Príspevky užívateľa

"To je asi pravda. Hlavně po té zimě. Musela zamávat s kde kým celkem dost." kouknu po tobě.
"Jak ty jsi dal tu zimu?" zeptám se přeci jen nakonec. Nakloním hlavu ke straně. Hodně si toho nepřipouštíš, ale po tomhle rozhovoru přeci jen vím i já svoje.

"To je vtip?" uchechtnu se.
"Létat se nedalo, samozřejmě, že jsem trénoval alespoň běh," i já si protáhnu nožky.
"Neodpustil bych ti, kdybys to udělal," ušklíbnu se. Vyběhnu hned v závěsu za tebou a srovnám s tebou krok. Dál už se nevybavuju, soustředím se na běh a dech. Vím s jistotou, že na tebe v běhu nemám. Ale nehodlám se vzdávat! Budu ti šlapat na paty, dokud to půjde!

"No, nudit se rozhodně nebude..." zamručím. Trochu mě mrzí, že na Ikkeho hřbet padne další složitá práce. Ale... Je to pro mě celkem důležité. Když budu mít jistotu, že nikdo nemá problém s mým postavením, lépe se mi to bude zvládat. Tím spíše po skonu Stadleyho.

Kouknu po tobě a okamžitě jsem na nohou.
"Odmítnout běh s tebou? Kdepak. Jako za začátků," přeci jen se pousměju. Ale musím si přiznat, že mi to dokonce i chybí. Trénink běhu s tebou byla pravá výzva k pokoření.

"Ani já ne," zamračím se. Možná by k tomu nemuselo dojít, kdybych to věděl. Ale to už se teď nezmění.
"Taky jsem za to měl. I když, přišlo mi, že mé vyšší postavení se mu nezamlouvá," stáhnu uši k hlavě a ošiju se. Neřekl to nikdy napřímo, ale nikdy mezi námi nevládla vyloženě úplná pohoda. Mé myšlenky ale přeruší, když zmíníš sám sebe.
"Ty? Ty přece nemůžeš s něčím mít problémy!" namítnu. Nevěřím tomu, že by ti vůbec něco dělalo problémy.
"ale jsem rád, že ti to tu nevadí. OStatně, kdybychom sem nepřišli, možná bys nikdy nepotkal Ikkeho," neodpustím si poznámku.

Zima nás potrápila všechny. A všichni jsme z toho na sesypání. Sluníčko a konečně pořádné aktivity budou pro nás určitě to nejlepší. Alespoň mě vždycky aktivita pomohla, když už na to přišlo.

Překvapí mě tvá slova. Nečekal jsem, že už bys pro mě měl nějakou odpověď. Je pravda, že jsem sháněl tréninky snad s každým ze smečky a nebál jsem se toho ani u Raymonda.
"díky," kývnu. A moc dobře si uvědomuju, že není vhodné, aby ses vyptával ty sám. Opět tedy kývnu.
"Chápu. A díky, že to i tak nějak zařídíš."

Zamručím. Jsem rád, že je letošní zima za námi. Nejen pro to, že spousta potíží opadne. Ale mám opět přístupné své hory a možnost létat. Jak moc mi tyhle dvě věci chyběli. Jen si budu muset najít mnohem nepřístupnější místa pro své rozjímání nad svými strašáky.

"Dobrá. Ale ptal ses ostatních? Jsem jeden z nejmladších členů ve smečce co se délky působnosti týká. Co když to vadí i jiným?" pozorně se na tebe zadívám. V tomhle bych rád měl jistotu. A i když to možná nahazuješ ,jako vtip, pro mě je to celkem důležité. A tak vážně přikývnu.
"To by bylo fajn."

