Príspevky užívateľa

Další shromáždění... Další akce... A já jsem nesmírně zvědav, o jaký průšvih půjde tentokrát. Přiletím tentokrát o něco rezervovaněji. Ani se mi nechce moc lézt do toho davu vlků. Jsem trochu nesvůj. Vyšplhal jsem se sice na pozici výš, ale přijde mi, že stejně do smečky nějak stále nezapadám. Stáhnu uši k hlavě a přeletím vlky krátce pohledem. Zastavím se však u Adaina, který se tak hezky a hrdě hlásí k bílému léčiteli. Je to zvláštní... Po očku střelím pohledem po Artemis... Když jsme sem přišli, nejen bráchové, ale i Feier mě popichovali kolem téhle úžasné vlčice... Ale nakonec... Nakonec je vše jinak.
A nejen kolem mých známostí.
Zaposlouchám se do proslovu, který si pro nás připravil Ray. A zarazím se, když mi dojde význam jeho slov. I když jsem neměl tolik příležitostí, přišel mi náš alfa jako skvělý vlk se srdcem na správném místě. Jeho rozhodnutí nebyla špatná, i když občas mohla být lepší. Přesto vedl smečku s dobrým srdcem a v dobré víře. Jeho odchod je rozhodně překvapující prvek. Posadím se a poslouchám dál, co se děje.
Další překvapení není až tak šokující. Feier se stal bettou - a betta je přeci jen pravá tlapa alfy, no ne? Je jen na místě, aby postoupil na post alfy. A já věřím, že si povede skvěle! Zavrtím ocasem, ale dál trpělivě čekám, co se bude dít. Ray sice započal oslavu, ale přijde mi, že něco chybí.
A to něco se brzy ozve - Feier a jeho proslov. No jasně!! A dokonce zmíní i něco, co už jsem se chystal zmínit já sám. Pravidla. Ta se přeci mají dodržovat, no ne? Ale to, co Feier vypustí z tlamy, to je mi jiná věc. Prudce našpicuju uši a v duchu se uchechtnu. Feier se rozhodně nezdá. Chopil se toho okamžitě dost z gruntu.
V reakci na jeho rozhodnutí se pustí bílý léčitel do vytí. Kouknu po něm. Ale chápu, proč to udělal. Proč si vybral tenhle způsob. A tak zvednu hlavu a přidám svůj hlas k tomu jeho.

Jsem rád, že jsem ze sebe neudělal blbce. Po očku se zadívám na Euru, co ona na tenhle můj šikovný zásah. Nejsem zrovna dvakrát znalec bylin, ale alespoň trošku by to snad mohlo mít nějaký efekt? Ani si neuvědomuju, že mám tak trochu snahu se před tebou blýsknout.
"Tak v tomhle směru budeš nade mnou mít asi navrch. Já zas tak moc znalý nejsem. Snad mě ale omlouvá, že jsem dosud neměl důvod si něco takového zjišťovat," přiznám bez okolků s úšklebkem.
"Teď je to ale jiné. Mám kolem sebe vlky, kteří mou výhodu nemají. A pokud se jim něco stane, chci být schopný jim pomoct. Alespoň do doby, než se k nim dostane léčitel," pronesu o něco vážněji a upřímně. Možná dost pokulhávám, co se pocitů a slov týká. Ale tímhle jsem si naprosto jistý. Po smrti Rivotra o to víc. Nechci už o nikoho dalšího přijít. A v mých slovech právě tenhle pocit zaznívá celkem silně. Je to důvod, proč jsem přišel na tento workshop. I když částečně i jako ochranka pro naše vlky. Obával jsem se, že by po situaci mezi námi a Přízračnými mohly nastat potíže. Naštěstí se ukazuje, že v tomhle směru tu bude klid.
Když je vyzvána vlčice, aby přišla něco říct o svých bylinkách, překvapí mě to.
"Ale vida. Že by naši léčitelé přeci jen nevěděli vše?" nakloním hlavu ke straně. zvědavě do tebe dloubnu čumákem.
"Co ty? Znáš ty vodní?" v očích mi zvědavě blýskne.

