Príspevky užívateľa

,,Jo, tak to pak docela dává smysl. Nejdřív jsem myslela, že u vás za hranice, jako vlče, nemůžeš vůbec. Nebo, tak nějak to vyznělo." Poznamenala ještě, když vlkouš dodal, že mají doprovod. Jistě, koneckonců, vlčata ve smečce holt nemají tak odvážnou duši, jako vlčata tulácká. Už od narození jsou zvyklí, že jim každý všechno přinese pod nos. No není to pravda? Tak jak by se taky potom ubránili někde chudáci sami bez smečky, hm? Jess se ušklíbla nad svými uštěpačnými myšlenkami, ale nahlas už žádnou z nich nevyslovila. Nechtěla si hnedle všechny okolo sebe proti sobě znepřátelit. Kdepak, to vskutku v plánu neměla.
,,Obzvlášť pak pro smečková vlčata, že?" Přikývla na souhlas slůvkům druhého vlka.
,,Jo, to už jsem taky stihla zaznamenat." To že přichází jaro, bylo zřejmé už od prvního dne, co se opět ukázala na území Norestu.
Jess otočila hlavu k vrcholkům hor, které se jí tyčily nad hlavou. ,,Hm, jo. To je taky důvod, proč jsem šla zrovna sem. Nemyslím si, že někde jinde ještě nějaký sníh bude." Přiznala. ,,No, co se teda zkusit jít projít ještě o kus dál?" Navrhla a pak se s úsměvem ušklíbla. ,,Jestli si teda, na tak velký průzkum bez smečky, vůbec troufáš." Ovšemže to myslela lehce ironicky. Nepředpokládala, že by vlk před ní hnedka stáhl ocas a odmítl další prozkoumávání krajin Norestu, ale kdo ví!

(V těle Asph)

Jess se sotva dokázala proplížit skrze ty dvě vlčiny, které před chvílí potkala, a tu na ní znovu někdo křičel! Nejprve se teda samozřejmě neotočila, ale pak jí došlo, že to složité jméno asi bude teď její. A že jméno Delle, což zaslechla před chvílí, bude nejspíše jenom nějaká zkratka nebo přezdívka.
Otočila se a spatřila před sebou... ehm... hořícího vlka? Mírně nadzvedla obočí. No, teď tady teprve máme první pořádnou výzvu, tak vzhůru do toho!
Poslouchala, co to ten mladej plácá. O trestu? A bratrovi? Ještě jednou si změřila vlka pohledem. Jestli měl bratra a ten jeho bratr měl nějaký trest... momentík. Nejmenoval se náhodou jeho bratr Pstruh? Ti dva si sice nebyly přespříliš podobní, ale věk by odpovídal a také ty barvy byly troška povědomé. Pstruh měl akorát místo fleků po těle puntíky. A taky předtím mluvil o trestu. Jess se z toho začínalo dělat zle od žaludku. Jak o tom tenhle malej vůbec mohl mluvil, jako kdyby šlo prostě o skutečnost, a ne o nějaké... barbarství? Tahle smečka je opravdu velice zvrácená!
Mírně si odkašlala, než začala mluvit. ,,Dnes ne prosím. Jsem příliš unavená a docela mě trápí bolest hlavy." Nasadila znavený výraz. Když se zaslechla mluvit, musela se tomu v duchu zamračit. Bylo zvláštní neslyšel svůj vlastní hlas, ale hlas někoho úplně cizího.
Rychle přemýtala, jak dál by mohla pokračovat, aby tomuhle... odrostlému vlčeti nepřišla moc podezřelá. ,,Ale dobře, jestli se ti chce, můžeš mi říct, co máš na srdci. Ale neslibuju, že ti zrovna dneska nějak moc pomůžu, opravdu se nějak necítím... být ve své kůži." Přiznala, a její vnitřní já, se momentálně, nad tímhle vším, z plna hrdla smálo. Jak pravdivě dokonalé, že?

