Príspevky užívateľa

Konečně! Konečně to nevydržíš a začneš se smát. Uculím se, zatímco se můj ocas vesele rozmává sem a tam.
"To je pravda. Ale nikdy nevíš!" zazubím se na tebe.

Zamručím. V tomhle zkušenost nemám a tak to neposoudím. Kde jsem vyrůstal, tam se o postavení rvali. Vládlo právo silnějšího. Jejich standarty bych se ale nikdy neřídil.
"Je to pro mě velké rozhodnutí... Těší mě, že mi tak důvěřuješ... Ale... Když si sám nevěříš, jak se na tebe pak můžou ostatní spolehnout?" zadívám se na tebe.
"Chci si to ujasnit. Vše, co jsi mi řekl." dodám.
"Sejdeme se tu zítra a já ti dám vědět, jak jsem se rozhodl." prohlásím pevně. Nepotřebuju zas až tolik času...

"Ano, jsem tvůj trenér. což má výhodu. Můžu tě učit jen tak, aby ses dokázal bránit, ale nepřekonal mě," prohlásím lišácky! Ale už z toho mám i já spíš srandu.

"Pfff. Tvá paličatost tě dotáhla k tomu, že vecpeš vlky na pozici i když o to nestojí?" prohlásím popravdě. Jsem z toho trochu frustrovaný. Jedna věc je dělat ve smečce to, co umím - bojovat. Povzdechnu si.
"Dáš mi čas, ať si to v hlavě přeberu?" zadívám se na tebe. Nechci tě odmítat. Ale přijmout, když mám tolik pochybností? Tím bych odsoudil sám sebe. Potřebuju se nad tím zamyslet. Potřebuju si promluvit s Adainem.

"Ani náhodou! Jestli mě chceš potřít bylinkama, budeš mě muset nejprv dostat na lopatky!" prohlásím odhodlaně. Jen tak se nasmradit opravdu nenechám! Jo, něco jiného je, když řeším lov a potřebuju se zamaskovat. Nebo když jsem se vplížil na území přízračných. Ale teď?

"A že mi to je k něčemu, co?" odfrknu si. Beru to jen jako důkaz toho, že v tomhle zběhlý opravdu nejsem. Když zmíníš, abych se nepodceňoval, přešlápnu. Dlouze si povzdechnu.
"Ale... Co když to nepůjde..." prohlásím s obavou. Mít nemožnou bettu je podle mě ještě horší vidina, než nemít žádnou. Zkazit se toho dá hodně. A co budeme dělat, když se právě to stane?

"Tak jsme předběžně domluvení. Až se dáš pořádně dokupy, tak se domluvíme kdy a kde," mrknu na tebe.
"Díky. Ale je mu teď líp. Je důležité si z toho ale vzít ponaučení. Jsem rád, že to chápeš," pousměju se. Nechci vyznívat zle, že tě ve smečce nechci. Ale chci být opatrný, abys této volby později nelitovala. Vyrazíme kupředu. Nedržím žádný volnější krok. Je znát, že jsem zvyklí na rychlý pohyb.
"To bych nikdy neudělal." namítnu pevně.
"Kdybych na tebe byl moc rychlí, řekni a já zvolním. To ty jsi tu málem umrzla, tak se podřídíme tvému tempu," nadhodím. Až pak se rozhodnu spustit kolem smečky.
"Jsme smečka, která si drží hrdý postoj. Snažíme se být vnímáni jako silná a hrdá smečka. Nedbáme na to, jak je kdo silný. Ale každý musí být schopný se o sebe postarat a něčím smečce přispět. Držíme za sebou a pomáháme si," je znát, že na tohle nejsem zvyklí a tak trochu lovím informace.

"A nemohl bych je místo toho nasypat přímo sem? Třeba by si pošmákli i na nich," navrhnu místo toho, čumák nakrčený už jen z představy, že budu cítit po bylinkách. Dyť by si mě mimo území ještě mohli splést s nějakým bylinkářem a žadonit o bylinky!!

