Príspevky užívateľa

,,Ne, jo?" ušklíbla se nazpátek. No, možná že třeba zrovna Přízrakům zas tolik nevadilo, když jste neposlouchali určitá pravidla. ,,A to nikdy nedostaneš za uši, když je teda zas tak neposloucháš?" podivila se. Pochybovala, že by nějaké to porušení pravidel nechala smečka plavat. Zajisté I kytičkáři by s tím něco dělali, nebo ne?
,,Jo, tak to musí bejt fajn." Být někde přijat. Jenže k čemu být přijat smečkou, když stačí i jen pár známých? Které teda zatím Jess samozřejmě neměla, ale tak podívejme se na ni teď! Už si začínala utvářet nějaké vztahy s okolím. Jenže, bude jí to k něčemu, jestli se za pár dní/měsíců zase rozhodne odtud vypadnout? Nad tím si zatím hlavu nelámala. Přecijen, měla tady sestru.
,,Jó, každýmu připadají jednodušší jiný věci. Asi bych nezvládla vydržet ve smečce tak dlouho, aniž bych dala nějakýmu vocasu, co mi leze na nervy, přes držku." Teda, teď už by se asi udržela, ale nervy by jí to jistě drásalo. ,,Koneckonců, neříkej mi, že tam máš se všema sluníčkový vztahy." Na to ona nevěřila. Vždycinky se přeci nějaká ta osina v zadeli najde. A to I když jste tulák.
,,No to jo. Musí to bejt, jako když tě hoděj do vody ve věku, kdy ještě neumíš plavat. Prostě asi pěknej šok," zapřemýšlela. Nojo, nad tím, jak strašné to musí být pro vlky, kteří jsou od mala zvyklí na smečku, se zamyslela až když měla pokec se Pstruhem. Ten taky nikdy nepoznal život mimo smečku. A dost možná ani nepozná. I když posledně to spíš, dle jeho slov, vypadalo naopak. ,,No vidíš, tak to máš dva v jednom," pousmála se. Vidíte, seznamování s Jess s sebou přináší samé výhody.

,,Jó, je pravda, že Norest dokáže být hodně zvláštním místem," uznala. Třebas nedávno se jí tu přihodilo spousta podivností. Včetně změny pohlaví některých jedinců a nebo proměny v chodící tropický prales! ,,Taky bych se nedivila, ale kdo ví," pousmála se, když ve vlkově hlase zazněl náznak smíchu. ,,Ale třeba sem jen přicestovala nějaká velká rodina. Nebo rovnou nějaká rozpadlá smečka? Těžko říct," hádala.
Jedinec se představil i s rodem, ten jí ale nic neříkal, přestože by možná měl. Ovšem, na Norestu zas tak dlouhou dobu nepobyla ani před několika lety, kdy tu byla naposled. ,,Jessica Ór Kolgrafiir, ale stačí Jess," představila se tedy i ona se svým rodovým jménem. ,,Jste od Přízračných?" Typovala dle pachu, který jí byl již trochu znám.

Ano, bylo vskutku těžké rozluštit tenhle hlavolam. Kdo by to byl řekl, že pravým klíčem ke zlomení tohoto kouzla jsou právě slova? A ještě k tomu ne jen tak ledajaká! Musí to být kompliment. Jenže to tito dva zaručeně vůbec nemohli tušit. ,,Třeba jo. Třeba to je fakticky jen dočasný. Jenže co když ne? Já takhle zůstat nechci!" Zaúpěla hlubokým hlasem. Fuj, už se jí to nelíbilo.
Vyslechla si slova druhého vlka, ale o moc jí to náladu nezlepšilo. Co na tom, že je furt krásná, když to teď není ona, ale on? ,,Tak to dík, ale," zarazila se. Momentík! Otočila se kolem dokola, aby se prohlédla. ,,Mám halušky, nebo jsem zase zpátky?" Zaradovala se a opravdu! Její krásňoučký, jemňoučký holčičí hlásek byl zpět! ,,Co že jsi to říkal? Že obě moje verze jsou super? Musím ti nejspíš říct to samý!" Narovnala hlavu a zapřemýšlela, co pěkného je na vlkovi/vlčici v této verzi. ,,Ty jsi furt stejně šarmantní. V obou verzích jsi si vlastně dost podobný. A taky máš super vstřícnou povahu! Nikoho hned tak nesoudíš," pousmála se a myslela to upřímně. ,,Tak co?" Naléhala.