V duchu jsem zanadával, když se ten hloupí vlk nestáhl do bezpečné vzdálenosti. Přepočítal jsem se ve vzdušných proudech, což mě celkem zpomalilo. A neštěstí bylo hned na světě. Prostor kolem zaplnilo vrčení a bolestivé vyjeknutí od Ghulasse. To mě jen popíchlo k tomu, abych se definitivně vrhl lani po krku. Ignoruju tentokrát fakt, že se po mě laň ožene. Místo toho posunu o trochu tlamu a vší silou stisknu čelisti. Pokud má laň nimlóga jen trochu podobnou stavbu krku jako jiní kopytníci, měly by mé tesáky s jistotou přetnout tepnu a urychlit tak skon laně. Je mohutnější, tak si nedělám iluze, že by můj stisk byl dostačující pro zlomení vazu. Toho se pokusím dosáhnout jinak. Stále svírám krk laně, když sebou mrsknu k zemi. Po ztrátě krve a zesláblosti z předchozího (asi) boje bych měl mít možnost strhnout ji na bok. To by mi mohlo pomoct zlomit ji definitivně vaz. Dokud ale z laně nevyprchají poslední kapky života, nevěnuju pozornost ničemu jinému, než ji.

Nejsem si úplně jistý, že jsem s tímhle stavem plně smířený. Ale aktuálně už na mě tohle téma nedoráží, jako vzteklá lasička. O jeden problém méně. Ten vážnější je ale teprve na pořadu dne. Odfrknu si.
"Stadley nebyl psychicky v pořádku a víme to všichni. Já mu dal příliš prostoru v dané situaci. Měl jsem počítat s problémem a zasáhnout dřív. Očekávat, že se to stane. K čemu je betta, která která nedokáže kontrolovat situaci," zavrčím trošku temněji, než jsem zamýšlel. Alespoň to ale patřičně poukazuje na fakt, jak to se mnou lomcuje. Ve smečce, kde jsem vyrůstal, na životě druhých nikomu nezáleželo. A já nechtěl, aby tak skončila i naše smečka.

Ano, v ideálním světě. Možná se najde ideální chvilka, ale celý svět? Ten rozhodně ne. A Stadley to očividně vůbec nezlehčoval. Vím, že byl hrdý. A vím, že já sám jsem s ním vycházel trochu krkolomně. Nebyl jsem si jist, jak se k němu chovat jako řadový člen, natož pak jako betta. Byl tu déle a já mu vyfoukl prvně post hlavního bellatora a pak ještě postoupím jako betta. Kdo ví, kolik členů smečky to ve skutečnosti vidí stejně. Povzdechnu si.
"Letošní zima neměla vůbec existovat," zamručím mrzutě.

Zarazím se a krátce na tebe kouknu. Pěkně jsem si podřezal větev, jen co je pravda. Povzdechnu si.
"A tím jsi si naprosto jist?" přeci jen vytáhnu jednu ze svých obav. Kouknu po tobě.
"Zdálo se, že i Stadley s tím měl trochu problém. Co když nebyl jediný?"

Zamyšleně se zadívám kamsi do dálky. Jako obranný val bych asi dokázal fungovat. A je pravda, že útok zrealizovat dokážu taky nejlépe - především, když znám schopnosti vlků ze smečky a vím, s čím u nich počítat. A jediný, kdo by to tu dokázal místo mě zastat na stejné úrovni, jsi ty. Když se na tebe zadívám, tak je mi ale jasné, že ty bys do tohohle nešel. Já přeci jen tak trochu cílevědomý jsem. I když jsem neplánoval být zrovna bettou.

Cukne mi koutek, když málem ztratíš opatrnost. Je to nadávka, která je zcela na místě. Tohle opravdu skončilo špatně.
"Ne. Položil život zbytečně," mírně zavrčím.
"Řešil jsem s nimi situaci slovně, ale to Stadley na ně začal vrčet a nakonec zaútočil. Já ho ale špatně odhadl a včas nezasáhl." zamračím se a opět zatnu drápy do skály za hlasitého skřípání.

Nepatrně se pousměju. Jsem rád, že tohle celkem schvaluješ. Nejsem agresor, ani velký rváč. Umím chladně uvažovat kdykoliv je to třeba. Ale běda tomu, kdo mě naštve!
"Jo, Raymond byl fajn." přikývnu. Pak po tobě kouknu. Jen mlčky přikývnu. Tohle slova nepotřebuje.

