Príspevky užívateľa

Když mu Hime dopadla na záda, překvapeně vyjekl a vystřelil nohama tak prudce, že by snad doskočil až na měsíc. Srdce mu v ten okamžik málem vystřelilo z hrudi a srst se mu naježila tak, že vypadal jako ježek.
Říct, že to nečekal, by bylo solidní podhodnocení situace. Pro vlka, kterého se nikdo nedotkl ani metrovým klackem, to byl zkrátka obrovský šok.
A ten šok také způsobil, že Isku aniž by chtěl obklopil ještě silnější chlad. Ten pokryl blízkou trávu stejně jako samotný kožich Hime jinovatkou.
Ještě sebou trochu zaškubal, ale nakonec jen zůstal ztuhle stát, vyvalenýma očima zíral před sebe zatím co těžce oddechoval jako by právě pětkrát oběhl celý svět, neschopný ze sebe dostat ani slovo.

Na chvíli zůstal potichu, přemýšleje nad tou možností. Mohl by být její hunatý kožíšek dost..?
Možná by jí to zkutečně nevadilo... Ta myšlenka byla lákavá. Až moc dobrá. Jeho rodina byla zvyklá na ty nejhorší podmínky. Každý z nich měl schoknost spojenou s ledem. A přesto jim jeho chlad byl proti srsti. Nebyla to schopnost, bylo to prokletí.
,,Nechci to riskovat..." Šeptne tiše s pohledem upřeným stále do země. ,,Pojďme se vrátit k tomu, co jsme předtím řešily." Pokouší se tedy opět navrátit k předchozímu tématu.

,,Ne... To neudělám." Zamumlá trochu jako malé stěně s pohledem upřeným do země. ,,Nikdy to nikomu nebylo příjemný." Stojí si za svím a dává si při tom pozor, aby se Hime o něco nepokusila obdobně, jako předtím.
Nechtěl vidět dalšího vlka, který by před ním akorát v šoku uskakoval. Nesnášel to! Vždycky to tak bolelo...
Nerozuměl tomu, proč to Hime tak moc fascinuje. Nebylo to nic úžasneho. Právě naopak...

,,C-cože..?" Vysouká ze sebe překvapeně. Nějak tomu nerozumí. Vždycky to všem bylo nepříjemný... Že by proti jeho prokletí byla imuní..? Pomyslí si s nadějí, která mu až na chvíli zastavila dech.
Pak si však bolestně uvědomí, že se jí pravděpodovně nepodařilo přiblížit dost na to, aby se z chladu stal mráz...
,,Není to boží..." Zamumlá tedy stále se staženýma ušima, i když teď už spíše smutkem než-li šokem.. ,,Takhle z dálky je to možná příjemny chlad, ale na dotek to už příjemný není ani trochu..."

,,Ne... Nic takového. Jen-" Začne zatím co se snaží vymyslet, jak by jí své chování vysvětlil. Nechce jí vysvětlovat svou schopnost. Když se o to jednou pokusil, vlci, kterych se to snažil vysvětlit to pochopili tak, že dovede dotekem zmrazit i je. A pak už si to nenechaly vysvětlit...
Když Hime přiskočila do pro něj již nebezpečně blízké zóny, rychle odskočil zpět, ale bylo už pozdě. Její poznámku i výraz si samozrejmě vyložil tím nejhorším možným způsobem a zpanikařil.
,,Prosím neboj se! Nedotknu se tě! Nic se ti nestane..!" Drmolil rychle zatímco od Hime couval s ocasem mezi nohama.

Překvapeně sebou trhl, stáhl uši k hlavě a ocas k nohám. ,,Co?! To bych si nedovolil tvrdit..!" Vyhrkl nervozně a ustoupil o další krok. ,,Jen... Bude lepší když se mě nebudeš dotýkat." Zamumlal a uhl před ní pohledem.
Nevěděl, co ho děsilo víc. Jestli to, že ho tak rychle prokouklo takové štěně, a nebo predstava, jak by Hime reagovala, kdyby jí k sobě pustil. A že on věděl, že by to nebylo dobré. I jeho smečka, která byla na zimu zviklá, popisovala dotak jeho srsti jako kdyby se jim do kůže zapíchlo tisíce ledovych jehliček. Bylo možné, že trochu přeháněly, ale i tak se mu každý vyhýbal a ustupoval před ním, i když ani nebyl tak blizko, aby mohly cítit chlad, který ho obklopoval jako jakási aura.
Nechtěl, aby mu stejně tak ustupovala i Hime...

Překvapeně sebou trhl a rychle se otočil za hlasem, který se tak náhle za ním ozval. Překvapeně na modrého vlka zamrkal. Jak to že jsem ho neslyšel přicházet? To už jsem se zase stratil ve svých myšlenkách? Pomyslel si. Musí si dávat větší pozor...
,,Dobrý den..." Začal zdvořila a raději před vlkem trochu couvl. Měl na paměti varování od jeho předchozího setkání, ať si raději dává pozor, ale nechtěl znít neslušně, a tak se pokusil o odpověď. ,,Jen se tak toulám po okolí." Pokusil se o drobný usměv. ,,Nevěděl jsem, že tu na někoho narazím, nikoho jsem necítil."

Oči se mu rozzářily nadšením. ,,To je užasný!" Vyhrkl zatím co nadšeně vrtěl ocasem. Nemohl se dočkat až to všechno uvidí na vlastní oči.
,,A ty tady žiješ, nebo tudy jen procházíš?" Zeptal se po chvíli zvědavě. Vzpoměl si na její dřívější poznámku, že nečekala, že tu na někoho narazí, a byl zkrádka moc zvědaví. Samotného ho překvapilo, že zde zatím na nikoho jiného nenarazil. Vypadalo to tu jako dobré místo k životu, ale bylo jen možné, že měl standarty pro život trochu jinde, než vlci žijící tady, nebo k tomu měli jiné důvody o kterých nevěděl.