Jess panikařila. Byla zmatená a, přiznejme si, taky trochu vyděšená. Vůbec netušila, co si má teď počít! A hlavně jí během další chvilky došlo, že se dokonce nachází někde úplně jinde. Co to má jako být?! Fuj. Připadala si nechutně, protože teď sama ze sebe cítila nepříjemný odér smečky a hlavně... kytek. Ach fuj, pach těchto dvou věcí, jí nepříjemně zaplnil nozdry, až se jí z toho hlava zamotala. Tohle musí být nějaká noční můra, protože se právě proměnila v kytičkovou obludu. Co jiného by to totiž bylo?
V tuhle chvíli nedokázala myslet moc moudře. Ale cítila za sebou pach, který opravdu nejspíše směřoval k hranicím jedné ze smeček. A tak Jess nenapadlo nic lepšího, než ten pach sledovat.

(V těle Asphodelle)

Stále pozorně naslouchala cizímu rozhovoru sebe samotné s nějakou další neznámou vlčinou. Zaslechla, že ty dvě jsou sestry. Sakra. Tohle bude hodně těžké.
Jess měla spousty možností, co teď dělat. Jen v duchu přemýtala, která je pro ni momentálně nejlepší. Mohla zkusit zariskovat a proplížit se mezi těmi dvoumi dál na území. Mohla vylézt z úkrytu a předstírat, že ona je ta... jak bylo to jméno? Delle? Jo, ta. Bylo by poměrně jednoduché vymyslet si pohádku, které by ta druhá vlčina snad věřila. No, jenže to by si Jessica mohla nadělat pěknou řádku problémů, o které ani v nejmenším nestála. Nepotřebovala si hnedle proti sobě poštvat celou smečku, kdepak! To by vskutku nebylo zrovna moudré. No a nebo se jim mohla ukázat a prostě by společně třeba přišli na to, jak ty dvě proměnit zase zpátky. Tahle možnost se Jess zamlouvala nejvíce. Byla poměrně bezpečná a nevyžadovala žádné složité přetvářky a klamy. Ovšem, když už teď stála na území naprosto cizí smečky... lákala ji myšlenka po adrenalinu a nových informacích, které mohla zapomoci svého nového vzhledu teď získat. Bude mít ještě někdy možnost si tohle zkusit? Na druhou stranu, bude mít někdy lepší možnost pokusit se vyřešit svůj momentální monstózně-kytičkový problém?
Těžko se jí rozhodovalo, co v téhle prekérní situaci dělat. Ale zatím pořád zůstávala v bezpečí svého provizorního úkrytu. Přecejen, ta hnědá vlčka si teď vytáhla z paty nějaké random otázky, na které Jess stoprocentně odpověď neznala. Takže teď by se tam přímýchnout fakt nechtěla.

Chápala, co tím myslí. Stačilo by, aby ho tam alespoň trochu tolerovali. ,,Já vím." Jak by něčím takovým mohl ublížit? Možná pokud by prováděl nějaké rituály a třeba chtěl někoho zabít nebo tak něco, ale... takové myšlenky byly poněkud přehnané a radikální. Obzvlášť když šlo o takovéhle vlče. Jess pochybovala, že by tady klučina teď šel a někoho zabil. I když kvůli té jeho víře? Jeden nikdy neví. Ale Jess v něj i tak věřila.
Myšlenky tohohle drobce byly vskutku určitým způsobem fascinující. Co by za to jiní dali, mít kolem sebe, tímhle směrem, vyspělého jedince? Měl názory, které prostě jenom někteří neuznávali. To, že si ho smečka nevážila nebyl až tolik jeho problém.
,,Je pěkné, že tomu věříš. Já sice věřící úplně nejsem, ale chápu, že ti to dává určitý smysl do života." Jess nebyla tak věřící, kdepak. Nevěřila asi na nic. A když už na něco, tak to něco rozhodně nebyl žádný bůh.
,,Možná." Souhlasila. ,,Ale nemusíš se zbytečně unáhlit." Však je pořád vlče, a co by si jako asi venku sám počal?
,,Jó, procestovat svět je fajn." Zasnila se na moment, ale hned potřásla hlavou, aby se příliš nevzdálila od reality.
Jess překvapilo, že má týpek dva tatíky. Tedy nebylo to samozřejmě nic nenormálního, ale poznal někdy matku? Taky mu brzy umřela nebo tak něco?
,,Tak to mě mrzí," řekla upřímně. ,,Ztráta blízkých není nic příjemného." Ona měla to štěstí, že rodinku měla v pohodě a doufala, že stále celou naživu. ,,A co tvoje máti?" Zeptala se po chvíli. Nejdřív přemýšlela, jestli to třeba není až moc citlivé téma, ale nakonec ji stejně hlodala zvědavost.
Při vší té radosti v obličeji vlčete, po tom, co mu řekla, že ji může zkusit najít, se musela taky trošku zaculit. Ale už jen malinko! Aby té vší pozitivní atmosféry ještě nerozdávala příliš.
Upřímně si ale v tomhle momentu Jess moc nedokázala představit, že by se k ní najednou přifařil ještě někdo navíc. A ještě k tomu no... trošku odrostlé vlče.
Jako, jestli za ní někdy přijde, tak to bude zajímavý. Jess už dlouhou dobu žila sama a pořádně moc nevěděla, jak se starat o druhé. Natož pak o vlče nebo tak něco. Týpek by teda stejně musel dost makat, protože Jess mu poslíčka dělat fakt nehodlala, ale asi by to měl pořád lehčí, než kdyby byl úplně sám.
,,Pstruh, jo? No, je pravda, že s těmi puntíky docela jako ta ryba vypadáš," podotkla. "Já jsem Jessica. Ór Kolgrafiir, když bychom byli... puntičkáři." Uchechtla se.

