Príspevky užívateľa

Stáhl uši a začal před vlkem couvat směrem dál od místa, kde předpokládal, že se nachází hranice té jeho smečky. Přitom rychle přikývl. ,,Dobře... Rozumím. Půjdu jinudy." Zamumlal. V hlavě si při tom udělal poznámku, kdyby se jednou vracel zpět domů, aby se tomuhle mistu raději vyvaroval.
Přesto, že měl z vlka před sebou respekt, donutil se nevypadat až tak vystrašeně, ale zároveň nechtěl Stadleyho nějak vyprovokovat. ,,Děkuju za varování." Trochu se narovnal a sklonil hlavu na znamení díků.

Snaží se si od vlka udržet bezpečnou vzdálenost a když kolem něj začne kroužit, dává si pozor aby ho měl pořád na očích. Všechny smysly má na pozoru zatím co dává pozor na každý zvuk, pro případ, že by vlků bylo víc.
,,Popravdě... Jsi první vlk ze smečky, kterého jsem zatím potkal." Přizná a při tom usilovně přemýšlí, jak by se z toho dostal. Tenhle vlk rozhodně nepůsobil moc přátelsky, jen doufal, že na něj nezaútočí.

Pousmál se a zavrtěl ocasem. ,,Jestě jsem tu žadnou smečku nepotkal, ale pokud tě nějaka smečka nepříjme, tak za to nestojí." Pokrčil rameny, rozhlédl se po okolí a nasál ten čerství vzduch vonící jehličím, vodou a něčím, co ještě ani neznal.
Na chvíli tam zůstal jen stát a zauvažoval, zda by i on mohl tohle místo jednou nazvat svÿm domovem. Když se vydal na cesty, ani o tom, že by se už možná domů nevrátil nepřemýšlel. Byla to tak šíkená myšlenka, že by zůstal někde v daleké zemi, že ani nešla brát v úvadu.
Ale teď? Co teď? Bylo to pořád tak nedotknutelné? To nevěděl...
,,Ale je tu krásně. Nedivím se, že tu chceš zůstat."

Zarazeně na Hime pohlédl. To co právě řekla mu vůbec nedávalo smysl. ,,Proč by někdo chtěl v létě ochladit?" Nechápavě naklonil hlavu na stranu. ,,Vždyť právě to, jak je teplo je na tom skvělé. U nás si těch pár teplých dnů užívaly. Občas mě ani nepustili do doupěte, abych to tam omylem neochladil." Iska do těchto končil přišel teprve nedávno, a tak příliž teplá leta vůbec neznal a neuměl si ani představit, jak teplo dovede být.
,,A to vy v zimě máte problém s lovem? Vždyť máš tak hustou srst..." Nechápal. Očividně je to tady opravdu jiné, než u nich dom.

,,To sice jakž takž ano, ale k čemu je to že umím zmrazit vodu?" Poznamená ne moc nadšeně. Nikdy svou schopnost nebral moc pozitivně. Přeci jen, pocházel z míst, kde bylo zmražené vody spousta, nebylo potřeba jí ještě přidávat! Kdyby jí alespoň uměl i rozmrazit, to by bylo něco! Ale pouze zmrazit? Ledove schopnosti u nich v rodině měl kazdý, a ta jeho byla ze všech ta nejslabši a nejvíc k ničemu.
,,Do toho ta moje vada, že nedokážu zastavit ten chlad..." Povzdechne si. ,,Je to k ničemu..." Dodá.

