Príspevky užívateľa

,,Ignorantem? Ále kdepák." Zakroutila s úsměvem hlavinkou. ,,Já se ráda dozvídám nové věci, abych měla přehled. Ale ty mi tady žvatláš akorát o tom, jak seš snad ňáká posváná bohyně, kterou bych, nedejbože, i já měla uctívat! Kdo to má jako poslouchat, hm?" Tázala se, ale předpokládala, že moc adekvátní odpověď, na svou otázku, stejně nedostane. A jestli tahle bořka zase začne mektat něco o tom, že je nějakej panovník Falkony, tak Jess asi fakt dojdou nervy.
,,Samochvástání smrdí. Stejně jak ty." Aby celou svou větičku podtrhla, nakrčila na tu čubinu pro jistotu ještě nosík. ,,Prosimtě ňákej panovník a ještě k tomu v tomhle věku? Jako sorry, ale jestli vedeš smečku, tak je mi jich docela líto. Puberťáka, jako lídra, bych já osobně teda fakticky neocenila." Vmetla jí do tváře zcela upřímně od svého srdce.
,,Ty ses ocitla v těle, co ti nepatří? To máš docela den na prd, co?" Jess se křenila tak, že to snad už ani víc nešlo. ,,Hah, tak si to pojďme shrnout. Údajně si vlk, co kraluje kytičkovému panství, ale náhle ejhle, zrovna dneska, když jsem tě potkala ses převtěliL a stala se z tebe vlčice? Nezní ti to trochu vymyšleně, drahoušku?" Ptala se strojeným pochybovačným hlasem.
Bylo jí nanejvýš jasné, že nic není nemožné. Obzvláště zrovna v Norestu, kde měl každý různorodé magie. Dokázala by tomuhle všemu i uvěřit, ale dělat z druhýh blázny je přeci větší zábava!

Mezi malými krůčky hrabošů a myší se najednou začaly ozívat nějaké o trochu větší - vlčí. Jess se narovnala a opravdu, blízko sebe spatřila přicházet pískově zbarvenou vlčici, která ji hnedle oslovila. ,,Zdravíčko i tobě." Povzdechla si a ještě hodila rychlé očko po místě, kde před chvílí zaslechla vzdalující se kroky myšek. Nedalo se nic dělat, holt přítomnost další vlčice ty malé potvůrky vyplašila. Jess ale kvůli tomu nehodlala být zahořklá. Zahořklá ovšem byla, ale to mělo docela jiný důvod. ,,Posledních pár dní se vede pěkně na nic, ale dík za optání." Odfrkla si naštvaně. Nejspíš mohla působit dost rozrušeně a nepřátelsky, ale s nově příchozí vlčinou to nemělo co dělat.
Drcla si na zadel a zadní nohou se poškrabala za uchem, kde ji dráždila tuna toho nechutného kvítí. Jako jo dobrý, masožravky byly ještě docela cool, Jess mohla schytat i várku horších kytek, ale přesto to bylo na nic. ,,A jak u tebe?" Optala se po chvíli, aby řeč nestála.

Všimla si, jak tu vlčku vytočila do běla, a upřímně jí to v tu chvíli docela nadchlo a povzbudilo, aby v tom svém rejpání pokračovala dál. ,,No vidíš! Však to říkám - kytičkáři." Kývla s úsměvem a pobavením v očích, poněvadž ta vlčina právě vpodstatě potvrdila její mínění. Ovšem, Jess si tu informaci o heřmánku, uložila někam na nepodstatné místo, do své hlavinky. Každé info se hodí.
Poslouchala to její žvanění, ale po chvilce už to přestala vnímat. ,,Bla bla bla blaa." Protáhla znuděně obličej. ,,Prosimtě ty stoprocentní vlku, myslíš si, že tulačku, jako jsem já, snad zajímá, že si někde šéfuješ nějakému kytičkovému královský?" Přerušila ji někde za půlkou toho nezáživného proslovu o tom, kdo je. ,,A Arrakis?" Nadzvedla obočí. ,,To zní taky docela holčičácky." Utahovala si z ní s pošklebkem. Ach bože, tak teď už to pomalu začínala být docela zábava! Utahovat si z blázna je teda docela easy peasy, ale více zábavy zatím asi nedostane.
Pak se ještě vrátila k tomu, jak zaslechla ta slova, že je určitě a stoprocentně vlk.
,,Jo jasně, a já jsem zase ptakopysk." Pochybovala, že ví, co je to ptakopysk, ale o to větší zábava to byla.
Zakoulela na borku pohrdavě očima. Nejspíše nevěděla, co to znamená, být vlčice. A nebo prostě chtěla být nějakým spešl vlkem. Inu dobře, ať si je čím chce, Jess jí fejkové představy kazit nebude.