Už nad tím jen pokrčila rameny. ,,Kdo ví." Jen ať si o ní pacholek klidně myslí co chce. Stejně by jí nikdy její ochotu neoplatil. Takže jí byl poměrně k ničemu.
,,Hm, to se dalo čekat," odfrkla si znechuceně, ,,vy smečkoví sobci, jste všichni stejní." Dívala se na něj s opovržením, ale stále jí byl natolik u zadele, že se jím nenechávala iritovat zbytečně dlouho.
Líbilo se jí, jak krásně ho setřela poznámkou, že jako holčina byl alespoň o trochu snesitelnější. I když, těžko porovnávat, když byl v hlavě pořád tím stejným egoistou.
Kývla na něj. ,,Jasně. Nemáš zač." Ironicky mrkla. ,,Au revoir, tatare." A s těmito slovy se teleportovala o pár metrů dál. Jen ať už je od něj prosím pryč!
Pro dobrotu na žebrotu, že? Jess se týpkoj snažila pomoct a jak to dopadlo! Akorát nervy jí pocuchal. Ale alespoň teď měla o něco pestřejší den.

(V těle Asphodelle)

Území Azarynské smečky by se dalo popsat jedním slovem - hnus. Zkrátka nic pro Jess. Ale měla určité tendence to zde prozkoumat. Jakby taky ne! Když má tu možnost, ještě k tomu takto obrovskou, musí se chopit příležitosti. Kdo ví, kdy se jí nějaké takové info bude hodit hm?
V duchu přemýšlela, jestli tady narazí taky na to věřící vlče. Občas jí ten hošík lámal hlavu. Občas o něj měla dokonce... počkejte si... starost. Jo asi to bylo něco takového. Ale přiznejme si, kdo by neměl starost o vlče, které tady týrají hlady? Vlčata v téhle smečce očividně neměla žádné svobodné slovo. Nějaké protichůdné názory? Kdo by se zde o ně zajímal, že?
Jess právě zdolávala jakési mírné kopečky a doufala, že narazí na něco zajímavého. Ovšem to něco, dle jejích ideálních představ ze sta procent nezahrnovalo vlky. Bylo totiž složité hrát si na to, jak tu všechno a všechny zná! Takže by se raději živým existencím vyhnula.

