Príspevky užívateľa

Na chvíli se zamyslí. Je si jistý že nikoho takového na své cestě nepotkal, ale přesto zapátrá v paměti, jestli třeba nenarazil na něco, co by s tím mohlo souviset. Třeba trochu černé srsti zachycených na vegetaci, pírko s vlčím pachem houpající se ve větru nebo něco takového.
Bohužel, i přes veškerou jeho snahu, ho nic, co by s tímhle hledaným vlkem mohlo souviset, nenapadalo.
,,Nikoho takového jsem bohužel nepotkal..." Odpoví tedy a stáhne uši.
Když pak pohlédne na Hime, odpověd, kterou jí právě dal, mu příjde strašně prázdná. Nervózně přešlápne zatím co se snaží vymyslet, jak by se nalezení tohoto vlka mohly nějak přiblížit. ,,Jak je to dlouho, co jsi ho viděla?" Zeptal se tedy pro začátek.

,,Em, rád tě poznávám Hime. Já jsem Iska." Odpoví trochu zaraženě a snaží se v hlavě utřídit odpovědi na všechny její otazky, aby náhodou na něco nezapoměl.
Že by se stratila? Napadne ho při tom. Vysvětlovalo by to, proč hledá někoho místního a proč je tak ráda, že na někoho narazila. Nerad jí zklamával, ale neměl pro ní dobré správy.
,,A bohužel, nejsem místní. Vlastně úplně naopak, zrovna jsem sem přišel." Vysvětlil tedy. ,,Ale pokud něco hledáš, třeba i tak můžu pomoct." Navrhl hned. Přece jí tu nemůže nechat pobýhat stracenou! To by si nikdy neodpustil.
Nikam zvlášť nespěchal, takže pomoct tomuhle štěněti pro něj nebyl žádný problém.

Když se před ním zjevila malá namodralá vlčice, trochu si oddechl. Tak se mu to přeci jen nezdálo. Zároveň se ale i trochu zastyděl. Mohlo ho to napadnout, nebo mohl zkusit použít svůj čenich. Ještě se měl co učit... Hlavně se musí naučit víc nad věcmi přemýšlet.
Když spatřil její úsměv, taktéž se pousmál. ,,Ahoj. Promiň, neviděl jsem tě..." Omluvil se a lépe si vlčici prohlédl. Překvapila ho její velikost. Ani on nebyl zrovna dvakrát velký, takže narazit na někoho ještě menšího pro něj nebylo běžné.
Působila na běj poněkud mladě, jako ještě štěně. A i když zvyky zdejších vlků tolik neznal, přišlo mu zvláštní, aby nechaly štěňata pobíhat bez dozoru. Začal se tedy rozhlížet po dalšich vlcích. Když však nikoho neviděl ani necítil, otočil se zpět na vlčici.
,,Jsi tu sama?" Zeptal se.

Když k němu jakoby odnikud dolehl hlas, zmateně se zastavil a rozhlédl. Ať však natahoval krk jak mohl, nikoho na rozlehlé pláni nezpatřil.
Zmateně se na místě celý zatočil. Že by se mu to jen zdálo? Pomyslel si. Mohl by to být jen hvizd větru? A jaká to zvláštní otázka...
Nebyl si jistý co si o tom má myslet, ale přesto se rozhodl poněkud zmateně odpovědět.
,,Em... Ne a... Ne? Tedy pokud nejsi ty." Odpověděl poněkud nesrozumitelně a stále se rozhlížel po tom, kdo to na něj mohl mluvit. ,,Kde jsi?" Dodal poté a napřímil se, aby nepůsobil tak moc vyvedený z míry.

Šel touto krajinou už nějaký ten pátek, ale stejně ho nepřestávala unášet svou krásou a hlavně odlišností od jeho domovské země. Šel, kam ho jeho tlapy vedly a při tom se rozhlížel po pomalu se měnícím okolí. Nemohl se dočkat, až preleze další kopec, až projde skrze dalši les a před čumákem se mu odhalí něco pro něj zcela nového.
Rozhlédl se po pláni, na které se ocitl. Takovéto místo jen s několika málo stromy v pozadí mu připomělo jeho domov víc, než cokoliv na co doposud narazil. Nervózně se ošil a zbystřil všechny smysly. Věděl, že jeho bílý kožich je na travnaté plose jako pěst na oko.
Měl by tu dávat pozor, pomyslel si a pomalu pokračoval dál.