Dál pokračoval hlouběji do této nové země zatímco očima navrh hlavy fascinovaně pozoroval vše kolem sebe. Za každým rohem bylo pro něj něco nového.
Na chvíli se zastavil na jedné vyvýšenině a jen si užíval výhled na krajinu rozprostírající se před ním. Neměl žádný přesný cíl jeho cesty. Šel tam, kam ho tlapy zavedly. Chtěl jen zažít nějaké to dobrodružství a oběvovat nová místa.
Jak tak hleděl na tu krajinu pod ním, přeci jen pocítil záchvěv nejistoty a osamění. Dokud se nevydal na cestu, strávil cely svůj život ve smečce, obklopen členy jeho rodiny. Nikdy předtím nebyl tak dlouho sám a Iska začal chvíli zamyšleně polemizovat, zda přeci jen neudělal chybu a neměl raději zůstat doma.

Nad její poznámkou se pousmál. Trochu tmy mu nepřišlo tak hrozné, ale on na to byl zvyklí.
Souhlasně pokyval hlavou. ,,To tedy je. I když věřím že i tak je tvoje domovina pořád zajímavější než ta moje." Pousmál se. ,,To vypadá, ze jsme se oba vydali na cestu ze stejného důvodu!" Zazubil se a zavrtěl ocasem. Byl rád že narazil na někoho dalšiho jako byl on. Tam doma mu všichni říkaly, že je blázen, kdyz se rozhodl vydat na cestu.

,,Ledové temnoty?" Podivil se s drobným úsměvem tomu názvu. ,,Tak dramaticky bych to nenazval. Spíše ledové pustiny..." Dodal. Nenadošlo mu, že by někomu mohly dlouhé týdny ve tmě připadat tak zvláštní. Pro něj to bylo zcela v normálu.
,,A co ty? Odkud jsi přicestovala ty?" Zeptal se s neskrývaným zájmem. Svou krajinu znal, ta nebyla nijak zajímavá, nebo tak se alespoň jevil z jeho pohledu. Chtěl poznat ostatní kraje a tohle byla skvělá přiležitost.

S dalším krokem udělal on krok zpět. Taktéž však zavrtěl ocasem doufaje, že to pochopí.
Když k němu však natáhla tlapu, okamžitě před ní ucukl v již zažitém reflexu. Nervózně švihl ocasem a zastříhal ušima.
,,To vůbec není nutné! Rád ti pomůžu, stejně nemám nic jiného na práci." Rychle ze sebe vychrlil a uhl pohledem. ,,Můžeme se trochu víc rozhlédnout po okolí, třeba z nějakého kopce." Navrhl doufaje, že se mu podaří z téhle šlamastiky nějak vybruslit.

Když k němu udělala dalších pár kroků, raději o kousek couvl. Udržoval si tak bezpečnou vzdálenost, která mu umožňovala včas ucuknout před jakýmkoliv dotekem.
,,Nenech nikoho aby se tě dotknul." Připoměl si zklesle a stáhl uši. Už na to byl zvyklí, ale stejně to v něm zanechalo špetku hořkosti.
Když pak Hime vyslovila svou otázku, překvapilo ho to tak, až sebou lehce trhl.
,,Em... Ne..?" Zamumlal nejprve. Možná trochu, připustil si, ale nechtěl to přiznávat nahlas. ,,Možná... Prostě nemám rád konflikty." Pokusil se o usměv aby trochu zlepšil atmosféru. ,,Jsou totiž zbytečný, nic se s nimi nevyřeší."

Její prvotní reakce ho překvapila natolik, až o krok couvl. Nečekal tak rychlou změnu nálady a opětovné prudké vrácení do předchozích kolejí ho v tomto překvapení zdaleka neuklidnilo.
V hlavě se mu ozval tichý zbabělý hlásek, varující ho před tímhle zvláštním chováním.
Nervózně škubl ušima ale přesto ho něco přimělo tyto myšlenky ignorovat jako by to běžně v naznaku problému udělal.
I když očividně neznal celý obrázek, pochopil, že jí to, co řekl, rozrušilo.
,,Omlouvám se, nechtěl jsem tě naštvat." Vyslovil tedy a pro důkaz, že ho to zkutečně mrzí i sklopil hlavu tak, jak to znal z domova. Stále si nebyl jistý, jestli zvyklosti, které pochytil tam odkud pochází platily i zde, ale doufal, že Hime jeho záměr pochopí.

Když mu na jeho otázku odpověděla, naděje na pomoc ho opustila. Týdny? Měsíce? Za pár měsíců došel z jeho domoviny až sem! Ten vlk mohl být kdekoliv! Obzvlášť když měl křídla!
Povzdechl si, ale hned se zarazil. Nechtěl před ní dát znát tu beznaděj, kterou při poslouchání tohoto faktu pocítil.
Ještě nebylo všechno straceno... To, že mohl být míle daleko ještě neznamenalo, že skutečně takto daleko je.
Najednou mu došlo, že mu na tom něco nesedí. Hime, vzhledem ke své velikosti i chování, byla ještě moc malá, aby byla takhle sama, nebo to si alespoň myslel. Tak proč by jí tu ten vlk nechal a prostě by zmizel?
,,Co se stalo, že jsi ho stratila?" Zeptal se tedy doufaje, že se dozví něco, co mu tuhle situaci pomůže pochopit.