Príspevky užívateľa

,,No..." Na chvíli se zamyslel jak to vlcátku vysvětlit. Ani on sám plně netušil, co vsechno alfa musel každý den dělat. ,,Tak určitě kontroluje, jestli je vše v porádku, vyslechne si hlašení z hlídek a řeší problémy, které mohly nastat. A také musi plánovat věci do budoucna." Snažil se přijít s několika věcmi co ho v ten moment napadly. Plně nevěděl, nikdy se o vedení nezajímal. Už role kterou měl teď mu občas přisla vic nez dost.
Nevěděl, co si na něj Eralia připravila, ale když mu najednou skočila na záda, trochu ho to preci jen překvapilo. Na doteky už si naštětí z velké části zvykl, obzvlášť když se jednalo o jeho nejbližší, no stejně když to bylo takhle nečekané ho to lehce polekalo. Naštěstí však zachoval dost rozumu, aby se nepohl, aby z něj jeho malá nespadla. Když pak zaslechl její slova, nemohl jinak, než se ušklíbnout. Uličnice jedna!
Uz už se chystal, až by z něj seskočila, jí nějak hravě tlapou popadnout, ale její další slova ho v tom zastavila. I mrazivého vlka jakym byl on ta slůvka zahřála u srdíčka a tak, kdyz z něho seskočila, si jí tlapkou opatrně přitáhl trochu blíž. ,,Já tebe taky, ty moje malá beruško." Pronesl a čumačkem se k ní na chvíli pritulil. Zdanlivě tak mala slovíčka, a jak kouzelná byla.

,,To jsem rád." Usmál se a zavrtěl spokojeně ohonem. Pomalým krokem ji následoval cestičkou, kterou si zvolila. Nechal ji jit první, jen ať vedla jejich trasu. Bylo to přeci jen její oběvování.
,,Náš alfa se jmenuje Zatharian. Má hodně práce ale jistě ho brzy potkáš." Odpověděl na otázku. ,,A až ho potkáš, nezapomen se k němu chovat slušně. Každý vlk si zaslouží milé pozdravení." Snažil se pomalu učit Eralii spravným mravům, ale nechtěl na jeji drobná raminka zatim pokladat přiliž velkou zátěž.
Překvapeně se zastavil, kdyz se k němu otočila a dala mu další rozkaz. Spát? Na chvili se podivil. V těchto věcech zřejmě nebyl uplně nejlepši, ale nakonec ho napadlo si lehnout na zem a přes oci si přehodit tlapu předstíraje, že spí.

Spokojeně s lehce přivřenýna očima pozoroval, jak každé z jejich vlčat tráví čas svym vlastním, pro ně unikátním způsobem. Možná tu v noře začínalo být trochu živo, ale Iska si snad už jinak den představit nedovedl. Eraliina energie žhnoucí jako přijemné poledni sluníčko, Kafkův zvídaví pohled, kterému neunikl jediný drobný pohyb, Rorýsův spokojený usměv který jediným pohledem dodával takovou přijemnou, klidnou radost... Bylo to zkrátka perfektní. Jejich rodinka.
Taktéž se o svou milovanou polovičku opřel a už tak nějak ze zvyku packou vyhledal tu její. Zaslechl, jak o sebe drobně cinkli dva korálky jejich naramků a, pokud to bylo ještě vůbec možné, naplnila ho jestě víc vděčnost.

,,To nevím, stejně jako oni pravděpodobně nevi co děláme my." Pokrčil rameny. Moc nad tím, co by šnek mohl celý den dělat moc nepremýšlel, byl to přeci jen pouze šnek.
,,Tak co alfo, splnil jsem úkol?" Zeptal se lehce pobaveně poté, co pozoroval jak se snaží najít zbytek šnečí rodinky. Vlastně ani netušil, jestli sneci rodiny mají, ale asi proč by neměly? Jen jim asi nějaké sešlosti zaberou celkem dost času. Nechal šneka snekem a vydal se za ní, ať už šla hledat cokoliv dalšího.

