Príspevky užívateľa

Ještě jednou zatřepu hlavou a kouknu po tobě. Není to jen tak nějaký pohled. Ujišťuju se, zda jsi v pořádku. Ani si to pořádně neuvědomuju.
"Pffff, to by mě ani nenapadlo. I za pouhou takovou myšlenku bych si určitě vysloužil hryzanec do zadku," uchechtnu se. Ale přeci jen vetanu a dojdu blíž k Sanimu.
"Jsem v pohodě, prcku. Mě jen tak něco neskolí. A i kdyby se jí povedlo mi něco zlomit, za chvíli budu v pohodě. Výhoda mé regenarce. Ale tady vidíš, jak to dopadne, když polevíš v ostražitosti," přiznám se a uchechtnu se. Stočím pohled k tobě.
"Omlouvám se. Nechtěl jsem se dotknout citlivého místa. Jsi v pohodě?" zeptám se pro jistotu.

Po očku dàl sledjju, jak si hraješ se Sanim. Nejsem hlupák, abych tě úplně pouštěl ze zřetele. A dám ti i najevo, když ho rádoby chytáš do zubu. Nevrčím, vydám jen bručivé zamručení s varovným podtónem. Tak nějak tuším, že mu nechceš ublížit - ale i tak je to na místě. Je důležité dát na vědomí, že stále hlídám. Jinak se ale dál zvědavě věnuju těm žilkám. Našpicuju uši, když se mi povede dopátrat k jeho zdroji. Ten si ale nemůžu prohlédnout nijak pozorně, jelikož mě naplno sejmeš křídly. Tentokrát jsem to já, kdo hekne, když mě tvé křídlo odpálkuje a srazí mě vedle tebe. Ihned jsem ale zase na nohou. Je to spíše automatická reakce. Otřepu se.
"Páni, ty máš ale páru!!" prohlásím s upřímným obdivem.

Nejsem ošklivec, abych se vysmíval nebo se chechtal dlouho. Navíc, tvá báchorka o rozhýbání i dává smysl. A já budu hodný, rozhodnu se ti to zbaštiti s navijákem. Naposledy se uculím.
"Je i není. Každé léčení s ohledem na závažnost ubírá energii. V boji ji ale potřebuješ. Takže i když mám regeneraci, není to výhra. Oslabení z boje plus m tomu oslabení z regenerace tě rychleji dožene ke kolapsu. Paradoxně vlk bez regenerace si dává většinou větší pozor. Vlk s regenerací se musí naučit nespoléhat se na ni a dávat si bacha," uchechtnu se. Pomlčím už o tom, že tahle se naučí málokdo.
"Zas ma druhou stranu - když někdo útočí a je mu jedno, jak ho zraníš, máš vyhráno. Stačí se pak zaměřit na důležité body," prozradím sladkou techniku k vítězství.
"Tak jako tak, teď se zaměříme na natrénování toho křídla, no ne?" ustoupím.
"Připravena?" počkám na souhlas a zaútočím.

Stisknu pořádně čelisti, načež mi zůstane bezvládná ryba viset z tlamy. Odnesu ji na břeh, do trávy. Než odpovím, oliznu si čelist.
"Tak samozřejmě, že to nebylo hned. Pár pokusů vyšlo na prázdno. Ale hlad tě naučí," pokrčím rameny a pozorně sleduju, co vymýšlíš.
"Dají se i nalákat, ale potřebuješ vědět čím. Jinak ti hned odplavou." sleduju tvůj marný pokus. Na tvou frustraci se ale musím smát.
"Odhadnout proud a vzdálenost je ještě složitější. Proud sice vypadá, že se žene rovně, ale různě se točí. Návnadu ti tak může zanést stranou. A když je návnada špatná, nedočkáš se kořisti. Když lovíš sám na číhané, počítáš přesně s tím, co máš. Naučíš se, jak voda zkresluje a počítáš s odhadem. A svou hbitost znáš nejlépe." otřepu se.
"Ano, pár pokusů vyjde na prázdno. Ale brzy zjistíš s čím jak počítat. A ve chvíli, kdy děláš výpad, zavři oči. Vnímej pohyb vody kolem sebe." zavrtím ohonem a vrátím se do středu řeky.
"Pojď ke mě." vybídnu tě.

Povšimnu si toho odfouknutí a tak se pokusím ještě více odlehčit svou váhu na vlastní tlapy. Přece jen ti nechci nijak ublížit. Hned na to se hezky nerušeně pustím do hledání. Tím, že se začneš věnovat Sanimu, mám vlastně já volné pole. A toho hodlám maximálně využít. Moc dobře vnímám, jak krásně srst skrývá skutečně perfektně vypracované tělo. S tebou se pustit do křížku by opravdu mohlo být dost nepříjemné.
Jizvy...? bleskne mi hlavou. Z hledání lechtivého místa se hned stává něco naprosto jiného. Přestanu ždibat a začnu čumákem přejíždět po kůži a zkoumat tu síť tenoučkých jizev.