,,Tak to jsme dva." Usmál se na vlčici a zavrtěl ocasem. Pak se však vrátil k její předchozí otázce.
,,V hodně věcích." Vysvětlil. ,,Když by bylo takhle dlouho takhle hezky, už by jsme se bály, kdy se na nás vyřítí nějaká sněhová vánice. Obzvlašť v době temnoty... Máte tu taky noci, které trvají několik desítek deních ciklů?" Zeptal se. Tak nějak znal odpověď na svou otázku, ale stejně se chtěl zeptat. Bylo to pro něj stále zvláštní, že každý den trval relativně stejně dlouho. Žádné pomalé protahování doby světla nebo tmy... Bylo to zvláštní, ale zároveň tak moc zajímavý!

Přikývl. ,,Jo. Byl jsem na cestě řadku týdnů." Vysvětlil a snažil se působit víc dospěle. Přeci jen nebyl už žádné štěně, měl by se trochu sklidnit. ,,Dostat se sem byl celkem dřina. Je to tu úplně jiné, než v mé domovině. Kořist se chová jinak, počasí..." Zvedl pohled k nebi. ,,...Je velmi zvláštní." Poznaenal a otočil pohled zpět k Mensis.
,,A co ty?" Taktéž se zeptal aby se otázky netočily jen kolem něj. ,,Žiješ tady? Nebo jsi cestovatel jako já?"

,,Jo... Jasně." Trochu se zarazil a vrátil se tlapami zase na pevnou zem. Mensis měla pravdu, měl by si dávat trochu pozor, pokáral se v duchu. Byl na sebe najednou trochu naštvaný, že se tak lehce nechal rozptýlit a uplně zapoměl na to si dávat pozor. Ani by si Mensis nevšiml, kdyby se sama neozvala...
,,To je asi všude že?" Poznamenal však stále s drobným usměvem. Bude si dávat pozor, ale Mensis byla v pořádku a on se tím teď nechtěm moc zabývat. ,,Jen jsem se nechal trochu tím vším unést. Dám si pozor, neboj." Zazubil se.

Iska tím směrem pohlédl, i když mu ta vlčice řekla, že tam teď nic neuvidí. ,,To zní úžasně." Vydechl nadšeně a zavrtěl ocasem. Ta země byla mnohem větší než mohl doufat! A tak barevna a svěží. Tlapky ho pálily nadšením.
Po chvíli mu došlo, že by asi bylo dobré se představit, a tak se otočil zpět. Až teď si uvědomil, jak byla oproti němu vlčice velká, presto se v její přitomnosti necítil nijak nepříjemně. Usmál se.
,,Jsem Iska. Jak říkají tobě?" Zeptal se a drobně sklonil hlavu na znamení úcty, jak byl naučený z jeho rodné země.

,,Nemusíš se omlouvat, nic se nestalo." Začal a poškrábal se za uchem, aby zakryl svojí nervozitu, ale i nadšení, že na někoho narazil. A ještě k tomu na někoho, kdo se zdál tak milý! Napodobil její zamavání ohonem. Asi to byl zdejši zvyk, pomyslel si. Byl tak nadšený, ze se uči tolik novích věcí.
,,A ne... Nejsem odsud. Popravdě jsem sem akorát dorazil."Vysvětlil a vlčici si znovu lépe prohlédl. ,,Co jsou to hranice Norestu?" Vyhrkl hned u svou otázku. Chtěl toho o tomhle novém světě vědět co nejvíc.

Nový hlas, který přehlušil rachot kamenů, ho zcela překvapil. V jeho lehkovážnosti mu ani nedošlo, že by tu mohl na někoho narazit.
Prudce se zastavil, aby se po majitely toho hlasu rozhlédl. Příliž prudce, a tak než se nadál, tlapky mu na sipkém svahu podjely. Jen tak tak se udržel na nohou, i když srst mu to trochu baježilo. Pohlédl směrem, kterým hlas přišel a na vlčici se pokusil usmát, předstiraje, že to všechno bylo součastí jeho plánu.
,,Ahoj! Ne, určitě ne." Odpověděl a oklepal se, aby ze svého kožichu vyklepal prach, který svým střeštěným během předtím rozdmíchal.

Zhluboka se nadechl svěžího vzduchu a schlédl z vrcholu jednoho z kopců na krajinu, která se před ním nacházela. Samou nedočkavostí ho svrběl kožich. Vše tu pro něj bylo nové, tak jiné od jeho domoviny.
Vydal se po stráni dolů plný energie z nového prostředí, až svou zbrklostí spustil drobnou lavinu kamínků. Nic si z toho však nedělal a dokonce i trochu zrychlil, skoro jako by s oblími oblázky zavodil kdo bude dole první.

