Príspevky užívateľa

Sleduju tě, jak mě pozorně vnímáš. Hezky každé slovo. Líbí se mi tvůj zápal pro věc. Máš správného ducha a přesně víš, co budeš potřebovat pro svou profesi. To jsou obrovská plus do budoucna. Pod mým velením opravdu budeš připraven na jakýkoliv střet.
Když potvrdíš, že jsi připraven, už na nic nečekám. Jedna věc je, když ti vše odříkám. Ale já chci, aby se u tebe rozvinul mimo jiné i instinkt. Instinktivní reakce jsou víc než se může zdát. Může ti to nejednou zachránit život. A naučí tě to mnohem víc. Proto jsem ti neporadil nic a rovnou zaútočím.
Tentokrát jde o pozemní útok. A tak stáhnu křídla těsně k tělu. Prudce vystartuju vpřed. Začnu na tebe zlehka a vedu svůj útok na tvé nohy. Ve výčtu jsem je zmínil. A proč nohy? Protože pozemní vlk se zraněnýma nohama ti neuteče.

Pobaveně se zachechtám.
"Vlčice s apetitem? To je příjemná změna, no ne?" zazubím se a vyrazím. Snažím se prodírat kupředu se zdvořilostí. Ale i s jistotou. Mám svůj cíl a nenechám se zesměšnit jen tím, že se neproderu davem! Kdo neuhne na slušnost, ten bude převálcován a odstrčen stranou. Nakonec ale přeci jen dorazíme k hromadě. Tady ustoupím, abys měla patřičný výhled i přístup k hostině. Narozdíl od tebe se ale neprodírám masem. Sedím na zadku, klacek položený u svých nohou. Ale pohled, ten mám upřený na tebe. Je vcelku fascinující sledovat tě, jak pečlivě si vybíráš a upravuješ maso tak, aby se vešlo. Především je ale radost pohledět na to tvé nadšení.
"Už chybí jen aby sis začala pobrukovat!" neodpustím si poznámku.

Přitáhnu uši a kouknu po tobě. Byly časy, kdy jsem si tímhle prohlášením nebyl úplně jistý. A nebýt své rodiny, na kterou jsem neustále spoléhal a doufal ve znovusetkání, nejspíše bych tu dneska nebyl. To je ale vedlejší. Teď s tebou přeci jen souhlasím. Teď už je i pro mě opravdu důležité přežití. Když vypálím do prostoru to, co mě opravdu pálí na jazyku, překvapí mě tvá reakce. Kouknu po tobě a uši mi vystřelí okamžitě vzhůru. Slyšet tvůj smích je opravdu příjemnou záležitostí. Ale tvá odpověď mě přeci jen maličko zarazí. Nedávám to na sobě znát, jen uši mi sebou cuknou.
"Tak to nebylo jen škádlení," prohodím s naprostým klidem.
"To znamená, že ti dárek v podobě kořisti nebudu nosit zakousnutý," zaubím se na tebe. Ne, opravdu nebudu jen tak nabízet přímo sám sebe. Na to je přeci jen ještě brzy.

Další z nově najetých tréniniků. Trénink s Targou. Už náš první střet byl fascinující! Jsem neskutečně zvědavý, jak bude probíhat i tenhle. Ne že by se něco změnilo tím, že jsem gamma bellator. Je to jen pozice nastavená s ohledem na aktivitu a zaměření. Ale neustále na sobě ale pracuji a to je ten nejhlavnější faktor. Hlavně jsem se ale těšil na ozkoušení, jak to bude vypadat teď. Vzal jsem to na místo letem, abych dorazil co nejdříve. I tak jsem druhý, kdo sem dorazí.
"Nemohl jsi dospat?" rýpnu si, zatímco nad tebou zakroužím, než přistanu o kousek vedle. Zvolna za tebou dojdu a cestou si ještě promáchnu křídla, než je složím na zádech.
"Připraven protáhnout si svaly?" zazubím se.
"Celou cestu přemýšlím, jestli dáme trénink letec proti pozemnímu a nebo čistě pozemní boj," zamručím zamyšleně.

