Príspevky užívateľa

Musím se pousmát, když se tak nadchneš z výhry. Jak krásné, být tak bezstarostný. Trochu mu to i závidím. Přál bych si zažít více času takového nadšeného užívání každého okamžiku.
"Protože ne všichni tuláci jsou hodní." odpovím jednoduše. V očích se mi mihne stín nad mou vlastní minulostí.
"V tom lepším případě tě jen napadnou. V horším tě unesou nebo zabijou," přimhouřím oči. Hlas mám kamenější, než dosud. Dospělý vlk by hned rozlišil, že to má spojitost s mou vlastní minulostí. Stočím pohled k tobě.
"Prozkoumávat hranice je velmi lákavé. Ale také nebezpečné. Dávej na sebe pozor, prcku."

Pozorně si vyslechnu tvou odpověď a našpčicuju uši.
Takže takhle to je. Strejda je alfa. No bodejť by jim nedal bezpečný domov, dokud se neosamostatní. To je velice chytré. A pro mě naprosto k ničemu... pomyslím si a krátce stáhnu uši. Pak je zase našpicuju.
"Tak to jsi vyhrál, chlapče. Jen málokdo se může chlubit bezpečným domovem, když je tulák," zamručím. Sjedu tě pohledem. Téhle situace by se dalo tak snadno využít. Jako kdysi u nás.
"Ale pamatuj si - neměl bys mluvit s cizinci na hranicích." řeknu najednou naprosto vážně.

Nechal jsem se unášet proudy a shlížel pod sebe na všechny strany. To hledání je únavné. Ale nikdy mě neomrzí! Jen jsou dny, kdy na mě padá fakt, že jsem brášky stále ještě nenašel. Tak bych si je přál najít a znovu cítit přátelské teplo těch dvou. Žádná obava, žádné starosti.
Jen my tři... zazní mi v hlavě. Z myšlenek mě vytrhne pohyb pode mnou. Zakroužím ve výšce a snesu se o něco níž. Je to mladý srnec. Který mi připomene, že mám vlastně hlad. Zastříhám ušima. Chvíli jelena pozoruju, načež sklpím křídla těsně k tělu a jako raketa se střemhlav vrhnu dolů. Až v posledním okamžiku křídla prudce roztáhnu, abych přistál jelenovi na zádech a svou vahou ho srazil prudce k zemi. Ani jsem si nevšiml, že se zároveň dal do pohybu další vlk.

JSem celkem rád, že to nijak neprotahuješ.
"Měj se," prohodím jednoduše. Roztáhnu křídla a seskočím. Chviličku padám volným pádem, než roztáhnu křídla a vznesu se na proudech výš.
Tohle byl divnej vlk. Vyptávat se, to jo. Ale nějaká rozumná debata? pomyslím si a odfrknu si.
Možná nemá rád vlčata. NEbo cizince, zamručím si pro sebe.
To je ale fuk. Ten by stejně pomocnou ruku nenabídl. Je na čase hledat dál. prudčeji mávnu křídly. Ještě zakroužím nad jezerem, než se vydám nazdařbůh dál.

Zavrtím ohonem a vyrazím tanečním krokem za tebou. Ale ve chvíli, kdy se zastavíš, tak se okamžitě zastavím i já. Nakloním hlavu ke straně. Pak se ohlédnu na svá záda, směrem, kterým se díváš. Vrátím se pohledem k tobě a na tváři mi hraje spiklenecký úsměv. A zvolna křídla roztáhnu v celé jejich nádheře. Mám velmi rád vzhled svých křídel.
"Nejsou takhle hezčí?" prohodím vesele. Až pak reaguji na tvé představení.
"Jarumi. Těší mě." prohodím, jako by se nechumelilo. Nějakým kodexem slušného chování se já opravdu nehodlám rozptylovat. Jen to zdržuje.