Minulou noc nedokázala usnout. S pocitem toho, že se asi převtělila, do nějakého kytičkového monstra, nebo co to mělo být, se jí nesmiřovalo moc dobře. Ty kytky byly tak otravné! A když se Jess pokoušela použít svou magii, samozřejmě to taky nešlo. Místo toho se na ní ty potvory akorát zvětšily! A vyčerpávalo ji to, takže víckrát se už použít magii nepokoušela. Ty kytky by ocenila možná její sestra Hel, ale Jess byly momentálně nanejvýš nepříjemné.
Co si pamatovala, tak zrovna Helenka měla ráda jaro a asi i kytičky a všechno tohle. No jenže Jess ne. Sice jí bylo poměrně šumák, co je zrovna za období, ale ke kytkám žádný převratný vztah opravdu neměla.
Když se jí konečně podařilo usnout, doufala, že se jí to celé třeba jen zdálo a že zítra zase bude tou krásnou rudou vlčicí, kterou bývala. Jenze ráno přišlo poměrně rychle a Jessica zjistila, že její vzhled stále napadají ti parazité. A jelikož si nebyla jistá, jak se jí s tímhle novým "já" bude dařit lov, vydala se na nějakou louku, aby si to odzkoušela. Doufala tedy, že přijde na to, jak se toho všeho zbavit, ale už začínala mít hlad, takže na prvním žebříčku se momentálně nacházelo jídlo.
Zůstávala přikrčená ve sněhu a poslouchala okolní zvuky. Na téhle pláni zaslechla pod sněhem kroky malých hlodavců, tak doufala, že alespoň v lovu bude mít štěstí, když už nic jiného.

Pobaveně si odfrkla. ,,A s čím jako? Já nic nedělám." Nechápala, co si jako týpka představuje, že dělá, ale bylo jí to docela šumák. Vypadala jako blázen a Jess s nikým takovým tu čest mít fakt nepotřebovala. Už už měla chuť se jednoduše otočit a odkráčet si to někam úplně jinam, ale pak ji tu ještě chvíli udržela ta další slova. ,,Panovník nihilský?" Ta vlčina očividně neuměla ani skloňovat. Jess se ale zaměřila spíš na slovo "nihilský". ,,Nihil, to je ta smečka kytičkářů? Jak tam pořádáte plesíky?" Již si pomalu zvládala skládat kousíčky, které do sebe pomalu zapadaly, jako puzzle. Občas zaslechla od někoho to, od někoho zase tamto. Historek zkrátka slýchávala spousty a skládat si vše do sebe začínalo být čím dál lehčí. "Žert? Jaký proboha žert? Furt nechápu o čem to tady kecáš."
Sledovala tu osůbku před sebou a v hlavě jí šrotovaly kolečka. To si tady z ní dělá ta vlčice dobrej den nebo co? ,,A co jinýho bys asi byla prosimtě?" Uchechtla se. Předpokládala, že ta vlčice začne mlít zase něco o tom, že je nějakej honosnej panovník, ale tak co už.