"To bych řekl, že máme pravdu," odfrknu si. Pořád sleduju toho Rikusiho nedůvěřivým pohledem. Nemám důvod se mu rýpat v osobním životě, jako se o to pokusil Adain. Jen zvolna zavrtím hlavou. Jsem ale celkem rád, že se rozhodne odejít. Ani to nijak nekomentuju - však mi přátelé nejsme a já byl celou dobu tak nějak proti téhle šaškárně. Místo toho se ohlédnu po Adainovi.
"Co kdybychom taky šli. Tohle místo ti rozhodně neprospívá." mírně se zamračím.
"Pojďme se někam projít nebo proletět. Co ty na to?" navrhnu. Asi budu působit trochu neohrabaně, něco takového je pro mě novinkou a nejsem si jist, jak správně jednat.

"To je správná odpověď!" zavrtím ohonem a vesele se zazubím. Oči z tebe ale příliš nespouštím. Sleduju tě velmi pozorně, zároveň mi ale v očích poskakují veselé jiskřičky. Tohle pošťuchování mě nesmírně baví. I když si u tebe sem tam nejsem jistý, jestli některé věci myslíš vážně nebo si děláš jen legraci.
"Joo? A jak takové přesvědčování vypadá?" nastražím ouška a pootočím hlavu mírně ke straně. Nespouštím tě z očí, otáčím hlavou tak, abych tě stále viděl. Když se o mě otřeš, projede mi tělem mravenčení. Naslouchám tvým dalším slovům. Ale přeci jen ve mě pořád vládnou mé instinkty. Stačí, aby se tvůj ocas i jen lehce mihl kolem tlap a já instinktivně ucouvnu z jeho dosahu.
"Tvé andělské vzezření a zkušenost s manipulací jsou neuvěřitelnou zbraní. Umíš určitě být pěkně nebezpečná," zacukám uchem. Ale věřím, že nemám důvod se tě obávat. A taky to na sobě nechávám znát. Rozhodně je ze mě znát uvolněnost a pohoda, žádný strach.

Okamžitě si všimnu, jak jsem tě svým postupem překvapil. Prozradíš tak na sebe, že se bojům rozhodně většinou vyhýbáš. Tvá první reakce je celkem hloupá, když přede mnou začneš couvat. Přeci jen se ale sebereš a uskočíš pak do strany. Smyk už se mi nedaří stočit za tebou. Ale okamžitě vyskočím na nohy. Nenechám ti příliš mnoho prostoru na oddech. Vrhnu se rovnou proti tobě. Sprostě využívám faktu, že jsi slepí a dělám co možná nejméně hluku. Vyrazím opět rovnou proti tobě. Pozorně sleduju postavení tvých nohou a náklon těla, které mi prozradí, jaký bude tvůj další pohyb. Vpředu jsem já a silně pochybuju, že by ses vrhl proti mě. Couvat, to je hloupost, na to už sis vzpomněl před chvílí. Budeš nejspíš uskakovat na jednu nebo druhou stranu. A já jsem připraven tě k takovému úskoku dorážením dotlačit. Dorážím na tebe ale mírně rezervovaněji, abych byl okamžitě při tvém úskoku připraven skokem se otočit k tobě bokem a prostě tě jen srazit bokem k zemi. Nechci ti nijak výrazně ublížit.