,,Ne když se bavím s puberťákem." Ušklíbla se s úsměvem. Vskutku, copak by měla vykat mladším? Jistě mohla, ovšem nechtěla. Navíc, občas tykala i vlkům v jejím věku. Bylo jí to prostě jedno. A tykání pro ni bylo celkově příjemnější.
Při hledání sněženky zaslechla ten hluboký hlas a zbrkle se otočila směrem odkud přicházel. A ono hle! Z vlčice byl náhle vskutku vlk. Jak se to stalo??
A ten vlkouš hnedle se mu něco dělo, opět z toho vinil chuděrku Jessicu! ,,Já?" Na moment se zarazila, ale pak se sebevědomě narovnala. ,,Ovšemže já. Umím léčit... takové choroby. Já dokážu přeci skoro vše." Uchechtla se. Nevěděla, co způsobilo proměnu této existence před ní zpět do původního stavu, ale bylo jí to šumák. Hodlala si to přivlastnit, jako své zásluhy. Kdyby jen věděla, že to opravdu bylo její zásluhou a ničím jiným!
,,Takže," odkašlala si, ,,když se mi to teda podařilo vyřešit... pak jo, byla bych vděčná a očekávám, že třeba někdy v budoucnu, prokážeš naoplátku svůj vlídný přístup a něčím mi to oplatíš. Jestli v sobě teda máš alespoň trochu té slušnosti." Udělala na něj jakousi grimasu a pak se na chvíli odmlčela. Moc si od toho nedoufala. Neřekla by, že týpek byl zrovna typ vlka, který by byl schopen vyjít někomu vstříc. Obzvláště pak tulačce, že?
O kousek od něj ustoupila a přeměřila si ho pohledem. ,,No, jako vlčice jsi ale vypadal líp. Víc ti to seklo." Vskutku předtím působil více... upraveněji. ,,Ne že bych to myslela zle." Samozřejmě že myslela.

(V těle Asphodelle)

Prvních pár hodin, jakmile došlo ke změně její celkové osoby, se marně pokoušela ze sebe kytky vytrhat. Ale místo toho, aby se jich zbavila, ucítila pouze ostrou bolest. Vůbec to nešlo! Sem tam odpadly nějaké uschlé kusy, ale to bylo vše! Ani ukousnout si je nemohla. Chuděrka Jess teď musí žít s tímhle šílenstvím po celém těle! A na jak dlouho to jako bude? Jessica teda doufala, že to nějak zmizí, nebo že přijde na to, jak se tohohle všeho zbavit, ale chvilkama už začínala trochu panikařit.
Zjistila, že její vzhled nebylo jediné co se změnilo. Momentálně vlastnila ještě nějakej připitomnělej nahrdelník a nůž. Ten jakýsi nůž, ji z toho celého nového, zaujal jako jediný. Byla to docela dobrá výhodička! Něco takového se mohlo vskutku hodit.
Jakmile se tak nějak smířila, že nejspíš se jen tak zpátky zase nepřemění, všimla si další věci. Smrděla. Jessica Ór Kolgrafiir smrděla po smečce. No fuj! Tak s tímhle žít teda opravdu nehodlá! No a pak jí něco napadlo. Jestli teď vypadá, jako někdo úplně jiný a ještě smrdí smečkou, pak tedy nejspíše teď patří do smečky. A ten pach jí byl již známý.
Vrátila se po stopě, kterou zde nejspíše zanechala vlčice, v jejíž těle se právě ocitla. A došla až na hranice smečky, které nakonec i překročila. Tak jo, teď to bude chtít dost sil, aby dokázala uhrát člena tohohle šílenství.
V tu chvíli, kdy překročila hranice, se odněkud ozvalo hlasité vytí. Nejprve se hrozně zalekla, že na ni přišli a že stoprocentně vědí, že na jejich území je tulačka. Ale pak si uvědomila... to vytí, ten hlas... to byl její hlas!
Okamžitě se vydala tím směrem a opravdu po chvilce zahlédla samu sebe. Rychle se přikrčela do blízkého křovíčka, kde byla dobře krytá. Dokonce také vítr hrál v její prospěch, takže se k ní momentálně dostal pach ještě jedné vlčice, která se během chvilky také objevila na jevišti.
Jess zatím zůstávala skrytá a s našpicovanýma ušima poslouchala rozhovor těch dvou. Teď měla docela výhodu.