Pozorně naslouchám. Netušil jsem, že i pro léčitele je to tak složité. A ve výsledku je stejně složité i informovanost.
"Pak by to byl ukazatel, že smečka nefunguje, jak má, ne? Smečka tě má podržet." namítnu zcela logicky. Ale je fakt, že druhý bod už osvětlení nemá.
"Pak bys měl informovat alespoň ty výše postavené." nadhodím a povzdechnu si. Na tvůj dotaz jen krátce přikývnu. Být informovaný, opravdu bych se zachoval o dost jinak a nedal šanci Stadleymu reagovat, jako ostatním.

"Každý se neustále vyvýjí, Feiere. A oba věříme Raymondovu úsudku. Pokud vybral tebe, měl pro to důvod. Asi ti ho už neřekne, ale byl tam. A já za sebe můžu říct, že jsi skvělý alfa. Neměl jsi začátek zrovna dvakrát jednoduchý a přesto s tebou držíme dál." namítnu.

"A s jakým gustem!" prohlásím. Měl jsem opravdu velké zadostiučinění, když mi leželi největší bojovníci smečky u nohou a ostatní se krčili stranou. Ano, tehdy jsem to trochu přepískl, ale to nikdo vědět nemusí. A i kdyby, důvodů k tomu jsem měl víc než dost. Tvá další slova asi dávají logiku. Ostatně, i u mě to jen tak někdo nevidí. Proto se stahuju do hor. Ty máš nejspíš zase svoje místečka.
"Myslím, že toho to ani příliš nevylekalo," uchechtnu se. Raymonda jsem přeci jen měl ještě tu čest poznat.

"To nejsem," potvrdím. Uši se mi našpicují a natočí tvým směrem. Informace od toho, kdo Stadleyho zrovna léčil, jsou pro mě opravdu důležité.
"Asi by bylo dobré příště o takových věcech informovat celou smečku. V takovém případě máš pak dozor stále od všech a snižuje se riziko chybovosti. Vědět, že je nebezpečný i sám sobě, vstoupím před něj hned a nedovolím mu nijak zasahovat." povzdechnu si. Nedostatek informací trochu mění pohled na věc a přeci jen mi přinese trochu uklidnění.
"Možná ne, ale pak bys neskončil tady," konečně taky stočím pohled k tobě a zadívám se na tebe. Už mnohem klidněji.

Pokrčím rameny.
"Mělo to i něco do sebe. Měl jsi vidět jejich výraz, když jsem se rozhodl jim vzepřít a vzít roha. Znal jsem taktiku a styl boje každého z nich," tentokrát se mi na tváři objeví škodolibí úsměv. Samozřejmě, že tehdy jsem si to užíval! Ten šok a bezmoc v jejich obličeji!
"Kdyby to nebylo takovým způsobem, neumím toho zdaleka tolik." namítnu. Ano, vidím v tom i nějaké to pozitivum, i když mi to zničilo některé vnímání věcí.
"O to se snažím. Proto jsem ve smečce neváhal s postem bellatora." prohlásím. Moc dobře si uvědomuju, že mou největší předností je právě boj a analýza soupeře. Překvapí mě ale, když zmíníš tu paniku. Kouknu po tobě.
"Paniku? U tebe?"

A nakonec je to tu. To, co mě aktuálně trápí nejvíc a kde mám problém se s tím trochu vyrovnat. Je něco jiného zradit sám sebe vlastní chybou. Ale někoho jiného, koho to stojí život? To je jiná.
"Ne, nevzal. Ale nebyl jsem dost pozorný! Čekal jsem potíže, už od chvíle, co po nich ostře vyjížděl. Ale podcenil jsem situaci." zamračím se. Nemyslím si, že by byla tvá chyba nechat ho bez dozoru. Byl trochu takový hlavou ve hvězdách, ale nedělal potíže. Až do těch tuláků.
"On ty tuláky znal... Nebo aspoň některé." zamručím. Tvá poslední slova mi ale přeci jen naženou něco na jazyk.
"Ano, to jsi říkal... Ale ty jsi mezi nimi pak nezůstal..." poukážu na holý fakt. Má laxnost stála člena smečky život. Narozdíl od tebe v té smečce ale zůstávám....

