Príspevky užívateľa

Krajina zůstává skoro nezměněná, jen vlci stárnou. ,,Bohužel," musela souhlasit. Ach však ona to moc dobře znala! Sic si to nepřiznávala ráda, ale staré dobré časy, kdy byla nezodpovědnou vlčicí, běhajíc po všelijakých koutech světa, skončily. Ač stále věřila, že ne úplně nadobro. Vždy bylo co rozkoumávat. I přesto, že už toho viděla spousty, zajisté existovalo miliony míst, která ještě poznat nestihla. Možn už není nejmladší, ale k důchodkyni má rozhodně daleko! To si nejprve ten život ještě pořádně užije.
,,Spřízněnou duši, jo? Tak to zní vskutku sladce," uculila se při pomyšlení na dvě teenejdžerovské hrdličky. Láska, ach jak krásná, přesto mnohdá pomíjivá.
Ostře jí zamrazilo, když týpek oznámil, že s jeho spřízněnou duší je konec. Konec může mít dost odlišných významů. Co se s ní asi tak stalo? Chvíli váhala, jestli se ptát dál, ale nakonec nad ní stejně zvítězila zvědavost.
Tentokrát už ale, místo všelijakých ksichtíků, nasadila poker face, aby nevypadala jako ňáký fakan, co se neumí chovat. Kdepak taková ona nikdy nebyla! ,,Co se stalo?" Zeptala se, po chvíli zdvořilé odmlky. Přesto pochybovala, že se o takovém tématu bude chtít Roihič bavit. I Jessíně dělalo značnej problém, když se měla někomu svěřit. Obzvlášť s něčím vážným.
Přesunula se raději po chvilce k poněkud vtipnějšímu tématu.
Povytáhla obóčko. ,,Na princeznu? Kvůli tomu ses musel pobít s medvědem?" Pobaveně si odfrkla. Tak tenhle důvod byl ještě stokrát absurdnější, než si Jess doposud představovala. No pochopíte to? Abyste udělali dojem na paní kytičkovou princeznu, museli jste nejprve skolit medvěda? Možná by to Jess normálně přišlo jako krásné romantické gesto, kdyby si pod názvem 'Nihil' momentálně nepředstavila pouze jediného člena - samotného květinkového teenage Alfu - Arrakise. Že smečce šéfuje zrovna takový nevyzpytatelný puberťák na Jess zrovna nejlepší dojem neudělalo. Panovník byl tedy pěkný kvítko, tím pádem, jaká asi bude primcezna?
Nakonec své myšlenky ale torchu zklidnila. Nebude soudit celou smečku jen na základě tohohle... nevydařeného kousku.
Možná chtěl Roihův synek zabít medvěda opravdu pouze z vlastní vůle, ne kvůli příkazu nebo divné tradici smečky. Což by nakonec i dávalo docela smysl, vzhledem k tomu, že Nihilští zajisté nebyli takovými blázny, jako vlci Azarynští.
,,Jestli to byl jeho nápad, tak je to od něj sice krásný a odvážný... Ale taky trochu hloupý," odvážila se rýpnout. Vrhnout se na medvěda pouze ve dvou? To chtělo vskutku kuráž. Jess se ale po chvíli musela opětovně uchechtnou. ,,Ale očividně oba žijete, takže se to dá považovat za pěkný úspěch," musela uznat. Ač nechtěla týpkoj nijak lichotit, ulovit celého medvěda musela být fakticky fuška! ,,Taky, dle toho úspěchu, teď vypadáš, co?" zaksichtila se a švihla ocasem. Jistě, že si nějaké to štípnutí nemohla odpustit! Sice se ti dva mohli zabít, což rozhodně sranda nebyla, ale za takovou jejich blbost si do toho přimýchat trochu žertu, Jess prostě musela.
Předtím, než se rozpovídal o dětech, vzduch vyplnilo krátké ticho. Jess zavadila pohledem o letící poštolku, která se právě snažila ulovit, asi nějakou malou myšku, nebo jiného hlodavce.
Z krátkého pozorování okolí, ji vyrušil hnědouš s poněkud pesimistickým významem skrytých v jeho slovech. Smutně se zamračila, ale na bližší osud, jeho zbylých dvou vlčat, už se raději neptala. Už tak byla těmi svými dotazy jistě dost dotěrná.
Místo toho se pokusila soustředit řeč jiným směrem. Přízrační. Střihla ušima. O nich taky nejspíše již něco zaslechla, ale jistě toho nebylo mnoho. ,,Přízrační? Můžeš mi o nich něco říct?" Mrkla a naklonila k němu zvědavě hlavu, oči lesknoucí se zájmem. Ne že by se zrovna Jess plánovala do některé smečky přidat, ale cokoliv nového, se mohlo hodit.
Jeho další slova o dětech už zněla o stupeň pozitivněji a tak si Jessína dovolila malinký úsměv, který byl stále však mixlí s trochou toho smutku!
Pak se vytáhlo téma sestřiny svatby. Nojo, to byla panečku veselice. Ale
historie těch dvou? Musela zavrtět hlavinkou. Kdepak, pokud se jí Hélčis o tom... jak jen to bylo? Ach ano, jestli se Hélčis o Enkiduovi zmínila, tak nejspíše jen okrajově. ,,Jsem tu teprve krátce," musela nakonec přiznat. Uvnitř se za to cítila bůhvíproč trochu provinile (možná proto, že zde zmeškala tolik důležitých událostí!), ale navenek se pouze líně usmívala. ,,Zatim jsme spolu s Hélou neměly moc dlouhé konverzace. Teď měla hlavu v pejru ohledně té svatby a tak..." Musela se znovu usmát. Ach svatba! Ta krásná událost, spojujíc dva, kolikrát naprosto odlišné vlky, byla, v podání těch dvou vskutku kouzelná. ,,Měli to opravdu krásně uspořádaný," přitakala.
Jessica nad vlastní svatbou přemýtala asi stejně často, jako nad svými potencionálními potomky - skoro vůbec. Takové malichernosti jí holt na mysli častokrát nevstávaly.
,,Jó, svatbu jsem zažila poprvý. Sice jsem teda prošla svět docela křížem krážem, ale nikde jsem se nezdržela na tak dlouho." Ale zajisté i ona by si ráda prožila ňákou pořádnou vlastní! Jenže to by se nejprve muselo najít s kým se vdávat, že? A to bylo docela hardcore, když se nikde moc dlouho neohřála. Zkrátka měla Smolíka.

