Príspevky užívateľa

Měl jsem nesmírnou radost, že vše vyšlo. Adain se sice na smečku netvářil, ale nakonec to vyšlo!! Jediné, co mě mírně zklamalo bylo, že mě zatím ten léčitel nechtěl vzít za Artemis. Vlčátka už jsou na světě a jedno prý na svět přišlo mrtvé. Je to nesmírná škoda a neumím si ani představit, čím si teď musí Artemis procházet. Proto jsem se ani nijak nehádal, když mi Ikke řekl, ať počkám.
Však teď už je to jen otázka času, pomyslím si. Prozatím jsem se rozhodl soustředit na průzkum. Díky bezpečnému území už nejsem tak nervózní, že je zase ztratím. Snažím se k nim ale i tak co nejdříve vracet. Jsem rád za svá křídla, která mi usnadňují průzkum nového území, nového domova.
Hm? Vlk! zbystřím, když u pramene zahlédnu vlčí postavu. Jsem vysoko, abych viděl detaily. Ale tady budou pouze členové smečky. Je na čase zkusit se seznámit. Začnu tedy v kruzích sestupovat níže.
"Artemis?" ujede mi, když konečně rozeznám vlčí kožíšek. Očka se mi okamžitě rozzáří nadšením. Zrychlím svůj sestup.
"Artemis!!" zahulákám nadšeně. Zčásti, abych na sebe i upozornil, než zprudka dosednu na zem kus od tebe.

Zatřesu hlavou. Tohle bude lepší, když tak nějak "vypustím" z hlavy. Tedy - pro tentokrát. Nejsem jinak typ, co by zapomínal tak důležité informace! Mou pozornost pak upoutá tvá další řeč. Zadívám se na tebe.
"Rozhodně odtud neplánuju jen tak odejít. Vím, že jsem tu zachytil bratrův pach. NEodejdu, dokud ho nenajdu!" prohlásím s jistotou. Pozorně sleduju, co to tak vyvádíš, když mi najednou doneseš ten stvol. Zvědavě si ho prohlížím.
"A tohle se jmenuje jak?" zeptám se zvědavě, uši našpicované. Samozřejmě vnímám i to vše ostatní.

Zadívám se na tebe a zvolna pokrčím rameny.
"Toť otázka. Záleží to na jejich schopnostech a magii," zamručím zamyšleně. Tady se opět probouzí moje taktizovaná mysl.
"Ale můžu ti říct, že spousta vlků má co dělat, aby porazila jednoho nebo dva. Natož s jistotou tři." zavrtím ocasem a lehce se usměju.
"Viděl jsem spoustu bojů a spousta vlků by ti nesahala ani po kotníky," tentokrát se zazubím. Na hlase je ale znát, že mluvím od srdce a upřímně.

Zazubím se. Tenhle vlček rozhodně ví, jak brát život.
"Přesně tak. Tohle vidím stejně... A ano, stalo. Nejednou se mi povedlo do něčeho vrazit nebo že na mě něco zaútočilo. Nežil jsem v tak klidné oblasti, jako tady." pousměju se a zvednu čumák k nebi.
"Tady je nebe volné a klidné. Tady nic z toho nehrozí a já si užívám každý let plnými doušky," zavrtím ohonem. Kouknu pak, co jsi našel a zavrtím nanovo ohonem.
"Ano, to je ono!" zazubím se.
"Však oni květiny zase brzy vyrostou. A do té doby budeš mít parádní věnec z chvojí," zazubím se na tebe.

Už už se chystám jít, když mě ještě zastavíš. Zadívám se na tebe. Našpicuju uši a pozorně poslouchám.
U vody. Hledat u hranic. Ale počkat - u jakých hranic?? zopakuju si.
Tmavší, dlouhé vlasy, spousta jizev... zopakuju si i její vzhled a přikývnu.
"U kterých hranic? A jak se jmenuje víš?" doptám se ještě na zbytek detailů, které budu potřebovat. Rozhodně mi pomůže i další kontakt.

