Príspevky užívateľa

Neočekával jsem zrovna nadšenou reakci, ale i tak jsem se jen tak tak udržel, abych na nevděčného vlka před sebou nezavrčel. Tenhle mladý vlk by se opravdu měl naučit, jak se správně chovat. Tím spíš, pokud se chce stavět do pozice vyjednavače mezi smečkami. Ale vím, že v mládí se dějí chyby. Doprovodím tohohle neřáda do bezpečnější oblasti a pak si dáme vale. Budu rád, pokud se mi povede pak jakž takž vydržet se dřevem na své první stanoviště se zásobami. Ohlédnu se a kritickým pohledem zhodnotím zbývající hromádku dřeva. Budeme se muset trochu zakousnout, pokud tu později nemám umrznout i já. A to fakt nehodlám. Znovu už do ohně přikládat nebudu.
"Kdybych byl zbabělec, neriskuju život hledáním hloupých zbloudilců, kteří v takovéhle zimě riskují život v horách," prohlásím už bez skrupulí. Pak ale prudce našpicuju uši a zvednu hlavu. I ke mě se donese pach krve. Okamžitě jsem na nohou a otočím se po jeho směru, bedlivě pátrající pohledem v zasněžené krajině po zdroji.
"Zkusím zjistit, co se děje. Může to být zraněný vlk nebo průšvih. Buď připravený zdrhat." prohlásím vážně. Vyskočím do vzduchu a vzlétnu. Ne tak vysoko, abych zmizel z dohledu, ale dost na to, abych byl v bezpečí od země. Popoletím blíž po směru pachu. Ač je raněná samice zasněžená, přeci jen si ji nakonec všimnu. Vystoupám pro bezpečí ještě maličko výš a zakroužím ji nad hlavou, abych si všiml, jak bude reagovat. A hned poté vyrazím zpět, abych informoval nevrlého společníka.
"Je to raněná samice nimlóga!" nahlásím okamžitě i s popisem jejího chování.

"To jsem se naučit musel. Pokud chceš protivníka porazit, musíš to znát. Pokud je silnější, je ideální ho unavit nebo dohnat do pohybů, které mu uškodí. Na to musíš mít dobrý odhad. Nebo spíše pozorovací talent. Tohle všechno je o čtění pohybu svalů pod srstí. Ty ti řeknou všechno," pokrčím rameny.
"Takže jako léčitel máš vlastně dobrý předpoklad," zazubím se.

Tvrdohlavě se postavím, i když pomaleji. Nejsem až tak zadýchaný, takže žebra nenamáhám tolik. Kysele se zazubím.
"Trošku," automaticky pokrčím rameny. Zabolí to, ale ne tolik, abych to na sobě dal znát. Spíš zvědavě sleduji, co to vyvádíš se svým čumákem.
"Bude to v pohodě. Kost se hojí trošku déle, než měkké tkáně. Ale než bychom došli do nory, byl bych v pohodě," prohlásím s jistotou. Faktem ovšem je, že vyrovnávání se se zimou přináší regeneraci trošku pomalejší efekt.
"Ale i tak, pro dnešek končíme s tréninkem." dodám už vážněji. Je na mě tak aspoň znát, že nejsem lehkovážný blázen. I má regenerace nedělá úplné zázraky a zahojené místo nějaký čas bolí a je náchylnější k opětovnému zranění.

Vydám trochu frustrované zafunění. Doufal jsem, že v tomhle budeš stát při mě! Ne, opravdu to nepovažuju za nějakou zradu. Podvědomě samozřejmě VÍM, že ty i Feier máte pravdu. Všechna odůvodnění jsou oprávněná a pravdivá. Kecnu si na zadek a skloním hlavu.
"Já nevím... Co když to nezvládnu a nadělám víc chyb... Smečka má už tak dost špatnou pověst..." ztěžka si povzdechnu.
"Je rozdíl mezi učením druhých nebo jejich vedením... Byli jsme vždycky sami, Adaine... Ano, vím jak sobecky taktizovat, abych zvítězil... Ale jenom o tom to přece opravdu není... Smečka není jen nástroj k vítězství, který můžu snadno využít a obětovat..." pronesu o něco tišeji. I na hlase je znát, že z toho mám opravdu. POčáteční vztek a rozhořčení už vyprchali.