(V těle Asphodelle)

Na území cizí smečky se necítila moc dobře. Vlastně vůbec. Byla to přeci smečka! A Jess smečky nikdy zrovna dvakrát nemusela. A ještě k tomu Ignis... nebo vlastně.. teď už asi ten Azaryn? Nebyla si jistá, protože přesně na tomhle místě se dřív Ignis stoprocentně nacházel. Jenže to puntikované vlče, které potkala, smrdělo stejně, jako právě teď paní kytičková Jess, a žvatlalo něco o tom, že patří do Azarynu. Zabíjel i Azaryn tuláky? Těžko říct, ale Jess předpokládala, že nejspíše ano, protože to vlče údajně dostalo hladovku na čtyři dny kvůli víře. Jak odporné.
No každopádně, když už měla tenhle nový vzhled, hodlala území téhle smečky pořádně prozkoumat. Protože to se vždycky hodí. A navíc co když tady bude muset žít nebo tak něco? Fuj, jen to ne prosím! Tohle svoje nové já hrozně nenáviděla. Nechtěla žít ve smečce a nechtěla být obrostlá celá od kytek.
Procházela se údolím a zkoumala, kde co najde. Kousek odtud se sbíhaly různé pachy do jednoho bodu, a tak předpokládala, že někde tím směrem nejspíše bude zázemí smečky. Nějaká nora. Ale radši se návštěvě této lokality vyvarovala. Alespoň prozatím.

,,No, já zase nebyla první, kdo začal s povyšováním. A vlastně - nezačala jsem s tím vůbec." Osočila ho a prostě jen pokrčila rameny. ,,A jestli ti to vadí, měls to říct hned na začátku." Jak prosté ne? Jess týpce tykala, protože rozeznala, že se nejedná o nikoho dospělého. Takže usoudila, že tykání bude oukej. To, že s tím má týpek teď problémek, jí bylo buřt, když se předtím ani neobtěžoval oznámit, že mu to vadí.
Poslouchala, co mu z té holčičí tlamy vycházelo a jen těžce se jí tomu věřilo. ,,Jo a zrovna někdo, jako ty mi určitě mile rád pomůže co?" Haha, to zrovna. Jessica podobné případy už znala. Takováhle držgrešle bude určitě samý hamoun. Všechno pro sebe, max pro smečku. Ale že by měl něco nabízet tulačce? ,,To určitě. Máš ale štěstí, že na tohle jsem až moc hodná." Pochybovala, že kdyby to bylo naopak, týpek by jí pomoh.
,,Ts kytky, jak jinak." A opravdu se tedy pokusila poohlédnout kolem a květinu nalézt. ,,Buď rád, že máš teď alespoň hezkej hlas, když už nic jinýho." Pronesla při hledání, upřímný kompliment-nekompliment, ale zdálo se, že se něco vskutku začalo měnit.

Co ještě chce? No, ne že by to zrovna chtěla, ale pokoušela se mu právě pomoct! Ona! Jessica Ór Kolgrafiir! Kdyby tady teď místo ní, stála její máti, ach ta by se s tímto zmetkem vůbec nepárala.
Navíc, Jess taky měla rod, ale nestrkala to každému pod nos, jako tato-tento blb-ka, že?
Nechápala, proč tento jedinec není schopen alespoň trocha umírnění na svém chování. Stačilo by alespoň cokoliv, co by Jess zas tolik nevytáčelo, ale to týpečeka očividně neměla v plánu.
,,Nevim." Hned od ní zase rychle ustoupila a trhla podrážděně hlavou. Ona nebo teda on, si ještě myslel, že za to Jess něco bude chtít? ,,Hmm, co takhle trochu dobrého chování? Ostatně prostě to co jsem řekla?" Ale tak, když už jsme u toho, proč toho nevyužít? ,,Hmm a co ještě? Já nevím, můžeš něco nabídnout, jestli se ti chce." Třeba má co nabídnout, když je ten panovník! Ale třeba taky ne, že? ,,A jestli máš co."
Pak dala chvíli prostor pro to, aby se čubajzna vyjádřila.
,,Ale abych řekla pravdu, tak fakt nevim, co s tebou." Prohlédla si vlčinu od hlavy k patě. ,,Třeba ještě něco vymyslim." Povzdechla si poraženecky. Fakt se právě chystá pomoct někomu takovému?

