Príspevky užívateľa

Pád by ho moc nebolelo kdyby spadl do bahna nebo do trávy, ale na kamení to bylo trochu jiné. Chvíli tam ležel a díval se pod své tlapky, jako kdyby pohledem proklínal každý kámen který pod ním byl.
Ale když za ním přišel táta, koukl se nahoru a uši lehce sklonil dolů. "mě už se ta prehaňka moc nelíbí..." nebylo to tak že by už neměl rád ten pohled na ten krásný déšť nebo blesky ale toto klouzání a bolest v zad bylo už mimo jeho úroveň radosti.
S jeho pomocí se postavil na nožky a koukl se kolem sebe. Zdálo se že blesky se k nim přibližovaly, ale možná to Kafka viděl jinak než to doopravdy bylo. Ale nemohl si odpustit jednu otázku. "co by se stalo... Kdybych se toho dotkl?" zajímalo ho to. Na poradě nebo co to bylo, bylo řečeno že když se blesk dotkne země, začne hořet... Bylo to tak i s vlky?
Nestál tam však moc dlouho a raději šel dál aby se konečně zbavil toho hnusného pocitu kapek na sobě. Aspoň kdyby byla nějaká kamenná nora v zemi, bylo by to lepší než nic.

Ani si nevšiml že táta byl vyděšený. Byl natolik uchvácen bouřkou že se nedíval kolem sebe. Díval se na každý blesk který se seslal z nebe, hrom který následoval byl skoro až hudbou pro jeho uši.
Na chvíli se musel však zastavit když táta řekl že se musí schovat. Bylo něco špatně na malé přeháňce jak tomu on říkal? Chvíli se na něho díval nechápavě ale viděl v jeho očích ty obavy a Kafka musel zmlknout.
Otřel se o jeho bok a pak se koukl do strany a hledal něco jako úkryt. Stromy byly teď nepřítel takže... "co nějaká ješkyně?" díval se kolem sebe a přemýšlel, mohla se ve skále najít nějaká ješkyně ale byla i ta bezpečná? No jak se rozešel ke skále, zjistil že kamení je lehce kluzké a díky silným kapkám, dopadající na jeho záda, bylo těžké se pohybovat tak aby nespadl. Samozřejmě že po pár metrech hodil držku s tím že mu podél kamínek pod tlapkou.

S tátou trávil méně času než s mámou, nebo aspoň se to tak zdálo. Nikdy však neodmítl společnost někoho ze své rodiny a být s tím který ho stvořil mu dodával pocit ochrany a bezpečí.
Spokojeně s ním šel po boku, ač to nešlo vidět na jeho tváři, tam už se totiž probouzela pomalu jeho tvář bez emocí.
Avšak oba si dokázali všimnout něčeho, co znamenalo konec, nebo aspoň zničení výletu. Začalo totiž pršet. Ale to nebyl takový lehký deštík, byl to velký slejvák který docela bolelo do zad mladého vlča.
Byla to voda... Ale jiná voda kterou kdysi potkal se svou sestřičkou. Takhle voda kapala dolů a pomalu se na zemi z ní stávala nějaká menší říčka, nebo aspoň to tak vnímal Kafka. Nelíbilo se mu to že to bolelo v zádech, ale líbilo se mu jaký to dělal zvuk, jak to padalo z nebe a dělalo to takovou zajímavou atmosféru.
Koukl se kolem sebe a přemýšlel. "preháňka..." zopakoval aby si to zapamatoval. Sice už zažil malý déšť když bylo volání smečky ale toto bylo silnější, zajímavější a dokonce to zažil i na vlastní kůži.
Co ho však nejvíce uchvátilo byl blesk který tehdy také viděl ale vždy miloval ten pohled na tu zajímavou věc. Vypadalo to koro jako jeho značky co měl na křídlech. Že by osud?
Zavrtěl ocasem, čočky měl rozšířené zájmem.
"jsem v naprosté porádku." ujistil tátu a se zájmem se díval na další blesky.