Když mi někdy bylo trochu ouzko a teskno, vydal jsem se k troskám. Je to pro mě tak trochu důležité místo. Právě zde se mi povedlo setkat se znovu se všemi svými bratry. I když to nebylo na nějak extra dlouho. Přesto se Trosky staly pro mě důležitým místem, kam jsem přišel vzpomínat na naše nejisté začátky. A taky na bratra, který tu už není. Nejsem ten typ, co se příliš ohlíží za svou minulostí. Ale někdy to přeci jen i mě přepadne. Nedá se tomu zabránit.
A tak jsem tu. Chtěl jsem se podívat z výšky a znovu si představit z kamenů vyskládaný znak, ale počasí není vhodné pro let v takových výškách. Urychlil jsem svou cestu sem alespoň nízkým letem těsně nad zemí. U trosek přistanu a složím křídla těsně k tělu. Vyrazím loudavým krokem skrze trosky, rozhlížející se sem a tam.

"Hlavně na sebe nespěchej. Je lepší dát si načas a vyléčit se pořádně než to zbytečně brzy začít přehánět," pousměju se. Já sice tenhle aspekt léčení neznám, ale to je vedlejší. Mluvil o tom Feier a tak to tak určitě bude. Potěší mě ale, že jsi ochoten vyřídit mou nabídku. Snad za ní nedostanu po papuli. Ale Feier má taky snahu urovnat spory, tak snad ne. Zvolna zavrtím ohonem, jak jsem rád, že naše komunikace jde tak hladce a v pohodě.
"Samozřejmě, že ne. To ani nechceme. Chceme tím dát najevo, že začínáme znovu a jinak a rádi bychom, aby nás tak brali i ostatní. Navíc, Igniská smečka měla jisté zastoupení vlků a to se dost rapidně změnilo. Je tedy spíš otázka, zda jsme stále zodpovědní za hříchy někoho jiného?" pokrčím rameny. Pak ale zatřesu hlavou.
"Moc myšlenek, které stejně nedostanou odpověď," pousměju se a naznačím tím, že tohle je téma, které už není třeba dále rozvýjet.
"Možná. Ale Rey opustil smečku, takže se to už nedozvíme," uchechtnu se. Jak příhodné, no ne? Začínat nové kroky rovnou s tajemstvím.
"Krásné jméno se silným významem." odpovím s lehkým úsměvem.
"Mé jméno je Jarumi - ale nemám nejmenší tušení, zda má nějaký význam." pokrčím rameny. Bylo by hezké, kdyby nějaký pěkný mělo, ale i to je asi jen nevyřešitelnou záhadou.

"Samozřejmě, že vlk ze smečky myslí vždy primárně na svou smečku. Máme zodpovědnost primárně za sebe. Až pak se můžeme rozdat i pro druhé. Nevěřím tomu, že by vaše smečka fungovala na jiném principu. Že by ti dovolili dát poslední bylinky cizinci, když by hrozilo riziko, že onemocní někdo z vašich," klidným, ale pevným hlasem ti vpálím realitu, jaká je.
"A zapomínáš, že tenhle bojovník je jediný, kdo se odvážil vlézt v téhle zimě do hor jen za účelem hledání přeživších a ještě se s tebou dělí o oheň, ač sebou nese jen omezenou zásobu dříví a musí se taky dostat domů," vpálím ti elegantně další část téhle vtipné situace.
"Chápu, že jsi mladý vlk, ale než začneš soudit, měl by sis uvědomit situaci a priority. A taky fakt, kdo ti právě zachránil zadek před umrznutím." pokrčím rameny. I já jako mladý udělal spoustu chyb. Je normální, že mladí vlci je dělají. Ale taky je důležité si v takovýchhle složitých situacích uvědomovat fakta a dát si dvě a dvě dohromady. I mladý vlk musí vidět, že je důležitější přežití vlastních nad ostatníma.
"Pokud to ale vidíš tak, že azaryňané nepomůžou tulákovi, rád si ušetřím dřevo na cestu zpět, oheň uhasím a půjdu si po svém," dodám a zadívám se na tebe pohledem, který tě jasně vybízí k tomu, aby ses rozhodl TY, jak to tedy bude dál.