Ne, Jessica Ór Kolgrafiir opravdu netušila o koho se jedná. Její čumák jí řekl akorát to, že týpka patří k nějaké smečce. A upřímně? I kdyby věděla, že se před ní nachází nějaký šéf smečky, bylo by jí to těžce u zadnice. Však proto je taky tulačka. Aby nemusela poslouchat nějaké "vyšší autority".
Nezáživně s trochou opovržení na tváři sledovala vlčici před sebou. Co to jako mělo být? Jak se najednou zadrhla a pak se začala celá prohlížet. Co jí je? Má snad nějakou poruchu? Jess vyvodila, že pravděpodobně ano.
Jess však zmátlo, jakmile ji ta čubina začala osočovat z toho, že by ji snad proklela! ,,No dovol?!" Zamračila se uraženě. ,,Já, že bych tě proklela?" Zakroutila hlavou, stále si myslíc, že vlčina před ní se buďto dočista zbláznila, nebo třebas něco špatného snědla. Třeba má schizofrenii nebo tak něco? Jó, od takových jedinců je asi nutno se držet dál. "A proč bych to jako dělala?" Zakřenila se na vlčinu. A taky jak by to asi Jessína jako provedla? Žádná šamanka nebo tak něco fakt nebyla. A magii měla, pokud věděla, jen jednu.

Jessína byla na jedné ze svých klasických obchůzek okolí. Zatím si nenašla nějaké stálejší území, avšak předešlého večera se jí podařilo narazit na docela pěknou noru, kousek odtud. Nebylo to tedy nic moc, ale lepší, než aby chudinka ležela jen na studeném sněhu. Nebo spíše blátě. Poněvadž jak se ukazovalo, tak Norest moc sněhu zatím nenabízel. Nu, alespoň si nemusela hledat nic extra teplého na spaní a občas mohla přenocovat už i v nějakém tom keři. A nebo jednoduše na holé zemi, když nebylo nic jiného k mání.
Nu a jelikož sem dorazila až někdy ku večeru, tak se rozhodla, že si to tu dnes trochu obhlídne a při nějakém tom štěstí i třeba něco uloví.
A po chvíli šmejdění našla pouze řeku a pár ryb. A aby byla upřímná, do té ledové vody se jí opravdu skákat dvakrát nechtělo. Takže raději pokračovala dál hlouběji do lesa. Nu a pak spatřila nějakou existenci. Inu proč si nezlepšit den, nějakým pokecem? ,,Nazdárek." Zkusila pozdravit jedince před sebou s mírným úsměvem na tvářičce. Zavětřila a donesl se k ní zase pach nějaké smečky. Tyjo zatím snad ani na jediného tuláka nenarazila! Ale společně se smečkou taky rozpoznala, že jde nejspíš o vlčici. No, tak snad nebude mít nějakou prudérní náladičku, uvidíme! "Co tě vede zrovna do týhle části Norestu?"