Sice ještě nebylo zas takové teplo, ale tráva na této louce už stihla povyrůst opravdu rychle. Proto asi taky ten název, že ano.
Jess si kvůli tomu ale najednou nepřipadala moc bezpečně. Jak tak seděla u zajíce ve vysoké trávě, sice nebyla nikomu na očích, ale nikdo nebyl na očích ani jí.
Potřásla hlavou, aby se ujistila, že fakticky někoho vidí. Opravdu se tam za stébly trávy někdo krčil! Pak zaslechla zvuk, který ji rychle obeznámil s faktem, že cizinec má nejspíše hlad. Střihla ušima jeho směrem a upřela na to místo svůj pevný pohled. Nikdy si nemohla být jistá, že týpek náhodou nemá v plánu jí její poctivě ulovenou potravu ukrást. Nebo se k ní nedejbože přidat na oběd! Tohle je její zajíc. Její. A jestli týpek není nějaké zbloudilé vlče, nad kterým by se možná i Jess slitovala, pak má smůlu.
,,Vylez," zavrčela varovně tím směrem a vycenila tesáky. Rvát se nehodlala. K tomu by se uchýlila teprve tehdy, bylo by to nezbytně nutné. Na druhou stranu, nehodlala působit jako nějaké vysmáté sluníčko, které se s radostí podělí o jídlo.

