Príspevky užívateľa

Drobně se nad jejím popisem pousmál. ,,To věřím. Vzpomínám si jak nepříjemné to bylo snažit se něco vidět ve vánici, a to je jen trochu sněhu a větru. Bojovat v roji motýlů musi být dezorientující." Souhlasně pokyval hlavou. ,,Ale jinak mám motýly rád. Je až fascinující kolika barvami dokáží hýřit. Jsou jsko poletující květy..." Většinu hmyzu měl rád, fascinovaly ho. Tedy az na ty s žihadly a kusadly... Těm by se raději vyhnul. Když ho však napomenula, ať je nevrání, trochu se zarazil. Stáhl uši a překvapeně zamrkal. On ale sva slova myslel vážně! Dávalo smysl, že ho nechtěli v teplém doupěti, když diky němu nebylo tak teplé... Než ale stihl něco namítnout, zavřela mu tlamu její poslední větou o rodině. Bylo hezké, že ho někdo jiný bere jako rodinu. Jejich slov si velmi vážil.
Zato toho strčení už tolik ne, ale za tu dobu už si na doteky z velké části zvykl a tak vystál nutkání pred kontaktem uhnout a jen sebou lehce cukl. U vlků, které znal už to snášel celkem dobře. ,,Tak... Kdyz myslíš, děkuji." Drobně zavrtěl ocasem s pohledem opět v rozpacích zarytým do země.
,,Třeba je jejich cesty zavedou zpět sem." Reagoval na jeji slova ohledně sester. S další pochvalou opět moc netušil co dělat, a tak se jen nervózně pousmál. ,,Jen využivej! Je to přeci jen moje povolání, kdyby si všichni lovily sami byl bych bez práce."

Široce se usmál, když viděl že se Eirlys jeho malý dárek líbil, a dlouhý ocas se mu nadšením rozkmital. Byl vždy tak šťastný, když se mu podařilo ji udělat i jen trochu radost. Občas se mu až nechtělo věřit, jaké štěstí měl, že se zalíbil někomu tak úžasnému a krásnému. Kdyby mohl, přinesl by jí i modré z nebes. Naneštěstí to vsak nebyl on, kdo tu měl křídla a tak se jeho milá bude miset spolehnout pouze na květiny a jiné dárky.
Když se však její vyraz změnil, Isku to trochu zarazilo. Mezi nimi dvěma to byl většinou on, kdo byl ten nervozní, a tak když se jejich role najednou viměnili, Isku to trochu viděsilo. A její první pomalá slova spolu se sklopeným pohledem tomu moc nepomohla. Snažil se ale zachovat klid a vyčkal, než v sobě Eirlys našla odvahu na ta další slova.
Eirlys byla... Těhotná..?
Iskovy se na moment zatočila hlava z toho překvapení. Nad tímhle vším velmi přemýšlel od té doby, co mu Eirlys na plese zdělila její přání mít rodinu. Ale i kdyz Eirlys nadevše miloval, měl obavy ve svých schopnostech být dobrý rodič. Bylo to tolik zodpovědnosti... Zároveň to ale také bylo poprvé, co zapřemýšlel nad tím, že by vlastně mohl mít vlastní rodinu. S Eirlys, o tolik lepší než ta, do které se narodil. A vlastně to byla i moc hezká myšlenka.
A tak i přes všechny ty obavy, první emoce, kterou pri zdělení té velké noviny ucitil, byla radost. Ocas se mu, i kdyz trochu opatrněji než předtím při předávání té květiny, rozvrtěl a na tváři oběvil drobný úsměl.
,,Opravdu..?" Zeptal se, stále trochu v šoku zatím co jí hleděl do těch krasných očích, jako by mu právě ty měly odpovědět. Už ze zvyku se natáhl tlapkou pro tu její. ,,Takže.. My dvs budem..?" Nějak nebyl schopný ta slova dokončit. Na vsechny jeho strachy v ten moment doslova zapoměl. Byl to tak zvláštní, vseobímající pocit, který ho v ten moment uplně zahltil. Ale byl šťastný, až ho to trochu samotného prekvapilo že to je to jediné, co v ten moment cítil. Až se mu z toho lehce zamlžil zrak. ,,To... to je úžasné..."