Azaryn. To jméno jí nic neříkalo. Tak proč ten pach tolik jo? Opravdu si však nedokázala vybavit, co to je za smečku, nebo že by o ní snad někdy slyšela. Možná se ho pak ještě zeptá, ale uvidíme.
Dále ji docela zaujaly jeho další slova o víře. Lehce na něj vykulila překvapeně očka. Tak mladý a již tak... věrný... komu vlastně? ,,A v co věříš?" Bylo docela zajímavé vyslechnout si zrovna takové názory. Obzvláště od vlčete... kdo ví, kde k tomu přišel? Docela by ji zajímalo, kdo nebo co ho k tomuto přivedlo. Jestli se v jeho smečce víra neuznává, pak kde to hošánek vzal? ,,A jak dlouho už věříš? Naučil tě to někdo?" Třeba si k tomu nějak přišel sám. Mohlo to být docela fascinující. A nebo třeba taky ne. Třeba jí týpek řekne, že se s tím už narodil, nebo něco v tom smyslu. Nebo že ho zrodil sám bůh. Ať už to teda měl být bůh čehokoliv.
Další věta z jeho upovídané pusinky jí přinutila pootevřít v nevíře ústa a vykulit očiska ještě o trochu více. "Cože to? Čtyřdenní hladovka... pro vlče?" Slovo vlče obzvlášť zdůraznila, poněvadž jí to přišlo nanejvýš bizarní. "Co to je za blázny, že trestaj vlčata." Zamračila se. Takovéto tresty byly ve smečkách fakt k smíchu. Nebo k breku. Nebo k obojímu. ,,Proto říkám, lepší je zůstat tulákem. Ve smečce nikdy nevíš, co si na tebe vymyslej." Zakroutila nesouhlasně hlavou. ,,Jestli má vaše smečka dost jídla, tak to fakt nechápu. Čeho tím jako chtějí docílit? A za co tě tam takhle trestaj proboha?" Co tak hrozného provedl, že musel být ohladu? To musela být nějaká z těch divných smeček. Její máma měla pravdu. Norest je samá divná smečka. Že se tady Jess vůbec ukazovala! A ještě pokud to nebyla jedna z těch starých smeček, ale naopak nějaká očividně nová... s takovými pravidly... Inu fuj. Kdo takové smečky furt zakládá? Nejspíš nějací šílenci.
Na jeho poznámku o kamarádech moc nezareagovala. Ona byla většinu času sama. A vystačila si dostatečně. Nepotřebovala se spoléhat na ostatní.
,,Hospodin? Odkud máš takový slovník chlapče?" Fakt by jí to zajímalo! Co by taky ne. ,,Ne že bych tě teda nějak soudila." Odfrkla si. ,,Nejsem jako ti chuligáni tam od vás. Ať jste co jste za smečku."
Pozorně ho sledovala a naslouchala mu. ,,No, řekla bych ale, že ve smečkách většinou bývá zase větší nora. Pokud si sám pro sebe najdeš nějakou menší, tak co by se neprohřála. Když je zima, spím samozřejmě ideálně někde, kde se to vyhřát dá. A když to nejde, tak tam, kde alespoň nefouká, logicky. Ale koukej, je zima, já jsem tulák a pořád žiju. Nestěžuju si." Pak se chvilku zamyslela, jestli mu má prozradit ještě nějaké užitečné typy. Ale když se na něj tak dívá... proč by ne? Takovej vlk těžko říct, jak dlouho by to sám venku, a najednou bez smečky, zvládal. Třeba mu Jess tímhle trochu pomůže. "Nevim teda, čím si stelete noru u vás ve smečce, ale i jako tulák si ji můžeš vystlat, aby ti nebyla zima. Schválně, co bys použil hm?" Zkoušela ho. Uvidíme, jak na tom je s takovými znalostmi, ale pár věcí jí snad poví!
"Mě odnikud nevyhodili. Odešla jsem sama. Ale jenom od rodiny, ne od smečky." Objasnila. Nu jistě, že nevěděla, jaké to je žít ve smečce! A nevěděla ani jaké to je si ze života ve smečce zvykat najednou na tuláctví. Ovšem jednou něco, možná tomu trochu podobného zažila. Když opouštěla svou rodinu.
Bylo opravdu dost těžké si zvykat, že je najednou úplně ale úplně sama. Že nemá mámu a tátu, kteří nějak to jídlo vždycky obstarají, a nebo sestry, které by se k ní za chladných nocí přitulily. Občas na tom byla opravdu špatně. A božínku, kolikrát jí napadalo, že by se vrátila! Poněvadž se to zdálo o tolik jednodušší! Ale vůle prozkoumávat, a možná taky její částečná tvrdohlavost, ji nakonec priměly pokračovat. A nakonec je za to i ráda.