,,Jak kde," usoudila Jess. ,,Jen mi přijde, že na Norestu se dá najít vskutku všecičko," odtušila. Přes poušť po ledovec a dokonce i moře. Moře nebyl jev, který by byl tak úplně neobyčejný, stejně tak ale nebyl ani úplně obyčejný. Moře a oceán přinášeli světu určitou krásu. Občas poměrně nebezpečnou.
,,Viděla."Lehce nas*aně švihla ocasem. No jasný, další puberťák, co si myslí, že je králem světa. Fuh, měla tohle vůbec Jessína zapotřebí? ,,Bude to tou srstí," procedila ostře. Vskutku, jeho srst byla prostě šedá. Zdálo se, že snad bez sebemenšího chloupku jiné barvy, či odstínu. Něco, ať už to bylo cokoliv, na ní prostě nesedělo. A celý tento vlk vůbec vypadal divně. I ten šátek, který měl asi něco skrývat, možná nějakou odpornou jizvu, vypadal zvláštně. Nebo to byl jen nějaký vnitřní pocit? Těžko říci.
Týpek jí ale stále nezodpověděl otázku. ,,Tak? Odkud se bereš?" zopakovala. Narodil se na Norestu, podobně divným rodičům? Nebo pocházel od jinud?
Nechala ze sebe setřást předchozí mírné podráždění stejně rychle, jako přišlo. ,,Jak se vlastně menuješ, prcku?" ptala se se skeptickým výrazem na tváři. Kdo ví, co ze sebe ten hoch vyloudí. Jestli vůbec něco.

Krátce se zamyslela. ,,Hm, nejspíš něco jako touha po širším poznání." Nic neobvyklého, zkrátka asi jako každého tuláka sem přivydělat zvědavost také ji. Zajímala se, jaké krajinky jí Norest může nabídnout. A zatím se jednalo o krajinky všeho druhu, to nemohla popřít.
Mrkla směrem, odkud se stále otývaly zvuky vln, tříštících se o šutráky tam dole. ,,Zajímavé, že Norest má i moře, co?" Jo, na Norestu existovalo a dělo se, snad cokoliv. ,,A co tady děláš ty, mladej?" Zeptala se ze slušnosti také ona jeho.
Přejela si ho rychlým pohledem. Fakt vypadá divně. Sorry not sorry. ,,Odkud seš? Máš docela... netypickej vzhled," utrousila drze, ale nijak jedovatě to nemyslela. Ne že by byl týpek první se zvláštním vzhledem. Jess během svého putování narazila na slušnou várku odlišných vlků. A někteří byly zkrátka podivnější, než druzí. Tenhle týpek nejspíš patří do skupiny někteří.

Švihla ocasem ze strany na stranu. ,,Starý dobrý časy?" Typovala a následně se zakřenila nad představou toho, jak tady pan Roihu nabaluje třebas její sestru. To byl panečku vtipný obrázek, který vyloudila její mysl.
Zavrtěla hlavou. ,,Snad jen blbec by bral kompliment jako urážku. I když pravda, i tací se najdou." A občas se našli také vlci, kteří naopak mysleli kompliment jako urážku, že? Ne že by se to Jess někdy nedávno stalo.
Aspoň máš teď hezkej hlas. Ach musela se v duchu pousmát nad tímto starým setkáním. Ten sprostej fakan ji v tu chvíli, kdy se mu sama dokonce snažila pomoct, solidně doháněl k šílenství.
,,To je fakt," uznala. Jess sic nikdy takovýho pravýho kámoše neměla, ale asi chápala, jaký to je. Bohužel, když byl jeden neustále na cestách, jen těžko si udržel s někým dlouhodobí a hlubší vztah.
,,Nápodobně," vyblajzla ze slušnosti i ona a taktéž kývla hlavou.
Se zájmem střihla ušima. ,,Tak ty si troufáš i na medvědy, jo?" Tak z bývalého baliče Norestu se nakonec ještě vyklube lovec medvědů? To jsou ale věci!
Vyslechla si od něj krátkou historku.
Syn. Hm. Jess asi nad děckama sama zatím moc nepřemýšlela. Furt zapomínala, že už taky není úplně nejmladší. Ale kam spěchat? Navíc, vlčata znamenala šílenou zodpovědnost a starost. Zvládla by to vůbec? Byla to prapodivná myšlenka. ,,A povedlo se vám ho skolit?" zajímala se. Medvěd je docela velké sousto na dva vlky. ,,Kolik máš vlčat?" vypadlo z ní dříve, než se stihla vůbec zamyslet. ,,Teda pokud to ode mě není až moc nezdvořilá otázka," dodala rychle. Přeci jen, tihle dva fakt nebyli natolik dobří známí, aby se navzájem plácali po zádech a vypravovali si historky o dětech.
Nová místa a kraniny. Těch prostě nikdy nebylo dost. ,,Jojo, byla byla," ano, přesně tam někde v Kotlině narazila na Helču. A zpětně se za sebe musela trochu zastydět, že ji nechala brodit se samotnou v té řece, když Jess mohla prostě jen použít magii, aby se ocitla hnedle u ní. Nevadí, minulost je minulost. ,,Z hor je tam pěknej výhled," souhlasila, ,,ale jezero jsem ještě nenašla." To bude muset napravit! Musí prozkoumat všechno. Celičký svět, včetně Norestu. No, značnou část z celičkého světa už si mohla odškrtnout. Zcestovalá byla vskutku dosti. ,,Ale v Kotlině, u řeky, jsem po x letech potkala Hel," přiznala. ,,Hned tam mi oznámila, že se bude vdávat," musela se nad vzpomínkou na svatbu zasněně pousmát. Ach, jak to tam Helence slušelo!