Omlouvám se za chyby, snad je to teď již v pořádku...

Discord: Dia#3729

Charakteristika:
  Iska je vlk menšího vzrůstu s mohutnými tlapami, silnými nohami, které mu umožňují snadný pohyb v závějích, a hustou srstí uzpůsobenou pro přežití ve velmi chladných podmínkách. Iska má velmi tvrdý kořínek, je schopný přežít téměř v jakémkoliv počasí, od sněhové vánice po tu největší bouři, avšak příliš vysoké teploty mu nedělají zrovna dobře.

  Je jedno, zda jste úplný cizinec či dobrý přítel, pokud se k Iskovi dostanete příliš blízko, uhne před vámi. Není zvyklí na jakýkoliv kontakt a bude se mu vždy vyhýbat. Tento zvyk vznikl jako reakce na předchozí interakce s jinými vlky. Většina vlků je jeho velmi chladnou srstí (vysvětleno níže u magie) překvapena a téměř vždy se na poslední chvíli stáhly zpátky. Iska toto chování nesnáší. Pozorovat, jak se od něj všichni odtahují ho vždy velmi raní, a tak se postupně naučil nikomu nedat prostor se k němu přiblížit. Nemůže mu přeci jen jejich reakci ublížit, když k žádné reakci ani nedojde. Tento zvyk je v Iskovi už tak zakořeněný, že nad úhyby před doteky už ani nemyslí. To však neznamená, že mu to tam uvnitř nikdy není líto.

  Jedná se o velmi vytrvalého a tvrdohlavého lovce se schopnostmi skolit i mohutnější a větší zvíře, i když si někdy kvůli jeho tvrdohlavosti ukousne větší sousto, než může spolknout a jeho hrdost mu nedovolí ustoupit. Jeho strategií je kořist uštvat v dlouhém běhu. Menší kořist mu však povětšinou dělá problémy, jelikož postrádá hbitost a šikovnost takové zvíře chytit.

  I přes svou sílu a vytrvalost je však Iska v boji proti jinému vlkovy v podstatě neškodný. Někdo by ho nazval zbabělcem, on se označuje za nekonfliktního tvora a místo boje většinou zvolí možnost taktického ústupu. Při tom spoléhá hlavně na svou vynalézavost a ledové schopnosti, které ho z takových šlamastik povětšinou dostanou. Ač jsou jeho nápady pro únik, jakkoliv vynalézavé, povětšinou mu však chybí šikovnost na to tento nápad provést, a tak se ne vždy setká s úspěchem.

  Cestovatelem se stal relativně nedávno, předtím žil se svojí smečkou dál na severu. Zatoužil však po změně, a tak se vydal na osamocený život tuláka. A i když jsou dny někdy osamělé a sám Iska občas přemítá, zda je mu víc líbí život ve smečce či osamoceně, ničeho nelituje. Rád objevuje nová místa, rostliny a zvířata. Nejraději tráví čas na rozkvetlých loukách, kde si užívá vůně rostlin, které nikdy předtím ve svém životě nepotkal. Opylovače jako jsou včely však po nepříjemném incidentu přímo nesnáší.

Schopnost: Zmražení
Pokud se k Iskovi přiblížíte příliš blízko, můžete cítit chlad, který pasivně neustále stoupá z jeho srsti. Tento chlad může být velice příjemný v teplých letních dnech, avšak velmi nevhodný v mrazivých zimních nocích.
Tento chlad dovede soustředit do svých tlap, kdy se stává tak intenzivní, že dovede zmrazit jakoukoliv vodu, které se dotkne nebo je mu velmi na blízku. Dokáže vytvořit dostatečně silný let, aby po něm on i jiní vlci mohly přejít, nebo uvěznit něčí tlapy v ledu. Jeho schopnost je však závislá na blízké vodě, kterou by mohl zmrazit a nedokáže led zase nechat roztát. Nejednou se mu tak přihodilo, že díky jeho šikovnosti v ledové pasti uvízl krom jeho útočníka i on sám.
  Pokud využije příliš mnoho své ledové energie, tento chlad zcela zmizí a nahradí ho horko. V takových chvílích z něj sálá žár jako z kamenů vystavených polednímu slunci. Není mu přiliž dobře a v krajních případech může i omdlít.