Moc často jsem teď do jeskyně nechodil. Je to přeci jen sklad bylinek pro Feiera a Ikkeho a případně pro léčení. Ale hledal jsem Adaina a ten byl poslední dobou celkem často k vidění s Ikkem. A ten? Ten se motá mezi norou a jeskyní. První na ráně jsem měl jeskyni. A jelikož šetřím křídla, která v téhle zimě trpí nejvíc, vzal jsem to hezky poklusem. Před jeskyní zpomalím. Začnu větřit kolem, ale nezdá se, že bych tu cítil čerství pach Adaina nebo Ikkeho. Zato ale zachytím pach, který je mi povědomí. S tímhle už jsem se jednou setkal. Vyrazím po jeho stopě dovnitř do jeskyně.
"Ale podívejme se kohopak to tu máme," podotknu, když tě zahlédnu.
"Copak si jdeš uzmout tentokrát?" zeptám se žertem. Ale dávám si pozor, aby na hlase bylo znát, že tě z ničeho neobvińuju.

Je až s podivem, jak často se objevují vlčata, co hledají svou rodinu nebo sourozence. Zavrtím nad tím krátce hlavou.
"To je dobře, že ti chutná. Ale když budeš spěchat, riskuješ, že budeš zvracet. Je lepší jíst pomalu a nechat si plný žaludek," podotknu. Ale jsem rád, že se nesnažíš nějak moc přejídat.
"Kdepak. Tu odtáhnu do smečky a podělím se s celou smečkou. Jsou i vlci, kteří nemůžou za hranice smečky a ti jsou pak závislí právě na nás." vysvětlím ochotně. Nakloním hlavu ke straně.
"Pověz mi o svých sourozencích. Třeba jsem je zahlédl?" nadhodím. Moc dobře si pamatuju své vlastní pátrání po sourozencích. A poptávání mezi ostatními mi bylo velkou pomocí.

Samozřejmě si všimnu tvého překvapení. Ale jsi mladá a já prostě nepočítám s tím, že bys měla nějak příliš mnoho zkušeností. Tenhle základní krok by pro tebe s tvou obratností mohl být hlavním esem v rukávu. Tím spíše, pokud navýšíš rychlost a výdrž. Když pak ustoupím, sleduju tě velmi pozorně, s hlavou mírně nakloněonu ke straně.
"Dobrý?" zeptám se prvně, když vidím, jak využíváš sníh. Ale křupnutí jsem neslyšel, tak snad nic vážného. Zastříhám ušima.
"Tenhle skok se hodí proti každému. Musíš si být ale jistá, že ti nestačí uhnout. Pokud je to slabší vlk, prostě skončí na zemi a možná se ještě trochu po zemi sveze. U mohutnějších vlků je minimálně rozhodíš. Dost záleží i na jejich postoji. Jakmile ale vytrénuješ rychlost, hbitost a výdrž, tak s tímhle skokem máš vyhráno i kdyby ses nenaučila bojovat." vysvětlím takticky, proč tě učím zrovna tohle. Je to tvé eso v rukávu.
"Jakmile skočíš, trhni rameny do protisměru. Pomůže ti to natočit tělo částečně tak, aby byl odraz od stromu pro tebe snazší." poradím.