,,Aha..." Stejně tomu moc nerozuměl, ale asi nebylo potřeba to nijak dál vysvětlovat. Po chvíli se drobně pousmál. ,,No, je pravda že s tvojí schopností musí být lov o dost snazší. Pokud si místo mích zad za cíl vybereš třeba králíka." Pokusil se na konto předchozího incidentu zažertovat, aby dal najevo, že už se s prvotního šoku oklepal a naštvaný na ní není. Na jednu stranu, bylo to vlastně trochu přijemné, jako by mu spadla nějaká neviditelná váha z ramen, když už nemusel tajit, proč se vyhýbà všem dotekům. Vzdy měl strach aby svym počinánim někoho neurazil, obzvlasť kdyz už uhyby někdy ani nevnímal. Bylo to pro něj zkrádka přirozené asi stejně, jako dýchání. Ale neexistovalo, aby o tom komukoliv dobrovolně řekl. To ne, měl s vysvětlivánim tohoto prokleti akorát problěmy.
,,Celkem ti tvou schopnost závidím." Poznamenal tedy s drobným usměvem.

Vystrašeně zastaví a udělá pár kroků zpět k Asterin. Strach z doteku vystřidá starost o ní. To byl osklivý pád... A jen kvůli němu. ,,Jsi v pořádky?!" Vyhrkne starostlivě a natáhne k ní krk. Ne však distatečně blízko aby jí ovanul chlad kolem něj a on si v duchu zanadává.
*Proč musíš být tak moc k ničemu?!* Je naštvany sám na sebe. *Pokazil jsi tak úžasnou zábavu a ještě jí ani nemůžeš pomoct...* Nesnášel to. Vzdycky to nakonec pokazí. Nebylo divu že si s ním nikdo moc tam doma takhle hrát nechtěl. A teď jistě už ani Asterin nebude chtít pokračovat.
Stáhne uši a uhne pohledem. ,,To je... Složitější..." Šeptne potupně. ,,Omlouvám se, je to moje chyba... Jsi v porádku..?" Zeptá se znovu.

Nejprve se poznamce zasměje a nadechne se, aby se z toho vymluvil. Plánoval řict néco jako že se ji to jen zdá nebo že si uvědomil že je přiliz blizko její kopky, ale kdyz se k němu najednou bez jakehokoliv varování rozběhne, zpanikaří.
,,Dobře, dobře! Vezmu si to listí zpět! Vyhrkne zatím co před ni začne rychle ustupovat. Zahrabal tlapami po zemi, čímž si nedopatřením rozkopal většinu sve hromady ale to bylo to poslední, co ho v ten moment zajímalo.

Ušklíbl se. ,,U nás tyhle slova nikdo nezná!" Zasmál se.
Citil ale menší nutkáni trochu spomalit, přeci jen měl na své straně pořádnou výhodu. Na chvíli se zastavil a poměřil si obě hromady. Poté našel nejbližší místo u její hromady a tam přešel nabrat trochu listí jako by se nic nedělo.
Pak, jako by zapoměl, že už si jednu hromádku nahrabal, rozběhl se na jiné místo a nechal tak již pripravenou hromadu jen kus od Aateeininy hlavní hromady. Takhle to bude alespoň trochu fér. Nezajímalo ho, jestli vyhraje nebo ne, užíval si ten průběh.

Taktéž na ní hravě vyplázne jazyk a popoběhne od své první menší kopky na jiné místo, kde je dostatek listí. Než tahat trochu listí přes celý plácek na jedno místo, rozhodl se udělat několik menších hromádek, které by poté spojil dohromady.
Stále jí však po očku pozoroval a lehce se pousmál nad její novou taktikou.
,,Už to vzdáváš?" Zavolal na ní s drobným smíchem zatímco dohrabával druhou hroudu. Spousta listí na zemi stále zůstalo, ale on se nesnažil vyhrabat vše dočista. Byla by to stráta času za tak málo listí. Když se mu hrouda zdála dostatečná, začal jí celou sunout tlapamy i čumákem ke sve první hromadě aby je spojil dohromady. Za sebou nechal malou cestičku z listí, ale většina se mu dařila přivést zvět.

