Príspevky užívateľa

Oddechl si. ,,To jsem rád... Už to bude chvíle, co jsem naposledy s někým takhle mluvil. Nechtěl jsem to pokazit." Poznamenal. Pohledem při tim sjížděl každý kousek terénu kolem něj. Tohle pro něj bylo úplně nové místo a chtěl si zapamatovat, jak se dostat zpět. Ten ojedinělý strom byl sice patrný na celkem velkou dálku, ale jistota byla jistota.
Udělal ještě par kroků, než si všiml ze se Cyrano zastavil. Taktéž se tedy zastavil a otočil se na něj. ,,Dobrý?" Optal se. To neznělo zrovna moc hezky...

>>> Pramen řeky

Drobně se nad Cyrovým nadšením pousmál a vydal se za ním. Neubránil se ale ještě jednomu ohlédnutí, kdy pohledem vyhledal alfu Azarinské smečky. Nebylo to tak hrozné, pomyslel si s úlevou a rychle svého průvodce dohnal.
,,Jak mi to šlo?" Zeptal se. ,,Neřekl jsem něco nevhodného, že ne..?" Přeci jen, Feiera neznal, nevěděl jak se běžně chová a už vůbec neměl zkušenost s tím, jak to zde fungovalo. Věděl, že toto byl jen úplný začátek, a že pokud se bude zkutečně chtit stát plnohodným členem smečky, že je před ním ještě dlouhá cesta, ale přesto mu to přišlo... Trochu prekvapivě snadné.
Ale možná jen byla jeho původní smečka trochu divná. S tím by se přít asi stejně nemohl.

>>>Pramen řeky

Nebyl již tak nervozní, jak v moment, kdy ho sem Cyro vedl. Čekal, že bude v přítomnosti tolika vlků po tak dlouhé době samoty nesvůj, ale bylo to skoro jako se vracet domů. Nelitoval, že se rozhodl sem jít. Dokonce i Feier ho zdaleka tolik neděsil jak se obával, cítil k němu spiše... Jak by to nazval? Uctivý respekt... V některych věcech mu dokonce připomínal Alfu z jeho rodné smečky.
,,Zatím neni třeba, děkuji..." Zklopil uctivě čumák když Feierovy odpovídal. Jemu zima zatím moc nebyla, tak nechtěl zbytečně plytvat dřívím.
Očima poté lupl po Caranovy a pousmál se. ,,To by bylo skvěly, děkuji." Zavrtěl ocasem.

Sklonil uctivě hlavu zatím co se snažil najít zprávná slova. ,,Děkuji... Udělám co bude v mích silách abych vám vaši laskavost vynahradil."
Byl z toho lehce rozčarovaný. Sám nevěřil, že by to bylo tak jednoduché. Samozřejmě věděl, že tohle byl jen začátek, ale přeci jen...
I když by by ho ještě nedávno ani nenapadlo, že ho jeho cesta zavede sem, měl najednou chuť dokázat, že zkutečně může být užitečný. Rychle pohledem kmitl po okolí, než se odvážil zeptat. ,,Je něco, s čím bych mohl pomoct?" Zeptal se.

S pohledem stále upřeným k zemi počkal, az Cyrano domluví, a zhluboka se nadechl, zatím co se k němu Feier vydal. I když se snažil působit uvolněně, svaly se mu napínaly s každým krokum, který k němu hnědý vlk udělal. Reakce, způsobená ze vzpomínak, jak se jeho smečka chovala k tulákům, co zabloudily na jejich území. Ale věřil Cyranovy, že se mu tady nic takového snad nestane.
,,Ano, to dovedu." Odpověděl zatím co se aniž by navazal oční kontakt snažil pochytit každý pohyb ve svém okolí. ,,Pocházím z krajů, kde zem byla pokrytá sněhem většinu mého života, takže lovit v něm mi nečiní problémy. Navíc nejsem příliž citlivý na chlad, tak dokážu fungovat i v mrazivých nocích." Snažil se Feierivy odpovědět jak nejlépe dovedl.

