Príspevky užívateľa

,,Já jen..." Pokusil se nějak vysvětlit své omluvy, ale nevěděl moc jak. Vlci většinou o takové minulosti moc rádi nemluvily, nebo to si alespoň myslel, ale Cyro byl prostě očividně v tomhle zcela jiný.
Musim si to zapamatovat. Pomyslel si. Ale co když pak přejdu něco, co pro Cyra bude důležité a on si bude myslet, že mě to nezajímá..? Rychle se oklepal aby ty myšlenky setřásl. Občas nad věcmi až příliž přemýšlel...
,,To je asi jedno..." Než aby zdlouhavě vysvětloval, proč se začal omlouvat, raději se pokusil tuhle část nechat být a zaměřit se misto toho na to, co oběvil Cyro.
,,Co to tam máš?" Zeptal se tedy doufaje, že se tím opět zaměří na oběvování. Natáhl se pri tom k té truhlici a opatrně si jí očichal.

Nad první otázkou lehce přikývl. Ani si nevšiml že Cyro zaměnil písmenka, zvykal si na jeho zvláštní styl mluvi a rozhodl se, ze se ho na něj ptát nebude. Cyro nevypadal jsko někdo, koho by mohl jakoukoliv otázkou urazit, přesto mu přišlo neslušné na to poukazovat. Dokud jeho slovům rozuměl, příliž mu to nevadilo.
Když pak Cyro začal popisovat svou minulost, překvapeně se zarazil.
,,Ou... To mě mrzí." Řekl překvapeně. Něco takového rozhodně nečekal... ,,Promiň, neměl jsem se ptát." Dodal, odstoupil od toho okna a udělal pár kroků zpět k němu.

,,Nemyslím si, že by bylo nutné to tajit. Pochybuju že by tak kdokoliv z vás chtěl jít." Pousmál se a pohlédl skrz okno na hory, které musel projít aby se sem dostal. Byli tak daleko a stejně to za nimi byl ještě pořádny kus cesty. ,,Je to celkem dlouhá cesta a není tam moc o co stát. Samí sních a tak." Pokusil se svůj rodný kraj nějak vysvětlit. Problém byl v tom, ze nebylo moc o co se postavit. Prostě ledové pustiny, po kterych se jednou za čas preženou stáda sobů.
,,A co ty, smým-li se zeptat? Pocházíš odsud?" Zeptal se. Vzhledem k tomu, že se ho ptal, jaké to je být tulákem pravděpodobně odpověď znal, ale stejně se zeptal.

Zamyšleně přikývl. ,,Už jsem na svých cestách par takových věcí viděl, ale jen z dálky. Sám jsem neměl odvahu se k nim přiblížit." Připustil. Asi by ho tehdy ani nenapadlo, že do jedné takové věci vleze. Přistoupil ke zdi a nakoukl ve jedním z oken.
Cyro měl pravdu, to je úžasný výhled! Pomyslel si a opřel se předtíma packama o kamenou zeď, aby lépe viděl dolů. Jako bych stál na nějakém vysokém kopci, nebo nějakém utesu...
,,Jake schopnosti asi dovedou postavit něco takového?" Vydechl. Neuměl si ani představit, že by něco takového šlo ostavit jinak, než s pomocí schopností. ,,A že to vydrží i tak dlouho potom, co tu ti, co to postavily, opustily."

Oddechl si. To byla dobrá zpráva. I tak ale doufal, že to nebudou muset moc řešit. Mnohem raději obrátil svou pozornost na oběvování tohoto prapodivného místa.
,,Už běžím!" Vlývala se do něj opět energie z proskoumávání a vyběhl schody za ním. Tam se zaraženě zastavil a rozhlédl se po novém velkém prostoru, který se před ním otevřel. ,,Uvnitř je to větší, než se z venku zdá..." Poznamenal. ,,K čemu by vůbec někdo potřeboval tak velkou noru?" Nechápal zatímco opatrně našlapoval po dřevěné podlaze.

