Príspevky užívateľa

"Jsem rád, že nejsem jediný paranoidní vlk," zazbím se vesele. Jsem vážně nesmírně rád, že naše společná konverzace plyne tak hladce a víceméně sama od sebe. Ještě jsem to nikdy nezažil a je to příjemná novinka pro mě. Rozhodně nelituju, že jsem tě potkal. Pak už ale přijde odpověď na mou všetečnou otázku, kterou jsem, upřímně, ani moc neočekával. Zastříhám ušima.
Neví?? bleskne mi překvapeně hlavou.
"Hm... Možná... Možná ho to jen zaskočilo... A bojí se, jaký bude otec??" zkusím navrhnout odpověď, která by tě mohla uspokojit.
"Asi by nebylo na škodu si o tom s ním zkusit promluvit..." dodám. Otázka ovšem je, zda o to tahle vlčka stojí. A mě mrzí, že jsme zkazil tu pohotovou náladu. Nevím proč, ale skloním hlavu a jemně se ti otřu o tvář.
"Ale teď se tím netrap, hm? Chvilka oddechu a pohodové nálady, aby se vlčinka i vlčátka měli dobře," prohodím neuvěřitelně něžně.

Zamrkám a bouchnu smíchy. Vím, že za to nemůžeš, ale ve tvém podání to zní opravdu legračně.
"Jindy bych se zlobil, ale tobě ta písmenka občas ještě zlobí, co?" zazubím se.
"Nevadí, zeptat jsem se musel. Hledám je už dlouho a nechci promarnit žádnou příležitost," zamručím.
"Poslyš, kdyby tě něco zajímalo, tak se klidně ptej. Přece jen, prcci potřebují sbírat informace, no ne?" mrknu na tebe. Věřím tomu, že tvá první otázka padne na má křídla. A už se nemůžu dočkat, až ti je tak trošku předvedu. A opravdu je jen na místě, aby se mladí vlci ptali a dostávali své odpovědi. Jak jinak se o světě poučí?

Přikývnu, když zopakuješ náš osudový okamžik. Pozorně tě sleduju a čekám, co bude dál.
"Ne, nevím vůbec nic. Norest je jen další bod v mém hledání. A jak jsem řekl, už jsem narazil na povědomí pach, takže hádám, že minimálně jeden z bratrů by tu mohl být," odpovím pohotově.
"Kudy jsem přišel já není směrodatné, bratři mohou dorazit jinak." podrbu se za uchem.
"Tak jako tak, teď se soustředím na hledání toho, koho jsem cítil. Až pak se budu zaobývat dalším. Jisté je to, že VÍM, že jsou naživu." dodám s jistotou.
"Oh, mimochodem, já jsem Jarumi," prohlásím a elegantně ti vyseknu poklonu.

Ohlédnu se po tobě, jak tak vyrazíš blíž. Vyrazím ti naproti a když jsme kousek od sebe, natáhnu se a položím ti zajíce k nohám. Zazubím se.
"Zrovna dvakrát ho nemusím. Ale když déle létáš a pak zaboříš tlapy do sněhu, je to v první chvíli celkem nepříjemné," pokrčím rameny. Kývnu na zajíce.
"Ať chutná," dodám a jasně tím dám najevo, že je tvůj. Zatím sem i taktika přátelského vlka vždycky vyplatila. A podle tvé veselé nátury hádám, že i tady to bude fungovat velmi dobře. Mohl bych se rychle dozvědět nějaké informace. A snad i dobré.