Souhlasně pokyval hlavou. ,,Vidim to dost stejně." Pro něj to zprvu bylo trochu náročnější pochopit, že to v čem vyrůstal nebyla uplně norma, a kdyby byl Azaryn podobný, netušil jestli by zase odešel a nebo se nechal presvědčit, že takhke je to normální. Teď už ale věděl.
Při její v podstatě pochvale se drobně pousmál a na chvíli odvrátil zrak. Stále, i po roce tady, nebyl na jakákoliv kladná slova myšlená na jeho osobnost úplně zvyklí. ,,Ne, to ne. V naši rodině jsme všichni byli podobně malí, i když já byl asi nejmenší." Musel přiznat. ,,Ale ne, výška byla všem jedno ale no... Neměli rádi mojí schopnost." Přiznal s drobným povzdechem. ,,Ono se jim asi nedá divit. Když žiješ v takové zimě, mít za člena smečky vlka který ještě studí není zrovna... Příjemný." Vysvětlil. Nemohl si pomoct, i kdyz věděl že se k němu nechovali nejlépe, musel je alespoň trochu obhájit. Protože at už ho to mrzelo sebevíc, chápal je.
S drobným usměvem jí poslouchal. Tedy dokud se nedostala řečí k vlastní minulosti. Iska netušil, co se jí stalo, mohl si to poskladat pouze z jejích slov. Ale i když nemohl tušit, jaké to je stratit smečku, kterou by měl rád, nedovedl si představit že by teď přišel o to, co má. ,,Mrzí mě, co se ti stalo, ale jsem rád, že jsi tam nezemřela... To by jsme se nikdy nepotkali, ani by ses znovu nemohla potkat se sestrou." Pokusil se říct něco povzbuzujícího, i když jemu samotnému se zdálo, že mu to moc nejde. ,,No... Já se určitě cítím bezpečneji, když vím že mě a ostatní chráníš ty." Trochu rozpačitě se pousmál.

Překvapeně nastražil uši a zmateně otočil hlavou za zvolánim jeho jména. Nečekal, že by tu na Eirlys mohl narazit a než si vůbec stihl uvědomit, že to na něj volala právě jeho milovaná polovička, už přistála prímo pred ním jako hvězda co spadla z nebe. I jen při kratičkém pohledu na ní se mu radostí rozvrtěl ocásek.
,,Ahoj lásko." Zahuhlal přes trsík zeleně pozdrav a sám k ní vykročil. V tom překvapení si ani zprvu nevšiml její nervozity. Chtěl květiny, které právě nesl, ještě trochu před předáním upravit, nebo pokud by se mu naskytla přilezitost jimi Eirlys vyzdobit trochu pelíšek, ale to bude muset pockat na později, až květinek bude trochu více.
Trochu stihlivě natáhl čumáček s květy směrem k ní. Mohl Eirlys predat klidně tisíce dárků a presto bude vždy krapítek nervózní když hledal ta zprávns slova. ,,Ty jsou pro tebe." Vyslovil nakonec jednoduše. ,,Narazil jsem na ně při lovu a hned jsem si vzpoměl na tebe. Doufám, že se ti budou líbit." Pousmál se. Umínil si pri tom, ze az bude trochu tepleji, vezme Eirlys zase na to místo se svítícími květinami. Bohužel teď bylo na noční posedávání venku příliž zima a bohužel ani ty květinky nesvítili. Iska to věděl, už tam několikrát byl aby se ujistil.
Pak si ale vzpoměl, jak na něj předtim zavolala a nemohl si pomoct, ale zdálo se mu, jako by ho zkoro hledala. ,,Potřebovala jsi ode mě něco?" Zeptal se tedy s lehce nakloněnou hlavou na stranu.

Svyžným krokem si to štrádoval po jedné z podhorských pěšinek. Původní myšlenka, která ho do těchto končin zavedla, byla prostá, a to lov. Ale i přesto, že tentokrát malý seveřan nebyl při lovu úzpěšný, s hlavou sklopenou rozhodně nešel, jelikož i když se nejednalo o ulovek poživatelný, scela s prázdnou také rozhodně nešel. Z tlapičky se mu houpal malí svazek zelenavych listů a bílích květin. Byl z nalezení prvních jarních kvítek úplně nadšený a prostě je tam nemohl nechat!
Eirlys se jistě budou líbit! Pomyslel si šťastně a zavrtěl dlouhým ohonem, netušeje zatím, že ho jeho milá právě schání ani jakou správu se mu to chystá zdělit. Nevšiml si ani její siluety na nebi, jelikož se spíse díval pod své tlapky aby mu to na častečně zmrzle a častečně podmáčené půdě nepodklouzlo. Trochu zablácené tlapky nasvědčovaly tomu, že už se mu to predtím možná jednou na této výpravě přihodilo.