V Norestu se zatím nenacházela moc dlouho. Bylo to zatím vlastně jen několik dní. Již ale měla možnost potkat pár více či méně zajímavých existencí. Už se dozvěděla něco málo i o zdejších smečkách, i když pravda, nejednalo se o nic extra převratného. A tak se dnes rozhodla, že se zkusí vydat zase někam dál, poznávat staronové lokace. Po trošku delším běhu, který jí pročistil plíce, se konečně zastavila u blízké řeky, aby se napila. Chvilku jen nerušeně chlemtala vodu z řeky, ale pak se stalo něco zvláštního.
Zamračila se a podívala se do vody, kde spatřila... někoho úplně jiného! Stál snad nějaký vlk za jejími zády? Rychle se otočila, ale nikoho neviděla. Znovu se podívala na odraz ve vodě a několikrát zamrkala. Stále však před sebou viděla ksichtík někoho úplně jiného. Vyděšeně odstoupila pár kroků od vody. Co to má za pitomý halušky? Čeho se nadýchala? Vůbec to nechápala.
První, co upoutalo její pozornost byly ty podivné rostliny. Cítila je. Tohle nebyly jen nějaké vidiny. Ale tak co to bylo, když ne to? Něčí divná magie snad? Zamračila se nad tou myšlenkou. Proboha proč by někdo něco takového dělal?

Úsměv jí z tváře na momentík zmizel a nahradilo ho nadzdvihnuté obočí. ,,Z vlastní vůle? Jak to?" Měla na jazyku štiplavou poznámku o tom, zdali je jim tam tak moc k ničemu, ale raději si ji nechala pro sebe. Nebude ho zbytečně trápit, však je ještě pořád vlče. Jestli ho odtamtud vyhoděj, pak teda Pán Bůh s ním, jak by on sám nejspíše poznamenal. Kdo ví, jaké by pro něj bylo, přivykat si na něco zcela tak odlišného od smečky, jako je tuláctví. Chuděra drobek. Pokud mu tam způsobí jeho taková traumata, pak to Jess jen utvrzuje o tom, že ona do žádné smečky ani nepáchne. Taky co by tam jako dělala. Lovila zajíčky a jelínky pro krále a královnu? To určitě. Ona si ráda obstará jídlo jen hezky pro sebe, dík. ,,A z jaký seš smečky, že si tě tam tak nevážej?" Sice tedy těžko říci, jestli jim tam byl k užitku, ale kdyby ho někdo naučil nějaký základní věci, tak by se vyznal, no ne? To snad každý.
Pousmála se na něj. ,,Tak si na chvíli odpočiň," navrhla. ,,pak se ti půjde líp." A aby mu ukázala, že od ní žádné nebezpečí nehrozí, sama se líně svalila na zem, kde zrovna vyčuhoval úsek suché trávy. Pohodlně si lehla a ocas obtočila okolo zadních tlapek. Byla kousek od něj, tak aby spolu stále mohli vést konverzaci. Všechno, co vypustil z té jeho ubreptané tlamičky, se mohlo hodit. ,,Nihilská monarchie? Hmm to mi moc neříká." Ale jako kdyby již ten název kdysi dávno někde zaslechla. Postupem času jakoby se jí to vykouřilo z hlavy, ale teď jí kdesi vzadu v hlavě něco otevíralo staré vzpomínky. ,,Ale dík za info." Kývla vděčně hlavou.
A pak si tak trochu prohodili role a začal se vyptávat mladej. Jess se musela chvíli zamyslet. Popravdě? Chtěla mu to všechno podat upřímně, ale zároveň mu nechtěla tuláctví znechutit, nebo tak něco. To by ona nerada! Sama si v takto volném životě libovala, takže neměla potřebu zde kvákat nesmysly. ,,No, zrovna "těžký" není úplně výstižné slovo. Slov, jak by se tuláctví dalo popsat, je totiž fakt hodně. Ale jo. Může to být i těžký. Spoléháš se jen na sebe, nebo na pár svých blízkých. Za zadkem ti nestojí celá smečka, která by ti ulovila jídlo, poskytla zázemí, nebo diktovala, co máš dělat. Má to výhody i nevýhody." Přehodila si packu přes packu. "Mě se třeba víc líbí tulácký život. Asi bych nezvládla být upnutá na smečku a třeba pro ně lovit nebo dělat, co mi řeknou. Jako tulák můžeš dělat kdykoliv cokoliv se ti zrovna chce. Žádné rozkazy a příkazy." Zhnuseně nakrčila čumák.
,,Jestli mám někdy hlad? Ano, tak jako smečka občas zažívá své krušné časy, tak i tulák si jimi projde. Občas se ti nedaří nic ulovit a hlad máš. Ale je to všechno o praxi a tréninku. Jde si na to zvyknout." I když je pravda, že Jessica se jako tulák už narodila, takže ani nic jiného nepoznala. ,,A jo i zima mi někdy je. Vám ve smečce snad ne?" Optala se a hodila po něm pobavený úšklebek. ,,Jestli nechceš, aby ti byla zima, tak si prostě najdeš něco, kde ti zima nebude. Může to být stará nora od nějakého zvířete, výčnělek ve skále, nějaké křoví... Zkrátka cokoliv. Navíc, jako jeden tulák se vejdeš skoro všude, takže to není až tak těžké." Nu panečku to se po dlouhé době zase trochu rozpovídala. Inu, pokud tohohle špunta zajímá něco o téhle oblasti, ptá se právné vlčice. Jess o tomhle tématu dokázala básnit snad navždycky.