Zarazím se a našpicuju uši, když zazní, že jsi tulák. Tulák a na území smečky? To není příliš běžné. Nakloním hlavu ke straně a pozorně si tě prohlížím.
Vlče, tulák a na území smečky?? opakuju si v hlavě a nějak mi to nedává smysl. Zatřesu hlavou.
"To je zajímavý názor. Až na to, že smečky většinou nebývají vstřícní k tulákům. Jak to, že ty jsi na území smečky, i když jsi tulák?" rozhodnu se vyzvídat. I když je možné, že moc informací nevyzískám, zkusit se to musí, no ne?
Přeci jen, právě vlčata jsou typ: co na srdci, to na jazyku. Nejideálnější k dolování informací, pokud nějaké mají. Nejsou tak opatrní a dříve či později promluví, bleskne mi hlavou.

Kouknu na tebe a zachechtám se.
"Pozorováním smetí toho moc nezjistíš. Při letu vnímáš především křídly. Laikovi se to vysvětluje těžko. Jedna ze základních pouček je ale teplota víru. Teplý proud stoupá, zatímco studený klesá. Když se blížíš k víru, můžeš ty změny snadno cítit." pokrčím rameny. Nejsem žádný učitel, jsem samouk. Tohle nemám moc jak vysvětlit. Nastane takové divné ticho. Stočím k tobě pohled.
Ticho je nejideálnější čas, kdy se sebrat a vypadnout, bleskne mi hlavou. Roztáhnu křídla a zase je složím.
"No, já budu muset jít. Bratry nenajdu, pokud se budu zbytečně vykecávat." prohlásím na plnou tlamu. Pokud to není taktika, nevidím důvod, proč chodit kolem horké kaše.

Musím se pousmát. Jsem rád, že z toho neděláš vědu a bereš to v pohodě. Znamená to, že start není zkažený a budu moct nadhodit svou vějičku. Další možný krok k nalezení bratra!
"Jsem rád, že to bereš s klidem," brouknu a mírně zavrtím ohonem. Dobré vztahy znamenají dobré informace - to jsem pochopil už dávno. Ne vše se musí řešit nátlakem a strachem.
Pomoct?? zaraženě mi bleskne hlavou. Takovou nabídku jsem rozhodně nečekal.
"Umh... V tomhle nejsem nejlepší vlk. Ale můžu ti pomoct sehnat materiál," zavrtím křídly na zádech. Když jsem nesvůj, občas mi tenhle zlozvyk ujede. Ale vždy jen krátce - stejně jako teď.

Zazubím se.
"Plachta je ti k něčemu taky až ve chvíli, kdy je pod ní vítr. Jen nataýená klesne, nic neunese," mrknu na tebe.
"Vzdušné proudy vidíš jen málokdy. Takže ti je těžko popíšu," pokrčím rameny.

Uchechtnu se.
"Vlče to nezastaví. Ale taková pyramidka ze šutrů s plamínkem uvězněným uprostřed je super. Krásně vydává teplo, dokonce i když oheň zhasne a neohrozí kožíšek," nakloním hlavu ke straně a naberu krátce mírně ztracený pohled. Pak se otřepu.
"Co jsem to jedné zimy objevil, tak tuhle metodu využívám hojně." pousměju se. Když jsem kdysi náhodou na tuhle metodu přišel, byl jsem z toho nadšený. A nejspíš mi to tehdy zachránilo krk, jinak bych umrzl. Nebyli to hezké časy. A i když se tvářím v pohodě, v očích se mi mihne lehký stín.

Zamrkám a mírně stáhnu uši. Rozhodně jsem neměl v plánu někoho lekat. Nečekal jsem ale, že budeš do práce tak zaujatý, že si mého příchodu vůbec nevšimneš.
"Omlouvám se, to jsem rozhodně neplánoval," odpovím a nakloním hlavu ke straně.
"Jup. Chvojí. Dobře drží tvar, hlavně třeba z jalovce. Ten je příjemně měkký a nepíchá. A do toho se pak dá různě napíchat třeba jeřabiny, šípek a tak různě," přidám ještě pár informací. Přeci jen, spousta jehličí umí píchat a to by na hlavě nebylo moc příjemné.

"Samozřejmě. Příliš malá rychlost v nízké výšce znamená ztrátu vztlaku pod křídly a ty tě prostě neunesou. Bez vztlaku jsou křídla jen obří plachtou." odpovím pohotově.
"Ze stejného důvodu je ve vzduchu nutno si hlídat vzdušné proudy. Můžou tě dost nehezky vykopnout a skončíš dolámaný." dodám.