Spokojeně seděla na místě a lehce pohupovala ocáskem, šťastná, že může svou ségru po tolika letech vidět, zrovna při takové nezapomenutelné události.
Pak přišlo slovo o ní. Vykulila překvapeně očiska. No nazdar. Nemyslela si, že bude hnedle středem pozornosti - všem takto na očích. Vlastně jí docela vyhovovalo, že tady mohla jen tak být a postupně se začít bavit. Ale věděla, že její sestřička to vůbec nemyslí zle, a tak nastal čas jít se pořádně socializovat. Jess se mile ráda se všemi seznamí! Hélči kámoši, jsou i její kámoši. Alespoň doufala, že to tak bude.
No, nebyla si moc jistá, kam jít dřív, tak nakonec zvolila jistotu - pomalu se vydala za ségrou, aby pozdravila všudypřítomné okolo ní. V tlamě nesla svou nachystanou kytici a položila ji před sestřičku. ,,Když už nic velkého, tak snad alespoň tohle ti udělá radost. Doufám, že máš furt stejně ráda jarní květiny," usmála se a popostrčila k Hélče kytici z jarních kvítek. Pak se otočila na vlky okolo, aby se představila. Nejdřív pozdravila samotnou oddávající a pak ještě jednu barevnou vlčku, která stála při ní. ,,Zdravíčko, jsem Jessica, těší mě." Nojo, snažila se být zdvořilá, jak to jen šlo!

,,Jó, kontakty se hodit můžou, to máš recht. Skoro vždycky je fajn mít super vztahy se smečkama. I když záleží, jak s kterejma." Jak by chtěl mít někdo pozitivní vztahy třeba s Kulťany? Nebo Azarynem? Ještě k tomu, když vraždí tuláky na hranicích? Holt, občas ta nenávist ze strany tuláků byla více než pochopitelná.
Nedalo jí to, musela se uchechtnout. ,,Nihilští? Smečka kytičkářů, co pořádají ples. Jo a abych nezapomněla, mají velmi vstřícného panovníka," dodala naprosto ironicky. Nojo, ten bastard, co si říkal alfa, a přitom se snad ani o sebe pořádně nedovedl postarat!
,,Ale jinak jsou to takoví pacifisti, ne?" Alespoň tak na Jess občas působili.

,,Jednodušší? To asi záleží na úhlu pohledu. Poslouchat ty tam nahoře, mi fakt nepřipadá jednodušší." Nojo, už to bylo tady - její oblíbené kydání na smečku.
Naoko se zamračila. ,,Oh, chceš snad tvrdit, že jsem homelessák? To mě uráží!" Ještě by mu za to měla dát facana! Samozřejmě se místo toho akorát tak zasmála. Věděla, že to ani nebylo myšleno na ni, ale vlastně měl docela pravdu. Tuláci, nebo alespoň většina, byli takoví bezdomovci. Jessína měla vždycky domov tam, kde se to zrovna hodilo. Každý žijeme jinak.
,,Ew," zašklebila se. ,,Tak ještě štěstí, žes mu dal výchovnej pohlavek." Ona sama nevěděla, co si o choťi své sestry, myslet. Znala ho jen ze svatby. Věděla ale, že kdyby někdy něco Helence provedl, schytal by od ní pěknou bídu. A očividně ne jen od ní.
Musela se ještě jednou pousmát. Věřila mu. To, jak krásně o Anjel vyprávěl, jen dokazovalo, že je dobrý hoch. Jen škoda, že se teď kvůli ní tak trápil. Láska umí pěkně bolet. Na jeho slova v tichosti kývla.
,,No, tak to chci vidět! Ještě nakonec prozkoumáme celou Norestskou faunu." Ona by se nebránila! Klidně by si zkusila něco většího skolit. Ale věřila, že tady Roihu už toho skolil dost, soudě dle jeho historek o bobřích prasatech a medvědoj. ,,Dobře teda." A bylo dohodnuto. Tihle dva blázni se někdy vydaj na pozorování prasat.