,,Protože nemá nohy." Poukázal na fakt, že drobecek se v podstatě plazil po břiše. ,,Všichni šnečci jsou takoví, asi nikam nepospíchají."
Bylo rostomilé sledovat, jak se jeho dceruška o snečna snaží starat. ,,Mozná jen potřebuje trochu času, pravděpodobně je teď trochu zmatený z toho, kde je a proc jsou kolem něj takovi obři." Ujistil jí. ,,Jistě si na tvém jídle pak pochutná."
Igor? Překvapeně nastražil uši. Nenapadlo by ho takove zvíře pojmenovávat. ,,Dobře. Možná tu má někde kolem i rodinu. Asi by jsme ho neměly od ni brát." Poznamenal.

,,Myslím že se s ní už narodil. Stejně jako my máme kožíšky, on má na zádech svoji vlastní noru." Překvapilo ho, jak moc zajímavý pro ni tenhle tvorecek byl. Ale očividně svůj úkol splnil na výbornou. ,,Listy rostlin, řekl bych." Její otázky by mozná byli o něco snazší, kdyby se sám se sneky nesetkal až v dospělosti. Na daleké tundře takovych tvorů zrovna moc nebylo. Na dalši otázku odpověď ale znal. Zavrtěl tedy zaporné hlavou. ,,Šneci jsou malý, tenhle už asi o moc vic neporoste."
Prekvapeně po Eralii koukl. ,,No... Já nevím." Zmateně pohlédl na pomalu se plazícího hlemýždě. Nečekal, že ji zaujme až tolik... ,,Jsou docela krehcí, aby na něj v noře někdo nešlápl." Poznamenal. Byl z její otazky zpíse zmatený, nez aby s mazlíčkem nesouhlasil. Pokud by Eralia i jen trochu nalehala, asi by velmi snadno ustoupil.

,,Šneček." Vysvětlil a když do něj Eralia lehce strčila, opět ho narovnal aby byl otvorem dolů. ,,Chvilku na něj nesahej a jen ho pozoruj." Navedl jí. Nebyl si jistý, jestli vlce bude mit dost trpělivosti na to, aby šnečkovy dalo dost času na to vylést. Raději tedy, aby zaplnil to čekání, pokračoval ve vysvětlovani. ,,Vypadá trochu jako zvláštní kamínek že? Co kdyz ti ale povím, že ve zkutečnosti je to živý tvor. Tohle je jenom jeho schovka, do které se schovavá když se bojí." Naštěstí to netrvalo dlouho a sneček opatrně vystrčil růžky a poté vylezl celý. Iska mrkl z hlemýždě na Eraliu a čekal, jakou reakci k tomu bude mít.

,,Hm..." Rozhledl se kolem nich. Netušil co by Eralia mohla brát jako zajimavé, ale i tak se zvedl a obešel placek, na kterém teď byli. Chvíli koukal různě do trávy, než mu pohled padl na něco, co by mohlo splňovat pozadavek. Opatrně tu věc popadl do zubů a vrátil se spátky, kde před Eralii předložil hnědou ulitku šnečka, který byl momentálně vyděšeně schovaný vevnitř. ,,Je tohle dost zajímavé?" Zeptal se nevině a otocil pohled k jeho dcerce.
,,To je dobře, děkuju." Jako součast poděkování jí i jemně prejel jazykem po hlavičce. Doufal ze se Eralia bude sveho slibu držet. ,,Jsi moje šikovne děvče." Zamumlal jí při tom do kožíšku. Alespoň jedna z tisice obav, které mél se trochu utlumila.