Stočím pohled k trsu trávy, aniž bych na to nějak výrazně reagoval.
"Ohníček. Do kterého by vlče mohlo snadno vlézt. Pozor na ně, dokážou vylízt i do míst, kde by to jeden nečekal," ušklíbnu se, když si vzpomenu na naše mládí, ještě v bezpečí rodné smečky. Pak ale zmíníš tu nepěknou odpověď. Stáhnu uši k hlavě, ale hned je zase narovnám.
"škoda. Tak budu muset pátrat dál."

Tentokrát mě k zemi spíše nalákal hlad. Žádnou vysokou jsem z nebe neviděl a tak jsem klesl na zem. Jakmile jsem se ocitl na zemi, složil jsem křídla a zamířil do lesa. V lese bych mohl mít úspěch s lovem zajíců nebo jiných zvířat. Jak se blíží pomalu zima, je pro tuláky trochu náročnější najít si kořist. Ale nikoliv pro mě. Všechna zvířata jednají na základě instinktu a ten je vede k výběru nor a doupat podle určitých standartů. A já už vím, jak je vypozorovat.
Jaké ale bylo mé překvapení, když místo na zajíce narazím spíše na vlka. Který se...
Zdobí?? pomyslím si a zamrkám. Vítr vane proti mě, což mi hraje do karet. Stejně jako můj neslyšný pohyb a fakt, že stojím za tebou. Nakloním hlavu ke straně.
"Už jsi to zkoušel z jehličnatého chvojí jako základu?" nadhodím přátelsky. Nejsem hlupák, abych se k tobě přibližoval. Zastavil jsem se na dohled, kde jsem si sedl, abych nepůsobil nijak nepřátelsky.

Nakloním hlavu ke straně, zatímco tě pozoruju.
"Ale ale. Nejsi ty nějaký nabručený prcek?" prohodím škádlivě. Pak se ale narovnám a rozhlédnu se kolem.
"Ty jsi tu sám? Sám na hranicích?" zeptám se. Má intonace je najednou jiná. Spíše starostlivá. Po svých zkušenostech nerad vídám takhle vágní jednání a přístup k vlčatům. Nás si hlídali a stejně to dopadlo, jak to dopadlo. Co teprve vlk v takovéhle situaci?? Neumí se nijak bránit a vlastně... Ani by nikdo nezjistil, že tě někdo unesl.
Možná tak za pár dní... pomyslím si a mírně pohodím hlavou.

Zamrkám a chvíli na toho prcka zírám. A pak bouchnu smíchy. Začnu se chechtat jako blázen.
Tenhle vlček je neuvěřitelný. Takový pískle bych přežvejk naprosto bez námahy a ono to tu na mě takhle vrčí!! pomyslím si pobaveně. Chvilku mi trvá, než se mi povede záchvat smíchu uklidnit.
"Poslyš, prcku. Můžeš se uklidnit. Já ti na tvé doma sahat nebudu. Přesně cítím, kde začíná území smečky a to nemám v plánu nijak narušovat. Ale máš odvahu, to se musí uznat." uchechtnu se.
Máš dobrý potenciál. Pokud to nepřeženeš. Pak tě to snadno může stát i život, maličký... pomyslím si.

Musel jsem se usmát. vidím tě rád, tím spíše, když oplíváš tak zářivým nadšením a radostí. Je až nakažlivá. Už už otevírám tlamu k odpovědím na tu slavu otázek, když z tebe vypadne, že jsi někoho potkal. Zadrhnu se s tlamou pootevřenou.
počkat... Cože??!! Potkala?? točí se mi v hlavě pořád dokolečka.
potkala?? Bratra?? Nebo oba?? Chvíli tak jen stojím a zírám, než prudce zatřesu hlavou.
"T-ty jsi někoho potkala??" zopakuju pro jistotu. Na ostatní tvé otázky už nemám ani pomyšlení. Svaly po těle se mi napnou v očekávání. Nejsem schopný udržet křídla na zádech v klidu, neustále je přerovnávám.
"Koho?? Kde?? Jak vypadal?? Má se dobře?? Pamatuje si mě?? Taky mě hledá??" vychrlím salvu otázek.