"Ale nevypadáš, že by problém byl nějak vážný. Tak snad už bude jen líp a nebude léčitele třeba," pousměju se. Nepřál bych nikomu zranění, tím spíše v téhle době. A upřímně doufám, že už je ti lépe.
"Ano, ty nemoci řádí bohužel všude," zamručím a na moment stáhnu uši vzad, než je zase narovnám. Musím se ale zasmát, když tě udiví má nabídka pomoci.
"Jsou těžké časy. A v takových bychom si měli pomáhat, nehledě na to, odkud pocházíme. Samozřejmě, upřednostňujeme v těchhle časech spíše výměnný obchod. Ale pokud to situace neumožňuje, pomůžeme i tak," vysvětlím ochotně. A jméno?
"Přejmenování má celkem jednoduchý důvod. Sice jsme původně Igniská smečka, máme s ní ale už velmi málo společného. Chtěli bychom začít nově, jako nová smečka. Když se řekne Ignis, spousta vlků nás automaticky obviňuje z kde čeho. Snad nám nové jméno pomůže nově vykročit do povědomí ostatních." vysvětlím ochotně. Ale co se významu týká?
"Popravdě, nevím, jestli má nějaký význam. Pro mě má význam nového začátku, ale jestli doslovně něco znamená? To nevím," pokrčím rameny. Zvědavě ale zastříhám ušima.
"Mohu vědět, co tvé jméno znamená?" zeptám se a nakloním hlavu mírně ke straně.

"Těší mě, že máš důvod se veselit. V těchhle časech jsou takové situace opravdu potřebné," upřímně se pousměju. Jsem rád, že jsou vlci, kteří si najdou důvody k radosti. A opravdu jim to přeju. A mám dost rozumu, abych se v tom nerýpal nijak dál. I kdybych chtěl, nejspíš by jsi mi stejně nic neřekl a celé setkání by se mohlo zvrhnout v podezřívání ze špionáže. Kdepak. O to nestojím.
"Oh, až tak? Doufám, že to není nic vážného a brzy budeš v pohodě. V tomhle směru by ti tu byl asi víc k užitku Feier, jak já." uculím se. Jo, Feier by se toho okamžitě chytil a nedal by jinak, dokud by tě nezkontroloval. Ale to jde úplně mimo mě. Snažím se sice zajistit si nějaké znalosti léčitelství, ale stále pokulhávám. A opět - obávám se, že vrtat se v tom, bude to vypadat podezřele. Asi mi to moje postavení začíná lézt na mozek...
"Když jsem ho viděl naposled, byl v pohodě. A i kdyby ne, Ikke se o něj postará. Je v dobrých packách," pousměju se.
"Je dobře, že tě jen tak něco neskolí. Kort teď. Slyšel jsem, že nějaká nemoc řádí." přitáhnu krátce uši. Však na ni nejspíše zemřela chudák Artemis.
"Kdybyste měli nedostatek nějakých bylin, nebojte se na nás obrátit. Vím, že naše vztahy nebývaly nejlepší, ale rádi bychom to napravili." podotknu. Je dobré vědět, že je tu potenciální pomoc. Nebo ne?

Oheň mezi námi zajistí teplo, které se hezky propracovává zkřehlím tělem. Nehodlám na tebe ale vyplítvat všechnu svou zásobu dřeva. Rozhodně mi nikdo nestojí za to, abych tu já sám umrzl. Trpělivě ale čekám, co budeš mít dál na svém srdci. Rozhodně ale nečekám to, co z tebe vyletí. Cuknu sebou a mírně se zamračím.
"To je zajímavý způsob, jak dojednávat spolupráci a pomoc," podotknu pokud možno neutrálním tónem. Stále si v duchu opakuju, jak křehké vztahy s touhle smečkou vlastně máme. Neznám tě a nevím přesně, jaké postavení máš. Ano, řekl jsi, že jsi pravá ruka léčitele - ale jak vysoké postavení to u vás znamená? To už netuším.
"Nelíbila se ti snad v něčem má odpověď?" povytáhnu obočí. Jen v duchu doufám, že jsem snad nic nepokazil. Je to přesně ten bod, kterého se obávám od chvíle, co mi Feier nabídl být bettou.