Odfrkla si. Jistěže ve smečce nejspíše zrovna hlady netrpěli. Jess však mluvila o alfování, jehož roli zastávalo nedorostenče! Copak někdo uvítá někoho takového na trůnu? Ještě s takovým chováním? Pche, pochybovala. ,,To nebyla narážka na to, že by snad trpěli hlady." Zakoulela pořádně očima, jako kdyby snad ten vlk před ní vůbec nic nechápal.
I když pravda, už od jednoho chuděry zaslechla, že ho smečka hlady týrala! To však zřejmě nebyl případ tadytěchto kytičkářů.
Zamračila se na toho egoistu. ,,Jdu." Prohlásila rázně a opravdu se otočila k odchodu. Ušla pár kroků a pak zaslechla to jeho-její nespokojené brblání. Sice nezaslechla všechno, protože si to spíš tak drmolil/a pro sebe, ale dokázala si z toho odvodit, jak se asi cítí. Ach ta pitomá empatie k ostatním! Naštvaná sama na sebe, se Jess s nespokojeným zavrčením otočila zase zpátky. Použila magii tak, že se ocitla pár cenťáků od ksichtu té čubiny, aby jí nahnala trochu strach, nebo jen třeba moment překvapení. Objevil se okolo ní zelený opar mlhy, který se postupně začal vypařovat. Zlost jí šlehala z očí. Ale zlost to byla spíš na svou vlastní osobu. ,,Tak poslouchej ty trubko, jestli se alespoň pokusíš, chovat se ke mně normálně, a ne egoisticky a nadřazeně," protože Jess se podřizovat, tak jak si to tahle čubka asi představovala, fakt nehodlala, "pak ti můžu zkusit pomoct." Jess sice teda vůbec nevěděla, jak by to udělala, ale cosi uvnitř na ni křičelo, ať té puberťačce pomůže. Ono, je totiž pravda, že v pubertě se asi každý chová trochu jak hovád. I když u tohohle stvoření to byl jinačí extrém!

,,No, skoro jo! Řekla bych, že něco tomu dost podobného, jsi zde před chvílí kvákalaaaa/llll." Protáhla konec, aby se teda opravila, když to ta vlčina tak moc žádá.
Ale opravdu, tato existence před sebou nevěděla, co se okolo ní děje a vypadá to, že ani nedokáže zaznamenat, co mluví.
Zkrátka si nedokáže povšimnout zřejmých skutečností, včetně té, že smrdí. Ale fakticky! Jess týpku cítila až sem! Ty kytičky jí silné štípaly do nosánku. I když pravda, nyní v zimě, zas tolik kytek nejspíš necítila. Ale i tak jistě smrděla.
,,Máš pravdu, není. A taky se touhle problematikou nehodlám dál zaobírat. Jen konstatuju, že je mi jich líto, chudáků." Kdyby ona byla na místě jeho poddaných, tak dá té smečce bleskurychlé sbohem.
,,Ale víš co dál rozhodně není na mém seznamu věcí, které musím vyřešit? Tvůj momentální maličký problémek. Hele, já tě do toho nedostala, takže si dělej co chceš. Klidně se tady kvůli tomu zkoušej postavit třeba na hlavu, co já vím, je mi to jedno. Ale ne, pomáhat ti opravdu nehodlám, když se chováš jak rozmazlenej nafoukanej fracek." Dokončila. A jistě že se bavila v cizím neštěstí! Tedy ne v neštěstí všech. Někomu nevinnému a milému, to by ona nikdy nepřála! Ale někomu takto nafoukanému? Proč by ne, když si z toho může udělat lepší den.