Teprve když se dostala blíže, zaznamenala, že týpek fakt nevypadá dvakrá fresh. Zatím jeho bídný stav ale nechala bez komentáře. Však ona se k tomu ještě zajisté vrátí.
Helči ségra. No samozřejmě, kdo jiný by taky byla. Hlavou jí probleskla rychlá vzpomínka na to, jak se se sestrou po tolika letech znovu schledala. Jak kvůli ní Hel skočila do řeky a zmáchala si kožich, zatímco Jess jen stála na druhém břehu a tupě zírala před sebe. Jó takovéhle znovushledání, bylo pěkné překvápko. ,,Jop, to budu já," odvětila s úsměvem, ale pak se zarazila, když týpek vypustil z papule pokračování. Nepočítaje svatbu, znali se sotva pár vteřin, a hošánek hnedle takto? Inu nedalo jí to a musela se nad jeho odvážností krátce zasmát. ,,No to se podívejme, narazila jsem snad na ňákýho prvotřídního baliče Norestu?" ušklíbla se. To, že Jess nevypadala špatně, věděla sama moc dobře. Nebo si to alespoň myslela. Koneckonců, žádná ze sester neměla vzhled k zahození.
Jeho poznámka sice hezky pohladila její ego, ale jinak si to nepřebrala nijak vážně.
,,A ty seš Helčiii... kámoš, známej, nebo tak něco?" Hádala že sestra se jí o něm asi trochu zmiňovala, ale Jess to předtím asi nepřišlo jako buhvíjak podstatná informace.
Roihu. Aha. No možná to už někde slyšela, ale kdo ví. ,,Jessica," představila se hnedle vzápětí.
,,No Roihu, Copaks vyváděl, že vypadáš tak zřízeně?" Nadzvedla pobaveně jedno obočí a nemohla si odpustit ještě jedno krátké uchechtnutí. Lichotil jí tu nějaký rádoby mrzák, který byl zároveň kamarádíček její sestry. To nám ten den ale hezky začíná!
Krátce se zahleděla do koruny jednoho z blízkých stromů. ,,Ále, jenom tak poznávám nový kraje. Myslim, že tady jsem ještě nebyla." Ani teď, ani před těmi x lety, co o Norest zavadila.
Pak mrkla zase zpátky na týpka, čekajíc, co z něj vypadne.

Pořádala svého zajíce sousto za soustem. Vychutnávala si kazdičký kousíček, poněvadž jaro bohužel ještě stále nebylo úplně v plném proudu. Tím pádem, ulovit něco pořádného, nebylo zas tak lehké. Sic po zimě polovychrtlý zajíc nebyl úplně nejšťavnatějším úlovkem, k troše radosti to zajisté stačilo.
Z obědvání ji vyrušily něčí přibližující se kroky.
Instinktivně zavrčela. Právě si ulovila jídlo a nehodlala se s nikým dělit.
Rychle se otočila a olízla si z krev, která jí během hodování ulpěla na tlamě. Zatím ale nikoho neviděla. Že by snad měla nějaké podivínské halušky?
Znovu zaostřila na to místo... a tu hle! Jakýsi mládenec se zjevil kousek od ní.

Jakmile ustoupila od kraje, zaslechla něčí vzdálené kroky. Otočila se a opravdu v dáli spatřila nějakého poutníka. Že se jedná o ztracenou duši, nebo přítele Pstruha, jí zatím známo nebylo. A tak jen s povzneseným úsměvem na tváři udělala pár kroků směrem k tomuto cizinci.
,,Ola!" Zvýšila hlas s pozdravem, aby ji týpek slyšel, nechtěla ho přeci hnedle vyděsit!
Musela uznat, že na první pohled nevypadal moc normálně, ale nebudeme hnedle soudit knihu dle obalu, že? Ach kdyby jen věděla, jak jsou její předsudky pro jednou správné!