Naoko se zamyslela. ,,Nooo, moc toho neni," uznala. Co ona věděla o víře? Inu sem tam zaslechla cosi od věřících vandráků. Měla své zkušenosti.
,,Inu, sem zastánce toho názoru, že si každej může usuzovat co chce. Každý jsme svobodný a po většinou si sme i snejně rovní. Vyjímkou jsou teda smečky. Tam jsou si taky všichni stejně rovni - tedy až na jedince vyšších postavení. Ti jsou si koneckonců, přecijenom zaslouženě rovnější," zakecala se a hodila po něm očkem. ,,Nemám pravdu?" pozvedla naň tázavě obóčko.
Další slova cizince už se jí moc nelíbila. Pravda, Pstruh je křehký. A jak vidno, taky lehce zmanipulovatelný. Jak se ten strakáč může vybavovat zrovna s tímto jedincem? Chudák malý.
Švihla podezřívavě ocasem. ,,Prej má víru od tebe," začala. ,,A víra je sice hezká věc, ale ve špatnejch packách může skončit katastrofou." Konkrétně v packách tady Apollyona. Nebo Kultu. Zrovna tady Apollo docela vypadal jako jeden z těch, kteří by do Kultu skočili s otevřenou náručí. Ale co ona o tom mohla vědět? ,,Jestli ho máš alespoň trochu rád, možná by ses měl zamyslet, co je pro něj dobrý. Nebo ještě líp, nechat ho na pokoji." Pstruh o něm básnil, jako o velmi dobrém příteli. Jess se však tenhle maník, jako dobrý přítel, vůbec nezdál. Měla o Pstruha starost? Možná.

,,No, to asi ne," souhlasila, ,,ale vsadim se, že takový prase s bobřím ocasem v Norestu, klidně taková nadpozemská kreatůra být může." Určitě to nemohlo být nic lehkého, takové čuně skolit, když se na něj musela vrhnout hnedle celá smečka.
Ošila se. ,,Blbý kecy o smečkách mám skoro furt, abych kápla božskou." Nu ale taky to měla na koho shodit! Za všechny ty blbý kecičky jistě mohla její máti. To ona jí to furt hustila do hlavy! To naopak tady Jess byla naprosto nevinná. ,,Dřív sem se kvůli tomu taky neustále rvala. Občas i jen tak ze srandy," musela se nad svým minulým já uchechtnout. Ach ty staré dobré časy! I když, občas jí ta horká hlava zas tolik nechyběla. Byla ráda, že v tomhle ohledu dospěla. Někdy. ,,Moment, takže mi tu vykládáš, že díky tobě je teď Enkidu v poho? A že Héla mohla bejt v ohrožení?" To už znělo trošku přehnaně, když je viděla pospolu na svatbě. Ale nic není nemožné, že? ,,To sou mi věci." Nojo, škoda, že to nezažila. Ale tak, každý si zažil své. ,,Fakt se ti ségra nikdy nelíbila?" Popíchla ho ze zvědavosti s úsměvem na tváři. Opravdu z jeho vyprávění znělo, jako by se o Helču prali. Jestli byly blízcí přátelé, třeba mu to někdy přeci hlavou prolítlo. I když pravda, Hel měla Enkida a Roihu... tu svou polovičku.
,,Jasně že jo. Nikdy sem neměla na práci nic lepšího, než jít pozorovat prasata s ňákým rádoby pošukem, kterej je chce sledovat taky." Nic proti teda, ale když si někdo vybere zrovna tuhle činnost, přesto že má na výběr asi tak milion dalších, asi pošuk bude. A Jessína je koneckonců taky pěknej pošuk, jestli mu na tohle kývne. ,,Tak jó, beru tě za slovo." Ne že by ji zrovna takový prasata tankovali, ale znělo to jako zajímavá výzva. Mělo to bejt něco jako rande? Sama nevěděla. Každopádně, jestli jo, bylo to hodně zvláštní pozvání. Na druhou stranu, co je romantičtější, než sledovat přerostlý bobroprasata?

,,Fakt? No, není se čemu divit, vidno na své reputaci fakticky makáte." Úšklíbla se. ,,Mám pocit, že sem se tam u vás na hranicích taky s někym kdysi dávno porvala. Jste tam všichni stejní, furt jen samá horká hlava a rozumu po mále." Ne že by Jess občas nebyla stejná, že? Nebo třeba její máti. Ta byla taky panečku horká hlava. Vlastně by se k nim do ignisu/azarynu docela hodila, když nad tím rudá vlčice tak přemýšla. Jaká ironie, co?
,,Takže radši furt všechno při starym?" Skepticky povytáhla obočí. ,,Nuda, ale nevadí, každej je ňákej." Holt ne každému život přinese možnost procestovat půlku světa a vidět pomalu nemožné. ,,A nelezou ti na nervy? Někdy určitě musej, když pak jdeš na procházku, kde chceš bejt sám," popichovala ho. Věděla, že ho těmihle řeči vytáčí. Však to teď byla zajisté ona, kdo mu lezl na nervy.