Přelšápnu. Pokud by to bylo jenom o tom, neměl bych s tím problém. Hlásit problémy, to máme všichni, na tom nic není. Přežití smečky, to bych asi taky zvládl nějak ukočírovat. Stáhnu uši k hlavě a maličko skloním hlavu.
"Umím trénovat jen boj a i to ne vždy úplně dobře. Moji soudnost nemáš vyzkoušenou v krizi, nevíš jak v takové chvíli budu reagovat. A neumím komunikovat. I když si vezmeš na starosti diplomacii, nikdy nezajistíš, že budeš u veškeré diplomacie. Betta musí být schopna zastoupit tě." prohlásím naprosto vážně.

Pousměju se. Já jsem se kdysi neměl rád za přesně to samé. Ale mezi námi je rozdíl. Ten můj zrzavej se opravdu špatně skrývá všude. Malá zrzavá veverka se schová snadno, ale v mé velikosti je to už trošku jiná. Jsem proto o to raději, když můžu někomu s tímhle problémem pomoct.
"Můžu ti to ukázat a pomoct, ať víš jak na to," navrhnu přátelsky. Že nejsi člen smečky mi v tomhle směru vůbec nevadí. Třeba by to mohl být krok k tomu, abych tě nalákal do smečky (zatím netuše, že tam stejně chceš).
"Ach tak. V tom případě se ho pokusím pak najít co nejdřív," přikývnu odhodlaně a nepatrně se pousměju. Ovšem to rozhodnutí.
"To pořád nemusí nic znamenat. Já se do smečky přidal se třemi bratry. Z toho jeden zemřel při nehodě a vlastně mu bylo fuk, kde je a u druhého si stále nejsem jistý, zda to vidí jako správný krok a zda je spokojený." upozorním. Tak trochu vypustím fakt, že si poslední dobou nejsem ani já sám jistý.
"Zkus si nejprve promluvit s bratrem, než se rozhodneš přidat, ano?" kouknu po tobě.
"A já ti samozřejmě rád něco málo o Azarynu povím." dodám. Sice si stále nejsem jist, kolik toho můžu říct... Ale něco málo určitě ano.
"Ale prosím tebe. Našel jsem tě náhodou. Není co splácet," namítnu okamžitě. Vykročím ale směrem ke smaragdovému údolí, ať nestojíme na místě.

"Zkouším to na různých místech. A ano, sice na tom bude cítit můj pach, ale zvěř je hladová. A hlad pomáhá překonat některé zábrany," pokrčím rameny. Ale nakrčím čumák, jak zmíníš aromatické rostliny.
"A pak budu smrdět na míle daleko, ne? Děkuju pěkně," zavrtím hlavou.
"V tomhle směru v takovéhle zimě zvířata nepřemýšlejí tolik opatrně jako jindy. Tohle bude v pohodě," dodám pohotově. A je znát, že v tomhle směru jsem si jistý tím, co říkám.

Zavrtím hlavou a stáhnu uši natolik, že vypadám jako bych žádné neměl.
"To není tak jednoduché, opravdu to není jen o tomhle. A ani alfa nemůže být u všeho. Betta přece taky o něčem rozhoduje." namítnu, stále podrývající sám sebe. Copak někdo jako já může být betta? Ano, umím přežít. Ale vést k tomu druhé? Vnímám, jak se můj tep dostal na o stupeň rychlejší otáčky. Už je to nějaký čas, co jsem měl zvýšený tep kvůli něčemu jinému, než pohybu...