Vida, vida. Léčitel. Ale takový mrzout?? To asi není příliš oblíbený, pomyslím si. Otázka je, zda bys ale byl vůbec ochotný mě léčit. I když... Po tomhle se srncem možná i ano?? A asi je jen na místě to urovnat a získat tím možného ochotného léčitel.
To zní jako plán, pomyslím si.
"To pomůže, díky," přikývnu. Tvé odpověď na srnce mě ale pobaví. Ušklíbnu se.
"Myslíš tím způsob, jak se strhat a ke smečce se doplazit?" prohlásím pobaveně.
"Měl jsem tě za inteligentního vlka. I vzdušnou čarou je to celkem dálka. Pokud ho chceš dotáhnout ještě čerstvého, musíš jít bez přestávky. Kořist tě zpomalí. A s takovou váhou, i když je mladý, to ani trénovaný vlk nedá. Ne kvůli síle, ale kvůli tlamě. Jsi léčitel - za jak dlouho dostaneš křeč do tlamy?" nakloním hlavu ke straně. Všechno, co teď zaznělo jsou kalkulace a hodnocení situace. I když ano, na začátku zaznělo mírné rýpnutí, které jsem si nemohl odpustit. Ale zároveň je to i poklona.
"Dva, co se střídají, mají lepší šanci dorazit v kondici a včas, aby se maso nezkazilo." navrhnu tak trochu výpomoc.

Pobaveně sleduju tvou reakci na má křídla. A přivede mě to k myšlence, kterou hodlám později převést do reality. Ale jsi mladý a je potřeba postupovat pomalu a nezahltit tě. Po tom mém proslovu je mi to víc než jasné.
"Va´Riin... Zajímavé jméno... Já jsem Jarumi," odpovím.
"Rád tě poznávám," zavrtím lehce ocasem.
"Ty jsi tady po okolí asi neviděl podobné vlky, jako já, co? Jen světlého a tmavorudého." zeptám se jen pro jistotu. Zkusti to prostě musím, i když dopředu znám, jaká nejspíš bude odpověď. Ale už několikrát jsem se zmýlil, tak to prostě zkusím.

Našpicuju uši. Podle tvé reakce se zdá, že mi to prozatím vychází. I tak ale vyhráno není, je potřeba jednat opatrně. Na tvé otázky zavrtím hlavou.
"Nevím lautr nic. Naposledy jsme se viděli, když nám byl sotva rok. Pak nás unesli do různých smeček," prozradím naši minulost. Věřím, že tady to nebude takové riziko, jako se obávám u jiných. Tady ty informace budou v bezpečí a nehrozí, že se otočí proti mě.
A i kdyby, poradím si, pomyslím si s jistotou.

"Přesně tak. Podklouzne ti noha a jsi nahraný, ať jsi sebelepší." uculím se. Pro jednou se zdá nálada celkem pohodová, což mi přijde spíš jako zázrak.
"Jo, takové známosti jsou taky fajn. Těch já zatím moc nemám," zamručím mírně rozpačitě. Vím, jak by to mohlo pro tebe vyznít a rozhodně to neplánuju mínit jako lanaření.
"Ano, Adain. Tmavorudý." přikývnu horlivě. Chvilku se na tebe zadívám. Sice se mi to trochu příčí, ale v hlavě si představím mapku objeveného území. Rychle si spočítám vzdálenost.
"To bude pěkná fuška, táhnout toho srnce až na území..." prohodím jakoby nic.

"I tak mě to zrovna moc neláká, lézt na cizí území. Asi vrozený instinkt," pokrčím rameny. Spíš než instinkt je to asi krapítek strach po zkušenostech po únosu. Ale kdo ví? Nakloním hlavu ke straně a zadívám se na tebe.
"Nechci znít neurvale... Ale... Co tě přivedlo k partnerství s tak divným vlkem?" zajímám se zvědavě dál, zatímco pokračuju po tvém boku. A musím říct, že tvá přítomnost je velmi příjemná. Je to pro mě tak trochu novinka, ale jsem z ní nadšený. A můj vrtící ohon je toho víc než jasným důkazem.

Pozorně tě dál sleduju a neujde mi, jak se změníš, když mě zkoumáš. Okamžitě mě napadne jasná myšlenka.
Tak tohle je cesta ven!
"Hm. Co se dá dělat. Budu muset hledat dál. Mám pocit, že jsem tady v Norestu už cítil povědomí pach, ale pak se mi vytratil. Tak hledám různě po Norestu a ptám se každého vlka, kterého potkám. Rozhazuju tak sítě, ať je lepší šance je najít," vysvětlím pohotově.
"čím víc vlků hledá, i kdyby pasivně, tím větší šance." zazubím se.

