Príspevky užívateľa

Trénink II.

Drobně přikyvoval zatím co mu Cyrano popisoval okolí. Neměl zrovna moc, na co se ptát, spíše si snažil vše zapamatovat. Když však jeho průvodce zmínil to místo, které při jejich prvním setkání prozkoumaly, přeci jen ho něco, na co by se asi měl zeptat, napadlo.
,,Jak je to tu s pravidly?" Zeptal se tedy a vzhledem k tomu, jak široká jeho otázka byla, ještě dodal upřesnění. ,,Myslím tím, jsou místa, kam se nesmí, krom pro tulaky zakázané oblasti? Máte třeba nějaké sousední smečky nebo tak? Nechci vám způsobit nějaký problém..." Vysvětlil. Tam, odkud pocházel, bylo pravidel dost, a porušení jakéhoholiv, at už vědomě či nevědomně, nebylo bráno na lehkou váhu. Bylo tedy jen pochopitelné, že zde Iska očekával to samé.

>>>Jehličnatý les

Tréning I.

Trochu se mu ulevilo, nevěřil že Cyro by byl někdo, kdo by svůj slib nedodržel. ,,Dobře, děkuji..." Vydechl a dál už se k tomu nevracel. Nechtěl do něj nijak víc dloubat a nechtěl, aby to vzal nějak špatně.
Užíval si tuhle prohlídku a byl za ní Cyranovy vděčný. Věděl, že to byla jeho povinost, ale presto byl rád, že ho tu provádí někdo, koho už alespoň trochu zná.
,,Zatím žádné, jsi skvělí průvodce." Dovolil si na chvíli prestat se strachovat a trochu si tenhle společný moment užít.

<<<Pramen řeky

,,Tvojí povyností není pracovat dokud nepadneš..." Zabrblal ještě Iska, i když už spíše částečně pro sebe. Začínal chápat, že Cyra jen tak k něčemu nepřemluví. Nikdy neměl tu autoritu, aby dovedl někoho k něčemu přemluvit, ba právě naopak. Přeci jen, jen díky tomu tu teď byl.
Drobně přikývl na Cyranův výklad nové oblasti, ale starost o jeho kamaráda ho neopouštěla. Nemohl to zkrádka nechat být...
,,Cyro?" Zamumlal po chvíli, kdy už to nedovedl vydržet. ,,Slíbil bys mi, že pokud budeš mít znova takový záchvat kašle, že si za někým dojdeš?" Nikdy nedovedl něco někomu nařídit, tohle bylo to jediné, co svedl. Doufal, že žádné dalši už nebude, ale pokud ano, snad by si Cyrano mohl uvědomit, že je to zkutečně vážné.

,,Jsi si jistý?" Zeptal se starostlivě a vydal se za ním. Měl o Cyra starost, věděl že tohle nebylo nic dobrého a už vůbec ne, že by to měl takhle přecházet.
,,Nemáte tu léčitele? Měl by sis za ním dojít. Mě to nevadí, můžeš mě tu provést později." Dodal a na sucho polkl. Chtělo se mu taktéž zakašlat, ale zatím to nutkání šlo vydržet.
Stačilo, že tu byl nemocný jeden z nich... Pomyslel si, jako by snad to, že bude zadržovat kašel, čemukoliv mohlo zabránit.

>>> Kopečky

S drobným povzdechem přikývl. Nebylo to něco, co slyšel rád, i kdyz sám moc dobře věděl, že na takovém místě na nic lepšího nenarazí. Jen zrovna lov zajíců a jiné drobnější kořisti mu nikdy nějak moc nešla a teď, v přítomnosti dalšiho vlka, začal citit trochu nervozitu. To poslední co si přál bylo se hned zprvu předvést jako naprostý budižkničema.
Nastražil uši, když se ho vlčice zeptala na jméno. Úplně zapoměl na to, že by bylo vhodné se představit... ,,Jmenuju se Iska. Rád tě poznávám." Nervózně se pousmál. Co to s ním bylo? Pomyslel si při tom. Chvíle jako samotář a už zapomínal, jak se v přítomnosti ostatních vlků chovat?
,,A co tebe přivádí do těchto končin, smím-li se zeptat?"

