Príspevky užívateľa

Potěšeně zavrtím ohonem, když vidím, že se netočíš, jak splašená káča. Takhle se chová pořádný bojovník se zkušenostmi a to se mi nesmírně zamlouvá. Přesto provedu svůj výpad s útokem. Nevyjde přesně tak, jak jsem plánoval - nakonec jsem to já, kdo si musí dávat pozor. Rozhodnu se udělat kompromis mezi svým plánovaným útokem a zároveňo branou. Nejspíš nějaký hryzanec utržím, ale to je fuk. Prudce se přičápnu k zemi, takže jsem jak kutálející se kláda. Ale kláda se zubama, které se ti pokouší zahryznout lehce do nějaké z tvých tlap. Nemířím nijak konkrétně, v té změti na zemi se to ani pořádně nedá. Doufám, že se mi povede nějak tě trefit. Ať už zubama nabo tě "převálcovat" a donutit přeletět mi přes záda. Sice i tak se může povést, že se mi do hřbetu zakousneš, ale to je mi teď fuk.

Pohodlně se tedy rozvalím a spokojeně sleduju celou tu vaši debatu. Je fajn, že to je zas pro jednou na někom jiném. Já prostě učitel nejsem. Na boj ještě dejme tomu. Ale tohle všechno jde opravdu mimo mě. Našpicuju uši, když mluvíš o sobě. Umět se skrývat za falešné emoce... Jak pak ale poznat, kdy je něco opravdové? Nepřijde mi to jako správný tah. Schovávat se. Ale kdo jsem, abych soudil, že ano...
Copak...? bleskne mi hlavou, když se na mě po mém názoru na "dobrou lest" zadíváš. Nahlas ale neřeknu nic. Jen přikývnu na tvá rozumná slova. Časem už si snad každý vypěstuje takový jistý smysl pro pravdu. Je pak snazší poznat, kdo hraje. Ale... zároveň se vždy dá narazit na někoho schopnějšího.
Schopnějšího.... zadívám se na tebe pátravým pohledem.

Pozorně sleduju situaci, která se pomalu "vyostřuje" pod břitem Saniho otázek. Musím se tomu chtě nechtě zachechtat. Sani v tomhle směru nikdy nezklame. Jeho hlavička je otázek plná a na všechny hledá odpovědi. A nebojí se na ně ptát kohokoliv.
"Já tě varoval," zazubím se. Dokonce si provokativně lehnu. Zadní tlapy ale hezky pod sebou, připravené vymrštit mě vzhůru. A přední tlapky zase natažené před sebe - opět připraveny kdykoliv vyrazit.
"Přesně tak," přikývnu. Odhalit vlastní karty je jen ke škodě.
"V tomhle má naše drahá Euraidd pravdu. Lest, která má za následek ti ublížit, nestojí za odhalení. Ale taková situace je vhodná pro přípravu." dávám si pozor na správné oslovení, zatímco stočím pohled k tobě.
"Ale pokud je to lest, která má druhého chránit, je to jiné. I takové totiž jsou," střihnu jedním uchem a stočím pohled zase na vlče.
"A opět to poznáš především na očích." dodám.

Uculím se. Ano, to je pravda. Ale Sani je opravdu výjimečný. Já, jako vlče, bych mu nesahal ani po pás. Stále si nejsem úplně jist, jakým způsobem funguje jeho mysl. Rozhodně je ale velmi bystrý a rychle se chytá. Ale překvapí mě, když začneš ochotně Sanimu popisovat co a jak. Našpicuju uši. Nejen proto, že to jsou užitečné informace. Ne že by pro mě byly nějakou novinkou... Ovšem pohled na tebe, jak ochotně Sanimu odpovídáš, to je jiná. Nakloním hlavu mírně ke straně a sleduju tě během tvého proslovu. Žádný obezřetný pohled. Spíše zamyšlený pohled, který se snaží proniknout přes tvrdý krunýř. Když se na mě ale znovu podíváš, zatřesu hlavou. Uchechtnu se.
"Já tě varoval. Sani má neuvěřitelnou schopnost přimět každého, aby ho učil," zazubím se. Teď a tady mi to krásně dokázal. Sanimu nikdo nedokáže říct ne. Alespoň v tomhle směru.
"Počkej, on tě ještě zahltí otázkama," prorokuju.

