Príspevky užívateľa

Po očku po tobě tak trochu pokukuju. Nikdy jsem moc chvály nezažil. Tvá slova mě nesmírně potěšila. Ale vidět na tvých očích, že to vše myslíš opravdově... Je to pro mě úchvatný pocit. Hřeje to nejen kdesi na hrudi, ale i v dušičce. Ocasem začnu zvolna vrtět, aniž bych si to pořádně uvědomoval.
"Rád si ho někdy zopakuju. Je fajn potkat důstojného protivníka," zazubím se vesele. Nejsem ale typ na vykecávání. Takže ti dál nijak nebráním v odchodu. Chvilku se za tebou ještě dívám, než se rozhodnu přesunout se jinam. Roztáhnu svá křídla a vzletím.

Se Sanim po boku jsem i já volným klusem dorazil na místo konání. A to hned z několika důvodů. První - doprovod Saniho. Druhý - přiučit se. Ač jsem bojovník, vždy se vyplatí mít znalosti. Ač mám regeneraci, nechci se na ni spoléhat. A kdyby náhodou vypadla, je dobré umět se o sebe postarat. A nebo o jiné. Kdo ví, k čemu bych se kdy mohl dostat. A neposlední, třetí důvod - jako ochranka. Pořád je náš stav tak trochu křehký. A na takové velké akci by se mohlo stát téměř cokoliv! Doufám sice, že vše proběhne v naprostém klidu. Ale jistota je samozřejmě jistota.
Tak trochu mě překvapí, když se chce Sani téměř okamžitě oddělit. Má ale rozum, nechce bloudit všude možně.
"Jasně. Vždycky ale dej někomu vědět, kde se pohybuješ, dobře?" upozorním Saniho. Část cesty se rozhodnu jít s ním. Ale nakonec přeci jen dorazím až k léčitelům. Uvidím totiž známí kožíšek. Začnu vrtět ocasem, když dojdeme blíž.
"Ahoj všichni. Ahoj Euro. Rád tě tu vidím," zavrtím ohonem.
"Ikke, Feiere - probíhá vše v pořádku? Můžu s něčím pomoct?" nabídnu se i těm dvěma. Po očku sleduju ale i vlky okolo. Je dobré mít se na pozoru. A někteří jsou mi dokonce povědomí.

Musím uznat, že ač jsem neohlásil přesně začátek, zareagoval jsi pěkně hbitě. A dokonce fakt, že se točíš čelem kvituju. Rozhodně je to vcelku dobrý nápad, stejně jako vzdálenost. Je znát, že jsi si plně vědom svých nedostatků a umíš s nimi pracovat. Ne, že bych o tobě jakkoliv pochyboval. Potřebuju ale vidět víc.
Prudce zabrzdím, ale okamžitě se odrazím zadními, abych se otočil zpět k tobě. Svůj útok tentokrát vedu na tvůj hřbet. Znamená to ale dostat se na tebe z boku, zatímco ty si udržuješ odstup a točíš se stále čelem ke mě. Pokusím se tě oběhnout, abych se ti dostal na bok. Pokud se povede, neváhám a okamžitě skokem zkrátím naši vzdálenost, abych tě mohl štípnout. Pokud se ti povede mi dále v tomhle manévru bránit, změním svou taktiku. Rozeběhnu se proti tobě v plné rychlosti. Ve vhodném okamžiku sebou smýknu na bok a smykem se tak pokusím dostat k tobě a podrazit ti nohy.

Nic si z tvého zavrčení nedělám. Jsem ale tak trochu rád, že se stáhneš na břeh. Vím toho málo o pocitech a tak. Ale vím moc dobře, že frustrovaný bys neulovil vůbec nic.
"Je mi to jasné. Neměl by pro tebe pak být problém naučit se hlídat i tyhle věci. I když vnímat proud kolem tebe bývá těžší, než se zdá. Někdy to zase vyzkoušej. Ono se to hodí. Představ si, že skončíš v temné zatopené jeskyni a je to to jediné, co tě zachrání před vodní bestií," ušklíbnu se. Ne, vůbec tím neodhaluju kousek z mé minulosti. Z doby, kdy jsem utekl a vyrazil na putování do světa.

Nedělám si hlavu s tím, že by ses na mnou zadané úkoly vybodl. Chci ti toho ukázat mnohem víc. A věřím, že ti zvědavost pomůže mi vyhovět. A tak se věnuju lovu. Když se ptáš na počet, co chci nachytat, kouknu ke břehu. Už se tam povaluje pět kousků ryb. A máš pravdu, že to by mohlo asi stačit.
"Jo, tohle asi bude dost," zamručím a vyrazím na břeh. Tam se nezapomenu pořádně oklepat. Stojím ale dost daleko, abych tě nezasáhl sprškou.
"Tak jak sis vedl?" ohlédnu se po tobě. Ale prvně za ocas chytím postupně všech pět ryb a odnesu je za tebou.
"Pěkné! Ale větve hoří, ne...?" zeptám se mírně pochybovačně.