Zpozorním, když upozorníš na sojku a narovnám se do hrdého posezu. Nedlouho po sojce se opravdu objeví bílý vlk. Ale nejen s alfou, ale i s betou. Když dojdou k nám, Adain se postaví. Střelím po něm pohledem a taky tak učiním. Po očku dál sleduju jeho počínání. Bráška očividně narozdíl ode mě umí s vlky jednat a tak se držím jeho příkladu. Po jeho vzoru maličko skloním hlavu v náznaku úklony.
"Též zdravím," prohlásím klidným a vyrovnaným hlasem. Znovu se posadím a ocas obtočím kolem tlap. Je delší a tak to vypadá skoro jak u kočky, opravdu kolem dokola. Jsem rád, že se Adain chopil slova. Vzhledem k tomu, že to on má nejvíc nejasností, je to ideální volba.

Posadím se do sněhu, ale neustále sebou tak trochu vrtím. Přeskládávám tlapy nebo vrtím křídly. Jsem nesvůj z toho, jak dlouho celá tahle situace trvá. A nervózní z toho, co v tom všem Adain hledá za problém. Střelím po brášcích pohledem, uši stažené u hlavy. Nečekal jsem, že mostnost přidat se do smečky bude až tak složitá. Měl jsem radost, že jsem našel všechny naráz a že by nakonec nemuselo vše trvat tak dlouho. Ale když vidím Adainův postoj, který na jednu stranu chápu, obávám se trochu, že se vše protáhne ještě více.
Možná kdybych tehdy šel s Artemis, tak by bylo všechno rychlejší a hned... pomyslím si nejistě. Ale minulost už nikdo nezmění. Pozoruju prostor za štítem a s napjatostí vyčkávám, co se bude dít dál. Nevěděl jsem, kdo má být ta Modrá a tak po očku sleduju Adaina. Určitě bude vědět a upozorní nás. V tu chvíli jsem připraven se hrdě posadit, abych na alfu zapůsobil co nejlépe.

Opravdu to všechno zní dobře. Opět přešlápnu a přitáhnu uši k hlavě. Nechce se mi tu dál jen vykecávat a popravdě už mě trochu začíná dráždit, jak se Adain neustále jen vyptává. Vypadá to, jako by snad hledal nějaký háček a problém. Něco, při čem by mohl říct: HA!! Sem nejdeme!!
Co máš tak moc proti smečce, bratříčku... pomyslím si a mírně skloním hlavu. I ocas mi lehce poklesne. Přál bych si už mít své doma. Mám konečně své bratry, teď už chybí jen domov. Chápu, že chce Adain najít ten nejlepší. Ale... Tohle je přece dobrá smečka!!

Zatěkám pohledem mezi Adainem a léčitelem. Přešlápnu. Na jednu stranu mě strašně dere, že pořád hledáš nějaké chybky na tom všem. Na druhou stranu, tohle je velké rozhodnutí, kde je třeba opatrnosti. Přitáhnu uši k hlavě a mírně skloním hlavu. TOLIK mě to do téhle smečky láká!!
Proč to musí být tak složité, pomyslím si a tiše si povzdechnu. Moc dobře si uvědomuju, jak je Adain nezávislí. Tohle vše jasně ukazuje na jeho lásku k volnosti. Rivotr... Tam mi přijde, že je mu to vlastně tak nějak jedno...
A já... zadívám se na území smečky. Přál bych si, aby se tu objevila. Určitě by brášky přesvědčila okamžitě.

Pozorně naslouchám jak léčiteli, tak i Adainovi. Ze slov Ikkeho i ze setkání s vlky z téhle smečky je mi jasné, že až tak striktní asi nebudou. Zavrtím ocasem, protože mě se to celkem zamlouvá. Ale jediné otázky, co se mi honí hlavou, se aktuálně týkají pouze jedné vlčice. Přitáhnu uši k hlavě. Jak se na něco ptát?? Na co se ptát??
"Jaký je alfa?" zkusím tedy něco, ať uklidním především brášku. Střelím pohledem po brášcích. On se Adain celkem ptá na vše, co by tak mohlo někoho zajímat při vstupu. Tím spíše někoho, jako jsme my.