Sjedu tě znovu zamyšleným pohledem.
"Hm, naopak. Jednotvárný kožich je více na škodu. Svět je plný hry světla a stínů. Nic není stálé a jednobarevné, ani ten sníh. Vidíš na kupkách, že jsou nahoře světlejší, než v místě, kde se rovná. Strakatý kožíšek je víc přirozený, než bys čekala. Záleží už jen na tom, jak s ním naložíš a jak se ho naučíš využívat," oponuju ti. Vím moc dobře, že čistě barevný kožich je víc problematický, než strakatý. Pokud to není přespříliš.
"Tvůj kožíšek si umím představit ve světlých skalách se stromy. Stromy hážou strakaté stíny a ke světlým skalám by se hodil tvůj základ. Tam by ses ztratila jako nic," mrknu na tebe. Snažím se ti tím zvednout sebevědomí. Vědět o místech, kde se dokážeš skvěle skrýt, to tomu dost pomůže. Alespoň doufám. Ovšem že jako bratry myslíš ty dva jmenované, to mi opravdu v tu chvíli nedocvakne. Asi proto, že se zaměřím na net tvůj kožíšek.
"Umh. Asi ano. Mohl bych mu říct, ať se staví v prostorech uvolněných pro tuláky," prohlásím mírně zaraženě nad tvou reakcí. Takové nadšení jsem neočekával. Jsem ale rád, že už se cítíš na cestu.
"Dobře." přikývnu. Zasypu ohniště, které už tolik nehřálo, pořádnou kupkou sněhu. Protřepu si křídla, ale asi v půlce toho pohybu se zarazím.
"Přidat se?" pozorně se na tebe zadívám.
"Vždyť o naší smečce nevíš vůbec nic. Nemusí se ti v ní líbit, narozdíl od Cyrana," spustím logicky. A především, vím moc dobře, jak podobný scénář vypadá.

Lehce zavrtím špičkou ocasu. Jsem rád, že zatím tahle rozpačitá a nejistá konverzace probíhá v pohodě. Jsem betta a musím nějak vypadat, no ne? Ve skutečnosti ale hluboko uvintř plaším nad obavou, že řeknu něco špatně. Už to není tak jednoduché dělat chyby. Na moment stáhnu uši, ale zase je hned narovnám.
"Proč ho nemáš ráda? Je hezký a v decentních odstínech. Podívej se na mě? Vypadám jak veverka, kterou někdo postříkal a připevnil na ni křídla pro legraci." zastříhám dokonce ušima, abych poukázal víc na to, proč veverka. Není to jen pro tu barvu.
"Ale jistě. Hlavně Cyrano, však ten pacholek patří do naší smečky," pousměju se.
"Caligo od nás odešel, ale Cyrano zůstal." dodám ještě, pozorně tě sledující. Na tvůj vděk jen přikývnu. Pohled do očí mě ale trochu rozhodí v mé snaze o sebekontrolu. Zadívám se na oheň, který pomalu ztrácí na síle. Zkontroluju i stav dřeva, co mi zbyl. Nu, není ho už mnoho.
"Co zima? Je to lepší, zvládneš už jít? Rád bych dřevo ještě ušetřil případně na poslední přestávku, než přikládat tady v horách. Myslím, že dole v údolí bychom se mohli ještě jednou prohřát, než dojdeme na místo pro tuláky," prohodím už krapet vážněji, jak přemýšlím nad dalším postupem.

"Těší mě, Eirlys. Máš hezké jméno," podotknu s lehkým úsměvem. Všimnu si, jak reaguješ na mé prohlížení kožíšku. Nejsem si jist, čím je způsobená tvá nejistota. Ale tvé chování a snaha schovat se za křídla mi přijdou roztomilé. Opět se pousměju.
"Máš dost netypický kožíšek. Ale krásný," podotknu a nakloním hlavu mírně ke straně. Já sám jsem tak trochu strakatý, ale kam se hrabu na tebe. Můj se jednotně drží plus mínus v podobných odstínech.
"Tohle území patří Azarynské smečce, dříve známé jako Igniská," odpovím pohotově. Raději ještě zmiňuju náš starý název - ne každý si ještě zvykl na naše přejmenování.
"Ale nemusíš se obávat. V téhle kruté zimě jsme se rozhodli vpustit tuláky na část našeho území. Je sice na druhé straně údolí, ale to nevadí. Doprovodím tě." pousměju se na tebe.

Jsi chytrá, když se držíš po větru a ještě se suneš schovaná sněhem. Ale okamžik, kdy si uškubneš ze srny, je pro nás oba klíčový. Trhnutí srny, která už má být po smrti, upoutá mou pozornost. Ihned se otočím a sleduju, jak upaluješ pryč. Zamrkám a nakloním hlavu ke straně.
"Copak to tu máme za škvrně?" zamručím spíše pro sebe. Roztáhnu svá křídla a vzlétnu. Vzduchem je pohyb přeci jen rychlejší. A tak se přeženu nad tebou a dosednu přesně do tvé cesty. Tak, abys neměla čas uhnout. Vůbec mi nevadí, když do mě vrazíš.
"Ahoj zlodějko," brouknu pobaveně. Křídla nechávám roztažená, aby ti bránila oběhnout mě.
"Co kdybychom se spolu vrátili k srně? V klidu si zbaštíš svůj kousek úlovku a kdyby ti nestačil, můžeš si přidat." navrhnu mírně. Nemám důvod být zlý nebo tě trápit hlady. Je nouze a ty jsi očividně mladá a sama. Je jen správné, abychom si pomáhali.