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

<<< Pramen řeky

Chvíli běžel podél korita řeky, než se od něj začal vzdalovat. Nechtěl tu jeskyni minout. Nesměl jí minout. Snažil se zachytit pach bylin nebo čerstvý pach nějakého vlka, který by mu mohl pomoc. Po celou dobu nespomaloval a běžel tak rychle, jak jen dokázal. I když byl však jindy velmi vytrvalý běžec, který by takové tempo dovedl udržet celé hodiny, začínal cítit nepříjemný tlak na plycích.
Menší záchvat kašle vyvolaný tak náhlím dlouhým triskem ho přinutil spomalit než popadnul znovu dech. Nesměl se vsak udržovat a už už se chtěl znovu rozběhnout, kdyz koutkem oka něco zahlédl.
Jeskyně! Okamžitě se k ní rozběhl a zadychaně se zastavil na samem okraji vchodu.
,,Ikke?!" Vykrikl zadýchaně a jen tak tak potlačil další kašel. Teď ne. ,,Posílá mě Feier! Potřebuje pomoc!" Kdyby věděl ke komu, pravděpodobně by se teď modlil, aby mu někdo odpověděl.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Snažil se si v hlavě rychle seskládat cestu podle toho, co mu Feier řekl. Doufal, že to pochopil správně, stále se tu trochu ztrácel. Ale teď nebyl čas na chyby.
,,Dobře. Hned budu zpět." Vyhrkl pouze, nechtěl už strácet ani minutu. I když tu takhle nemocného vlka nechtěl nechávat o samotě, věděl, že sám moc velká pomoc nebyl. Rozběhl se proto co nejrychleji, jak dokázel, podél proudu řeky.

>>> Jeskyně

Stále s pohledem trochu zahambeným přikývl na poznámku ohledně kořisti. ,,Jo... Ale zatím jsem nic nenašel. Moc se tu zatím nevyznám." Přiznal a následně opět drobně kývl, tentokrát v odpovědi na její otázku. ,,Ano, teprve před pár dny." Vysvětlil. Byl si ale dobře vědom, že predtím, než by vůbec mohl doufat v to se k nim přidat musel ukázat, že za to stojí. Proto tu taky byl, jestli něco dovedl, tak to bylo lovit a celkově přežít ve sněhu a zimě. Ale to by nejprve na něco musel narazit.
,,Asi nevíš, kde by se dalo něco sehnat že?" Zeptal se, nečekaje ale žádnou pozitivní odpověd.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Trochu se mu ulevilo, když se Feier probral, ale sotva jedna starost i jen o trošičku ustoupila, oběvilo se hned několik dalších. Ikke... Vůbec nevěděl, kdo to je, nebo kde by ho měl hledat. Přeci jen, byl tu úplně nový. Znal tu tak dva, maximálně tři vlky...
,,Kde ho mám najít?" Zeptal se tedy naléhavě když od Feiera trochu ustoupil. Jistě mu už tak byla dostatečně velká zima, nepotřeboval mít vedle sebe vlka, který sàm studěl jako kus ledu.
Nemohl tu jen tak pobýhat, na to to tu bylo až moc veliké. To by trvalo věčnost... Stačil by i jen směr, kterým by se měl vydat, cokoliv. Zbytek už se nějak vyřeší cestou... Snad.

Překvapeně se za hlasem otočil, nebylo to poprvé, co si nevšiml někoho přicházet.
,,Dobrý den." Odpověděl v reakce ještě dřív, než příchozí vlčici zpatřil. Když mu všal vlčice konečně padla do oka, překvapeně zamrkal. Věděl, že takhle civět není vůbec slušné a běžně se takhle nechoval, ale ty květiny! Nikdy nic takového neviděl, ani nevěděl že je něco takového možné.
Rychle se však vzpamatoval a sklopil zahambeně ze své vlastní první reakce pohled k zemi. ,,A-ani ne. Jen se koukám po nějaké kořisti..."

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Nervozně přešlápl a rozhlédl se kolem. Nevěděl co má dělat. Snažit se ho vzbudit, nebo jít pro pomoc? Ale kam? Ani nevěděl kde přesně smečka sídlí nebo koho by se měl snažit najít. Bál se se ho i dotknout, aby mu svým ledovým dotekem akorát nepřitížil...
Rychle zatřepal hlavou aby se vzpamatoval a snažil se si vzpomenout, co ho učily doma. Musí ho vzbudit... To bylo teď to hlavní. Kdyby teď odběhl, kdo ví jak dlouho by to trvalo než by někoho našel.
Sklonil se ke spícímu Faierovy a strčil do něj čumákem. Překvapilo ho, jak horký vlk byl, i pres to jak se viditelně třásl. To ho však akorát donutilo do něj strčit o to víc. Podebral mu hlavu čumákem a pokusil se jí zvednout.
,,Notak... Musíte se probudit!"