,,Průzkum hm?" Našpicovala k němu uši. Takže nějaký průzkumník nebo tak něco? Odhadovala zatím v duchu. Nevypadal moc cestovatelsky, ale to Jess koneckonců taky ne. Můžu konečně za hranice smečky. Ta slova se jí ozvala ještě párkrát v hlavě, jako ozvěna. Nedokázala si představit, že by její život řídila nějaká takhle stupidní pravidla. ,,Konečně?" Zopakovala s hranným údivem. ,,Copak vám tam zakazují si chodit kam chcete?" Odfrkla si posměšně. Opravdu jí to přišlo trochu k smíchu. Ona si jako malá dělala prostě co chtěla. Tedy samozřejmě v rámci možností. Ale pokud jí rodiče řekli, že něco nesmí, stejně je většinu času neposlouchala a jakási "pravidla" rodiny porušovala. A oni si toho, že se Jess párkrát zatoulala o kus dál od nory, kolikrát ani nevšimli, při vší té starosti okolo jejích dalších tří sester. ,,To musí být docela na prd, co?" Dobírala si ho. Sama si nedokázala představit, že by ji něco tak banálního, jako je území smečky, omezovalo ve volném, svobodném pohybu či, jak již zde přítomný vlkouš zmínil, průzkumu.
,,Mě sem přivádí kdeco. Tu to, tu tamto. Střídá se to, podle toho, jak se mi zrovna chce nebo nechce. Tomu se říká svoboda, víš?" Tázala se ho s úsměvem, jako kdyby se ptala malého vlčete. Inu, v jejích očích stále takové vlče byl. Sice už trochu větší, ale stejně.
,,Vlastně mě sem ani nepřivádí nic zvláštního. I když, původně jsem chtěla najít sníh. Teda... myslím tím konkrétně trochu více sněhu." Dodala, aby uvedla věci na pravou míru a zamyšleně se okolo sebe rozhlédla.

Klid a ticho najednou přeruší něčí hlas. Vůbec si nevšimla, že by ji někdo pronásledoval. Nejspíše za to mohl vítr, který jí nepřál a vál přímo na opačnou stranu. Tudíž přímo do čumáku tohohle vlkouše. Jess ho nejdříve neslyšela vůbec přicházet přes své vlastní kroky a mělký dech. I proto se jí automaticky naježily chlupy za krkem. Rychle se ale uklidnila, protože hlas nezněl vůbec nepřátelsky. Naopak možná byl, na její vkus, trošku moc otevřený a ochotný se seznamovat. Inu co už, alespoň pro Jessínu dnešek nebude tolik nudnej. I když, to se asi ještě uvidí.
Otočila se a nasadila její klasický líný úsměv. "Nazdárek mladej." Ušklíbla se. Vlk to byl opravdu zajímavý. Tedy zatím samozřejmě mohla soudit pouze dle vzhledu, ale přesně to bylo to, co jí trošku zaujalo. Vlasy. Za svůj život je už na pár vlcích viděla, ale nyní to bylo poprvé po nějaké té delší době. "Copak tě přivádí až sem do hor?" Zdali taky vyhledával alespoň trochu té sněhové pokrývky? Nebo se šel třeba jen projít. Kdo ví.

