Príspevky užívateľa

Zprvu nervózně přešlápl. Sic už chvíli byl tulákem, ale tento společný lov v něm vzkřísil vzpomínky na lov se smečkou, a tak mu v hlavě zprvu vytanula vzpomínka na potravní pořadí, které u nich panovalo.
Být Cyro tulákem jako on, nabýdl by mu ať se zakousne jako první na důkaz vděku, když ale patřil ke smečce, asi chtěl jíst s nimi.
,,Dobře, děkuju.." Šeptl nakonec a s drobným kyvnutím přistoupil opět k jejich společné kořisti a zakousl se do jejího ramene.

Ani si zprvu nevšiml, že k němu Cyro dorazil, jeho pozornost zpočívala čistě na kořisti. Pevně stiskl čelisti kolem jejího hrdla a držel jí i poté, co se úplně přestala hýbat. Chtěl mít jistotu.
Až po chvíli čelisti povolil a kousek odstoupil. ,,Zvládly jsme to..." Vydechl tiše, skoro jako by se musel sám slovy ujistit a zavrtěl ocasem. Pphlédl na svého loveckého parťáka a široce se usmál. ,,Byl jsi úžasný. Takhle snadný lov jsem už dlouho neměl." poznamenal se šťastným usměvem a olýzl si tlamu.

Sledoval, jak Cyro nahání jednu ze srn jeho směrem a musel se hdně přemáhat, aby nevyskočil a nerozeběhl se jejím směrem. Svaly v nohou měl napnuté, až mu v nich lehce škubalo. Přinutil se však zůstat dál na svém místě.
Věděl, že pokud vyběhne příliž brzo, kořist bude mít čas na to se mu vyhnout, zároveň však hrozilo, že čím déle bude čekat, tím větší je pravděpodovnost, že kořist změni směr sama od sebe v jedné ze svých kliček.
Musel to správně načasovat. Cítil nervozitu, teď to záleželo jen na něm. Nechtěl Cyra zklamat...
Zatajil dech a vystřelil ze své skrýše. Zpatřil, jak sebou srna škubla, když si ho všimla, ale na změnu směru bylo už pozdě. Iska po ní skočil a zavěsil se srně za krk. Ta se pod novou váhou na jejích bedrech zakymácela a vlk jí stáhl k zemi.

,,Tak jo." Šeptl rychle a přikývl na Cyrův plán. To nebylo zas tak jiné jak to znal od jeho domovyny, oddechl si zatím co se rychle rozhlédl kolem sebe.
Vyhledal pohledem vhodné místo, kde počká na vyplašené stádo. Zapřemýšlel, že zatím co bude Cyro obcházet stádo, mohl by se ke stádu přiblížit o něco vic, pro případ, že by změnily během útěku směr. Nedošel však moc daleko než se rozhodl nepokouset uš štěstí.
Jen doufal, že jeho pro tuto lokalitu velmi kontrastní barvy, bílý krk a téměř černý ocas, stádo nezahlédne a nevyhne se mu.
Ze své skrýše pozoroval Cyrův postup kolem stáda, v napnutých nohou připravených se kdykoliv vyřítit na kořist mi vypětím škubalo. Překvapovilo ho až, jak i přes Cyrovu velikost se mu občas podařilo ho v koberci nažloutlé trávy stratit z pohledu.

Vydal se za Cyrom do suché trávy. Chtěl se držet v jeho blízkosti, aby se sobě navzájem nestratily. Nebyli přeci jen zatím moc sehraní nebo domluvení na čemkoliv.
Když obdobně jako předtím Cyro vykoukl z dlouhých stébel, zrak mu padl na stáho srnců. Nadšením zavrtěl ocasem, ale rychle se přinutil zklidnit. Nechtěl žádným prudkým pohybem upoutat pozornost kořisti, navíc ještě zdaleka neměly vyhráno. Najít kořist byl však krok dobrým směrem. Nemohl uvěřit jaké mají štěstí.
Odvrátil pohled od kořisti a upřel ho na Cyra. Přeci jen, s lovem ve zdejších končinach byl jistě on ten zkušenější, a tak na něj upřel pohled prající se, co dál.