,,Jo... Nic mi není." Trochu se pousmál a vydal se za ním k těm schodům. Stále se však cítil trochu provinile, a tak to po chvíli nevydržel a zeptal se. ,,Jak zvládáš chlad ty?"
Cyrovu přítomnost si užíval, ale nechtěl mu to tu znepříjemňovat tou svojí. Věděl, že někteří vlci zimu moc dobře nenesou, rozhodně hůř než on. Chtěl jenom vědět, na čem teď jsou.
Navíc, jakožto tulák nebylo vždy rozumně ostatním hned prozrazovat, co umí. I když doufal, že by mu Cyro nic neudělal, měl by si pořád uchovavat nějakou tu možnost momentu překvapení. I když tímhle tempem si toho Cyro stejně jistě dříve či později všimne. Jeho schopnost nepatřila zrovna k těm, které by se daly snadno schovat.

Pousmál se. Nevěděl co na to říct. Takhle rychle ještě přátelství nenavázal, ale věřil, že to Cyro myslí upřímně. A vlastně mu to po delši osamoceně cestě touto krajinou udělalo radost. Bylo to hned větší zábava oběvovat nová místa s někým dalším.
,,To je v pořádku." Rychle proto zadrmolil když se Cyrovu ocasu vyhnul. ,,Díky za tvou společnost." Pokusil se alespoň nějak Cyrovu milou poznámku oplatit.
Jakmile však zmínil chlad, jeho usměv v tu ránu zmizel. Rychle od Cyra couvl na distatečnou vzdálenost.
,,Em... Já chlad moc necítím..." Špitne tiše a odolá nutkání se hned začít omlouvat. Kéž by svou schopnost dovedl udržet lépe na uzdě.
Kdyz pak přistoupil k oknu, raději se k němu už nepřibližoval. Pouze natáhl hlavu aby i z trochu větší dálky mohl zpatřit, o čem Cyro mluví. ,,To jo..." Vydechl.

Vystoupal nahoru obezřetně za ním a uchváceně to místo pozoroval. ,,No... Jiné než ve smečce. Občas trochu osamělé, ale můžeš si jít skoro kamkoliv chceš. Můžeš se dozvědět něco zajímavého od jiných tuláků, které po cestě potkáš. Ne každý je príjemný, ale zatím jsem měl celkem kliku." Snažil se co nejlépe vysvětlit, jaké to je nebo alespoň jaké z toho měl pocity on.
Zatím co vysvětloval, taktéž dorazil až nahoru. Zvědavost mu nedala a tak prošel kolem Cyra aby se mohl lépe podívat. Nalepil se při tom bokem na zeď kdyz kolem něj procházel. Raději by si sedřel celý bok než aby se nahodou dotkl svym ledovím kožichem sveho společníka.
,,Umí to být ale i dřina. Jsi na všechno sám a tak." Dodal, aby jeho slova nezněla az tak sluňíčkářsky. ,,Prostě, má to své výhody i nevíhody. Ale to asi všechno." Pousmál se.

Pohlédl nahoru tam, kde mu schody mizely z dohledu. Byl z toho trochu nervózní, ale tak, nebyk tu sám. Tak snad se nestane nic špatného. Rrobně tedy na Cyrovu otázku přikývl. ,,Nebojím se, můžeme se tam kouknout." Zajímalo ho, co tam nahoře najdou.
Nad druhou otazkou se na chvíli zamyslel. ,,Možná někdy v budoucnu... Ale nejdřív bych chtěl trochu víc prozkoumat okolí. Baví mě se tak toulat lesy a oběvovat nové věci, které jsem dosud neznal." Vysvětlil. ,,Navíc nevím, jestli bych k vám teď zapadl... O mistních zvyklostech zatím nevím zhola nic." Dodal po chvíli ještě.

,,Promiň, ale nic co by se nàm právě hodilo nedovedu... Vodu umím jen zmrazit, už i ta jinovatka bylo něco, co se normalně nestává..." Vysvětlil s drobnÿm ovzdechem. ,,Pokud se nechceš postavit doprostřed jezera, tak nám bude moje schopnost k ničemu." Dodal a rozhlédl se po okolí. Někde preci jen musí být nějaké místo, kam by se dalo vylézt a které by mohlo stačit na to, se rozhlednout po okolí.
,,Ví vůbec ten Riku, že jdeš za ním?" Zeptal se najednou. Bylo by o tolik jednodušší, kdyby ten vlk neměl křídla. Takhle už mohl být pěkně daleko, pokud nevěděl, ze ho Hime hledá...