Tím, že sebou kousek před tebou smýknu, tvé sklonění hlavou není tak efektivní. Vzhledem ke tvé výšce je tvůj krok na jednu stranu celkem riskantní.
Pokud si udržíš stabilitu a v tom případě neskloníš hlavu dostatečně nízko a já podklouznu pod tvou tlamou - v takovém případě pokračuju ve svém plánu, hryznout do předních tlap a zadníma tlapama podrazit ty tvé.
A nebo pokud skloníš hlavu hodně nízko, ale tím se obereš o stabilitu. V takovém případě je náraz tvrdý, ale jelikož jedu bokem po zemi, není náraz dostatečně tvrdý, aby mě odhodil. Rozhodí mě ale z mého plánu, tak se chytím okamžitě jiného. Okamžitě tě čapnu za přední tlapu. Škubnu pak hlavou ve snaze ti nohu podrazit. I za cenu, že bys mohl přistát na mě.
Samozřejmě je tu i možnost, že hodíš třeba kotoul do strany... V hlavě se mi točí během okamžiku spoustu různých variant a zároveň i způsobů, jak na ně zareagovat. Důležité je být o krok napřed. Počítat se vším.

Sjedu tě pohledem a zavětřím. Jasně, že si kontroluju, jestli to myslíš vážně. Kupodivu ale ano.
"Páni... Hlavně, že jsem byl prvním terčem já, co?" ušklíbnu se.
"NO, máme na pořadu dne povinný trénink. Ale pak s tebou chci mluvit!" zazubím se.

"Pffff. To by v tom byl čert, abys porazil velkého gammu!" uchechtnu se a hravě cvaknu zubama v náznaku, že bych ti jazýček ucvakl. I mě se líbí, jak se společně špičkujeme. Je to rozhodně příjemnější, než kolem sebe chodit po špičkách v nejistotě a rozpačitosti.

Většinou, když útočím na nohy, vlci uskakují do stran, vřed nebo vzad. Tvá reakce ala "jsem nezdolný hřebeček" je sice nečekaná, ale stále ale pořád má své místo ve statistikách. Zazubím. Nehodlám se ale stahovat. Tím, že jsi na zadních nohou ses obral o dost velkou část stability. Takže se místo ústupu rozhodnu naprat to do tebe v plné palbě. Je mi fuk, jestli se mi zhroutíš na záda. Tvé odskočení mě nijak nedráždí, odhrábnu a v plné rychlosti tě dál pronásleduju.

Těší mě, že nemáš problém vtipkovat. Znamená to, že nemáš potíže zvládat a to jsem moc rád.
"Chci řešit všechno soukromě. Ne každý je připravený řešit takové věci viditelně před ostatními. Můj názor ohledně stavu bojovnosti snad dostatečně postačí." pokrčím rameny. Věřím, že zvládneme zajistit, aby byla smečka plně připravená se bránit v případě nouze.

Uchechtnu se. Tvůj pokus mě převálcovat opravdu moc nevyjde. Ostatně, jsem samí sval a to by se mnohdy dalo přirovnat prostě ke skále.
"Tak toho využij. Vlci mají tendence bojovat tak, aby byly neustále na nohou. Mají vštěpováno, že vlk na zemi je v nevýhodě a prohraje. Ale tak to není. Důležité je mít neustále svůj pohyb pod kontrolou. To znamená, že budeš na zemi, když ty chceš a zároveň budeš mít jistotu, že se dokážeš zvednout. Sleduj," rozeběhnu se a smýknu sebou na bok. Kousek se "vezu" po zemi, ale pak sebou mrsknu a vyskočím zase na nohy.
"Pokud nemáš dost síly na to, abys dokázal vlka shodit, tak ho prostě podkopni. Soupeř ztratí kontrolu nad svým pohybem a to ho rozhodí. Než vymyslí co dál, dokážeš se dostat z dosahu. Já tohle používám celkem rád. Druzí si myslí, že se tím oberu, ale opak je pravdou. Je vždy důležité vědět, jaký bude tvůj další krok. Kalkulovat dopředu. Pak si můžeš dovolit i skončit na zemi." vysvětlím své kroky. Vždy být o krok napřed.
"Tak se připrav, jdeme to zkusit!!" zahlásím hned. Dám ti chvíli na zareagování, ale pak se vrhnu opět proti tobě.