Trpělivě čekám, jak se rozhodneš vůči Sanimu zachovat. Sám si netroufám hádat, jak bych se v takové situaci zachoval. Mám rád upřímnost a snažím se ji držet. Někdy je potřeba k ní dojít oklikou, ale stále se i tak snažím držet pravdy a faktů. Ne každý je ale ochotný takovou cestou jít. A přiznám se, že mě mile překvapí, když zvolíš právě tuhle cestu. Našpicuju uši a zastříhám s nimi. Musím se dokonce i pousmát. Těší mě, že volíš upřímnost a věřím, že to potěší i Saniho.
"Ale přesto se ti to u Saniho nepovedlo tak úplně," podotknu. Sani sice potřeboval čas a naklepnout, ale pak to pochopil velmi dobře. Rychle na lest přišel, když věděl, co hledat. Musím uznat, že tenhle prcek má vážně za ušima.

Všimnu si tvého pobavení a nijak mě nepřekvapuje. Uculím se, když potvrdíš, že je jako houba. Drze ale nechávám tohle vše na tobě. Ať si s tím pro jednou poradí někdo jiný. Jsem na jednu stranu i rád. Pozorně se dívám z jednoho na druhého. Poklidně a celkem i uvolněně sleduju, jak debata probíhá. Dokud se Sani nezeptá. I já se zarazím a upřu svůj pohled na tebe. Teď je čas odhalit, které karty ke hře si zvolíš. Budeš hrát další hru nebo vyložíš své karty na stůl a projevíš tomuhle prckovi upřímnost? V mých očích, které se na tebe také upřou, je vidět zvědavost, nad tvým rozhodnutím. Ale zároveň povbuzení. Vím, jaký Sani je. Náš malý Sani má víc rozumu, než kdo jiný. A víc místa v srdci, než by jeden čekal. Pro Saniho, stejně jako pro mě, je důležitý správný přístup. A já jsem nesmírně zvědav, jaký zvolíš teď.
"do toho," zamručím.

Přikývnu na tvá slova. Zkušenost opravdu dělá mistra. Ale nejsem si jist, zda je zrovna tohe věc, kterou bych rád učil našeho malého Saniho. Tohle nevinné a bezprostřední vlče, které je samo o sobě neskutečným kouzlem a pojidlem. Učit ho takové zákeřnosti... Krátce sklopím uši, než je zase narovnám.
"Dávej pozor, co před ním zmíníš. Nebo z tebe udělá dalšího svého učitele," uchechtnu se. Já sám jsem nikdy nečekal, že bych učil vlče. Dospělý dokážou spoustu věcí vydedukovat nebo přejít. Ale vlče? To je něco jiného. A já stále pochybuju, že jsem ideální k učení někoho dalšího.
Při tvých dalších slovech ale pozorně naslouchám i já. Samozřejmě, že každý vlk má ke svému chování nějaký důvod. Jen hlupák by něco takového nevěděl. Ale zmínka o tom, že se takhle chovají nebezpeční a zákeřní, kteří se nechtějí přátelit? Nakloním hlavu ke straně, pozorně si tě prohlížejíc. V tomhle proslovu se pro mě samotného tak nějak skrývá mnohem víc, než bych čekal.