Když následoval Cyra krajinou, která byla zřejmě Cyrovým blízkým domovem, nedovedl ze sebe setřást nervozitu. Už to byla taková doba, kdy byl naposledy v přítomnosti více vlků.
Přiměl se však působit co nejklidněji jen dokázal a následoval Cyra s lehce svěšenou hlavou, aby ostatním dokázal, že není žádná hrozba a že přichází v míru. Nebo tak tato gesta znal ze své domoviny a doufal, že to zde funguje totožně.
Na moment se zarazil, když se Cyro rozběhl za nějakým vlkem. Vzhledem k tomu, že šel za ním, bude to pravděpodobně Alfa. Pomyslel si. A nebo někdo velmi důležitý.
Zhluboka se nadechl aby se trochu uklidnil a vykročil za Cyrem s uctivě skloněnou hlavou. Litoval v tu chvíli, že se Cyra po cestě nezeptal, jak se má v jeho přítomnosti chovat.

,,Tak jsem to nemyslel..." Zamumlal trochu zaraženě nad Asterininým zvýšením hlasu. Zřejmě to pro ni bylo důležitější, než si uvědomoval. Proto raději než pokračoval se nad tím, co řekne, víc zamyslel. ,,Samozřejmě bych nikomu nebránil v tom někam jít. To bych byl celkem pokritec ne?" Pousmál se aby dokázal, že to nebral nijak špatně. ,,Jen si myslím že to není bezpečné jít ve velkém počtu do neznáma, když to není nutné. Ale co já o tom mám co říkat? Nemám dost moudrosti na to abych vedl ostatní. A ani nechci." Zakončil to. Přišlo mu trochu zbytečné se o něčem takovém bavit, když věděl, že nic takového nemá v plánu. Samozřejmě, věci se můžou změnit, to nikdy netvrdil, ale v takovém případě bude stejně hodně jeho nazorů jinači, než teď. Zatím ani neplánoval, že by se k nějaké smečce připojil, i když musel přiznat, že dny jako tulák uměly být hodně, hodně osamělé.

Na malý moment ještě zaváhal, a zauvažoval, jestli tohle bylo zkutečně to, co chtěl. Ale nadšení jeho kamaráda bylo zřejmě nakažlivé a ta s drobným usměvem na tváři rychle Cyra dohnal. V hlavě mu vířilo tolik myšlenek.
Jak asi smečky tady fungují? Už jen z toho, co slyšel, vytušil, že očividně zcela jinak než tam odkud pochází. Jak to tam bude vypadat?
Ale hlavně se sám sebe ptal: Budou mě tam vůbec chtít? Může jim být nějak užitečný?
Pohlédl na Cyra a trošičku se uklidnil. V jeho přítomnosti se necítil tak nervozně.

Na chvíli zůstal sticha a znovu zvážil všechny možnosti. Mohl by pomoct, mohl by konečně být k něčemu užitrčný, a už by nebyl tak osamělý. Cyro si očividně stále chodil mimo území jak se mu zlíbilo. A přeci jen, i on možná bude potřebovat někdy pomoc, bylo by fajn mít misto, které by mohl nazívat domovem.
,,Tak jo." Řekl nakonec jistěji, než sám očekával. Pořád byl nervozní, ale chtěl to zkusit. ,,Třeba vám buhu moct nějak pomoct." Zamumlal s drobným úsměvem.

<<<Kaňon

Nepočítal s tím, že by Cyro tak náhle zastavil. Z plné rychlosti, kterou do té doby uháněl za ním najednou zastavit bylo na kluzkém ledu optížné i pro něj. A byl příliž blízko na to, aby zastavil v čas.
Nebyla to žádná velká rána, již z velké části se mu podařilo zabrzdit, ale stejně do Cyra vrazil. V ten okamžik na malí moment ztuhl, jak bylo jeho zvykem, a následně od něj rychle odskočil. ,,Promiň!" Vyhrkl rychle a trochu zacouval. Trochu se při tom zastyděl. Pred chvílí se vytahoval jak je na ledu jako doma, a pak nedovede ani pořadně zabrzdit.