Takže tedy prostě Bůh. Obyčejný prostý Bůh - Hospodin. Ne žádný satan, který se uznává jen za tmy. To je dobře. ,,Máš zajímavé myšlenky, chlapče." Jessica uznale pokývala hlavou. ,,Škoda, že tam u vás, ti nejsou schopní porozumět."
Od podzimu. To zatím nebyla žádná převratná doba, ovšem týpek je pořád vlče, takže pro něj to už nějaká chvilka určitě je.
Usmála se na něj, když se chlubil tou věcí s koktáním. Ano, víra většinou dokáže divy. ,,Dřív jsi koktal?" Zeptala se pomaličku a opatrně. Nechtěla ho hnedle vylekat, ještě by se mu ta řečová vada vrátila! Ne že by Jess byla nějakou učitelkou, ale něco málo o tom přecejen věděla. Pokud koktal, dost možná za to mohlo prostředí, kde vyrůstal. Ne že by to byla přímo příčina, ale určitě mu nic takového zrovna dvakrát nepomáhalo. Například třeba ta hladovka a podobná stupidní pravidla.
Hmm Apollyon, Apollyon. O tomhle vlku neslyšela. Ani kdysi dávno, když tu byla naposled, ale ani teď. Ale předpokládala, že to byl prostě nějaký normální týpek, ať už více, či méně divný. Ne že by ho Jess hned soudila. Každý je totiž, svým způsobem, alespoň trochu divný.
,,Ano, jestli tohle dělají vlčatům, pak je to fakt hodně hrozný. A není to ani trochu správný." Souhlasila se zcela vážným hlasem. Pěšáka na frontě z vlčete, které o to třebas ani trochu nestojí? No fuj. Smečky fakt nejsou normální.
Vážný pohled mu oplatila a po jeho slovech si povzdechla. Pak svůj zrak na chvíli upřela kamsi do dáli. ,,Víš, svět není vždycky spravedlivej." Znovu se podívala na něj. ,,A už vůbec ne jednoduchej. Občas se stane, že někteří tě za tvoje názory a nápady budou jen odsuzovat. Ale pokud nejsou schopni přijmout tě, jaký jsi, pak ani nevím, jestli má cenu zkoušet tam dál zůstávat." Zkusila pomalu. ,,Tím teda nechci říct, že by jsi se teď měl ze dne na den zpakovat a vypadnout... jen..." Chvilku hledala ta správná slova. ,,Chci říct, že neexistuje jenom jedna možnost. Vždycky máš na výběr." Neměl by se upínat jenom k jedné smečce, jedné jediné možnosti.
Po chvilce ticha se rozhodla říci k tomu ještě něco. Takto se otevřít, přestože to nebylo nic extra velkého, pro ni byl ale docela oříšek.
,,Rozhodnout se, jestli mám odejít od své rodiny taky nebylo lehké. Furt je mám všechny ráda, i když jsem od nich daleko. A předtím to nebylo jinak. Opustit je a zázemí, které poskytovali? To byla taky pěkná fuška. Ale furt jsem měla možnost výběru. Nemusela jsem zůstávat. A tak jsem nezůstala. Chtěla jsem něco zažít. Procestovat svět. Být trochu jiná." Mrkla po něm očkem. Ach ano, být trochu jiný od ostatních, prostě neznamenalo nic špatného.
,,Samozřejmě, že na to všechno nejsi zvyklý. Taky mi trvalo, než jsem si zvykla, že mi za zadelí nestojí máma s tátou, kteří mi se vším pomůžou. Trik je v tom, že se prostě adaptuješ. Přizpůsobíš se. I kdyby to mělo chvíli trvat." Pronesla.
Soustředěně švihla ocasem, a po jeho správné odpovědi se jí rozzářila nadšeně očka. ,,No vidíš. Věděl bys, jak si poradit. I kdyby jen základy." Usmála se. ,,Ještě je super použít chlupy. Ať už pár tvých, nebo z ulovené kořisti. Ty zahřejí fakt dobře." Doporučila mu.
Na zmínku o rodině, pouze přikývla. O tomhle tématu se už dneska nakecala docela dost, a všeho moc škodí. Obzvlášť když šlo o její šílenou rodinku.
Na toho puntíkového vlčka byl vskutku lítostivý pohled, když se Jess dozvěděla, jak to doma má. Máma s tátou Jess sice taky kolikrát dost omezovali a komandovali, ale byli to přeci její rodiče. Nebylo to nic převratného, co by se nedalo ustát. I když je pravda, že Jessica i její sestry, se svými rodiči kolikrát ztrácely trpělivost, nikdy to nezašlo tak daleko, že by musely být záměrně ohladu.
Nakonec se jí ho natolik zželelo, že mu přecejen nabídla nějakou vyšší pomoc. ,,Hele, jestli tě někdy vyhoděj, tak mě můžeš zkusit najít. Sice jsem tady zatím jenom krátce, ale myslím, že pomoc se ti může hodit vždycky. Alespoň na začátky." Navrhla a smutně se na něj pousmála. Ach chudák dítko. Vyrůstat mezi bandou hlupáků, která mezi sebe není schopna přijmout jedince s trocha jinými názory. Co je tak moc špatného na víře?