Pobaveně pozoroval její počínání. S hrama moc zkušenosti neměl, zas tolik možností se svym bratrem bohužel neměl, ale odtušil že to nebude takový problém se k téhle připojit. Kdyz tedy Eralie zavila na svem drobném kopečku, postavil se a posadil se před ní, jako by měl vyslechnout nějaké hlášení. To, že tak byl vlastně hlavou víš než samorečeny alfa bylo... No, nedalo se moc co dělat. ,,A co teď budeme dělat, stěná alfo?" Zeptal se s usměvem na tváři. Rychle se ale ohledl, aby je nahodou odněkud nepozoroval Zatharian. Neviděl v tehle hře nic špatného, ale stejně se mu ta predstava úplně nelíbila.
Povzdechl si. Tohohle docilit uplně nechtěl. ,,Někdy vás to všechny naučím ale na to máte ještě dost času. Zatim se věnujte oběvováni souše a až potom vody, dobře?" Zkusil toto nadčení odvratit stranou. Znervozňovalo ho, že by se jeho vlcata rozhodla "naučit plavat." ,,Ale teď mi musiš slíbit, že bez dospělého do vody nepůjdete, uděláš to pro mě?" Pronesl trochu važnějším tónem nez kterym mluvil doposud. Tohle bylo důležité. ,,Voda tu je k pití. Potrebujeme ji mi i rostliny všude kolem."
,,Kousla?" Podivil se. Chyběla mu děcká fantazie aby mu doslo, co se stalo a tak byl akorát zmatený. Když ho ale požadala aby se ji zbavil, učinil tak. Popadl větvicku do zubů a hodil s ni někam daleko od nich. ,,Tak jo, už je pryč." Doufal ale, že po něm nebude chtit ulamat a zbavit se každé věve na stromech kolem.

Drobně si povzdechl. ,,Ne vše jde hned. Buď trpělivá a dockáš se jí." Pokusil se jí vysvětlit, ale věděl že to asi úplně neprojde. ,,Víš jak se dá zkrátit čekání?" Zeptal se tedy, doufaje že odvede její myšlenky trochu jiným směrem. ,,Zábavou. Co si zahrát nějakou hru?" Navrhl.
Mojré mléko..? Z toho zprvu nebyl o moc moudřejší, než mu došlo ze to, o cem Eralka mluví je kapalina. ,,Ty myslíš vodu?" Zeptal se lehce pobaveně. Takový popis vody byl tedy něco nevšedního. Potom ale trochu zvažněl. ,,Voda umí byt nebezpečná. Až budete starší naučím vás plavat ale bez dospělého do ní nesmite, ano?" Takovouhle debatu asi měli mit se všemi dřive, než je nechali oběvovat okolí. Asi ho prostě nenapadlo, ze by vlčata ušla sama az takovou dálku, ale jen z predstavy, ze by mu i jen jedno z jeho dítek vrala poda mu způsobilo husinu.
,,Kafka o tu větev zakopl?" Zeptal se, jelikož to byl asi jediný způsob, který ho napadal, že by větev mohla být nebezpečná. ,,Nemusiš se jí bát, větve ti jen tak neublíží, když s nimi budeš opatrná." Pokusil se vlčátku vysvětlit že tato neživá věc není nějaký skrytý zabiják. Ale alespon se učí, to je dobrá věc.

No... Moje magie se projevila v podstatě hned, protože jsem byl studený. Ale využívat jsem se ji naučil az když jsem byl starší." Vysvětlil. Odtušil, že se vlče na svojí magii těší, ale hadal že na to ma ještě dost času. ,,Byl jsem starší než ty a tví sourozenci, a myslím že spousta vlků to mà obdobně."
,,Studené mokré fuj?" Zopakoval pobaveně, no zaroven i trochu zmateně. Nedocházelo mu, že Eralinka mluví o vodě, a tak marně v hlavě bádal po tom, co bu ten predmět mohl být. Mozná mokrý mech? Šnek by taky mohl byt vlcetem povazován za mokrého... Její reakce na obyčejný klacík ho trochu zmatla. ,,A proč ten predmět nemáš ráda?" Zkusil se zeptat.