Samci: Gilgamesh, Rufus, Kettu

Samice: Omara, Asphodella, Isabella

Ušklíbne se nad Cyrovým gestem a taktéž se pokusí zrychlit. Přeci jen, nechtěl zůstat moc pozadu.
Podařilo se mu trochu zmenšit mezeru, kterou Cyro svým brzkým startem získal a dokonce se mu zdálo, že ho začal lehce dokánět. Obzvláště v zatáčkách, kdy reka meandrovala kolem skalisek, se mu podařilo zmenšit vzdálenost mezi nimi. Byl tak zabavený timto závodem, že si zkoro ani otevřeného prostranství před nimi nevšiml.

>>> Černé Jezero

Naklonil se k němu aby se mohl lépe podivat. Nikdy nic takového neviděl, přišlo mu to užasné. Měl tolik otázek, ale zároven nedokázal žádnou zprávně uchopit, aby se na ní mohl zeptat. A než stihl s nějakou přijít, Cyro se postavil do hravé pózy.
Když do něj šťouchl tlapou, stále sebou lehce škubl v naučeném uhnutí. Ale u Cyra to zdaleka nebylo tak pridké, jako u jiných vlků. Možná to bylo tím že už Cyra lépe znal, možná tím, že ho zřejmě zkrádka to, že je studený jako rampouch, vůbec nezajímalo. Stejně se ale drobnéhu uhnutí neubránil.
Hned však na to se zasmál a rozběhl se za ním. ,,Nemáš šanci! Na ledu jsem doma já!" Zasmál se.

Mlčky Cyra poslouchal s nastraženýma ušima. ,,O něčem takovém jsem nikdy predtim neslyšel." Přiznal, ale v očich mu jiskřily jiskřičky nadšení z něčeho nového. Ne že by se chystal to zvíře hledat, z Cyrova vysvětlování to znělo vázně nebezpečně.
Potom se drobně usmál. ,,Předpokladáš zprávně, byla to nejlepší doba roku."
Když Cyro začal vyprávět o sobě, jeho pohled se změnil v užas. Viděl, že Cyro nebyl úplně obyčejný vlk, a něco už naznačil minule, ale to si to nějak nedovedl predstavit. ,,Vážně? To je užasný!" Vydechl. ,,Tedy, myslím to s tvýma šupinama." Dodal pak hned, když mu došlo, že by to mohlo vypadat, že reaguje na to poslední, co Cyro řekl.

Nebyl si jistý, jestli s Cyrem tak uplně souhlasí. Rozhodně mu to tady prišlo zajímavější, ale to bylo asi proto, že svůj domov znal celý svůj život. Rozhodl se proto to nekomentovat.
Drobně se s Cyrem zasmál a doklouzal až k němu. ,,Zkus držet tlapy pod sebou, jako když normálně stojíš." Mrkl na něj když mu dával radu, jak se udržet na tlapách. Pak se však nad jeho dalšimi otazkami pozastavil.
,,Zajímavého?" Zopakoval zamyšleně. Pak se mu však rozzářily oči při pár věcech, které nikde tady neviděl. ,,Při nekonečné noci občas začala zeleně zážit obloha. Nebo jednou za čas se pres naše uzemi přehnalo obrovske stádo sobů. Bylo jich tolik, že kam jsi koukl, tam byli jen hlavy s chlupatými parohy! Na tu dobu jsme vždy netrpělivě čekali." Vysvětlil a pri té vzpomince se musel olíznout. ,,Bylo, ale né takové, jako tady. A jo.. Pokud jsi tam chtěl prežít, musel jsi mít hustou teplou srst. Ne ze mě by zrovna k něčemu byla, kdyz skoro necítím chlad." Dodal a podrbal se pri tom za uchem.