Zazubím se.
"Nejen pro tuláka. Ale profi bojovníka. I tak je lepší se zraněním vyhnout, tím spíš při boji, který nikdy nevíš, kdy skončí." našpicuju uši. Vjela do mě zase veselejší nálada při tomhle tématu. Tím spíše, když nakonec přijmeš srnce. Zavrtím ocasem.
"Supr. Pozdravuj ode mě Artemis," prohodím a zvednu se, že teda už půjdu. Zastaví mě ale tvůj dotaz.
"Hm? Stopy?" zeptám se prve mírně zmateně.
"Myslíš bratry?" rozzářím se a napřímím v celé své kráse.
"Mám! Od Artemis! Ta vlčice je učiněný poklad!!" vyštěknu nadšeně a rozzářím se snad ještě víc.
"Brar na troskách postavil znak a pravidelně se tam prý vrací. Bude šance, že se brzy setkáme!" prohlásím stále tak nadšeně.

Nakloním hlavu ke straně. Jestli tebe rozmluvím, to bude celkem oříšek. Nejsem zrovna typ, co by se staral o druhé, pokud nepočítám své bratry. A snažit se někoho rozveselit? To už vůbec ne. Na druhou stranu, umím být i celkem zvědavý.
"A vlastně i jo. Své dva bratry. Stavbou budou podobní, jen jeden světlejší a druhý tmavě rudý, skoro černý. Oba na sobě někde mají stejný znak, jako já pod okem," vypálím okamžitě, jakmile se zmíníš. Kašlat na vše, pokud získám svou odpověď! I když....
Co by dohnalo zrovna vlčici do takového stavu? bleskne mi hlavou.

"Hm? No jo. Mám regeneraci. Vážnější zranění a zlomeniny se hojí pomaleji, ale zbytek celkem rychle." odpovím a poškrábu se za uchem. Pak protočím oči.
Vážně to musí dělat složitější?? pomyslím si otráveně.
"Tak to ber třeba jako dar na usmířenou. Zlepšení vztahů. Jestli na sebe budeme dál narážet, tak by to bylo jedině na místě, ne?" pokrčím rameny. Mě na tom srnci vážně nesejde. A nejsem si jist, zda by sis ho vzal, kdybych se prostě sebral a odletěl. Představa, že ho tu necháš ležet se mi absolutně nezamlouvá. A je to asi to jediné, co mě tu ještě drží.
Prostě si toho zrpopadeného srnce vem a přestaň to řešit, proboha!! zaskučím v duchu.

Pousměju se a přikývnu. Jsem nesmírně rád, že mě mladý vlček pochopil. Nerad bych, aby zažíval to, co já. I když to vypadá, že na takovéhle hrůzy tady nejsou vlci stavění. Jistota je jistota. Zvrhnout se to může přeci jen kdykoliv, stačí jeden špatný vlk, který zmanipuluje druhé.
"Výborně. Jsi chytrý mladík." kývnu ti. Rozvalím se na kamenech a roztáhnu křídla v celé jejich kráse. Rozložím je na šutry, aby se prohřály v paprscích slunce. Sice už nemá takovou sílu díky zimě, ale i tak se dá nachytat dost.
"Poslyš prcku, jak se jmenuješ?" nakloním hlavu mírně ke straně.

Let mě donesl až k okraji lesa. Vypadá pěkně a nemuselo by tam být tolik sněhu. Zároveň by tam mohlo být tepleji. Stromy a křoví tvoří přirozenou bariéru pro vítr a to je fajn. Sice mi chlad a vítr až tak moc nevadí, ale občas si od něj oddechnout je fajn. Začnu tedy klesat níž, když si všimnu vlčice, co marně nahání ušáky.
Amatérka, pomyslím si pobaveně. Ale nedá mi to. Když se blýsknu, tak si možná získám její sympatie a bude snazší k ní proniknout. A tak změním taktiku. Fakt, že oddechuje v závěji mi pomáhá. Složím křídla a střemhlav se vrhnu na pořádného ušáka. Těsně nad zemí roztáhnu křídla, hlavu mám ale skloněnou a zubama čapnu zajíce. Tentokrát nejdu do přistání, ale těsně nad zemí ještě kus letím, než snížím rychlost a dosednu do sněhu.
Brrr.... zatřepu postupně všema tlapama. Další úspěšný lov.