Naslouchal jejímu vypravění s lehce nakloněnou hlavou. Pokud to tak u nich bylo... Chapal proč měla Safron takové obavy. Také by se bál pripojit ke smečce, kdyby připojení pro něj znamenalo tohle. ,,To nezní moc hezky. Kdybych já se pripojil ke smečce jen aby se ke mně pak chovali takto, šel bych zas dál." Poznamenal. V tomhle měl jasno. Uměl být věrný, ale ne slepě. Na moment se zamyslel. ,,Vlastně, diky tomu jsem teď tady. U nás ve smečce sice přimo role omegy nebyla, ale kdyby byla, asi bych jím byl." Přiznal. Byl trochu zázrak že se k něčemu takovému vůbec přiznal, ale v posledni době přeci jen nabral alespoň špetku sebejistoty. Ne moc, ale oproti predchozí v podstatě nulové to byl velky pokrok.
Prekvapeně nad oznámením našpicoval uši. Do vlčice by bellatorku přímo netypoval, ale věděl že zdání mohlo velmi klamat. Usmál se tedy a zavrtěl ocasem. ,,Gratuluju, to muselo být hodně práce. Něco takového bych já nikdy nezvládl. Hlavně na sebe dej pozor." Usmál se. Myslel to dobře, nerad by byl aby se jí něco při obraně smečky přihodilo.

Alaric se přes něj natáhl aby mohl jelena dorazit. Nevadilo mu to, bylo jedno kdo udělil poslední ránu, ale z jeho místa na zadech to muselo být mnohem nebezpečnější... Stačilk aby jelen zaklonil hlavu a mohl ho smést parožím. Co mu do toho ale bylo že? Tento vlk tu byl a lovil tahle zvířata nejspíše déle, než on. A pokud mu to tak fungovalo, nemohl do toho mluvit.
Když se tedy jelen svalil na zem a Alaric ho tak nechal, pochopitelně ho dorazil. Možná to byla pro ně jen kořist, ale neslušelo se nechat jakékoliv zvíře trpět.
Iska pomapokýval hlavou. Na něj byl Alaric trochu moc rychlí, ale to byla pro lovce dobrá vlastnost. ,,To nebude problém, oba jsme lovci, pokud mě kdykoliv budeš potřebovat, rád pomůžu." Pokýval hlavou. Když pak pozoroval jeho pohled, naklonil hlavu na stranu a drobně se pousmál. ,,Snad je nechceš ještě pronasledovat, ne? Teď budou zplašení ještě pěknou chvíli a smečce to, co jsi pro ni nalovil bude stačit na pěknou chvíli." Poznamenal, ale přátelsky. Nemyslel to nijak zle.

Chvíli mu trvalo, než nalezl toho, kterého měl Alaric na mysli a trochu se zarazil. Neměly by si spíše vybírat starší, zraněné nebo nemocně kusy? Tenhle vypadal úplně jako všichni ostatní, s vyjímnou jeho trochu tmavší barvy. Znovu přejel pohledem zbytek stáda. Možná si Alaric tohohle vybral jen proto, že všichni byli zdraví... Jenže než by stohl něco namítnout, vlk se už dal do pohybu a Iska ho nechtěl zdržovat. Přeci jen, to on se přidal na lov s ním a Iska nad tím nejspíš opět jen příliž přemýšlí...
Začal se tedy plížit společně s ním ke stádu. Jakmile si vyměnili pohledy a Alaric se vyřítil kupředu, i on se vydal nejrychleji, jak dokázal k jejich cíli. On se pro svůj cíl rozhodl skočit zvířeti po širokém krku. Pevně se zakousl a doufal, že zvíře váha dvou vlků strhne k zemi. Jelen se pokusil o útěk ale neměl to lehké, Iska sebou celý zaškubal, jak se ho snažil strhnout k zemi.

>>> Syslí háj

Nechal Alarica ho dovést k místům, kde stádo spatřil. Nevadilo mu nechat ho vést, možná byl víše postavený ale on to tak příliž nebral. Rozum, nápady a zkušenosti měl každý, nehledě na postavení, byl by prece houpý kdyby poslouchal jen sám sebe, to by už rovnou mohl být zase tulákem. Ne, pro něj být ve smečce znamenalo být týmový hráč. Vyšší postavení pro něj bylo akorát více zodpovědnosti a práce. To druhé mu vůbec nevadilo, jen s tim prvním měl trochu problémy.
Mlčky si vyslechl co měl jeho lovecký parťák na srdci zatim co si obezřetně prohlížel stádo před nimi a snažil se nalézt dobrý cíl. ,,Myslím že jsme blíže levé, tak bych bral tu." Navrhl, aby nemusel stádo složitěji obýhat. ,,Vidíš nějaký dobrý kus, na který bychom se mohly zaměřit?" Optal se. Byla přeci jen zásada, že se mají lovit slabé kusy.