Na jednu stranu mě překvapí, že se nijak nebráníš a jen se tak načechráš. A tak prostě jednoduše hupsnu a skočím na tebe. Nejsem ale nějaký hulvát, co tě naplno převálcuje. Dopadám tak, abych alespoň část váhy dál udržel na vlastních tlapách. Zbytkem ale do tebe hupnu. A co si budem, začnu se ti prostě rochnit v srsti a hledat samozřejmě nějaké lechtivé místečko. Nejen čumáčkem, ale i lehkým ždibáním zubů. Dávám si opravdu pozor, abych tě neždibl nijak výrazněji. Ani mě nenapadne, že bych třeba místo lechtivého místa mohl najít nějaké naopak citlivější. Zároveň si i dávám pozor na toho malého nezbedu. Nerad bych ho převálcoval nebo mu jinak ublížil.

Pobaveně čekám, jak se ujmeš naší výzvy. A potěší mě, když se toho chytíš. Začnu prudce vrtět ocasem. Zarazím se sice při té podmínce, ale pozorně si ji vyslechnu. Zasměju se.
"Přísahám, že pokud tě ušpiníme, tak se osobně postarám o to, abys byla čistá jako sníh!!" prohlásím od srdce. Za tu legraci to snad i bude stát. Kouknu na Saniho a pak na tebe.
"Připrav se na pohromu!!" zahalekám a rozeběhnu se přímo proti tobě.

Pobaveně tě sleduju s tou tvou jistotou, zarímco se začnu plížit k tobě. I Sani se díky tomu zase dá dohromady, což mě neskutečně těší. Krátce zatěkám pohledem k tvému krásnému ocásku, než se pohledem vrátím zase ke tvé tváři.
"Není potřeba celou armádu vlčat. Sani stačí, jakmile se do toho pořádně opře." zazubím se.
"A Sani se zatím zdvořile držel zpátky. Jestli chceš dokázat, že se opravdu nebojíš, dovol Sanimu cokoliv," přimhouřím oči, zatímco se culím jak blbeček.
"A nebo nám oběma, když si tak moc věříš," brouknu šibalsky.

Jsem rád, že přijmeš naši obranu a necháš mého brášku být. Zacuká mi špička ocasu v náznaku jeho zavrtění.
"Hm. Spíš jsme byli moc šikovní v plížení se z nory," ušklíbnu se. Zaujatě tě sleduju, když tak zvedneš hlavu. V očích se mi škodolibě zablýskne.
"Hm. A já bych možná věděl," prohlásím šibalsky. Vstanu a opět se protáhnu. S hlavou skloněnou se začnu přibližovat k vám.
"Co když na tebe pošlu tady Saniho s celým jeho arzenálem otázek?" zazubím se vesele na tebe a mrknu i na Saniho, aby pochopil, že to je sranda.

Zamračeně se po tobě kouknu.
"No dovol! Adain za to nemůže. Podle všeho Sani propadl do menší škvíry." odfrknu si. Samozřejmě, že budu bratra bránit! Tím spíše, když tohle byla opravdu nehoda.
"Ale ano, i tak si to vyčí..." zarazím se a kouknu po tobě.
"Cože?!" zamrkám. Na jednu stranu, ano - kdyby se netoulal, tak se to nestane. Na druhou stranu - je to neocenitelná zkušenost, kterou znovu opakovat nebude. Víc mě ale překvapí, jak Saniho zkusíš povzbudit. Musím se pousmát. Tohle bych od tebe opravdu nečekal.
"no, já jako malý utekl a unesly mě," pokrčím rameny, abych přidal taky svou trošku do díla. Co to ale přineslo za následky, to před Sanim příliš rozebírat nechci.

"Ne každé. Jiná vlčata nereagovala tolik, jako Sani." zamručím a nakloním hlavu ke straně.
"Sani je velmi vnímavé a inteligentní vlče." zamručím a musím se pousmát. Sani se prostě umí dostat pod kůži. A to i takovému idiotovi, jako jsem já. Zpozorním ale, jak zmíní noc a jak na to zareaguje. Byl jsem varován nad průšvihem, co se bráškovi povedl a jak to s malým Sanim zamávalo. I že se snaží přijít na to, co to odstartovalo. Opět sleduju jeho reakci, když pro změnu zmíníš noc ty.
"Ano... Projevila se u něj fobie na tmu. S bráchou to dost zamávalo, měl ho zrovna na starost. Ikke i Feier museli malého dostávat ze šoku," přitáhnu uši k hlavě. vím, že z toho Adain musel být hodně špatný.
"Snažíme se teď, aby nikdy nebyl v úplné tmě. Nereaguje na ni dobře." dodám se zamručením.