Mé nadšená z boje stále trochu podkopává onen fakt, že jsem málem ztratil kontrolu. Ale přesto se i já mírně uculím. Tomu už se nejde tolik bránit, když mám před sebou tvůj křenící se obličej.
"Bratři jak se patří," zavrtím ohonem. Mrzí mě, že jsme spolu neměli více času. Ale jsem rád, že tě tu mám. Díky tobě si připadám, že je všechno správné. Nejsme tak odlišní, i když jsme byli tak dlouho od sebe. A to přeci jen musí něco znamenat, no ne?
"Taky tě mám rád," odpovím upřímně.

"Aspoň ses trochu zahřál," zazubím se na tebe. Je vidět, že jako každý drobek, i ty překypuješ energií a také i horlivostí. To se mi zamlouvá. Zavrtím ohonem.
"Tak co, mladej? Připraven na zábavu?" uculím se vesele. Chci vědět, jak na tom jsi. Jak fyzicky, tak rozumem. A tak mám pro tebe připravený všeobecný test, který vyzkouší nejen tvoji zdatnost, ale i schopnost reagovat, přemýšlet a zpracovávat. A taky i tvou kreativitu.
"Mám pro tebe připravený speciální trénink," vzlétnu a usednu na vršek kamene, ať mám přehled.
"Můžeme začít?"

Kouknu po tobě. Jasně, výše postavení vlci jsou schopní kde jakého chování. O tom bych mohl vyprávět, no ne? Ale já takový nejsem a nezamlouvá se mi, že by někdo mohl byť jen uvažovat nad tím, co bych si mohl dovolit. Stáhnu uši k hlavě. Ani to tvé pousmání to pro mě nezlehčuje.
"To, že jsem výše postavený neznamená, že tě budu brát jako svou hračku. Jsi vlk se svou hrdostí a se svým názorem. A já rozhodně nemám v plánu něco takového podrývat nebo zadupat do země." prohlásím dost pevně.
"Byl bych rád, kdybys něco takového nevytahoval ani v žertu." dodám o něco mírněji. Zrovna tohle mi opravdu není příjemné a doufám, že jsi to dostatečně pochopil. Sjedu pohledem tvůj postoj, kterým mi poukazuješ na svou připravenost. Ustoupím a vzlétnu k vršku stromu.
"Tak ukaž, jak umíš uhýbat," zamručím. Utrhnu ze stromu šišku a pak ji po tobě hodím.

Ušklíbnu se na tebe. Kdo by taky ode mě čekal hledání bylinek, že ano.
"Mohlo by nám to usnadnit lov a udržet lovnou zvěř na území. To je nejdůležitější. DOkud budou moct žrát alespoň zmrzlé kořínky, nemuseli by utíkat. Proto na území i kolem něj vyhrabávám takovéhle díry. Je to lepší, než nic a třeba to vyjde," pokrčím rameny. Pomohlo by i kdybychom se vzdaly nějakých bylinek. Ale tam vím jistě, že by to mohlo v budoucnu zadělat na potíže. Já možná normálně nemarodím, ale ostatní ano. A kdo ví, co přinese tahle krutá zima. Že jsem dosud nemocný nebyl nemusí znamenat, že se to nikdy nestane. Svět se mění.

Doufal jsem, že jen potvrdíš ten blbý žert. Ale fakt, že to zamítneš? Trhnu sebou a nevědomky o krok ustoupím. Stáhnu uši k hlavě.
"Ale... Já nejsem vhodný na bettu! Umím přežít! To ano. Ale někoho pomáhat vést, radit, vyjednávat a obecně komunikovat? Betta toho musí umět přeci mnohem víc!" namítnu o něco prudčeji. Není to tím, že bych se vztekal...