Upřímně, trochu ho i překvapilo, že Alaric souhlasil. Zdál se přeci jen víc jako samotář. Isku to ale potěšilo a tak s usměvem lehce zavrtěl dlouhým ohonem. ,,Dobře. Procvičit si společný lov se určitě bude hodit." Souhlasil. Možná by to i chtělo jednou za čas svolat všechny lovce, aby si natrénovaly pořádně koordinaci... Jenže jen na to Iska pomyslel, žaludek se mu nepřijemně stáhl. Kdyby s tímhle přišel, znamenalo by to pravděpodobně že by je taky vedl, když byl teď gamma... A v tom se Iska stále citil hodně nesvůj.
Taktéž popadl do zubů Alaricova jelena a začal ho táhnout smějem k hromadě s úlovky. Věděl, že jeho menší velikost možná dávala dojem, že nemá moc sil, ale on byl naučený tahat kořist zavějemu sněhu. Tohle pro něj bylo nic.

>>>Pramen řeky

Byl rád že jeho pomoc přijal. Alaric se zdál ze na sebe uměl být trochu tvrdý, nechtěl by, aby se strhal. ,,Dobře, tak asi půjdeme?" Zeptal se a sám přistoupil k jelenovy, aby ho společně mohly začít táhnout.
Oddechl si, když mu predal informaci o stádě u pramene. Takže se jen zbytečně bál, to bylo dobře. Nedalo se říct, že by to nečekal. Věděl ze občas přemýšlel příliž nad drobnostma, které nejsou vůbec relevantní. ,,Tak to je dobře." Vydechl úlevou a pak souhlasně přikývl. ,,Máš asi pravdu, o trochu kořisti navíc neuškodí. V zimě se jidlo stejně kazí pomaleji." Nechtěl se k vlkovy takhle přicpat, ale oba to byli ocividně lovci, bylo by fajn trochu lépe Alarica poznat... ,,Tak pokud by se ti pomoc pořád hodila, můžeme pak zkusit za tim stádem jít společně. Asi nebudu tak rychlý jako ty se svými křídly, ale mohl bych alespoň trochu pomoc." Nabýdl mile, ale pokud by Alaric odmitl, respektoval by to. Ne kazdý vlk rád loví ve skupině a vzhledem k tomu že Iska letat nemohl, mohl by ho i zdržovat. Ale chtěl pomoc alespon nabýdnout.

,,Ale byl jsi tomuhle rampouchu určitě blíž, než já. No... Teď je hlavní, že jsi se při tom nezranil. O trochu vedle a mohl jsi dopadnout jak ten jelen..." Poznamenal se ztaženýma ušima, to by nebylo dobré... Nebylo to až tak nevýdané, aby vlk měl více magií, přeci jen Zathrian měl alespoň dvě... A Isku už asi snad nic tady nepřekvapí.
,,Můžu ti pomoct, jestli chceš." Nabýdl se. Přeci jen se musel už jistě vyčerpat tím lovem, chtěl alespoň trochu pomoc. Cítil k tomu povinost, obzvlášť když mu asi lov trochu předtim znesnadnil svou přitomností. Měl by ostatním lovcům pomáhat, ne se jim plést pod nohy...
,,Vím asi, jak to myslíš..." I on by vždy rád dělal víc. Nesnášel když se cítil jako přítěž, a tou se citil pokaždé, když nedělal své maximum. ,,Ale jeden jelen vystačí téměř celé smečce a i ostatní lovci jistě něco chytili. Odvedl jsi úžasnou práci." Snažil se Alarica alespon trochu povzbudit, i když si moc nemyslel že to bude fungovat. Preci jen, na něj to nikdy nefungovalo. Na mysli mu ale také vytanuly myšlenky, které měl predtím, než se s Alaricek potkal. Rozhodl se tedy na okřidleného obrátit s otázkou. ,,Jestli bych se mohl optat... Z výšky asi lépe vidíš nez ja ze země... Spatřil si při svém letu v poslední době nějaka i jen menší stáda na našem území?" Zeptal se. Nejspíše se jen příliž strachoval, jako vždy. Letošní zima se nedala ani srovnávat s tou minulou. Jedinou změnou bylo že loňskou zimu nemusel ještě hlídat, kolik kořisti se u nich nachází.