Zamračeně ty dva sleduju. Opravdu se mi nezamlouvá, jakého kamaráda si bratr našel. Ale kdo jsem, abych mu do toho kecal? Jen doufám, že se tím nenechá zblbnout... Chci tu pro bráchu být. A vidět, jak moc s ním mává tohle místo a obecně řešení tohohle všeho... Povzdechnu.
"Blbečku," zamručím. Přejdu k Adainovi a drcnu do něj čenichem.
"Má pravdu." přiznám neochotně.
"Přestaň se hrabat v minulosti. Tady tě toho čeká mnohem víc. A jsme spolu aspoň mi dva," zamručím tiše. Ani já nejsem zrovna dobrej znalec a nejsem si úplně jistý, jak se chovat. Jen doufám, že situaci ještě víc nezhorším.
"Můžeme teda jít?" stejně si povedu svou!

Vcelku mě překvapilo, když dorazím na místo a už tě tu vidím pochodovat. Jsem si vědom toho, že jsi slepí. A tak proti své přirozenosti záměrně při chůzi dělám trochu hluk. Nejsem útočník a pokud se tak dopředu nedomluvíme, nevidím důvod, proč se k tobě plížit tiše.
"Ahoj. Nějak jsi nemohl dospat?" nadhodím přátelsky. Víc času trávím, alespoň u léčitelů, s Feierem. Nejsem si tak úplně jistý, jak se tedy k tobě chovat. Ale slušností asi nic nezkazím.
"Jsem rád, že jsi tady. Jsem neskutečně zvědavý, co mi můžeš předvést. Jelikož jsi léčitel, nechci po tobě nic velkého. Chci jen vědět, jak jsi na tom se sebeobranou a co by se u tebe dalo ještě zlepšit." vysvětlím, jakým způsobem chci vést náš trénink.
"Pokud jsi tedy připravený, vyzkoušeli bychom trénink na zemi. Nebudu používat svá křídla." navrhnu. Rozhodně neplánuju chodit kolem horké kaše.

Pokud se na to ještě necítíš, jsem ochoten rozvést o něco víc, jak bude trénink plus mínus probíhat.

Pokud ale připraven jsi, rovnou zaútočím. Do začátku u tebe volím přímý útok. Hezky přímo proti tobě, útok vedu na nohy. Nesnažím se dělat žádné zvuky navíc. Už jen fakt, že se snažím, aby tráva šustila nebo mé drápy klapaly po kamenech je víc než dost. Rozhodně ode mě neuslyšíš vrčení nebo jiné zvuky, které beztak dělají jen nezkušení bojovníci nebo agresivní jedinci. Útok sice vedu na tvé tlapy, ale pokud uhneš, jsem připraven hned otočit hlavu a zaměřit se na tvůj bok. Prozatím se ale rozhodnu na jemnější začátek, proto žádné zákeřnosti.

"Mě jen tak nevyplašíš," zazubím se na tebe. Odpustím si další kousavou poznámku na tvou maličkost. Nenechám se ale dvakrát pobízet, ani se nenechám zmást tvým pohledem. Máme podobnou školu, co se boje týká. Neumím se motat ve slovech a jednání. Ale boj, to je moje. Dokážu v něm číst víc, než běžný bojovník. Jsi stejně připravený, jako jsem já - a to mě neskutečně těší.
Svůj útok vedu prvně na tvé nohy. Nikoliv ale běžně. Smýknu sebou, abych se mohl zubama zaměři na tvé přední nohy, zatímco zadníma nohama se v onom smyku pokusím podrazit tvé zadní nohy. Je risk skončit na zemi, ale já mám i na zemi svá esa. A záleží na tvé reakci, který z nich použiju.
Jsem připraven vyskočit na nohy, pokud odskočíš a dáš mi k tomu prostor.
Jsem připraven sebou mrsknout a válením sudů si získat dostup.
Jsem připraven se zadníma nohama odrazit, jako ryba na suchu, abych tě zadníma nohama uhodil - podobně, jako by to udělala ryba svým ocasem.

____________________________

Můžeš si vybrat, se kterou variantou budeš reagovat. Já podle toho také rozvedu víc, jak to Jarumi provede. Tohle je nástin, abys měl větší prostor pro reakci.

Zarazím se a zůstanu na tebe koukat.
"Cože? Na rande? Ty?" zaraženě zamrkám. Když si vzpomenu, jak jsi mě s bráškou pošťuchoval kolem Artemis... A nakonec... Jsi to ty, kdo se tu pyšní, že byl na rande??