V tichosti přikyvoval, sám trochu ve svým myšlenkách ohledně těhle pro něj nepřijemných potvůrek s žihadly. O to víc nadskočil, když Mensis vedle něj podjely tlapky, až sám málem letěl za ní.
Jen tak tak to vyrovnal a zděšeně pohlédl na dolů se kutálející vlčici.
,,Mensis!" Vykřikl zděšeně a jak nejrychleji to slo se vydal za ní. Věděl však, že rychlost gravitace, s kterou se vlčice řitila dolů nemůže překonat a tak jen bezmocně hleděl dolů.
Když mu zmizela z dohledu diky přepadu pres malí útes, zděsil se nejhoršího. Vyděšeně vykníkl, stáhl uši k hlavě a ocas mezi nohy. Když dorazil až k tomu utesu, měl strach pohlédnout dolů. Bál se co tam uvidí...
Nakonec se však odhodlal a ulevilo se mu, když zpatřil, že utes nebyl tak vysoký, jak si jeho mysl představovala při pomyšlení na nejhorší.
,,Mensis..?!" Vykřikl znovu její jméno. Prejel pohledem po potlučené vlčici a pak pohledem začal skrnovat terén kolem aby našel bezpečnou cestu dolů. Možná by tu vzdálenost byl schopný i seskočit, ale nebyl si úplně jistý, v odhadech vzdálenosti, obzvlášť ve směru dolů, nebyl moc dobrý... ,,J-jsi v pořádku..?" Zeptal se a v duchu se modlil, aby mu odpověděla.

,,To je dobrý, jen ses lekl. To se mohlo stát i mě." Usmál se na něj a poté, co jeho návrh směru odsouhlasil, opatrně se vydal k nejbližším stromům. Cítil, že takto na otevřeném prostranství byli oba až příliž nápadní a tak doufal, že se stromovou a keřovou stěnou po jejich boku a možná i částečně skrytí v jejím stínu jim při lovu pomůže. Pochopitelně však s lovem v těchto končinàch nebyl zatím příliž obeznámen, a tak jen doufal, že to nebude zas takový rozdíl.
Když ke stromům dorazil, oddechl si, že se zkutečně nemílil. Ten pach zde byl výraznější, ale stále neviděl, kde by se ta kořist mohla nacházet.

Jeho nadčený výraz při posledním slovu poněkud ochabl a uši stáhl k hlavě. ,,Takže na jaře létá víc včel?" Zeptal se ne příliž nadčeně.
Samozřejmě tam, odkud pocházel, taktéž byly včely, ale byli tam spíše ojedinělé... Spoustu věcí teprve oběvoval a to, že s více květinami bude jistě i více včel mu do této chvíli jaksi nedocvaklo.
Jak se asi dalo poznat, Iska nebyl zrovna nějaký velký fanoušek včel. Raději se jim spíše vycaroval, neměl s nimi dobré zkušenosti.

,,To je dobře." Oddechl si. Byl rád že se Cyrovy nic nestalo, i když se jednalo jen o pár bodlin.
Zavětřil. ,,Že by je náš křik všechny nevyplašil?" Poznamenal s drobným usměvem. Zavřel oči a chvíli jen čenichal a zároven se snažil přijít na to, odkud přesně vane vítr. ,,Myslím, že to jde odtamtud." Řekl poté, co otevřel oči a čumákem ukázal směrem k menšímu hloučku stromů. ,,Ale nejsem si jistý, co myslíš ty?" Zeptal se. Mohl se mílit a nebál se to přiznat, proto se s očekaváním v očich otočil na sveho slopečníka.

,,No, kdyby byl agresivní, už by si to asi mířil našim směrem." Poznamenal a očkem lupl po tom ježkovy. Ten se však nehl ze svého místa a jen je pozoroval. Otočil tedy pohled zpět na Cyra a důkladně si prohlédl nabýdnutou tlapku.
,,Nevidim žadné bodlyny." Řekl nakonec a oddechl si. Vytahovat podlyny z tlapy by bylo nadlouho a poměrně náročné. ,,Ale možná něco prehlížím. Zkus na tu tlapu došlápnout. Pokud tam přeci jen nějaká bodlyna je, ucítíš to..." Jiný nápad jak to otestovat ho nenapadl. Stejně by s něčím takovým asi nic moc neudělaly, ale i tak se snažil nějak pomoct.