Zbystřila když přiznal, že má svůj důvod a krátce přikývla. Jistěže si ráda vyslechne, co má vlk na srdci.
,,Aha." Věnovala mu napůl soucitný pohled, aby ho ujistila, že chápe. ,,Taková událost zanechá rány, že?" Jojo, Jessína si také prošla různými typy zrad, jestli se to tak dalo nazývat. Ovšem, kolikrát se stalo, že to byla naopak právě ona, kdo bodl druhému kudlu do zad. Ale nikdy to nemyslela úplně zle. Rozhodně teda nepořádala žádné únosy. Holt ale, vypařit se po několika dnech důverného vypravování příběhů a vzájemném plácání se po zádech, nikdo nemohl brát jako pozitivum. Ale ona se nechtěla vázat. Věděla, že pak by jí na ostatních až moc záleželo. A tak radši utekla. I když jí zároveň nějaká blízká duše vždy chyběla. No, komplikovaný to život. Seznamování se s různými individui ale měla, a furt má, ráda. Většinou se z problémů vždycky nějak dokázala vyškrábat. ,,No tak ještě štěstí, že teď už jste nabyl zkušeností." Kývla s úsměvem a že zdvořilosti vyčkala, jestli z něj ještě něco vypadne, poněvadž čas téhle konverzace už se nejspíše blížil ke konci.

,,No právě! Úplný nesmysl." Nic neudělala, takže to logicky ona být nemohla, tečka. Tamten kytičkář předtím byl prostý blázen, nic víc. No možná k tomu ještě panovník Nihilu, ale koho to zajímalo? Choval se jak nedovivinutej fracek, takže respekt k němu zrovna rudá vlčice fakt žádný nechovala a ani chovat nemusela.
Zamyslela se. ,,No minule... minule, já nevim. Prostě jsme zrovna hledali tu pitomou sněženku." No u toho se to stalo. Jenže to, že zrovna tohle s tím zrušením magie nemělo nic společného, Jessína nevěděla.
A jestli u toho něco říkala? ,,No celou dobu jsem si z něj akorát tak utahovala - choval se ke mně, jak buran. No a řekla jsem... ježíííš, já nevim, co sem zrovna predtim říkala. Něco s tím, že jako alespoň holka vypadá líp?" Hádala. Jo něco takovýho mu předtím řekla.
,,Dočasný? Třeba jo no..." Ale upřímně, sama netušila.

Tak šěstí na tuláky, hm? No jistě, pach jí během chvilky napovedel, že se jedná o smečkového jedince. Z jaké smečky však pocházel už moc netušila. Zas tolik toho o Norestu žel nevěděla.
Cizinec neměl moc typický vzhled normalního vlka. To už na Norestu ale nebylo nic moc neobvyklého.
,,Kdepak. Teda, minimálně já cestuju sama." Jak to měli druzí, to už bude, zrovna Jess, jen těžko vědět. ,,Přišla jsem sama, ale je pravda, že teprv před nedávnem." Zatím tu sic nepobývala nijakou extra dlouhou dobu, ale stihla toho docela dost. Teda alespoň, co se všelijakých proměn týče. ,,Asi jen náhoda," nadhodila. A nebo taky ne. Třeba sem teď opravdu přicestovala nějaká várka nových vlků, kdo ví odkud.

,,Hm, já si naopak myslím, že tady je dost věcí, co by je mohlo zajímat." Místní fauna a flora má jistě dost co nabídnout neutuchajícímu lidskému zraku, které furt baží po vědění. Ale Pstroužkovi to tak zajisté nemuselo vůbec připadat, když se tady narodil.
,,Utikej, utikej, ať se stihneš vrátit za světla." Ne že by se nějak výrazně stmívalo, ale k Igniským, nebo těm Azarynským, hranicím to byl ještě kus cesty, co si pamatovala.
Chvíli váhala, jestli ho třeba nemá doprovodit nebo tak. Ale upřímně? Jessína by ráda nejdřív zvolila asi jinou cestu, než rovnou ke smečce, která dost možná ještě furt vraždí tuláky na potkání. Co by si asi pomysleli, kdyby jim tam naklusala s jejich odrostlým vlčetem po boku?
Pomalu se zvedla a protáhla si ztuhlé svaly. Nojo, taky už by měla vyrazit. ,,Taky už půjdu zas o kus dál. Ale ráda sem tě poznala," kývla s úsměvem. ,,A kdyby tě tam u vás v Azarynu až moc prudili, tak si mě klíďo zkus někdy najít. Třeba se ještě uvidíme." Chvilku vyčkala, zdali nemá ještě něco na srdci.

