pramene! Když se mi podařilo ho vzbudit, řekl že mám běžet sem, že tě tu najdu. Myslím že je na tom hodně špatně. Úplně hořel a zároveň se klepal zimou. A sýpavě dýchal." Vyhrkl, snažíc se při tom dostatečně popsat Feierův stav. Ani u toho vysvětlování neměl čas se řadně nadechnout, a tak byl nakonci opět téměř bez dechu.
Rychle přešlapoval na místě, jak už by nejraději byl zpátky na cestě k nemocnému vlkovy. Sice Feiera v podstatě neznal, ale to mu nezabránilo o něj nemít starost.

<<<Kopečky

Trénink lll.

Mlčky ho poslouchal a snažil se při tom v hlavě všechno utřídit do jednoduchých vět. Jako nějaký seznam, tak se mu to pamatovalo nejlépe. Do hor ne, na sever taky ne. Na severozápadě jedna nepřátelska smečka, jihovíchod další, ale dál... a pak u těch divných hor další... Snad si to zapamatuje.
,,Pane jo, je tu víc smeček než jsem myslel..." Zamumlal překvapeně. ,,To byl zázrak že jsem na žádnou nenarazil dřív." Na druhou stranu, toto místo ještě neměl zdaleka tak dobře prochozené. Zřejmě ho nohy zavedly na ztesky, které byli vyšlapány dalšími tuláky, kteři se územím smeček vyhýbaly.
,,Jo, pamatuju..." Zamumlal poté. Byl celkem rád, že na něj zatím ještě nenarazil, ale věděl, že konfrontace s ním byla nevyhnutelná. Věděl, že jen dělal svou práci, ale přeci jen... Řekl mu, ať na jejich území nechodi, a co Iska udělal? Trochu z toho měl strach.
Rozhlédl se po místě, na které je Cyro zavedl. ,,Je to tu hezké." Poznamenal.

,,Jo, jasně... Moje chyba." Nervozně se pousmál. Myslel to tak, jestli se šla jen projít, lovit či jestli tu měla nějaké jiné povinosti, ale to už teď bylo vedlejší. Věděl, že otázku sformuloval špatně, a nemělo smysl snažit se opravit když to druhý vlk vzal v pohodě.
Nad nabýdkou v podstatě společného lovu se na malý moment pozastavil. Bál se, že se před členem smečky ukáže jako velmi špatný lovec, ale odmítnout by bylo ještě horší. Navíc, ať už uspěje či ne, budou mít takhle šanci přinest alespoň něco zpátky, a to bylo to hlavní.
,,Moc rád. Děkuji." Řekl tedy nakonec a drobně zavrtěl ocasem. Udělá co bude moct. Snad to bude stačit.