Zvládla překročit hranice Azarynu, ale projít skrze tyhle se zdráhala. Tentokrát žádný masožravý plevel po ruce bohužel neměla.
I přesto už měla poněkud pěkný přehled informací, co se Norestu týče. Mimo jiné si během svého pobytu zde zvládla udělat dobrý den již ze dvou smečkových lídrů! Ta dvě setkání byla vskutku k popukání. Ovšem, i její drzost měla občas hranice. Asi by si netroufla nakráčet na random území, kdyby k tomu neměla pádný důvod.
Ní ale jeden důvod právě seděl poblíž hranic. Cizinec. Což znamenalo zpestření jinak obyčejného dne! Tak si to tedy k těm hranicím přeci jen nakonec namířila.
Týpek se jí však nakonec nezdál až tak cizí. Naopak, byl jí od pohledu povědomí. Ovšem, kde ho jen viděla?
Ah ano, byl to jeden z těch chlápků z Helenčiny svatby! Ovšem jméno se jí bohužel už nějak vykouřilo z hlavy. Nacházelo se tam pro ni tolik nových tváří, že bylo těžké si pamatovat všechna nová jména. Zrovna na takové maličkosti holt paměť neměla. ,,Zdravíčko," pozdravila, když došla blíže. Nejraději by zaflexila i se jménem, ale bylo by trapné kdyby se spletla. ,,Na obchůzce hranic?" Hádala s úsměvem.

Netušila proč zašla až takhle daleko na sever. Doslova se nacházela na Severní louce. A taky tu byla podstatně větší zima, než kdekoliv jinde. Možná si chtěla připomenout staré dobré časy a užít si trochu nostalgie. Když už sama pocházela z podobných krajů.
Ve vzduchu foukal příjemný vítr a vlastně to bylo lepší, než kdyby se momentálně vystavovala horku.
Svižným krokem míjela krajinu až do chvíle, než se jí do nosánku nahrnul pach nějaké smečky. Ajajaj hranice! No za ten krátký čas, co se nacházela v Norestu, stihla překročit hranice jen jedné smečky. A dalo by se říci, že předtím byla v přestrojení. Vypadala totiž, jako nějaký kus chodícího plevele, který byl čistou náhodou členem Azarynu. Ale Jess si nakonec ani neměla na co stěžovat. Podařilo se jí díky tomuhle geniálnímu manévru ukořistit pár bylinek. Ne že by svoje přestrojení nějak plánovala, ale tak stalo se. Naštěstí, teď už to byla zase stará dobrá Jess. Měla zpátky svůj heboučký rudý kožíšek a svou překrásnou tvářičku. Ach jak jen sama sobě chyběla!

Moře. Netušila, že v Norestu mají i tohle. Stála na vrcholku jednoho z útesů a zhlížela dolů na obrovské vlny, které omílaly šutry tam dole. No byl to zajímavý pohled, ale nechtělo by se jí tam dolů spadnout. Jakmile se dostatečně pokochat výhledem, tak o kousek ustoupila. Jen pro jistotu.
V duchu přemýtala, jestli znali zdejší moře i její rodiče. Nikdy je o tom neslyšela nic vyprávět. A nebo si to alespoň nepamatovala. Každopádně tohle pro ni byla pěkná novinka! Norest se zdál být hnedle o trošku zajímavějším.