Jméno: Iska
Přezdívka:-
Věk: Dospívající
Datum narození: 22.12.2022
Pohlaví: Samec
Matka:Lumia
Otec:Istap
Sourozenci: Hiu

Charakteristika:
Iska je vlk menšího vzrůstu s mohutnými tlapamy, silnými nohami, které mu umožňují snadný pohyb v zavějích, a hustou srstí uspůsobenou pro přežití ve velmi chladných podmínkách. Iska má velmi tvrdý kořínek, je schopný přežít témeř v jakémkoliv počasí, od sněhové vanice po tu největší bouři, avšak příliš vysoké teploty mu nedělají zrovna dobře.

Je jedno, zda jste úplný cizinec či dobrý přítel, pokud se k Iskovy dostanete příliž blízko, uhne před vámi. Není zvyklí na jakýkoliv kontakt a bude se mu vždy vyhýbat. Tento habit vznikl jako reakce na předchozí interakce s jinymi vlky. Většina vlků je jeho velmi chladnou srstí (vysvětleno níže u magie) překvapena a téměř vždy se na poslední chvili stáhly zpádky. Iska toto chování nesnáší. Pozorovat, jak se od něj všichni odtahují ho vždy velmi raní, a tak se postupně naučil nikomu nedat prostor se k němu přiblížit. Nemůže mu přeci jen jejich reakci ublížit, když k žádné reakci ani nedojde. Tento zvyk je v Iskovy už tak zakořeněný, že nad úhyby před doteky už ani nemyslí. To však neznamená, že mu to tam uvnitř nikdy není líto.

Jedná se o velmi vytrvalého a tvrdohlavého lovce se schopnostmi skolit i mohutnější a větší zvíře, i když si někdy kvůli jeho tvrdohlavosti ukousne větší sousto, než může spolknout a jeho hrdost mu nedovolí ustoupit. Jeho strategií je kořist uštvat v dlouhém běhu. Menší kořist mu však povětšinou dělá problémy, jelikož postrádá hbitost a šikovnost takové zvíře chytit.

I přes svou sílů a vytrvalost je však Iska v boji proti jinému vlkovy v podstatě neškodný. Někdo by ho nazval zbabělcem, on se označuje za nekonfliktního tvora a místo boje většinou zvolí možnost taktického ustupu. Při tom spolehá hlavně na svou vynalézavost a ledové schopnosti, které ho z takových šlamastik povětšinou dostanou. Ač jsou jeho nápady pro únik jakkoliv vynalézavé, povětšinou mu však chybí šikovnost na to tento nápad provést a tak se ne vždy setká s uspěchem.

Cestovatelem se stal relativně nedávno, předtím žil se svojí smečkou dál na severu. Zatoužil však po změně a tak se vydal na osamocený život tuláka. A i když jsou dny někdy osamělé a sám Iska občas přemýtá, zda je mu víc líbí život ve smečce či osamoceně, ničeho nelituje. Rád oběvuje nová místa, rostliny a zvířata. Nejraději tráví čas na rozkvetlích loukách, kde si užívá vůně rostlin, které nikdy předtím ve svém životě nepotkal. Opylovače jako jsou včely však po nepříjemném incidentu přímo nesnáší.

Schopnost: Zmražení
Pokud se k Iskovy přiblížíte příliž blízko, můžete citit chlad, který pasivně neustále stoupá z jeho srsti. Tento chlad může být velice příjemný v teplích letních dnech, avšak velmi nevhodný v mrazivých zimních nocích.
Tento chlad dovede soustředit do svych tlap, kdy se stává tak intenzivní, že dovede zmrazit jakoukoliv vodu, které se dotkne nebo je mu velmi na blízku. Dokáže vytvořit dostatečně silný let, aby po něm on i jiní vlci mohly přejít, nebo uvěznit něčí tlapy v ledu. Jeho schopnost je však závislá na blízké vodě, kterou by mohl zmrazit a nedokáže led zase nechat roztát. Nejednou se mu tak přihodilo, že díky jeho šikovnosti v ledové pasti uvízl krom jeho útočníka i on sám.
Pokud využije příliž mnohu své ledové energie, tento chlad zcela zmizí a nahradí ho horko. V takových chvílích z něj sálá žár jako z kamenů vystavených polednímu slunci. Není mu přiliž dobře a v krajních případech může i omdlít.

Obrázek:
https://ibb.co/k2jM5zw