Samozřejmě, že létavec jako první využije svou nespornou výhodu - tedy křídla. Ale to je útěk a já nechci, abys utíkal. Navíc, chci s tebou probrat všechny typy boje - a to i boj bez křídel.
"Nespoléhej se na křídla. Když se naučíš bojovat bez křídel, budeš mít pak mnohem větší výhodu." upozorním tě okamžitě. Očividně tě budu muset dost přiučit - ale proto tu máme trénink, že ano.
"šup na zem a dáme to znovu. Bez křídel. Pokud potřebuješ prostor, aby sis rozmyslel tah, uskoč. Neuskakuj dozadu, když proti tobě vlk běží přímo. Vlkovi pak stačí jen pokračovat v běhu a dostihne tě. Uskoč do strany a vzdal se - tím získáš odstup." instruuju tě okamžitě. Počkám, až přistaneš. A pak zopakuju ten samí útok - útok na nohy.

Jsem rád, že nijak nerozebíráš tu mou poznámku. Nejspíš bych z toho stejně nějak vycouval. Takhle to ale nemusím vůbec řešit a můžu se věnovat lovu ryb. I když ani to není na dlouho, jelikož je ryb víc než dost.
"Mě přišlo, že dřevo hoří celkem ochotně..." zamručím. Ale posadím se a poslouchám.
"No dobře. Ty jsi tu profík na oheň, tak já ti budu věřit," uchechtnu se.
"Jdeme na věc, ne? Hezky křupavoučkou rybičku." zaplácám ocasem, div země pod ním neduní. Syrové ryby tak úplně nemusím. Ale opečené, ty mám celkem rád. A to jsem zatím bylinkama nepolíbený - tedy, nenapadlo mě použít je při opékání.

Pobaveně se uculím, když hájíš své schopnosti. Je roztomilé, jak si všechna vlčata myslí, že všechno zvládnou a všechno umí. Je to roztomilé. A zdravé sebevědomí je fajn.
"Abys mohl vyčenichat kořist, musíš vědět, jak je cítit. Takže dneska se stopování ujmu já. Ale příště už bude stopování na tobě," mrknu na tebe.
"Tak jo. Jdeme na bažanta." kývnu na tebe a vyrazíme. Samozřejmě si hlídám, kde se nacházíš. Ale zároveň čenichám kolem a hledám čerstvý pach. Ouška mám stočená tvým směrem, abych zaznamenal jakýkoliv problém nebo dotaz. Rychlost svého postupu upravuju podle tvé rychlosti.
"Tady to máme. Pojď sem a tady si to očichej. Tohle je pach bažanta." ozvu se v okamžiku, kdy narazím na čerstvý bažantí pach.

Těší mě, že si ode mě Eura nedrží nějaký odstup. Ani nevím, proč by taky měla. Ale přesto se mi ta radost z interakce mihla hlavou.
"Jo, účast je celkem solidní. Snad nebudou žádné potíže," zamručím a přelétnu pohledem dav kolem. Zatím se ale zdá, že je tu klid a to se mi zamlouvá.
"Přišla ses přiučit?" uculím se, s pohledem upřeným na tvou maličkost. Když dojde konečně na bylinky, uši mám našpicované a stočené k léčitelům. Pozorně naslouchám každému jejich popisu. Ale je toho hodně, o tom žádná. Léčitelství jako takové je ale náročný obor. Obdivuju léčitele pro to, co všechno umí a co vše si pamatují. A obdivuju i každého, kdo se odhodlal léčitelem stát a týrat se všemi těmi informacemi.
Já sám jsem si jist, že se spíš chytím toho, o čem mluvil Ikke - balíčku, který nám hodlá ukázat na konci a který by měl obsahovat bylinky tak nějak na vše. To je dobrý nápad, kterého se chytám.
Když se začnou ozývat otázky, ucítím v hrudi jiskřičku nadšení. Jsem rád, že to těm dvěma takhle vychází. A snad si vlci odtud i něco odnesou. Já se rozhodně dozvídám spoustu zajímavých informací. Líbí se mi i některé otázky. Třeba od toho zrzka, Kettua - zaměnitelnost s jedovatýma bylinkama, to je rozhodně na místě zmínit. Ale také se mi líbí dotaz Kiler. Ne, že bych si to chtěl přiznat. Ale občas ty mé stavy... Třeba by stálo za to některou z těch bylinek na úzkost vyzkoušet...
Poslouchám ale pozorně dál. Padají tu celkem dobré otázky.
"Bolehlav je ale jedovatá rostlina. Co ten Bolševník?" zareaguju okamžitě na zmíňku o zaměnitelnosti, kde ovšem NEzazní, že tyhle léčivé nejsou. Co se bolševníku týká - no přiznejme si to, nejsem znalec rostlinek. Ale podle mě tu nebudu jediný a bylo by záhodno to zmínit!