Hlavou jí vrtaly myšlenky okolo sestry. Nečekala, že ji po tak dlouhé době potká. Upřímně? Moc nečekala, že by vůbec ještě kdy narazila na kohokoliv ze své rodiny. Jistě, mohla se zkusit vrátit na sever, na místo kde společně se sestrami vyrůstali. Tam by nejspíše měla nejvyšší šanci, zbytek své rodiny zase potkat. Stejně se jí ale vracet nechtělo. Milovala ten pocit, že má volnost a svobodu. Že může prozkoumávat svět. Svou rodnou domovinu už znala. Nebylo by to nic nového, tudíž ani nic zajímavého. Pořád se ale neubránila pár zbloudilým myšlenkám. Jak se asi teď ostatní mají? Odešel i zbytek jejích sester?
Nejspíš bylo zbytečné lámat si hlavinku nad něčím, co se pravděpodobně nikdy nedoví.
Z myšlenek ji však probral teprve fakt, že se jí pod nohami změnila půda. Místo zelené trávy se jí mezi polštářky uchytilo bahno. Fuj. Nakrčila čumák a s každým dalším krokem se ze sebe pokusila trochu té špíny setřást. Takhle pokračovala než došla do trochu lepší části bažin, nebo co to bylo. Až pak v duchu sama sobě vynadala za to, jak je blbá, že nepoužila magii. Jaj kdyby ji tohle tak napadlo o pár minut dříve!

Lov obvykle neznamenal pro Jessicu nic složitého. Kór když si sem tam vypomohla svou magií. Ukončit nevinný život pro svůj vlastní. Koloběh života, nic víc nic míň. Proto nechápala momenty, kdy se v ní sem tam probouzel soucit a magii omezovala, jak nejvíce to šlo. Koneckonců však ta nebohá zvířata žádnou magii na obranu nebo rychlejší úprk taky neměla. Tak proč by si to Jess měla zjednodušovat? No někdy zkrátka proto, že občas byla jako tulačka fakt zoufalá. Občas z lenosti nebo prostě jen tak pro zábavu. Kruté? Možná. Jess se ale proto většinou snažila zdokonalovat své schopnosti i bez užití magie. Včetně lovu.
A tak tomu bylo i teď, když jí v tlamě skončil jeden hnědý ušák. Po zimě sice nebyl moc vypasený, ale furt to bylo lepší než nic. Vítězoslavně se pousmála a začala jíst.

Poslední dobou se okolo Jess děly opravdu prapodivné věci. Naštěstí se vše, jako mávnutím kouzelného proutku, nedávno navrátilo zase hezky do normálu. Žádné prokleté sněženky, ani radikální změny její osoby. Díky bohu, už nevypadala jako kus zarostlého tropického křoví, když se momentálně procházela okolím. Již jí ze hřbetu netrčely žádné podivné rostliny a ona za to byla neskutečně vděčná. Konečně to zase byla prostě jen ona. Šarmantní tulačka, Jessica Ór Kolgrafiir.
Při procházce náhle narazila na nějakého cizince, tak se rozhodla, že si novým setkáním alespoň trochu obzvláštní den. ,,Zdravíčko," pokynula hlavou s úsměvem, když se nacházela pár metrů od něj.

Vskutku štěstí, že tomuto tvorovi neviděla do hlavy, jinak by se divila, kde se všechny takové myšlenky berou. I když Jess by ho stejně pochopila. Žít furt dokola s těmi stejnými otravnými vlky s nepříjemným chováním na jednom místě, taky by je být Pstruhem radši otrávitla.
Zamyšleně švihla ocasem. ,,Jen se tak ptám," ujistila ho, přestože jeho potvrzení jí na čele, obrazně řečeno, vytvořilo pár vrásek. Zabíjejí ti barbaři furt tuláky?
Kývla. ,,Velmi daleko." Co tak věděla, tak zde na Norestu žadní lidé neexistují. Ale stejně se tu dalo najít pár člověkem stvořených míst. Jako třeba město, o kterém Jess věděla jen velmi málo. Taky se zde ale nacházely jiné jejich ostatky. Ať už to bylo cokoliv.
,,Tady na Norestu naštěstí žádného nenajdeš. A upřímně doufám, že to tak zůstane na furt. Protože jestli sem někdy ty stvůry zavítají, myslím, že se nám všem bude žít tisíckrát hůře." Jestli taky vůbec vlci žít budou. Lidé jsou totiž velmi nevyzpytatelným druhem. U nich si jeden nemůže být jistý ani svým jménem.
To jsou mi tedy názory! Z tohohle týpka by měl být nějaký kazatel nebo tak něco. Naštěstí to vypadalo, že na ďábla nemá zrovna pozitivní názor, tak doufejme, že nezačne uctívat posvátného démona jedné ze zdejších smeček. To by se teprve stal řádným podivínem.
Vydala ze sebe jakési pobavené hmpf a s úsměvem potřásla hlavou. ,,Možná," pronesla i když tomu sama nevěřila.