"Ale kdepááák," uchechtnu se, hrajíc dál tuhle veselou hru. Jsem ale rád, že nemáš námitky, když využívám situace i k poučení naší malé budoucnosti. Našpicuju uši, když naslouchám, jak se dělíš o své znalosti. Nebývá to typické pro tuláka. Samozřejmě zpozorním výrazněji, když na Saniho položíš tlapu. Ale opět tak nějak nezasahuju. Důvěřuju tvým slovům, že bys Sanimu neublížila.
"Je to ale i trochu riskantní. Když někdo prokoukne tuhle tvou lest, může se tvá situace i zhoršit." upozorním. Je důležité vědět, kdy takovéhle hry hrát.
"Je trochu složitější odhadnout, kdy takovouhle taktiku použít a kdy ne." zastříhám ušima a kouknu po tobě.
"Sani se neustále učí. A čím dál ochotněji se zajímá o kde co dalšího. Ještě jsem neviděl tak zarputilé vlče, co se chce učit. Je jako houba!!" uchechtnu se.

Nakloním mírně hlavu ke straně, zatímco sleduju tvé počínání vůči Sanimu. Vím, že má neuvěřitelnou povahu a že se kolem něj vlci chovají o dost jinak, než jindy. Přesto se tím nenechávám zlákat k laxnosti. Pousměju se na tvá uklidňující slova.
"To rád slyším. Ostatně, ono by to nebyl zrovna rozumný tah. A ty máš pěkně za ušima," zazubím se a pro tentokrát se můj ocásek zakýve vůči tobě, nikoliv vůči hnědé vlčici. Stočím pohled k Sanimu.
"Tady vidíš zase jiný způsob používání chytrosti. Působit elegantně a neškodně. A přitom i tahle elegantní kráska by dokázala kde komu pěkně zavařit." zazubím se znovu. Není to jen chvála tvé maličkosti, ale pro Saniho je to zároveň kapka varování. Nenechat se zlákat krásným a nevinným vzhledem.

Zazubím se.
"Já nebyl nikdy ukecaný," pokrčím rameny. Jsem spíše praktický typ vlka. Kdo ví, zda bych takový byl, kdybych měl stejně pohodové dětství, jako tady Sani. Ale to se bohužel nestalo. A řečičky, ty odvádí pozornost. Mírně stáhnu uši, když začne jmenovat vlky. Na jednu stranu se jeho nadšení nedivím. Ale... Neměl by zase tolik prozrazovat... Příště ho musím stopnout a ještě mu vysvětlit, co znamená mlčenlivost vůči smečce. Ale musím uznat, že mě potěšilo, když zmínil i mou maličkost. Přeci jen, já se nepovažuju za zrovna ideálního učitele... Maličko se pousměju při tom tvém okouzlujícím úsměvu. Ale když se k vlčeti skloníš, mírně zpozorním. Přeci jen převládne starost o vlče a svěřený úkol - ochránit ho.

Sleduji pozorně, jak se blížíš k vlčeti. Nejsem si úplně jist, zda je vhodné tě pouštět tak blízko. Ale posledně jsi útočná nijak nebyla. Nechávám to tedy být, ale jsem patřičně v pozoru, jako správný dozor nad vlčetem. Nad tvou poznámkou o mé chabé rozkošnosti se jen uchechtnu.
"To by tak ještě hrálo, abych vypadal rozkošně. To je v popisu práce u jiných," prohodím a pokrčím rameny. Nijak mě to neužírá. Ovšem při zmínce o Artemis, ač jinak zaobalené, se opět zavrtí špička ocasu.
"Zdědil po mamince hodně dobrých vlastností. Ale on sám je krásný originál. Má neskutečnou povahu a potenciál. Je dosti cílevědomí," pousměju se. Sani má podle mě skvělý potenciál stát se opravdu skvělým vlkem. Věřím, že to dotáhne daleko, ať už se rozhodne jakkoliv, kam se bude jeho život ubírat.