Střelím pohledem mezi vlkem, Ikkem, a Adainem. Je očividné, že se vzájemně mají celkem rádi - v přátelském kontextu, samozřejmě. Nejistě přešlápnu. Nestojím vedle brášky, trošku za ním a nechávám teď komunikaci na něm. Trochu se neustále vrtím, jak mě na mysli pálí vlastní otázky, které bych rád měl zodpovězené. Ale co se dá dělat. Trpělivě čekám. Zastříhám ušima, když si tak špitá Adain s léčitelem. Nejsem si jist, zda se Rivovi bude líbit nějaká kontrola. Ale mé obavy zastře ta důležitá otázka o smečce. Našpicuju uši.

<------------ Trosky

Tlapu hezky za Adainem, ale pohled tak nějak nespouštím z prostoru za hranicemi. Sem tam na chvilku povyletím kousek výš, abych viděl pořádně. Ale zatím nikoho nepotkáváme. Přitáhnu uši k hlavě. Jsem z toho mírně frustrovaný a zklamaný. Jsem rád, že aspoň jeden bráška se drží poblíž. Jen mu občas div nepřistanu na zádech při svých krátkých nadletech.

Krajina za hranicí se mění a má frustrace mírně vzrůstá. To opravdu nikdo nehlídá hranice?? Nakonec do mě ale přeci jen strčíš. Opět vzletím nahoru, abych pořádně viděl pořádně, co mi to ukazuješ.
"Jo, je to vlk." prohlásím a klesnu zpět k zemi. Stojím celý napjatý a vyrazím za tebou, sem tam se ohlédnu po Rivotrovi, zda se nás drží.

Přitáhnu uši k hlavě. V tuhle chvíli si připadám jako naprostý idiot. Samozřejmě, že bych to cítil!! Jak jsem vůbec mohl položit tak hloupou otázku?? Ale to už mě zarazíš informací o tom, že je mnohdy moč lepší jak voda. Zůstanu na tebe zírat.
"Cože??" znechuceně se zašklebím. V životě by mě něco takového nenapadlo a rozhodně to neplánuju jen tak praktikovat.
Léčení druhých asi přeci jen nebude pro mě.... pomyslím si.
"Tak, asi nemusím úplně spěchat. Jsem zatím v procesu hledání..." zamručím a rozhlédnu se kolem.

"Aha. chápu," přikývnu. I když jde o intenzitu světla, stejně podle mě platí to samé. Potřebuješ objekty, které světlo ovlivní.
"Regenerace je super. Ale rozhodně by se hodila možnost alespoň dočasně ji přenést na někoho druhého. A nebo nějaká efektivní útočná nebo obraná magie. Takhle se musím hodně spoléhat na své vlastní dovednosti. Nemám s tím problém, ale pokud by byla převaha, tak jsem nahraný." odpovím pohotově. Je vidět, že přesně vím, co je zapotřebí.

Zasměju se.
"Ne. Letu se opravdu nebojím. Učil jsem se létat v hodně špatných místech, takže mě jen tak něco ve vzduchu nevykolejí," odpovím vesele. A jen tak něco mou lásku k letu opravdu nezničí. Neumím si představit, že bych nemohl létat. Je to jeden z důvodů, proč jsem rád a svou regeneraci.
"Ptej se na všechny, které se ti honí hlavou," zazubím se.
"Jak kdy. Miluju let, ale není dobré soustředit se pouze na jeden druh pohybu. Když se budu spoléhat na let, ochabnou mi nohy a nebudu schopný se o sebe postarat, když nebudu moct létat. Proto trénuju oboje. A nejde trénovat pořádně něco, co nemáš rád," usměju se.