Trochu si oddechl, když vlk byl schopný sám vstát a celkově se zdál v pořádku. ,,To je dobře..." Vydechl, než mu došlo jak to v kontextu s druhou větou mohlo znít. ,,Tedy... Myslím že se nemáš za co stydět. Ulovit zcela sám jelena je něco na co by mohl být hrdý kdokoli." Vydrmolil tedy ze sebe rychle, než by se z jeho předchozích slov vlk pred nim mohl třeba urazit. V komunikaci byl zkrátka stále hodně vratký.
Zmateně nasledoval vlkův pohled. Myslí ten led? ,,Ne... Jsem si
docela jistý že nic takového nedokážu." Zavrtěl hlavou. Kolik problémů by mu to ale vyřešilo kdyby mohl! Jenže to by se pak nikdy nedostal sem... Hm, vše špatné bylo nejspíše pro něco dobré... ,,Nikdo u nás v rodině nedovedl produkovat barevnýled." Dodal ještě. Ta barva ho matla. Nemohl řict ze by na zmraženou vodu byl zrovna expert, ale viděl jí za život dost a nikdy nebyl barevný... Vždy měl akorát odstiny od bílé do modré, občas do hnědé kdyz v něm zamrzlo trochu bahna... Ale zelená? Nikdy...
,,Iska." Také se představil a došel az k němu, aby si ten led také mohl prohlédnout. Držel si ale jako vždy od vlka bezpečný odstup, aby se náhodou nedotkly nebo aby vlk neucítil větši chlad, než jaký by měl.

Poklidná atmosféra zmrzlého lesa se rychle změnila v naprostý chaos. Když se za Iskou rozezněl zvuk dusotu kopit, vlk se překvapeně za zvukem otočil jen aby spatřil jak se jeho směrem zene zplašený jelen s barevnou šmouhou chlupů na jeho zádech. Než by vůbec stihl jakkoliv reagovat, mezi nimi se oběvila ohnivá stěna. Iska zděšeně odskočil až zady narazil do stromu za ním. Co se to právě stalo?! Pomyslel si zděšeně a když zvíre vyběhlo z poza ohně, pohledem ho nasledoval. Teď už viděl že ten barevný kožich byl vlk, a i když s vlkem příliž nekomunikoval, vybavoval si ho párkrát zahlednout ve smečce. Jakmile se trochu probral, rozběhl se za nimi, jen aby se o pár kroků později zastavil, když zvíře nedovrovolně taktéž zastavilo. Nejdřiv oheň a teď... Led..? Netušil že je tu další vlk s ledovými schopnostmi, i když ten led měl tak zvláštní barvu. Jakmile se ale probral z překvapení, rozběhl se za vlkem co byl vymrštěný z jelenových zad do sněhu.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se hned co k němu dorazil.

Rychlími kroky prochazel zmrzlou krajinou. Studený výtr se proháněl mezi holímy klínky stromů a občas se mu i zavrtal do boku. Jeho srsr na to ale byla doslova dělaná a slabý větřík seveřana nikterak nerozhodil. Ba naopak, měl zimu rád, bylo mu v ní lépe než v teple, a trochu ho mrzelo že by se ze zimou musel pomalu začít loučit. Pro něj tohle byla spolu s brzkým jarem nejkrásnější roční doba, ale chápal že jak udejší příroda, tak i sama smečka oblevu potřevuje. Nebyl sobcem, nepřál by si aby ostatní trpěly jen aby se on měl dobře, ale rozhodně mu nevadilo se teď potulovat po území. Alespoň může zkontrolovat počty lovné zvěře, jak mu dal v podstatě za úkol Zatharian. Iska si tvou novou funkcí stále nebyl úplně jistý, ale snažil se. Zastavil se, aby zkontroloval několik stop ve sněhu a snažil se odhadnout, kolik zvířat tudy prošlo. Jednotlivé stopy se ale křížily a zvířata zřejmě šla hezky v řadě za sebou, a tak to bylo složitější než se zdálo. Mohl by je následovat a zjistit na vlastní oči, ale pach byl vyčpělí. Tohle stádo tudy prošlo už před dlouhou dobou. Pomyslel si s povzdechem a pokračoval na své obchůzce. Neměl v plánu přímo lovit, ale alespon by byl rád kdyby nějaká ta zvířata zahlédl. Trochu by ho to uklidnilo.