Těší mě, jak krásně posloucháš pokyny. Plynule, bez řečí, bez poznámek. I to je dobrá vlastnost. Především fakt, jak plynule ty pokyny plníš. Nezadrhneš se, nebrzdíš o překot, atd...
"Na rychlosti ale i tak pracuj dál, ano? Je dobré posouvat své hranice. Já si každý den dám alespoň jedno kolečko běhu." poradím ti.
"Nevadí. Někdy je lepší začínat s čistým štítem než přeučovat špatné návyky," mrknu na tebe.
"Když nemáš žádné zkušenosti, začneme s obranou. Ta je pro tebe vždy důležitější, jak boj samotný," vysvětlím a pozorně si tě prohlédnu.
"Jsi drobná a křehčí stavby. Zaměříme se na to, jak toho využít a vyhnout se přímému kontaktu, který by pro tebe mohl být fatálnější. Jsi rychlá a drobná, snadněji proklouzneš. A dá se tak snadno využít protivníkova rychlost, se kterou proti tobě půjde." vysvětlím obšírněji.
"Zkusíme si přímý útok. Já útočím, ty uskočíš. Zároveň mě ale můžeš zbavit stability. Nejdřív si natrénujeme skok, který tě chci naučit. Je to vcelku jednoduché, ale abys měla správnou sílu v nohách, potřebuješ dostatečný odraz. Natrénujeme si to proti stromům. Ukážu ti nejdřív, jak to má vypadat." popojdu blíž ke stromu. Pak od něj odskočím do strany, hned se ale odrazím a mírně přetočím, abych mohl "kopnout" do stromu a tím se od něj opět odrazit a poodběhnout.
"Jde o to uskočit před útočníkem, ale nezůstat na místě. Okamžitě se odrazit a kopnout do útočníka. Při tom kopnutí ho ale využít k odrazu, aby ses dostala zase od něj dál a mohla utéct. Rozumíme si?" kouknu po tobě.

Zazubím se. Líbí se mi, jak se těšíš. Seskočím zpět za kámen. Chvilku se tam přehrabuju ve sněhu, než zase vyhlédnu. Znovu se na tebe zazubím.
"Tak začneme." a bez varování proti tobě vypálím sněhovou hroudu (o kouli se mluvit nedá). Jsem zvědav, co takhle bez varování uděláš. Sněhovou koulí ti ale nijak výrazně neublížím, tak se netrápím, pokud tě zasáhnu. A pokud ne, vypálím po tobě okamžitě další a další... Začnu tě hbitě sestřelovat a sledovat, jak dokážeš koulím uhýbat. Poslední po tobě ale takhle nevypálím. To se pak vznesu do vzduchu a provedu letecký nálet s vypuštěním bomby.

Zase se na tebe zadívám, celý nesvůj. Nepostojím ani chvilku, pořád musím minimálně přešlapovat nebo šustit křídly. Jsem z toho prostě tak rozhozený, že nevydržím stát. Stáhnu uši těsně k hlavě.
"Mohl by přece celé smečce říct, že v tomhle mi dává vyšší práva. Nemusel by ze mě hned dělat Bettu, která má na starosti mnohem víc!" namítnu znovu. Ale konečně si kecnu na zadek a nechám křídle klesnout k zemi.
"Já se nebojím velet při taktice. Já se obávám ostatních věcí, co jako betta musím zvládat... A... Taky co ostatní... Jsme tu tak krátce..." skloním hlavu o něco níž.