,,Jo, jasně... To dává smysl. Naše smečka byla hlavně rodiná. Sestry, bratři, rodiče, prarodiče. Tak jsme měli podobné schopnosti." Vysvětlil. Pro něj bylo normální, že vlci měli podobné schopnosti, a že smečky byli převážně rodina záležitost, ale opět se naučil něco nového. Doufal ze se jednou vrátí domů, aby o všech těhle věcech mohl doma říct.
,,Ale řekl jsi to hezky." Dodal zatím co ho pozoroval jak zkouši schody. ,,Nechci se šťourat ve věcech, do kterých nemám strkat čumák. Jsem jen trochu zvědaví... Kdybych se náhodou zeptal na něco nevhodného, stačí říct." Dodal. Nechtěl aby to Cyro vzal špatně, a tak mu tuhle variantu rovnou nabýdl.

Stáhl uši. To se mu zase něco povedlo... Nechtěl vlčici převést na špatné myšlenky.
,,Jo... To je nanic. Ale..." Snažil se rychle přijít na něco pozitivního. ,,Zase zažívaš dobrodružství, o kterých by jsi doma mohla jen snít. A dozvidáš se o tolika nových věcí!" Vyhrkl a rozhlédl se kolem sebe, jak by mohl pokračovat. Jak pomalu scházely dolů z kopce, po jejich prave straně se mezi stromy začala rýsovat lítina.
Iska zastříhal úlevou ušima a vydal se tim směrem. ,,Třeba tohle. Tamnodkud pocházím moc rostlin nebylo. A když už, tak nebyli nijak cítit. Viš, jak mě to prekvapilo, když jsem zjistil, že tady voní v podstatě všechny?!" Vysvětloval s nadšením.

,,Samozřejmě." Přikyvne zatímco sleduje, jak Asterinina hvězda pomalu mizí. Před očima se mu stále dělali tmavé fleky, jak do jejího světla hleděl příliž dlouho, ale to mu bylo jedno. Však to za chvíli zmizí.
,,Je to úžasné. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Chvilku to bylo jako dívat se do slunce." Přiznal. ,,Připomíná mi hvězdu, která nás tam doma vždy zavedla zpět k noře. Když bylo období tmy, kde celé tydny slunce nevylezlo nad obzor, byla to naše jediná naděje na to po dlouhém lovu najít brloh." Vysvětlil a pousmál se. ,,Věřím, že taková hvězda by se nám v těch chvílích hodila." Poznamenal a na malí moment se mu po těch chvílích zastesklo. Dlouhé tmy, jen zvězdy nad jeho hlavou a jeho rodina po jeho boku.

,,O něčem takovém jsem nikdy neslyšel..." Přiznal a nervózně se ošil. Byla pravda, že tohle misto bylo v tolika věcech tak jiné. Takhle teplé léto mu prišlo jako naprostá šílonoct a ještě v době, kdy žil se svojí smečkou by něčemu takovému nevěřil. Teď už to vsak nebylo tak těžké, už narazil na divnější věci. Bude si asi muset počkat az to léto nastane.
Možná bude konečně moje schopnost k něčemu. Pomyslel si s drobným usměvem. Možna konečně bude užitečna a vlci kolem mě z ní budou mít radost... Ta myšlenka ho vazně potěšila.
Na jeho vkus už však rozhovor moc dlouho stagnoval na tématech kolem něj. ,,Asi by jsme se mohly vrátit k předchozímu tématu... Slíbil jsem ti pomoc a zatím tu rozebíráme jenom mě..." Poznamenal.

Mlčky přikývl a o krok raději ještě ustoupil, aby dal Asterin dostatek prostoru. Když ho poté vyzvala, abx zavřel na chvíli oči, měl velké nutkání stále pokukovat po tom, co seděje, ale odolal své zvědavosti a oči posluště zavřel.
Když je však zase otevřel, stejně je před tím nahlím světlem musel přivřít. Pak ale vydechl údivem. Nikdy nic takového neviděl... ,,Páni... Je jako malé slunce..!" Vydechl udiveně. Nikdy by ho nenapadlo, že by vlk něco takového dokázal. Ale bylo to úžasné!
Natáhl by se i možná o trochu blíž, aby si mohl tu zářivou kouli lepe prohlednout, ale už teď musel před tím jasnýn světlem neustále mrkat a měl strach se k Asterin teď přiblížit i jen o kousek blíž. Přeci jen, už predtim říkala že chlad nezvladá moc dobře, i když byl dost daleko na to, aby cokoliv ucítila, nechtěl to riskovat.