"Samozřejmě," kývnu. JSem rád, že patříš mezi vlky, kteří si v tom dělají jasno. Nemusel bys pak být problematickým jedincem. A co já sám vím, o to se rád podělím. Informace jsou pravá zbraň, ale pomáhat sebou může nést i dobré spojence. Pomoct nováčkovi v oblasti Norestu, navíc tulákovi, to by mohlo přinést do budoucna informace, ke kterým se teď nedostanu. Jako člen Azarynské smečky si občas připadám, jako bych měl cejch.
"To asi ano. Ale je to pro vnější jedince víceméně zapovězená oblast. Kult si prý nebere servítky," pokrčím rameny. Ale i mě už to nejednou lákalo. Zakroužit nad územím a omrknout ty podivné stavby. Ale jelikož jsem člen smečky, tak nemám v plánu porušovat území a vystavit smečku špatnému světlu. Holt, patřit do smečky znamená občas i nějaká ta omezení.
"To jsem rád. Ale kdybys někdy potřeboval léčitele, neboj se dojít k hranicím naší smečky. Když se odkážeš na Jarumiho, který přislíbil pomoc, naši léčitelé jsou ti k tlapě," kývnu.

Zastříhám ušima. Máš pravdu. Feier by možná byl schopný se překousnout, pokud by šlo o život smečky. Ale Ikke? Ten je vyloženě typ, co se pokusí ze všeho vykecat. Někdy je to lepší, ale není tomu tak vždy. A i když nemá post betty, je na rozhodnutí alfy kdo bude co řešit. Pořád může vyjednávání dostávat do tlap on.
"Alfa a betta jsou obranný val smečky... že?" řeknu nahlas to, co se mi mihlo hlavou. Když zapomenu na to, že by na mě mělo skončit žvanění, nemusel by pro mě být problém přijmout tenhle post lépe. Na tvá další slova se ale musím uchechtnout.
"To bych neřekl." namítnu.

Jsem na jednu stranu rád, že se nepokoušíš přiblížit. Opět se mi svaly napnou, když zmíníš jméno modrého vlka. Stáhnu uši k hlavě. I slepí by musel vidět, že tady je velký problém. A není třeba chodit kolem horké kaše. Jsi dost chytrý, aby ti to napovědělo i proč jsem opět pochyboval o svém postu.
"Zvrtlo se to... Stadley... Zaútočil... Nepřežil..." i když to neříkám jako souvislou větu, striktně si držím pevný tón, jak kdybych předával hlášení.

Srdce mi trochu zrychlilo tempo při čekání na tvou reakci. Tohle maličko jsou věci, o kterých neví ani Adain. Přeci jen se ti povedlo mě maličko otevřít. Stáhnu uši, ale hned je zase narovnám a krátce přikývnu.
"Velmi. Měli na kom učit mladé. A na kom vybít zlost." zamručím tišeji. Zamračím se.
"Měl jsem dost času a prostoru hledat únikové cesty z různých taktik. Někde se dá uhnout, jinde je potřeba se vrhnout vpřed. Ne, že by to bylo tehdy co platné," ušklíbnu se. Nakonec na tebe ale přeci jen krátce kouknu. Věřit sám sobě... Jak bych mohl? Vím, že v tomhle jsem na naprosté nule. Tedy, ve dvou věcech si věřím. V letu a v boji. Patřím k těm, kteří i když ztratí kontrolu, boj má stále smysl a nepřecházím do bezhlavého útočení. Tvá další slova nás ale vrátí na začátek. Na celou situaci, která zapříčinila tohle mé o kapku větší sesypání.
"Chyba je jedna věc. Ale ztratit cenný život smečky?" povzdechnu si a stáhnu uši k hlavě.
"Chyba by nikdy neměla stát něčí život."