,,To nevím. Objevují se různě. Ale určitě na ní časem přijdeš. Maminka má oheň, a tvý sourozenci myslim na ty své také ještě nepřišly." Netušil, jestli tím zodpovída spravně na otazku ostatních, ale moc nevěděl, s kym už se Eralia stihla potkat.
Její další slova mu ze srdce schodila velký balvan. Tak trochu sám zadržoval dech, a tak teď s úlevou vydechl. ,,To jsem rád." Opravdu byl, nevěděl co by si počal kdyby mu jeho dceruška rekla, že je jí jeho přitomnost nepříjemná. Ještě štěsti ze se narodily na jaře, v zimě by ji už asi tak fajn jeho chlad nepřipadal.
,,Podělíš se se mnou o nějaké scoje dobrodružství, které jsi podnikla?" Rozhodl se z vlcátka vyzvidat, co už zatím viděla. Nemohl byt, bohužel, porád s nimi, a tak chtěl vědět alespon jinak.

Drobně se nad její odpovědí pousmál. Vsak měla ještě dost času na to, aby na tohle vsechno přišla, teď jí tím nechtěl motat hlavičku. ,,Každá role ve smečce je důležitá. I ty, co se můžou zdát menší tu jsou z nějakého důvodu aby pomohly ostatním." Dodal. Jinak by tu přeci jen nebyla, kdyby nebyla potřeba. ,,Máminka je lovec jako já. A je v tom moc dobrá."
Při její další otázce se na chvíli zarazil. Nečekal, že na takové otázky bude odpovídat tak brzy. ,,Víš... To je moje magie. Dokážu mrazit vodu. Ale ten chlad co uvnitř mám nejde úplně zastavit a tak studím." Snažil se to Eralii vysvětlit tak, aby to snadno pochopila, a zaroven aby o sve magii nemluvil přiliž negativně. Kdyz si toho ale malé vlče takhle všimlo, nemohl se zbavit jedné otazky, která ho trapila jestě předtím, nez jejich drobečci přišly vůbec na svět. ,,Eri... Je ti nepríjemné, že studim?" Zeptal se. Snažil se přitom na sobě nedat znát, jak moc ho tahle itázka trápila.

Pozoroval její snažení s úsměvem na tváři a když mu šišku po chvíli poslala spatky, snadno jí tlapou chytil. ,,Jsi moc šikovná!" Pochválil jí se zavrtěním huňatého ocasu a na oko s siškou taky chviličku zápasil. Párkrát do ní jen tak lehce drcl, než jí poslal zase spátky. Netušil, kde si vlcátko vzalo do hlavyčky ze z ní jednou bude alfa, ale nevymlouval jí to. Jistě to bylo u vlcat normální, a kdo ví? Třeba se jí to jednou vyplní. ,,Alfování není jenom o síle zlatíčko. Musíš se i o všechny starat." Dolnil ale vlčí představy.
,,Jsem lovec. Zajišťuji s dalšími lovci, aby smečka měla dost jídla." Vysvětlil jí svou roly. Možná to v očich vlčatka nebyla ta nejúzasnéjší prace, ale on na ní byl hrdý. Alfou by ani být nikdy nechtěl, bylo by to na něj moc stresu a on sám věděl že neuměl zrovna davat rozkazy.

Nechal Eralce čas na to se rozhodnout. Když se pak znenadání rozběhla kupředu, následoval jí. Zatim to naštěstí nebylo tak těžké udržet s vlčátkem krok a tak společně brzy dorazily k jehličnanům, které označila jako jejich dosavadní cíl. Iska se rozhlédl po tom, co by jí tu mohlo tak zajímat, než si všiml jejiho zaujetí v šiškách. Drobně se pousmál, občas zapomínal že pro vlčata vše bylo nové a tím padem i zajímavé.
,,To je šiška. Roste na stromech jako jsou tyhle." Vysvětlil jí. ,,Dá se s nimi hrát, takhle." Oznámil a jednu packou strčil jejím směrem, az se dokutálela k jejím drobným packám. ,,Zkusíš mi jí strčit zpatky?" Pousmál se. Byl si jistý, že vlcata budou mit dost velkou fantazii na to si vymyslet vlastní hry, no přesto jí rád ukazal tu, kterou jako jednu z mála hraval se svým bratrem. Při té se totiž nemusely dotýkat a tak jim to bylo povoleno.