"No jo. Menší sousedské neshody," prohodím neurčitě. I když by se za menší nedaly považovat. Nejsem si ale jist, nakolik moc je vhodné vynášet, co se za hranicemi smeček událo. Ovšem u Artemis začnu mírněji vrtět ohonem. Stále vůči ní reaguju na své poměry dost netypicky. A tak trochu mě to i děsí.
"Ano, je velmi zajímavá," přitakám s lehkým úsměvem. Nemám důvod nijak výrazně rozmazávat naše společníky. Nejsem typ, co by se nějak přehnaně vychloubal nebo rozplýval nad zvířetem, které je vcelku běžné. Navíc, znamená to pro mě vlastně starost navíc. A tak mu spíše nechávám volnost. Dost na tom, že se ke mě vrací. A tak nějak tuším, že se zdržuje poblíž, připraven svému zachránci pomoci. A to mi postačí. Našpicuju uši, když se přeci jen přidá do konverzace Sani. Ale zdá se, že se nemám až tak moc čeho obávat.
"Co? Proč ne?" nahodím na oko ukřivděný výraz i tón hlasu. Ve skutečnosti si z toho ale nic moc nedělám. Když ale seskočím z balvanu, přeci jen maličko zpozorním. Neznáme se spolu až tak skvěle a já mám za Saniho zodpovědnost. Nejsem z tohohle postu nijak zvlášť nadšený. Nejsem na to zvyklí a nezamlouvá se mi představa, že by se pod mým dozorem něco stalo.

Pobaveně prcka sleduju, jak zatvrzele drží. Naštěstí nejsem žádný špindíra. Jak jsem otočený a sleduju tě, velmi se mi zamlouvá tvůj výraz v očích. Ty se světu jen tak nevzdàš. Jakmile mě pustíš, ocasem mírně zatřepu a otočím se k tobě čelem. Ještě si lehnu, abys nemusel zvedat hlavičku.
"Nejdřív mi prcku pověz, jak se jmenuješ. Já jsem Jarumi, ale stačí, když mi budeß říkat Jari." spustím. Jasně, mám kapku představu. Přeci jen víme o našem jediném párus mrňaty. A jaký alfa by se nepochlubil svým vrhem, že ano. Ale vlčata jsem neviděl a nevím,, který z nich tenhle zarputilí bojovník je.
"A co se týká kořisti - co takový zajíc nebo bažant? Čerstvě ulovený?" nadhodím.

"Hmmm... špeh... být špehem je dost náročné. Musíš být schopný nepozorovaně proniknout na cizí území, dokázat se skrýt, ale i bojovat nebo utéct. Ale nejen to. Musíš být schopen neprozradit nic, když tě chytí, ať už ti provedou cokoliv." mluvím vážně a dost na přímo. Protože je opravdu nutné, aby sis uvědojil i rizika a zodpovědnost, kterou na svých bedrech neseš.
"Pořádně si to promysli. Ale nemám problém pomoct ti natrénovat vše, co k tomu potřebuješ. Takže! Pověz mi, kam zaútočíš, když se dostaneš do křížku s vlkem a letcem." vrhnu se rovnou do výuky, zatímco tě začnu obcházet.
"Znát slabá místa je polovina úspěchu nejen při útoku, ale i při obraně. Dokážeš tak zčásti odhadnout, kam bude vlk útočit." osvětlím tuhle znalost.

Potěší mě, když pochváliš. Od někoho s takovým výkonem si toho vážím mnohem víc! Přesto ale vyrazím prvně se napít. Vlezu předníma do proudu a pak se zadívám pozorně do proudu.
"Já ano. Nejednou jsem je lovil. Je několik metod. Ale je dobré vybírat podle druhu ryb a jejich chování. Všechny typy lovu ale jsou spíšepasivni," vysvětlím. Sleduju ryby, které se spíše líně pohybují v proudu. Dokud je něco nevyplaší. Pak se prudce rozplavou do všech stran. A pohybují se v hejnech.
"Tady bude lepší číhaná. Stát a počkat, až se přiblíží. Čumák těsně nad hladinou. A pak prudký výpad." vysvětlím a skloním čumák nad hladinu. Sleduju rybky a čekám. Pomalu pootevřu tlamu. Nakonec ji prudce ponořím pod hladinu. Když ji vynořím, držím v tlamě rybu a pod nohama mám jak vymeteno, když ryby odplavou splašeně pryč.