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Trochu se na pro něj zcela novém území strácel. Vydal se na lov, nechal se při tom jak je jeho zvykem unést okolní krásou a tlapy ho zavedly až sem. Ale i tak si nepřestal si hlídat, kam smí a kam už ne.
Když k jeho uším dolehl šum potoku, uvědomil si že má vlastně docela sucho v krku. Došel tedy k vodě a napil se v pár dlouhých doušcích. Jak mu ledová voda stékala hrdlem, jeho uši pres zurčení potoka zachytily něco dalšího.
Hned byl v pozoru a začal se rozhlížet. Že by se nějakà zvěř prišla taktéz napít? Nebo jiný vlk?
Chvíli tise stál, dokud se zvuk neozval znovu. Kašel? Podivil se a vydal se tomu vstříc. Netrvalo mu dlouho než zpatřil vlka ztočeného pod stromem. I na takovou dálku mohl zpatřit, že jeho stav nebyladal zrovna dobře.
Překvapeně se k vlkovy přiblíží, dokud v něm nepozná jednoho ze zatim mala vlků, které z Azarinské smečky už poznal. Znervózní, když mu dojde, že se jedná o samotného alfu a starostlivě si ho prohlédne.
,,Alfo Azarinský..?" Chvíli mu trvalo, než promluvil, jak nevěděl, jak by ho měl zpravně oslovit. ,,Jste v pořádku?" Zeptá se, cítí z něho horečku a lhal by, kdyby tvrdil, že nezačínal mít strach. Věděl jen, že ho musí vzbudit a donutit vstát z té studené země.

Procházel zasněženou krajinou a nemohl se na chvíli pozastavit nad tím výhledem. Tato zem ho nepřestávala unášet svou krásou a teď, pod silnou bílou peřinou mu vše přišlo tak podobné jeho domovu. Na chvíli si dovolil odklonit od svého úkolu a jen se kochal okolím. Přisel sem zkusit něco ulovit, aby měl co přinést zpátky smečce. Ještě před pár dny by ho ani nenapadlo, že se bude takhle snažit k nějaké smečce přidat, ale byla pravda, že se poslední dobou na svých toulkách cítil osaměle. A i kdyby to nakonec nikam nevedlo a on by musel pokračovat dál, chtěl alespoň pomoct. Preci jen, na zimu byl zvyklí.
Rozhlédl se po okolí, zavětřil a povzdechl si. Jen kdyby věděl, kde jsou dobrá loviště. Ani nevěděl jestli tady něco, co bude stát za to úsilí, vůbec žije.

Starostlivě na Cyra hleděl když ho chytil záchvat kašle a v moment, co jeho kamarát začal vykašlávat plameny od něj vyděšeně ucouvl. Cyro sice o své schopnosti už dřive mluvil, ale stejně ho nahlý záblesk fialového plamene trochu vyděsil. Rád by svému kamarádovy nějak pomohl, ale neměl jak...
,,Jsi v pořádku..?" Zeptal se poté, co se jeho kašel konečně trochu uklidnil. ,,Asi by jsme se měli vrátit. Měl by sis jít lehnout." Zamumlal zatím co Cyrana pozoroval se starostlivým výrazem ve tváři. Pohledem se přitsnažil vyhnout tomu, co Cyro častečně vykašlal, častečně vyzvracel a ještě zapálil. Jen na to pomyslel, začínal mít sám nepříjemný pocit v krku.

<<< Nejvyšší strom

Jen drobně přikývl a zamyšleně Cyrana následoval k prameni. Doufal, že to zkutečně nic vážného nebylo, už byl světky toho, jak zrádné nemoci dokázaly být. A jak bylo jeho zvykem, hned začal přemýšlet, jestli to třeba nebyl on, kdo Cyra nakazil.
Oklepal se aby setřásl tyhle myšlenky a snažil se věnovat trichu vìc pozornosti svému okolí. Přeci jen, proto tu teď byli, aby se naučil hranice jejich území, ne aby tu premýšlel nad scénáři, které zatím ani nenastaly.
,,Dobře, takže za potok už nesmím?" Raději se ujistil, to poslední co by chtěl je se nedopatřením dostat někam, kam neměl.