Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 ... « späť  8 9 10 11 12 13 14 15 16   ďalej » ... 62

----> Smaragdové údolí

"Já tehdy taky ne," uchechtnu se. Ale je fakt, že jsem se tím postavil dalším problémům. A díky tomu jsme pak lepší, no ne? Musíme jít vpřed a pracovat na všem, co nám zrovna nejde.
"Pokud se opravdu rozhodneš zůstat, tak pro to bude dost příležitostí," pousměju se. Pak se ale musím zase rozesmát. Kdo by nechtěl v téhle zimě svůj zdroj tepla, no ne?
"To teď asi všichni," přenesu své myšlenky nahlas.
"Tě s bráchou seznámím, třeba tě nechá občas se ohřát," zazubím se, dodám už při vstávání od ohně. Vyrážíme na další kus cesty, který nás ale už nese k našemu cíly. Konečně tedy přilétáme k Nejvyššímu stromu, kde se tyčí mé krásné iglů. Alespoň ho zkontroluju, zda je v pořádku.
"Tak vítej v útočišti pro tuláky." prohlásím po přistání. A rovnou vykročím k iglů.
"Podíváme se dovnitř. Stejně se chci ujistit, že všechno drží a nic nepovolilo." prohodím. Přitáhnu křídla k tělu a prolezu dovnitř. Tam se taky hned dám do kontroly stěn, zda je vše v pořádku. Naštěstí ano, z čehož mám opravdu radost. Přeci jen je to chvilka od mého posledního stavění. Na druhou stranu, tady jsem měl čas a mohl se soustředit na pořádné zpracování.

Jsem trochu klidnější, když vidím, že přicházíš také v klidu. Setkávání s přízračnými je pro mě mírně napjaté, jelikož spíše očekávám negativní přístup. Po všech těch situacích z doby, kdy jsem přibyl do smečky bych se něčemu takovému opravdu nedivil. Když se zeptáš na králíky, na moment se zarazím. Než mi dojde, co že je tou otázkou myšleno. Ach ty mé mezery v komunikaci...
"Umh. Jde to. A co u tebe?" zeptám se zdvořile. Našpicuju ale uši, když se zeptáš na Feiera. Musím se pousmát. Je fajn potkat vlka, který na něj myslí v dobrém.
"Nepřijde mi, že by na tom byl nějak zle." odpovím jednoduše s lehounkým pousmání. Však při něm stojíme a jsme mu nápomocní. Vedení naší smečky snad není až tak špatné. Spíše to počasí.
"Trochu má starostí s touhle zimou, ale to předpokládám bude mít každý. Už by si taky mohla dát odchod," zamručím a hrábnu tlapou do sněhu před sebou. Starost s teplem, potravou a zdravím, to teď bude asi hlavní téma ve všech smečkách.

Ohlédnu se po vlkovi.
"Ano, já jsem z Azarnu. Jsem Jarumi." zeptám se, zatímco připravuju ohniště. Je znát, že už s jeho přípravou mám nějaké zkušenosti. Když dorazíš hezky k ohni, roztáhnu ještě křídla. Aby teplo neunikalo ven a drželo se hezky mezi námi. Zaujatě se na tebe zadívám a sjedu tě pohledem.
"Ano? Tak se ptej," vybídnu tě a našpicuju uši. Nakloním hlavu ke straně, jak pokašláváš. To není vůbec dobré znamení - to vím i já. Zpozorním ale, když zmíníš, že jsi z přízračných. Mezi nimi nemám zrovna dobré vztahy. Najednou mě vůbec netěší, že tu jsem. Co mám teď kruci dělat? Je to přesně ta situace, které jsem se obával. Tady by teď měl sedět Feier, ten by věděl, jak s tebou mluvit. Ale já?!
"Těší mě. Jak jsem řekl dříve, já jsem Jarumi. S léčením ti ale moc nepomůžu, jsem spíše bojovník," odpovím. Tak nějak se nemám k tomu přiznávat všem na potkání, kam až jsem povýšil.
"V tomhle můžu s klidným svědomím říct, že samozřejmě rádi poskytneme pomoc. Je ale těžká situace a je málo zdrojů, takže by to pravděpodobně bylo formou nějaké výměny. Na darování materiálu je situace příliš nepředvídatelná. Přízrační se ale nemusí obávat obrátit se na nás s pomocí." odpovím klidně a co možná nejdůstojněji. Věřím, že by to Feier asi řekl nějak podobně...