,,Jsi v pořádku?!" Rychle vyhrkl když Cyro začal křičet ale dřív, než stihl jakkoliv zareagovat, už se schovával za ním. Překvapeně pohledl na tvora, který z keře vylezl, a pak zpět na Cyra. Nikdy předtím takového ježka neviděl, ale nevypadal o moc víc nebezpečně než ti, kteří žila u nich doma.
No... Jestli tu byla nějaká kořist, teď už bude na míle daleko, pomyslel si, ale neměl to Cyrovy za zlé. Jen se viděsil, to se klidně mohlo stát i jemu.
Jen se drobně pousmál a otočil se na Cyra. ,,Nevypadá nebezpečně... Asi jsi na něj jen šlápl, to se stává. Ukaž mi tu tlapu, pro případ, že by ti v polštářku zůstala nějaka bodlina." Řekl klidně a na Cyra se pousmál, aby ho trochu uklidnil. Natáhl při tom krk aby si mohl jeho tlapu prohlédnout. I když to pravděpodobně nic nebylo, chtěl mít jistotu ze je Cyro v pořádku.

<<< Trisky Othamu

Běžel v závěsu za Cyrem a nechával hi vest cestu. Když se však tak náhle zastavil, jen tat tak zabrzdil, aby do něj nenarazil, az si z toho sedl na zadek.
Rychle se však oklepak a znovu vyskočil na nohy. Taktéž zavětřil. Cítil hodně pachů, ještě se nenaučil plně vytěsnit ty, které v tu chvíli pro ně nebyli důležité. Musel se proto trochu víc zasoustředit, než zavrtěl hlavou.
,,Ne. Ale sotva jsme sem dorazily." Poznamenal projistotu již tišeji a rozhledl se po okolí. ,,Něco tu jistě bude."

,,Když myslíš..." Zamumlal. Nebyl moc přesvědčený. Vyhodit ho sice nemusely, ale nadšení z toho taky nemusely být. Ale byla to Cyrova smečka, to on jim rozuměl lépe, než on.
Když se Cyro rozběhl, neotálel a taktéž přidal do kruku. I když byl Cyro větší a měl tím padem rychlejši krok, nedělalo mu problém ho dohonit. Preci jen, jestli mu něco opravdu šlo, byl to běh. Doufal, že narazí na něco, u ceho bude moct Cyrovy ukázat své lovecké schopnosti, protože zatím se tedy zrovna moc nepředvedl. Nebyla v tom však žádná soutěživost, jen chtěl dokázat, ze taky něco dovede.

>>> Nekonečné pláně

Na chvíli se nad odpovědí zamyslel. Nad tím, ze by se do nějaké smečky přidal zatím vůbec nepřemýšlel. Tak nějak čekal, že až bude mít oběvování dost, vráti se domů...
,,Kdybych teď chtěl být ve smečce, vrátím se domů. Chci oběvovat svět, cestovat. A to když jsi se smečkou moc nejde." Vysvětlí nakonec a otoči pohled zpět k Asterin.
,,Chutnají jinak než zvěř žijící tady. Těžko se to vysvětluje. Mě asi víc chutnají soby, ale opět, to proto ze jsem na ně byl celou dobu zvyklí." Pousmál se a olízl si tlamu, když vzpomínal na jejich chuť.
,,Ryby jsme nikdy moc nelovily." Přiznal. ,,Když jsme byli malí, máma nám o tomhle vyprávě příběh. Nejsem ve vypravění zrovna dobrý, ale bylo to o tom, že jeden vlk zkoušel v době dlouhé noci lovit v zoufalosti kvůli hladu ryby. Povedlo se mu jednu chytit, ale kdyz z vody vylezl, voda na jeho kožichu začala mrznout a on umrzl ve stoje." Zavspomínal. Jeho mama měla takových příběhů spoustu.

,,A nebudeš mít problém, když z té kořisti ucítí můj pach?" Zeptal se ale sám začal s nosem u zemi hledat nějaké prachové stopy po možné kořisti.
Raději se ptal, nechtěl Cyra zatahnout do problémů nebo na sebe upozornit celou jeho smečku. Jen z představy, že by se na něj celá smečka vrhla mu prejel mráz po zádech až se z toho musel oklepat. Nerad bojoval, nikdy mu to moc nešlo. Ale pochyboval, že by se mu podařilo utéct před celou smečkou. Zároven se mu ale hned odsud nechtělo a klidně by s Cyrem strávil i delší dobu. Bloumat sàm po krajině bylo občas trochu osamělé, a tak byl rád za téměř jakoukoliv společnost.