Takže nebyl úplně vymaštěnej. Jak vidno, oba si z tohoto dělali šaškárnu. Hm, škoda, ráda by viděla výraz vlka, který by jí tohle celé sežral.
,,Ne," zavrtěla hlavinkou s úsměvem. ,,Jen jsem myslela, že seš natolik pohlcenej Bohem, že by sis z něj takový divadlo nedělal. Očividně ale k víře zas tak blízko nemáš." Tušila, že tady týpek je vírou v něco pohlcený docela dost. To šlo docela rozpoznat, už jen z toho, že byl tak divnej. Teda, ne všici věřící byli hnedle divní, ale vemte si třeba takový Kult. No a pak tady byly ty všechny zbytečné a nezajímavé kecy, co ze sebe šedý chrlil.
Pstruh. Takže na to přišel. A docela rychle. Možná mu přeci v té hlavě ještě trocha mozku pozbylo.
,,Kdepak. Pstruh má docela jiné chování. Neměla jsem důvod, se mu vysmívat." A Apollyonovi ano? Jistě! Jak oni k ní, tak ona k nim. Však Jessica uměla, jak naslouchat, tak prskat a prolévat krev.
Chudáčkovi nebohému Pstroužkovi by se ale nikdá nesmála, že?

,,To tak." Zamrmlala si pod vousky, skoro neslyšně. ,,Já bych tě před Hélčis nepomluvila. Teda, kdybys byl nějaký buran, to by byla jiná, ale zatím vypadáš jako fajnovej týpek," tady paní rudá neměla zapotřebí si sestřičce přijít poplakat na ramínko a stěžovat si hnedle na jednoho z jejích blízkých! Nene, taková ona nikdá nebyla.
Znovu se musela pousmát. ,,No jó ty zoufalče, budu ti věřit." Ale stejně nevěřila. Ona věděla že je pěkná, to ne že ne! Ale už to ňákou dobu taky neslyšela.
,,Prase s ocasem bobra?" Ježiš tak to znělo jako ňáká typická Norestovina. O ničem takovém ještě ani neslyšela, natož, aby ho na vlastní očiska spatřila! ,,Stejně těsný, jako rvačka s medvědem?" Tázala se. No chystala si to v hlavě trpchu uspořádat, aby si představila, jaké to asi je, takové bobří prase sejmout. Zajisté ani jeden z těchto odvážných lovů nebyl jednoduchý.
Jukla po jeho nastavené tlapině a opravdu, jeden prstík chyběl. Střihla ušiskama. ,,Tak to s Enkidem budeš mít asi taky docela zajímavou historii. Proč jste se rvali?" Nu, jestli ho manžel Jessíniny sestry zbavil prstu, rozhodně to asi nebylo jen nějaké pošťuchování.
,,Chceš se jít kochat pohledem na přerostlý prasata s bobřím ocasem?" Nevěřícně nadzvedla obóčko. Taková kravina! Ale zdejší fauna, to by bylo něco pro ni. Navíc, zrovna tahle vlčina byla pro podobné výzvy zrozena. I když by možná ocenila něco trocha víc riskantního.
Roižián hodlal svět oxidovat ještě nějakou chvíli, což bylo dobře, protože takových chillařských vlků jistě svět potřebuje mnohem více! ,,Já hodlám svou existencí otravovat celičký svět taky dost dlouho." Ještě toho procestovala málo málo a málo! Potřebovala víc. Víc zážitků, víc cest, víc všeho. Občas se holt prostě chovala jako nenasytné dítě, které neustále toužilo po širším poznání. S tím rozdílem, že Jess toužila po širším průzkumu celičkého světa. Vždy se dalo najít něco nového. Třeba jako teď, když se dozvěděla, že existuje prase s bobřím ocasem.