Před zimním eventem

"Vím, jak se dá tělo snadno zničit a že každý má své limity jinde. Taky vím, že já se vypracoval na dost jinačí level a ne zrovna ideálním způsobem. Nevidím nejmenší důvod v tom, abych podobně ničil jiné vlky, když se tomu můžou vyvarovat," pokrčím rameny.

Počas tréninku nemám problém opakovat manévr znovu a znovu. Maximálně ti poradím, jak se lépe odrazit - není to jen o síle do nohou, ale i o správném vytočení. To pomůže dát do tlap větší sílu. A že nemám problém po tobě chtít větší a větší, i když už mě bok od té spousty ran bolí. Jak se ale rány střádají, neště na sebe nenechalo dlouho čekat. Další tvůj odraz plnou silou sebou kromě mého pádu nese i nepříjemný zvuk praskotu. Namáhaná žebra na boku konečně povolila. Taky tentokrát nevyskočím hned hbitě na nohy, ale začnu se zvedat opatrněji.

Po celou dobu zkoušení tvé maličkosti je znát, že se pohybuju s lehkostí a bez námahy. Tedy, téměř. Prodírání se sněhem není snadné pro nikoho. Ale má síla a lehkost pohybu jsou mi v tom solidní výpomocí. Nedávám ti to ale nijak na odiv, je to můj přirozený pohyb. Přizpůsobuju svou rychlost tobě a držím primárně krok s tebou. Jakmile vypálíš vpřed, držím se za tebou a mírn bokem, abych měl pořádný výhled na tvůj pohyb a osvalení.
"Tak jo, tady zastavíme. Teda, ne úplně. Když teď zastavíš, budeš mít problémy. Zpomalíme do lehkého klusu, za chvilku do kroku a pak teprve můžeme zastavit," instruuju tě a sám přejdu do lehkého klusu. Dělám obligátní kolečko.
"S rychlostí jsi na tom solidně. Je škoda, že je teď sníh. Rád bych viděl, jak jsi na tom s náhlou změnou směru. Ale to na sněhu nejde," zamručím zamyšleně.
"Máš už nějaké zkušenosti s bojem nebo obranou?" zeptám se a zvolním do kroku. V hlavě už promýšlím, jak tě prozkouším z obrany.

Zadívám se na tebe. Očekávající, že budeš stát při mě, samozřejmě. Ale už jak mě oslovíš, tuším, že to tak nebude. Stáhnu uši k hlavě.
"Taktik jsem. Ale nejsem velitel! A Feier tu taky nebude pokaždé, aby zastal všechna jednání!" vyštěknu možná o něco prudčeji své obavy.
"Tohle vůbec není promyšlené. Taktiku mu můžu přidávat i jako bellator, na to vůbec nemusím být betta." zatřesu hlavou a dám se zase do pochodování.
"Tolik se toho může pokazit a odnese to CELÁ smečka. To přece nejde, takhle všechny ohrožovat," neklidně pořád šustím křídly na hřbetě.

Poctivě ti pořádně promačkám svaly. Samozřejmě, že to bude bolet a to hlavně při pohybu. Ale povolí křeč jako taková a to je hlavní. Když jsem spokojený, tak ustoupím.
"Trénink dneska končí. Sval po křeči ještě nějaký čas bolí a přetěžovat ho by mohlo přinést dlouhodobější potíže a to nechceme. Dej si odpočinek, to jen a to nejlepší." kývnu na tebe. A pak se pousměju.
"Ale vedl sis velmi dobře." dodám ještě, aby sis nemyslel, že to dopadlo zle. Mám z tohohle tréninku a tvé úrovně velkou radost.