Uchechtnu se.
"Jo, tak to nejspíš brzo bude, celá smečka zralá na sezení u Ikkeho," prohlásím pobaveně. Zadívám se na prcka.
"Nejsem si jist, nakolik ještě vlčetem je po všech těch událostech kolem smečky," zamručím upřímně. Bavit se o tomhle ve smečce je trošku ošemetné. Na jednu stranu i tady s tebou - nemůžu se vrtat v detailech. Ale zároveň vím, že nebudu čelit zlosti a narážkám, že to vidím o dost jinak.
"Přijde mi, že od té doby se Sani víc soustředí na tréninky a zjišťování všeho kolem. Ano, pořád je v tom vlčecí zvědavost. Ale vidím v tom i víc. Vidím ten vážný výraz v očích, když dojde na jeho slova o ochraně a bezpečí druhých," přitáhnu uši k hlavě. Po všem, co se stalo... Ač jsme drželi vlčata maximálně stranou od těch situací... Přeci jen ale na shromáždění byli...

Taky se musím uchechtnout při té tvé poznámce. Ano, to bude rána pro Saniho, jakmile si uvědomí, na co byla tahle narážka. Ale také se tím nebude nijak zdlouhavě trápit, tím jsem si jist. Trochu se napřímím, když mi ho zakryješ křídlem. Ale naštěstí je přes něj trošku vidět, minimálně Saniho tmavá silueta. I tak se postavím, elegantně se protáhnu a znovu si lehnu, i když o kus stranou, abych měl zase dobrý výhled na vás na oba. Tobě bude určitě jasné, co jsem teď provedl, ale je mi to fuk. Pořád mám za Saniho zodpovědnost. Musím ho chránit. A my dva se neznáme tak dobře, abych polevil ve své ostražitosti.
"Tak až bude smečka skučet nad jeho dotazy, pošlu je za tebou," uchechtnu se.
"Hm. Řekl bych, že nejvíc Feier. Ale aspoň bude mít mladej dost stabilní základy, až se bude chtít postavit na vlastní nohy." pousměju se.
"Vyhne se tak spoustě problémům a zbytečným zraněním." kouknu na Saniho. Ta jeho nevinnost a zvídavost. A nadšení smíchané s touhou objevovat stále nové a nové. Tolik vlastností, které jsem já musel v životě zahodit v honbě za přežitím. Byl jsem rád, že Sani nemusí zažívat to samé. A že se může věnovat všemu, co ho zajímá.

Pozorně vás sleduju, zatímco se mi v hlavě pomalu přemítá i naše první setkání. Je opravdu fascinující, jak dost odlišně se vůči Sanimu chováš. Při našem prvním setkání jsem měl pocit, že mi snad každou chvíli skočíš po krku, jen abys zkusila tu mou regeneraci, která tě tak zajímala. Ale teď a tady? Ochotně Sanimu vysvětluješ kde co. Je to celkem zajímavé nahlédnutí do dalšího koutka tvé maličkosti.
Pokud to není jen další z tvých masek, pomyslím si. Nakloním hlavu ke straně. Sama ses přiznala, že je užíváš pro sebe. Je snadné manipulovat různě tak, aby ti vše hrálo do karet. A nebylo by to poprvé, kdy jsem takové chování zažil. Zvednu hlavu, když do Saniho drcneš. A jakmile přiblížíš hlavu blíž, tak výrazněji zpozorním. Možná to vypadá, jako že nedávám pozor, ale opak je pravdou. Když ale slyším, co mu radíš, bouchnu smíchy.
"Tak to je úžasná rada." prohlásím pobaveně.

Zaujatě tě sleduju, co to tak zkoušíš, když se ode mě vzdálíš. Musím se ale chtě nechtě pobaveně uculit.
"Proč to zkoušíš takhle? Pojďme trénovat spolu. Nemusíš se bát chytit mě pořádně. Mám regeneraci, takže pokud nebudeš trénovat to vyhození z kloubu, ale jen přišlápnutí, můžeme se na to směle vrhnout," uchechtnu se a roztáhnu křídla.
"Vyhozený kloub bych musel stejně jako každý jiný znovu nahazovat. Ale zbytek se mi zahojí. Maximálně, pokud mě zrychtuješ moc, tak mi budeš muset sehnat něco na zub," zazubím se na tebe.
"Ale do takového stavu už jsem se hodně dlouho nedostal," prohlásím s kapkou hrdosti v hlase.