Uchechtnu se.
"To by byla nefér výhoda, lekce s Ikkem. Víš to?" neodpustím si rýpnutí. Ale zároveň je znát, že si jsem naprosto jistý sám sebou a svými znalostmi. Nejeden boj jsem vedl i za tmy. Rozhodně bych nebyl tak snadným cílem.

Sice jsem úplně nepočítal, že se toho chytíš tak rychle, ale rozhodně mě nenachytáš až tak překvapeného. Už v okamžiku, kdy útočíš na plec, počítám s jakoukoliv tvou zákeřností. Máš podobnou školu, jako já. A já mám zákeřné změny velmi rád. A tak uskočím hned ke straně, ale zároveň sebou při tom i škubnu, abych se přetočil. Pokud mi tenhle pohyb vyjde, skončíme bok po boku a já se hned skloním, abych ti zaútočil na nohy. Sice riskuju hryzanec do hřbetu, ale to nevadí. Pokud toho využiješ, nechám podsmeknout své nohy, abych se zřítil na bok a zároveň tě mohl "přehodit" přes sebe.

Pobaveně se uchechtnu a zavrtím ohonem.
"Já tě musel poškádlit," mrknu na tebe. Ale můj pohled na tebe je jasně plný hrdosti na tvou maličkost. Jsem opravdu hrdý, že vidím tvůj pokrok.
"Pokud to někdo zvládne, tak rozhodně ty. A já jsem ti kdykoliv k tlapě, kdybys potřeboval," zastříhám ušima. I proto jsem ti poskytl pořádně mou vlastní představu nad těmihle tréningy. Mít přehled o svých jedincích je přeci jen důležité!
"Hlavně, jsi betta. Spolu s alfou jsi náš vzor. Jakmile tě uvidí, že na tom pracuješ, bude snazší s tím pracovat i s ostatními." zastříhám ušima.
"Ale samozřejmě jsem si vědom toho, že nejsi bojovník jako takový. Takže zapracujeme na tom, co je potřeba." zazubím se.

Jsem rád, že se akce rovnou ujímáš.
"Tak se předveď," zazubím se znovu. A hned skočím proti tobě. Není to přímo agresivní útok, ale dosti pečlivě mířený. Tvá reakce je ale očekávaná - úskok. Chvíli tě v tom uskakování nechám. Útočím různě, na nohy, na hřbet, na ocas... Prostě co se namane.
"Jenom úskoky ti nepomůžou. Pokud proti sobě budeš mít vlka s dobrou kondičkou, tak ti dříve nebo později nějakou tu ránu zasadí." i když mluvím, dál na tebe různě útočím.
"Využij toho, jak jsi velký a hbitý. Tvé odrazy jsou pořádné. A vlk v plném útoku ti jen těžko uhne. Připrav si nohy, ať neskončíš na hromadě. A převálcuj mě, ať získáš prostor na ústup." poradím ti.

Nějaké lehké štípnutí nebo tak ani příliš nevnímám. Jsem zvyklí na pořádné hryzance. Nebýt to trénink, při kterém si dávám pozor, bylo by to tady opravdu zajímavé. Je vidět, že jsi velmi schopný bojovník a to se mi neskutečně zamlouvá. Líbí se mi, že ses rozhodl odskočit. Švihnu sebou hned na nohy, okamžitě připraven do akce. Nakonec to ale dopadá jinak. Na jednu stranu mě to mrzí, byla to opravdu sranda. Ale na druhou - v nejlepším se má přestat, že ano. Tvá chvála se mi neskutečně zamlouvá. Připadám si, jako bych do žil získal neskutečné množství nové energie. Ocas mi sebou začne mrskat ze strany na stranu.
"Byl to úžasný trénink. Bylo mi ctí," předvedu lehkou úklonu.

Pobaveně se zasměju.
"Samozřejmě. A já ti s tím rád pomůžu," mrknu na tebe. Nejsilnější vlk přeci jen musí být schopný i bojovat, no ne? Jsem rád, že mě tak pozorně vnímáš a přeci jen trochu pochopíš, co a jak. Další zasmání nadchází v okamžiku, kdy předvedeš své nadšení s lovem bažanta. I já zavrtím ohonem - je to prostě nakažlivé.
"No, abys mohl ulovit svou kořist, musíš ji přeci nejdřív najít." mrknu na tebe.
"Je dobré vědět, kde se vyskytují. Ale to je jenom půl úspěchu." natáhnu tlapku a cvrnknu tě velmi jemně do čumáčku.
"Musíš prvně vyčenichat svou kořist. Umíš čenichat?" zastříhám ušima. Přeci jen jsi mladý. Ale čichací hry už jsi třeba zažít mohl? Kdo ví.
"Tak jako tak, teď bažanta nevyčenicháš, protože nevíš, co máš hledat. Ale příště, až budeme lovit, tak je najdeš, souhlas?" nadhodím vesele.