Těší mě tvé nadšení z tréninku. To je přesně to, co dělá vlka pravým bojovníkem. Nadšení a odhodlání. Někdy jsou to těžké chvilky, ale i ty se dají překonat se správným odhodláním. Zamyslím se až nad tvou otázkou.
"Vyloženě zbraně nepoužívám. U okřídleného vlka jsou mnohdy spíše na škodu. Za letu je zbraň skoro nepoužitelná, pokud nechceš přijít o křídla. A okřídlený vlk na zemi zase přichází o svou hlavní výhodu. Ale není to tak, že bych zbraň nikdy nepoužíval. Mrkneme se i na to," kývnu a pousměju se na tebe.
"Tak poběž, podíváme se na tvou výdrž a rychlost," vybídnu tě a rozeběhnu se. Beru to podél potoka, nějaký ten kousek dolů po proudu. A pak obloukem zase nahoru. Chvíli zrychluju, jindy zase zpomaluju a v jednom místě tě vybídnu, ať to vypálíš vpřed plnou rychlostí.

Ani mě nenapadlo, že by mohlo mé špatné vyjadřování vést u tebe k obavám. Byl jsem příliš rozhozený z toho, co si ode mě Feier žádá. Co jsem ale nečekal, byla tvá reakce. Už ve chvíli, kdy se začneš smát. Zarazím se a stáhnu uši vzad. Mám přesně ten výraz, který varuje před hryznutím do zadku! Jak se TEĎ můžeš SMÁT??!! Svýma dalšíma slovama mě ale odrovnáš úplně. Cuknu sebou.
"K ČEMU GRATULUJEŠ?! TO SES TAKY ZBLÁZNIL?!" vyjeknu a až teď mi rozložená křídla zaraženě klesnou k zemi.
"To je HLOUPOST! Nemůžu být betta, když neumím pořádně komunikovat s druhými!!" namítnu hlasitě.

Rázuju si to dál sem a tam. Místy dokonce částečně rozevřu křídla, jak jsem z toho všeho úplně paf. Nevěřím tomu, že bych něco takového mohl zvládat. Vést bojovníky je jedna věc. A i když mi to Feier dokázal tak osvětlit, stejně si nevěřím!
"Co by se stalo - zbláznil se! Úplně se zbláznil!" vyhrknu na tvůj první dotaz. Když mě vyzveš, ať zpomalím, vezmu to doslovně. Přestanu přecházet sem a tam.
"Řekl, že ze mě chce BETTU!!" vyštěknu zprudka. Při vyslovení slova "betta" se mi dokonce prudce rozevřou křídla (BAF!)
"Chápeš to? Po mě?!"

Jsem rád, že mé vysvětlení je dostačující k pochopení. Zavrtím ohonem. Své komunikační schopnosti mám stále tendence podceňovat. A asi se to ještě dlouho nezmění.
"Ne, horší je, když se topíš v komunikaci a máš někoho učit," zazubím se. Joo, když jsem měl začít prve, to bylo něco!
"No to nevím," ušklíbnu se, když si uvědomím, kam mě mé kroky zavedly.
"To rozhodně ne. Naštěstí máme dost vlků, tak se ta aktivita rozloží," zazubím se na tebe.
"V tomhle by sis rozumněla s naším hlavním léčitelem, Ikkem. Ten si teď z jednoho vlka dělá svůj výhřevný kožíšek," uchechtnu se. Adain to hezky dopracoval.
"Tak hned, jak nám bude počasí přát, vrhneme se na to!" ocásek se mi natěšeně rozkýve ze strany na stranu. Zahrabu pak ohniště sněhem a otřepu se, než vyrazíme zase dál. Jelikož jsme se prohřáli, vezmeme to hezky zase letecky. Tentokrát už snad doletíme až do cíle - k Nejvyššímu stromu.

>>> Nejvyšší strom.

"Hm. Učitel tak nějak pomáhá ostatním. Může zabrousit i do základů dalších povolání, ale to není vše. Vypráví i o historii smečky. A třeba mé Artemis pomáhala orientovat se i v řeči a chování. Ne že bych to teda nějak extra dohnal," uchechtnu se. Jsou holt věci, ve kterých stále pokulhávám a asi budu i nadále. Ale jak zmíníš svůj vlastní předpoklad k učení, musím se zasmát.
"To jsem si myslel i já. A když jsem skončil jako vedoucí bojovníků, spadlo pode mě učení boje a sebeobrany," pobaveně se uculím.
"A zatím si snad ani nikdo nestěžoval," pokrčím rameny.
"I já se občas jen tak projdu nebo se usadím někde vysoko a sleduju krajinu pod sebou. Ale jsem velmi aktivní jedinec, je mě často vidět v pohybu," pokrčím rameny. Co so budeme namlouvat, můj odpočinek častý opravdu není.
"A ty?" zadívám se na tebe. Pak se ale znovu musím zasmát. Za tak krátkou dobu jsi mě rozesmála už dvakrát!!
"Dáme leteckou soutěž, jo?" zazubím se. V očích se mi blýskne - na tohle se těším!!
"Ale měli bychom pokračovat. Oheň už skomírá. Na střídačku let a chůzze bychom se ale mohli už snadno dostat k vámi vyhrazené oblasti." pousměju se.