Mohlo se zdát že kterékoliv doteky, které Kafka dostal, mu byly ukradené, ale uvnitř sebe byl rád za to a uklidňovalo ho to. přece jen kdo by odmítl něžné doteky od maminky ne? Byl rád že ji měl i když to ještě nechápal takovým způsobem jak třeba dospělí vlci. Snadno jste mohli zmanipulovat vlče aby vám řeklo že vás má rádo, tady to ale nehrozilo. Kafka zatím nepotkal jiné vlky... Nebo aspoň Plamen se nebere jako kamarád, zatím. Takže byl rád s tím co má i v tak mladém věku.
Nedokázal si představit jak velké jejich území je, ani kolik vlků zde žilo ale s vysvětlením od jeho maminky si to dokázal představit lépe než předtím. Neměl zas tak velkou fantazii aby úplně přesně věděl co a jak ale toto mu stačilo k tomu aby si myslel že je to opravdu velké území.
"ťam veňku je eště fjetší úšemí?" hranice mu byly neznámé ale zajímalo ho to tam venku je. Pokud měl jednou poznat svět za hranicemi, a že mu v tom Eirlys věřila, musel se první připravit pomocí otázek a odpovědí na to.
Zavřel na chvíli očka když mu maminka dala tak něžné gesto. Ještě to nebyl velký kluk tak si mohl dovolit být mamánek.
Když se ho zeptala na tuto otázku, otevřel svá očka a koukl se do dáli kde byl svět opravdu velký. Viděl louky, lesy, řeku... Oblohu na které mohl cestovat...
"jíbí še mi...vše." lehce zavrtěl ocáskem. Nedokázal to pojmenovat ale líbilo se mu jak vše vypadá tak volně. Všechny věci se daly zkoumat. Každé místo se dalo najít a objevovat nová zákoutí kde se vlk může cítit bezpečně. V jeho očích vše bylo něco úžasného.

Nelíbilo se mu jak mu někdo bránil se najíst. Vždy dostával jídlo přímo pod nos protože byl ještě mladý... Přece jen... K mladým vlkům se musíš chovat opatrně ne? No co bylo pravdou bylo jedno, každý si myslel své a Kafka nyní viděl že tento jedinec si stál za tím, že se o vše bojuje.
Tady se však nebojovalo o mléko od mámy, tady byla větší odměna. Kuna. Něco co ještě neochutnal ale musel to mít za každou cenu.
Když Plamen odhodil kořist, díval se na to hypnotizovaně ale pak se koukl zpět na rudobílého.
Chceš boj? Tak dobře.
Kafka využil situace, kdy se Plamen skrčil. Přišel k němu a opřel se předními packami o jeho čumák jako kdyby to byla nějaká opěrka.
"Kafka" zabručel jako odpověď. Asi už věděl proč se tento vlk jmenuje Plamen, jak originální jméno mu vybrali rodiče... Ale Kafka nebyl o nic lepší.
K boji mohlo dojít až teď kdy si soupeři vyměnili jejich jména. Skrčil se lehce a kousl ho do nosu, ale jak už bylo vidět a cítit.. jeho malé zoubky toho nic nezmohly proti velkému vlkovi.

Nič mu neuniklo jak bylo řečeno a i to jak jejich živá sestřička začala do všech strkat a hrát si. Nevadilo mu to jen nechápal co v těch hrách vidí. Když do něho Eralia strčila čenichem a otřela se o něho, on nespokojeně zabručel ale pak se díval jak napadá další jejich sourozence a tam už se ta bitka rozjela tak moc že se skoro bál tam chodit.
Raději se zvedl z místa a pomalu, nenápadně šel ke svým rodičům, hlavně aby ho sourozenci neviděli. Lehl si vedle rodičů a díval se na ty tři kuličky co dělají. Hry nebyly pro něho... Toto opravdu nechtěl podstupovat.