Na tenhle trénink se na jednu stranu těším, ale na druhou stranu jsem z toho i trochu nervózní. Jedna věc je trénovat ostatní vlky. Ale s Adainem? S bratrem, který zkušenostmi za mnou nijak nezaostává. Tyhle tréninky budou opravdu stát za to!! Dorazil jsem proto na místo setkání s mírným předstihem. Zůstal jsem stát na vršku jednoho kopce a zadíval se do dálky. Vybral jsem kopce, abychom měli dostatek prostoru. Ale pořád si nejsem jistý, co přesně budu zrovna s Adainem trénovat.
"Vždyť ten blbec to ani nepotřebuje," ušklíbnu se sám pro sebe. Zrovna u Adaina si jsem naprosto jistý. Však jsme spolu pár střetů už měli. Zavrtím ohonem. Kůže pod srstí mi nedočkavostí úplně vibruje.
"No tak kde jseš," prohodím a pozorně se rozhlédnu kolem, aby mi přílet mého bratra neunikl.

Jeden z prvních tréninků v mém vlastním výmyslu. Být to na mě, byl bych schopný tréninky provádět denně. Ale že jsem já něčeho takového schopný neznamená, že to tak je i u jiných. Jsem ale rád, že můžu každý měsíc zkontrolovat, jak na tom naši vlci jsou. I když mi i tak dál vrtá hlavou, zda to není příliš časté. Jsem ale rád, že se mezi prvními přihlásil Feier a Adain. Že to oni takto berou mi dodává o něco víc sebevědomí.
"Tak kdepak ho máme." zamručím a rozhlédnu se. Jsem z toho všeho trochu nesvůj, ale to snad odezní hned, jak se pustíme do práce. Začnu se tedy protahovat, abych se na trénink připravil. Zrovna Feier má dobrou fyzičku a bude především problém kolem potencionálního zranění. Je to ale léčitel a tak se v prvé řadě plánuju zaměřit na jeho obranu.

"Dobře. Provedu na tebe pomalejší nízký nálet." natáhnu křídlo a čumákem se dotknu kloubu na něm.
"Pokusíš se mě chytit tady. A nebo tady," ukážu ještě jedno místo.
"Pokud se netrefíš do prvního, tak bys měla mít dosta času k chycení druhého místa." upozorním. Popoběhnu o něco stranou. Kývnu na tebe a jakmile mi kývneš zpět, vystoupám vzhůru. Jsem jen krapet nad tebou, když se snesu k tobě. Já sám se nesnažím útočit, dávám ti prostor si to vyzkoušet bez obav z úrazu. Až si budeš jistější, zapojím i svůj protiútok. Teď je důležité se trefit a natrénovat správný pohyb.

Nebudu lhát, i pro mě je lepší si lehnout a nečučet dolů. Pohodlněji se usadím a našpicuju ouška.
"Zathrian. To je pěkné jméno. Silné jméno. Bude z tebe silný vlk?" zazubím se na tebe. Vím, jak si o sobě vlčata myslí, že jsou div ne bohové. Takže i tuším, jaká bude tvá odpověd.
"Hm. Bažant je takový větší pták." odpovím. A následuje zasmání nad tvým nadšením po lovu.
"Dobře, dobře. Tak když nevíš, co je bažant, tak zkusíme ulovit bažanta, ne?" nadhodím a zastříhám ušima. Znovu se postavím a rozhlédnu se. Jsme v údolí, to by mohlo být dobré místo.
"víš, co předchází lovu?" stočím pohled zase zpět k tobě.

<------- poušť Hasa

Hned, jak přistanu u řeky, vyráchám si v ní čumák. Zatím nepiju, to by po takové době byla chyba. Vstoupím předníma tlapamado vody. Nechám ji zchladit mou maličkost. Až po chvíli se odhodlám po troškách začít pít. Vždy trošku napít a počkat. Takhle pokračuju, dokud se necítím zase v pohodě. Tímhle pozvolným postupem zavlažování si zároveň odpočinu.
Jakmile jsem v pohodě, vzlétnu, držím se uprostřed reky a okukuju obě strany řeky. Nenacházím ale nic.
Zvolna letíc nad řekou se tak pomalu vracím zpět ke smečce.

Konec pátrání

<------- vyprahlé jezero

Uź jsem na sobě pozoroval vyčerpání. Ač jsem si dopřával i odpočinek, je to náročné. A poušť ubírá sílu mnohem víc, než jiná prostredí. Ale přistát a odpočiniut si, ti by byla obrovská chyba. A kolik vlků na ni nejspíš i doplatilo... já k nim ale nepatřím...
Pokračuji s nìzkými přelety. Nelámu si hlavu s rozvířením písku. Je to už několik dní a písečné bouře musely stopy a pach už dávno zamaskovat. Je téměř nemožné najít i tělo, které může být zasypáno pískem!!
Přesto jsem musel propátrat i tuhkle oblast. Budu mnohem klidnější, že jsem zkusil propátrat všechno. Vypustit úplně nějakou oblast, neustàle by mě hlodalo svědomí, zda nebyla právě tady...
Bohužel i tady je nakonec mé pátrání bezúšpěšné. A tak mířím k řece Coně.