I když už mám post bety, pořád jsou povinnosti, které je třeba dělat. A jednou z nich jsou stále obhlídky hranic. Sice dáváme možnost tulákům se u nás schovat, ale to neznamená, že se tu budou jen tak potulovat sami! Bez nás na území ani krok! Což znamená, že musíme dále dozorovat hranice. A na to jsou křídla úplně nejlepší! Sice nemůžu létat v kuse, aby mi křídla nepromrzla, ale to je věc druhá. Jakmile mám ale svůj průzkum za sebou, vyrazím dál od hranic. Hledám, zda je tu někdo, kdo by potřeboval pomoc. A kdo by mohl mít zájem zůstat později ve smečce, samozřejmě. Pokud se mi povede narazit i na nějaký úlovek, bude to jeden velký bonus! Místo kořisti ale narazím na něco úplně jiného - na vlka od Přízračných. Nejsem z takového setkání zrovna dvakrát nadšen. Situace mezi našimi smečkami je stále mírně napjatá a nejistá. Což znamená, že si musím dávat pozor!
"Zdravím," ozvu se slušně. To by mohl být snad dobrý začátek, no ne?

Nedávno jsem si ve Věžových horách vyzkoušel svou taktiku. A začal jsem si v nich dělat jakási skladiště. Do různých jeskyněk jsem si nanosil zásoby dříví. Čím dál je donáším, tím dál se dostávám. A tak se nakonec dostávám i do Nízkých hor. Prozatím si na zádech nesu netknutou zásobu dříví. I tak se tu ale nemůžu zdržovat nijak zdlouhavě. A stejně jako nedávno, i tentokrát jsem rád, že jsem takhle zariskoval. Při dalším přeletu narážím na vlka, který se tu brodí sněhem. A jak se přiblížím, zjišťuji ještě ke všemu, že je to mladé jelito!!
"Hej!! Přišel jsi zmrznout?!" vyhrknu a začnu okamžitě klesat dolů. Dosednu do sněhu dál od tebe, ať ti do tváře nenaženu sníh. A okamžitě se dám do do hrabání. Potřebuju volnou plochu, na které můžu rozdělat oheň a zahřát toho troubu tady. A tak zapojím i křídla, kterými odhazuju sníh. Sotva získám trochu prostoru, shodím ze zad dříví. Odeberu z něj menší část a z brašničky u pasu vytáhnu hrst suché trávy a dva kameny. Vykřešu s jejich pomocí jiskru a zapálím ohýnek.
"Tak šup, pojď se ohřát, než tam umrzneš." vyzvu tě.

Raději ani nezmiňuju, že jsem krátce na to o jednoho z nich přišel. Netřeba takové stresové informace tahat ven a připomínat si bolavou skutečnost. Jsem raději, když se tvůj zájem stočí ke smečce.
"Je tam učitel, léčitel, lovec, bojovník," spustím. Špeha pro jistotu vynechám, o tom není třeba vědět, pokud by sis to přeci jen rozmyslela. Tohle je tak nějak základ, který očekávám u každé smečky, tak doufám, že mé vyzrazení nebude problémem.
"Odpočinek je třeba. Ale každý odpočívá jiným způsobem," pokrčím rameny. Jedna z věcí, kterou Feier ne a ne pochopit a dát mi s tím pokoj. Se zaujetím se na tebe zadívám.
"To i já. Ve vzduchu je spousta legrace. Jen Adainovi ze mě občas vstává srst, když vidí mé kousky." uchechtnu se.
"Jak jsi řekla, přežila jsi, tak to nebude tak zlé," pousměju se.
"A zbytek tě rádi doučíme." mrknu na tebe.


Strana:  1 ... « späť  8 9 10 11 12 13 14 15 16   ďalej » ... 62