Chránil si svůj čtyřlístek jako kdyby to bylo něco posvátného, něco co kdyby pustil, nastal by konec světa. Naštěstí kdyby ten čtyřlístek aspoň trochu upustil, žádný konec světa by se nestal.
Když ucítil na sobě tlak, ohlédl se dozadu a díval se co jeho sestřička dělá. opravdu si z něho teď dělala odkládací stoleček? Nelíbilo se mu to ale pochopil princip toho, proč na něho tu šišku dává. Mohli jsme se shodnout na tom že oba byli malí ale bylo jasné kdo byl ten nejlepší odkládací stoleček.
Lehce přikývl hlavou, dal si čtyřlístek do srsti a vzal větvičku co vzal pro Rorýse. Kamínek nechal Eralii a společně mohli jít domů aby jim to všechno dali.

Sbírka byla plná normálních věcí, které by jistě každý normální vyspělý vlk vyhodil ale tady ne. Aspoň z pohledu Kafky to vypadalo, že vše má své určité kouzlo. Ach ty vlčecí hlavičky. Určitě to bude za pár měsíců vidět jinak, teď se však i s lehkou hrdostí díval na to co tady dotáhli.
Když se jeho sestřička rozhodla jít pro něco dalšího, lehce hýbal s hlavičkou ze strany na stranu a díval se kam jde. Po chvíli když něco našla a vrátila se, Kafka se zvědavě koukl na to co mu donesla a ať chcete nebo ne, na tváři se mu udělal lehký úsměv který tady nebyl normální! Nikdy se neumíval a pravděpodobně se usmívat nebude ale toto ho přimělo to udělat.
Lehce ji olízl čumáček jako děkovné gesto a vzal si čtyřlístek který nehodlal upustit.

Když si na něho neudělal čas táta, musela máma a on byl se svou maminkou rád. Cítil k ní velké pouto. Možná to bylo tím že z poloviny byl její krví vytvořen. Zároveň měl k ní blíž z dalšího důvodu a to byl vzhled. Táta křídla neměl ale máma ano. I když mladý Kafka ještě nevěděl na co se křídla používají. To však brzy zjistil když ho vzala za zátylek a začala s ním někam letět... Daleko od země... Nevěděl proč ale lehce se bál, věřil mamince že ho nepustí ale přesto zde bylo něco co mu říkalo že by měl raději být na zemi.
Díval se celou dobu dolů, jak krajina pod nimi se mění a jak rozlehlá může být. Co ještě tento vlček nevěděl o světě mimo noru?
Když přistáli na zemi, chvíli poslouchal svou maminku než se koukl kolem sebe. tohle všechno, ten široký svět... To patřilo jim? Jeho smečce? zajímavé
Chvíli se díval do dáli, nasával pach nového okolí než se koukl na maminku zvědavými očky. "jak felkjé úšemí je?" byly zde nějaké hranice nebo měl k přístupu celý svět? Chtěl vědět vše i když nevypadal moc energický, uvnitř sebe dusil plno otázek.
"je... Ťo ta-y heškè"

Nevěděl proč ale líbil se mu ten nápad že něco donese zbytek sourozencům. Dárečky? Musel jim udělá radost! Okolní svět byl plný krásných věcí které by se jim mohly líbit a tak na tím zašvihal ocasem a přikývl. Určitě se Lapis bude líbit ten kamínek.
Proto se otočil a šel hledat něco i pro Rorýse. Chtěl aby mu to nebylo líto a také aby něco dostal.
Po úspěšném hledání nakonec našel větvičku s jehličím na kterém ještě byly malinké šišky. Že by se jednalo o borovici? Samozřejmě! Jen.. Kafka ještě nevěděl o co jde ale jemu se to líbilo. Skoro až esteticky.
Přišel s tím zpět k Eralii a dál to na hromádku. "jojíš" zavrtěl lehce ocasem.