Zatěkám pohledem mezi vlkem i bratrem. Samozřejmě, že si stále myslím své. Tohle je neskutečná fraška. Nevěřím tomu vlkovi ani podívání! Když začne mluvit k něčemu, tak tím spíš. Absolutně se mi nezamlouvá, že ho ještě bráníš. Že mluví s duchem? Můj skeptický pohled mluví sám za sebe.
"jo, jo..." zamručím kysele. Nakonec ale přeci jen přinese zprávy definitivní. HA! Já věděl, že z toho nic nebude!! Odfrknu si.
"Překvapivé. Už je tohle divadlo u konce? Můžeme jít?" zavrčím mírně podrážděně. Přijde mi, že je tohle vážně ztráta času. A nejsem vůbec jistý, co si pomyslet o bratrovi. Jak tomu jen můžeš věřit?!

Uchechtnu se. Ale nic si z tvé poznámky nedělám. Vím, že jsem tu na čas, tak proč se zbytečně čertit. Opravdu nejsem typ, který by používal zbytečnosti.
"Pfff. Vyhnul jsem se tomu u spoustě jiných, nehodlám to u tebe měnit," vypláznu na tebe krátce jazyk. Celkem se mi zamlouvá, jak ses dokázal uvolnit a spustil jsi takovýhle typ jednání. Je to fajn. Pokud to nepřeženeš.
"Uvidíme, kdo se tu bude smát naposled," ušklíbnu se.
"Ale asi tentokrát dáme pozemní boj. Bude zajímavé si boj s tebou zopakovat. Snad tentokrát skončí pořádně," lehce zamávám ohonem.
"Takže? Bez dalších řečí - vrhneme se na to?" našpicuju uši. Jsem si jist, že trénink s tebou bude neskutečně zajímavý. I díky tomu, že jsi mnohem živější. Nemůžu se dočkat, jak bude probíhat souboj tentokrát. Jsi neskutečně zajímavý jedinec. A trénink s tebou otevírá pro mě zase nové možnosti.

Jsem trochu nedočkavý, tak se stále rozhlížím kolem. Nakonec tě vidím přilétat. Ocas mi sebou začne mávat sem a tam.
"No kde se flákáš?" prohodím škádlivě a zazubím se. Vím, že nemáš zpoždění, ale musím využít příležitost, abych tě mohl škádlit.
"Pffff, fakt si myslíš, že bys mi jen tak vyprášil kožich?" uchechtnu se. I v boji poslepu nejsem žádný nováček. Ale to teĎ není předmět našeho setkání.
"Provedeme to jednoduše. Prostě tě vyzkouším, jak si vedeš v boji. Ale jelikož tě tak nějak znám, tak to vezmeme ve velkém." zazubím se.
"Začneme na zemi, bez křídel. A pak to zvednem do letu. Vyzkouším si, jak si vedeš a padla. Nic velkého, alespoň pro nás dva." uchechtnu se. Rovnou si proti tobě stoupnu mírně rozkročeně.
"Připraven?" nechodím kolem horké kaše.

Když zaznamenám příchod Feiera, krátce zavrtím ohonem.
"Zdravím ctěnou bettu!" prohlásím a mám co dělat, abych se nezubil jak blbeček. Dokonce ti vyseknu i poklonu - roztáhnu křídla a přední částí se skloním. Hezky ve vší parádě, než se zase narovnám. A až pak se začnu smát.
"Tak jaké to je být bettou?" nadhodím. Očividně si ale nedělám hlavu s tím, že jsi v postavení nade mnou. Vlastně, ono to tak nebylo nikdy, že ano. Umím vyjádřit slušnost a beru v potaz, když je to nutné. Ale jinak? Jinak nevidím důvod, proč se k tobě chovat nějak jinak. Pak se ale vrátím k důvodu, proč jsme zde teď.
"Tyhle pravidelné povinné tréninky za měsíc chci vzít z trochu jiného úhlu. Nejsou pořádány za účelem učení. Chci tím zjistit, v jakém stavu jsou schopnosti smečky a jak moc jsou schopní postarat se o sebe jako jednotlivci." vysvětlím svou vidinu.
"Mělo by to pomoct i s každoměsíčním hlášením. Jsem si vědom toho, že ne každý jedinec je bojovník. Nějaké vylepšování schopností by tu ale mělo být. Povinné tréninky chci zaměit na každého speciálně. To znamená, že vás - léčitele - budu primárně zkoušet ze sebeobrany. Ale ne pokaždé. Pro vás je důležitá sebeobrana, ale musíte i vy být schopní útoku. Ty teď především. Pořád jsi ale primárně léčitel, takže bych tě rád prozkoušel ze sebeobrany." ukončím svůj monolog. A pevně doufám, že jsem se v tom snad moc nezamotal.