Toho jaksi odlišného pozdravení si nevšímala. Již slýchávala různé pozdravy a i kdyby zrovna tento ne, nepřišlo jí to zvláštní.
,,Zatím? Plánuješ snad odchod, nebo tak něco?" Pousmála se a nadzdvihla tázavě obočí. "Na výletě huh? Tak to hádám, že jsi se už trošku prošel. Máš namířeno někam konkrétně?" Dokud tu byla ta možnost, Jess se rozhodla zjistit toho o tomhle místě možná co nejvíce, aby byla v obraze. A jak jinak toho docílit, než otázkami kladenými na někoho tak upřímného, jako je právě vlče? Přestože tento hoch už byl trochu starší, i tak jí mohl povědět něco užitečného.
,,Na plese?" Zaujatě švihla ocasem. ,,Jaká smečka takovou honosnou událost pořádá?" Trochu pochybovala, že bude vědět o kterou smečku jde, ale zkusit to mohla. "A kdepak. Já jsem doma všude. Přesněji řečeno tam, kde se mi zrovna zachce." Chvilku se zamyslela a pak líně mlaskla. ,,Ale vlastně by se dalo říct, že jsem doma i někde tady." Pak se na něj samolibě usmála. ,,Výhody tuláckého života, bobku." Uchechtla se.

Na to, že se právě nacházela na horách, zde opravdu nebylo moc sněhu. Škoda. Silné zimy, které bývaly dříve zvykem, jakoby se postupně vytrácely. Tedy... alespoň nyní to tak působilo. Jess měla zimy ráda. Již odmala vyrůstala spíše ve chladnějších podmínkách, tudíž jí nedělalo problém přečkat i nějakou silnější vánici. I když je pravda, že to nikdy nebylo nic dvakrát příjemného.
Předpokládala, že jakmile vystoupá o trochu víš, najde tady víc sněhu. Ale místo toho už cestou spatřila i nějaké kusy trávy či mechu. Zkrátka zeleň. A to měla být zima?
Jess si pro sebe odfrkla a natočila hlavu směrem k vrcholkům hor. Je pravda, že tam nahoře bude té zelené přece jen méně a třeba se to tam konečně zabarví spíše do bíla.

Studený vítr jí čechral srst a ledový vzduch naplňoval plíce jakýmsi zvláštním klidem. Bylo zde takové ticho. Až na... něčí blížící se kroky? Zpozorněla a uši natočila směrem, odkud zvuk přicházel. A opravdu zde stál mladý vlček. Takové již trochu starší vlče.
Jess nasadila na tvář její klasický úsměv a rozešla se dolů z kopečka přímo naproti tomuto vlkoušovi. ,,Zdravíčko mládenče." Pozdravila ho s úsměvem a pak jí do nosánku zašimral jeho pach. Tak momentík. Jaká ze smeček takhle smrděla? Ach kdyby si to jen pamatovala. ,,Áha. Smečkové vlče, je to tak?" Zakřenila se, ale nemyslela to zle. I když to tak možná mohlo trochu vyznít.
Pozorně si vlčisko prohlížela a přemýtala, odkud asi tak přišel. Co si pamatovala, tak v blízkém okolí tohohle místa žádná zas tak blízká smečka nebyla. Ale kdo ví, třeba se mýlila. A nebo se tu i utvořila nějaká nová smečka za ten čas! Ovšem, to by si pak asi nepamatovala ten pach, který tak dráždil její nosík. Nu ale koneckonců, pro takto mladé vlče bylo dobré, že má nějaké zázemí. Lepší, než aby se protloukalo světem samo.