Eralia sice za ním chodit nemusela aby ho zachránila ale vnitřně to ocenil. S nesouhlasným zabručením se nechal olizovat. Mohl se cítit teď trapně. Mladší sestra se o něho stará! To on by se měl starat o všechny! Ale není třeba řešit v tomto věku.
Přikývl na její slova a otřel se hlavou o její hlavu aby ji utěšil. Poté se nechal vést pryč od vody, té ďábelské vody!
Lehce se oklepal od všeho a koukl se kolem sebe. Bylo tady ještě něco zajímavého? Možná ano! Začal zase zkoumat, hlavně co nejdál od vody.
Po chvíli hledání našel jednu zajímavou věcičku. Byla to šiška! Pro jeho očíčka velice krásná věcička. Vzal to do úst a pomalu to tahal k jeho sestře aby se podívala na to. "tu maš"

Bylo hezké že mu sestřička šla pomoct. Přece jen víc síly znamenalo více zničení ale bohužel... Tahle vlčecí síla byla k ničemu a tento ďáblem stvořený předmět nemohl být zničen. Přece jen... Kdyby měl více síly, zničil by všechny klacky které viděl jen aby se to jeho sourozencům nedostalo do tlapek. Co kdyby nahodou jim to vypíchlo oko? Ne ne a ne! Nebudou to mít před sebou a nebude jim to ubližovat! Musel se postarat o to aby všichni byli v pohodě.
Když sestřička pustila klacík, on to pořád u sebe držel a díval se na ní. Bylo hezké že nabídla pomoc mámy a táty ale ne... Byla to jeho věc a on si to také musel zničit.
Proto se zvedl a šel to hodit do vody, když to však hodil, přepadl dopředu a hlavu si tak namočil do vody. Zvedl hlavu a zalapal do vzduchu. Odkašlal si a koukl dolů. I voda mu chtěla ubližovat?! Zavrčel a tlapkou do toho dupl ale spíše mu to zase vletělo do čumáku takže mise byla neúspěšná.

No než to tam začal trhat nebo vůbec než se k tomu stačil dostat, do cesty mu vletěla něčí tlapka a on tak narazil hlavou do tlapky. Uraženě si zabručel a sedl si na zadek. Tohle se mi nelíbilo sourozenci mu brali mléko pořád w teď když měl možnost tak mu někdo cizí zabránil v jídlu? Ne... Tohle se nedalo tolerovat.
Koukl se nahoru, až teď si všiml že pan neznámý hořel. Byl on v pohodě? No to nevěděl ale bylo mu to v rámci možností jedno.
Nechápal s čím má tento jedinec problém ale nelíbilo se mu jak na něho ceník zuby.
"dě mi" řekl lehce naštvaným tónem - chtěl říct aby mu dal jídlo.

V rámci možností mu to nevadilo když mu řekla že nechce domů. Asi ji nudila nora ve které byli pořád schovaní. No... I jemu to vadilo. Někdy.... Ale ano. Být pořád se sourozenci kteří ho bijou aby se napili mléka od mámy, to nebylo nic pro něho.
Chvíli se díval kam eralia jde a přemýšlel co chce dělat. Chvíli tam stál na místě než pomalu šel za ní jako ocásek a díval se kolem sebe co všechno tady v lese najdou. Asi Era hledala něco zajímavějšího a tak když se nad tím zamyslel, zapojil smysly a také začal hledat. Sklonil se dolů a hledal jeho čumáček se po chvíli lehce nabodl na menší klacík a tak tiše zakňučel. Když zvedl hlavu a koukl se co na něho zaútočilo, na chvíli se zamračil a obrátil to tomu klacíku tak, že to vzal do úst a začal to trhat. Nebo... Pokusil se o to protože jeho zuby jako perličky neměly žádný útok.

Lehce sklopil uši dolů dolů když viděl jak ho jeho sestra poslechla ale zároveň ne... Protože sáhla do té zakázané vody. Byl rád že to nezkusila píta, ale doplatila na to jinak. Lehce si odfrkl než k ní přišel a čumákem do ní začal strkat aby couvala dozadu a nedotýkala se toho. Poté ji olízl čumáček aby ji uklidnil.
"nefím... Ae není to dobjé" zamumlal tiše a koukl se zpět na tu vodu. Bylo to divné, nechutnalo to jako mléko ale bylo to podobného stylu. Doteď jen pil mléko od mámy ale nic takového neznal. Pochopil že mléko nebude jíst věčně ale tohle pít nebude lehké.
Pak se koukl zpět na svou sestru a lehce máchl ocasem. "deme dom?" ujistil se. Nevadilo by mu být tady déle jen chtěl vědět co tady ona chce dělat.