------> řeka Cona

<------- mrtvý les

Zůstanu chvíli viset ve vzduchu vysoko nad jezerem. Zdržuju se v ideálním vzdušném proudu, kde nemusím ani mávat křídly. Pozoruju chvíli oblast pod sebou, než klesnu dolů a začnu oblast propátrávat pozorněji. Je škoda, že tohle jezero skončilo takhle vysušené. Muselo být obří a úchvatné. Jak asi vypadala celá tahle krajina dřív? A co zapříčinilo, že skinčila takhle prázdná a zdànlivě bez života?
Těžko říct, jisté ovšem je, že ani zde neneacházím stopy po naší bettě. S povzdechem se ale rozhodnu vyrazit dál. Pouštní oblast je dosti zrádná. A já bych tu nerad někde zkolaboval. Vyrazím prot směrem do pouště a pak hezky rovnou k řece!

--------> poušť Hasa

<-------- útes

Má první zastávka v nehostinné oblasti se nachází v mrtvém lese. I tady se nakonec rozhodnu pátrat pěšky. Stromy zde jsou sice vyprahlé a suché, přesto by mohli být dosti nebezpečné. A já o zranění nestojím. Jejich prázdné větve trčí do stran jako nenasytné drápy lačnící po kořisti. Připravené roztrhat svou kořist a svlažit svou kůru čerstvou krví....
Bezděčně se otřepu a lehkým klusem propátrám tuhle oblast. Žádné stopy. Vcelku ochotně pak v bezpečné vzdálenosti od stromových pařatů vzlétnh a vyrazím dál...

-----> vyprahlé jezero

<------ pláž

Když doletím sem, něco se ve mě stáhne. Útesy jsou zràdné, ale pochybuju, že by jim zrovna naše betta podlehla. Pokud to ovšem nebyl úmysl. Tam, kde jsem vyrůstal jsem se setkal s pár vlky, kteří ukončili svůj źivot skokem ze skály. Ale Roo snad k takivému činu nemèla důvod. Nebo ano? Neznal jsem ji vlastně tak dobře, abych to mohl říct s jistotou.
Tak trochu zariskuju, když sletím pod útesy a obhlížím skály u more, zda tu nenajdu nějaké tělo. Naštěstí pro mě se tak nestane a já se můžu vràtit k bezpečnější oblasti. Obhlédnu ještě zbytek útesů, než si ti zamířím do nepříznivé krajiny pouště....

-----> mrtvý les

<---------- větrná louka

Přelet přes zátoku není taková sranda. Vítr se tam točí s ohledem na proud a teplotu, která je rozdílná nad vodou a o něco výš. Je tedy čas na odpočinek. A také na zásobu vody. Přeci jen můj směr pátrání míří na vyprahlou poušť. Plánuju ještě omrknout útesy, než vpadnu do vyprahlé oblasti. Poušť je nebezpečnou oblastí, kteriu nesmím podcenit. I proto teď odpočívám a co chvíli se napiju z řeky.
Po odpočinku obletím křížem krážem tuhle oblast. Narazím na nějaké zbytky starších stop. Zastavím se ještě pro doplnění vody, než vyrazím k útesům.

-------> útesy

<-------- močály

Větrná louka mě nadchla. Tady by se skvěle trénoval let, především vnímání větrných proudů a jejích zrádnost. Ideální místo pro výuku letu. Ale za tímhle tu nejsem. Obhléd nu si prve situaci kolem kořisti. Je to větrnější oblayt, ale zajíci očividně přežijou všude. A tak si ulovím zajíce a zatímco ho chroupu, přemýšlím kudy dál. Z větrné louky to můžu vzít buď přímo přes zátoku na pláž a nebo po okraji nihilského území a kolem ústí řeky. Vzhledem m pátrání by bylo lepší po okraji hranice smečky. Na druhou stranu - po problémech s Přízračnými to asi není vìtaný krok. Tím alespoň dojdu k rozhodnutí.
Když spořádám zajíce, obhlédnu pozorněji louku nìzkým letem. Dovolí mi zachytit celkem dobře pach a zároveň si udržím rychlejší pohyb. Opět ale nenaleznu žádný pach. A tak vyrážím přes zátoku dál.

-------> pláž