Všímám si pozorně tvého pobavení. V očích mi jiskří nadšením, že se mi to daří. Mám pocit, že bych se tu klidně stavěl na hlavu, jen abych tě pobavil. Tím spíše po tom, co jsem způsobil rozjitření tvých jizev. Naštěstí pro mě si z toho očividně opravdu nic moc neděláš. K tvé odpovědi ohledně výběru jídla se už nevyjadřuju. To spíše na tvou poznámku.
"Počkej, ty přece nežiješ JEN z krve, ne? Maso taky potřebuješ. Takže hezky spořádáš všechno!" prohlásím rezolutně a s jistotou. Přijde mi divné, že by ses měla živit jen krví. Vždyť kolik by ji taková dospělá vlčice musela spolykat?! Tvé další prohlášení mě ani příliš nevykolejí. Však už jsme se jednou tak nějak bavily spolu.
"No nevím, moc ochotných vlků na darování krve asi nena..." zarazím se, jak mě dloubneš čumákem do krku. Zamrkám, když mi v hlavě sepne pár detailů. Stočím k tobě svůj zamyšlený pohled. Hlavou se mi honí myšlenky, které by asi brášku příliš nenadchly.

Představa sbírání šutrů mě příliš nenadchla. Ale rozhodně můžu alespoň dobře navádět ze vzduchu, aby se půlkruh stavěl bez chyby. Nakonec se ale přeci jen přidám i do sbírání kamínků, aby na to nebyl chudák malý Sani sám. Zároveň je vyskládávám tak, abych mu určil správný výkrut půlkruhu. Jsem pečlivka a tak musí opravdu vypadat dobře. Jsem rád, že se nám to daří, aniž bychom kohokoliv smetli. A jakmile je hotovo, stáhnu se zase zpět za svou známou Euraidd.
"Stýskalo se ti?" zazubím se na ni a zavrtím ohonem. Samozřejmě, že si nemyslím, že by ano. Ale naše vzájemné pošťuchování se mi zamlouvá a já si to tak nemůžu odpustit.
"Je tu nakonec celkem dost vlků, co?" nadhodím a zvolna se rozhlédnu. Nečekal jsem, že po neshodách s Přézračnými bude mít tenhle workshop až takovou účast. Ale o to více hodlám hlídat. Pořád mám trochu obavu, aby se nepokusili jiní vlci využít situace a sabotovat tuhle acki...

Přikývnu. Jsem si vědom toho, že ty jen tak nežertuješ. Alespoń tohle už jsem u tebe zvládl tak nějak vypozorovat. Nesmírně mě ale těší, že se mi povede tě znovu rozesmát. Uši mi opět vystřelí nahoru. Aniž bych si to uvědomil, ocásek mi div nelítá ze strany na stranu.
"V rybě je krve celkem málo. A kojící samice nebo mladé? Ty nelovím. Pokračují v linii. Kdybych ulovil je, brzy by nebylo co lovit," zamručím upřímně.
"Ale jinak ano, máme schopné léčitele." dodám a nakloním hlavu mírně ke straně.
"Ti budu nusit ušáky nebo bažanty!" rozhodnu zničehonic. Ani nevím proč. Není přeci důvod si tě kupovat.
"Nebo preferuješ nějaký konkrétní druh krve?" nakloním hlavu ke druhé straně.