,,Takže... Ty jsi se neučila lovit?" Podivil se nad tou pro něj nepochopitelnou věcí. ,,Ale co když se něco stane a bude tě ve smečce potřeba? Nebo když se třeba stratíš... Nebo no... Teď jsi třeba sama." Poznamenal. Všechno mu tu zatím prišlo úžasné, ale očividně tu není všechno lepší než u nich doma.
Iska se to marně snažil pochopit. U nich lovily vžy všichni. Jedině když byli štěnata ještě moc malá tak s nimi někdo zůstával, ale to se střídaly. Ne že by tedy on byl nějak dobrý lovec... Menší tvorové mu vždy dělaly problém, ale to neznamenalo, že by nelovil. To musela být strašnà nuda...

Sice jí uplně ve všem nerozuměl, obzvláště ta část s hvězdou mu nedávala žadny smysl, ale to mu bylo jedno. Nad jejím nadšením se zasmál a tady se vydal na lov listí.
Velkymi tlapamy hrabal jednu menší kupku spadaných barevných listů k druhé a i když neměl nijak zvlášť v úmyslu vyhrát, dát to Asterin zadarmo rozhodně neplánoval.
,,Podvodníku!" Vykřikl s úšklebkem. ,,Stejně ti to nepomůže!" Zasmál se a při hrabání listí zapřemýšlel, kdy naposledy se takto bavil. Koho by to napadlo, že i jen tohle může být taková zábava.
Nos se mu naplnil vůní spadaného listí a cerstvě odkryté hlíny. Zatřepal tlapamy aby se zbavil hlíny, která se mu dostala mezi polštářky jdyž omilem hrábl hlouběji, nez zamýšlel a očkem lupl po jeho soupeři, aby se podíval, jak se jí daří.

,,To věřím..." Dojde k ní, stále v dostatečné vzdálenosti, a taktéz se posadí. ,,Učit se tolik nesmyslných jmen... Když se k tomu musí učit všechno důležité k zivotu, jako je lov, kde na to má vlk brát čas že?" Poznamenal. Vzpomínal, kolik energie a času mu to bralo, když se sám učil jak lovit, najít si ve vánici přístřeší a spoustu dalši věcí. Kde by měl brát čas ještě na to učit se takove slova..
Nerozuměl tomu, ale to spoustě věcí. A vlci odsud jako byla Hime by pravdépodobně zase nerozuměla tomu, jak to funguje u nich. Bylo to tak fascinující...

Trochu ho z toho zabolelo u srdce když viděl, jak nadšená z toho nápadu byla. Tak rád by se prestal o vsechno strachovat a užil by si ten moment, ale jeho ledový dotek to neumožňoval. Nedovedl jí však teď pokazit radost... Prostě to nešlo jí do těch nadšených očí říct, že finále jejího velkolepého plánu se nemůže uskutečnit, protože je jeho schopnost takhle rozbitá...
Rozhodl se to zatím odložit. Soutěž o největši hromadu sla provest bezkontaktně a i přes to, že nebyl zrovna soutěživí typ, rád viděl, jak to ostatní bavi soutěžit, a to mu stačilo.
,,Takže soutěž o největší hromadu?" Ušklíbne se proto a nenechá na sibě znát své obavy. ,,Fajn, ale na tvém místě bych se už připravoval na porážku. Tyhle tlapy nejsou na okrasu." Šibalsky se usměje a pohodí velkou tlapou. To její nadšení bude asi zkutečně nakažlivé

Jen se drobně pousměje a vyrazí kupředu. ,,Klidně si tu hromadu zaber. Listí je tu dost a narozdil od sněhu se dá využít víckrát." Poznamená. Nikdy nebyl někdo, kdo by se o cokoliv hádal, ať už to byla oblíbená kost na kousání, vyhřívací místečko nebo cokoliv jiného. Stačilo v podstatě na něj udělat štěněcí oči a bylo to vaše.
,,Můžu si nahrabat svojí vlastní hromadu." Dodal. Bylo by to vlastně řešení jeho problému. Tak by si mohly oba užít trochu toho zkotačení a on by nemusel tolik hlídat, jak blízko u něj Asterin je.