Príspevky užívateľa

No Kardanisis teď moc pozornosti nevěnoval zrovna své babičce, kterou vlastně ani sám nepoznal, to by si ještě o svojí rodině popovídal, ale teď potřeboval přemýšlet nad co nejvěrohodnějšími výmluvami. A kéž by jí viděl do hlavy, to hned by se začal více snažit. Vlastně Kari ani plavat neuměl. Čím více se zdálo, že se ho snaží dostat do vody, tím více se mu tam nechtělo a tím tuplem, když tam měl jít za ní. Možná by tam vlez, kdyby měl přeci jen více soukromí, ale s někým a ještě k tomu s máti to bylo... no. "Aale, to nebude třeba... vidíš?" Pověděl a namočil přední packy do vody. No dobře, možná to bylo příjemné a osvěžující, ale to pomyšlení na poslední koupací zážitek už nebylo příjemné. Jen si vybavil vodu v jeho tlamě a uších, měl chuť jít zpět, ale přece nemůže dát najevo, že se doopravdy bojí. "Nemám s tím absolutní problém a až mi bude hoRko, vlezu si tam." Mluvil sebejistě, ale aby pravdu řek, ta poslední věta ho moc neuklidnila. Vlastně vůbec. Moc dobře věděl, že to udělá, jí tohle bylo podobné.

Ten hnusnej, smradlavej tulák snad chtěl Kariho rozčílit schválně. No nemohlo být nic chytřejšího, než mu nevyhovět, zůstat v klidu a na oplátku se o to také pokoušet. Nevšímat si toho? ne, to by bylo od Kariho příliš slabé. Nebyl žádný ňuňáněk, co si nechá vše líbit a vybouchnout vzteky. Tak to také nešlo. To by pak nepůsobil tak chytře, chápeme se. I přes tohle všechno se musel ale ovládat, protože přeci chtěl pak dělat před svými vlky machra a naučit se lovit. Tak se snažil mračit co nejméně a do toho všeho se dokonce na smraďocha usmál. "Fakt? Už jsem si myslel, že jsi tak slepý, až sis toho nevšimnul." Dodal k jeho slovům a hned na to pokračoval. V tomhle rozhovoru nemohla být mezírka, ani drobeček zaváhání. To on, ten tulák provokuje a tak to má zpět. "No to víš. Snažím se nebýt tak nevychovaný, jako většina vlků tvého tipu." A znovu se na vlka mile usmál, jakoby si ty urážky užíval, no určitě si to neužíval tak, jako ten naproti. "No možná by jsi mohl býti té lásky... tuláčku."

Poněvadž sám moc nevěděl co to slůvko borci znamená, odpověděl raději rychle. Copak on to měl za tendence hned používat něco, co někde slyšel a ani nevědět, co to znamená. Třeba i to slovo vejrat. To si ani dokonce nepamatoval, kde to vzal. Že by on toho tmavého vlka se světlými vlasy? A kde vůbec někoho takového právě teď v paměti vyhrabal? No co už. Všechno se pamatovat nedalo... a nebo ho také mohl někdo klepnout klackem po hlavě a tak ho asi na pár minutek uspat. Avšak o tomhle Karoušek nevěděl. "Eee... jo." Od teď byla celá jeho pozornost upoutána na věc, co se před chviličkou pohnula v trávě. Každopádně to zvířátko nebo co to bylo, bylo určitě hodně tiché a nebo taky Kari hluchý. Slyšel totiž jenom ten vítr a šustící trávu. "Jojo." Odpověděl jen na Timovy další slůvka, ale nedával na Tima teď moc pozor. Čekal, až se v trávě pohne ta věc znovu. Však nic se tentokrát nepohnulo a ani do nosu se nic nedostávalo. Možná měl Tim Kariho za většího machra, ale přece jejich věkový rozdíl skoro žádný velký nebyl stejně jako jejich zkušenosti a vědomosti a tak si situací také nebyl moc jist. Jako ale pravý borec, kterým se zatím považoval se vydal tiše v před. Nějaký reflex mu nedovoloval se napřímit a tak byl přikrčený a neobyčejně tichý. "Půjdeme se na to podívat blíže."

Tak toto byla přesně ta situace, které se nejvíce bál. Místo nějakého relaxování ve stínu tu stál s obavami o svou sestru, která ho ignorovala úplně stejně jako ten machr u ní a do toho všeho se přidala máti, která si zřejmě jeho obav všimla a mířila si to k němu. No machřík vypadal, že se o Clay zatím stará a tak na chviličku upoutal pozornost na máti. Co chtěla dělat? Hodit ho do vody? Zeptat se, proč tam nejde? Bylo toho prostě hodně co mohla Karimu říct a zatím v tom neviděl nic pozitivního. Předem už si chystal výmluvy, které brzy vyšly ven. Trochu nejistě se na mámu podíval, ale pak konečně zapojil herectví a široce se usmál. "Oh no i tak jsem ji chtěl raději kontrolovat." Odpověděl jí na tu první otázku, která tedy nepůsobila jako až tak hrozná. Na tohle se ještě vymluví, ale to druhé bylo už horší a obzvláště, když vlezla do vody a cákla to na něj. No to snad ne. Ona ho tam chtěla dostat! "Zatím mi není takové horko." Jeho výmluvou bylo to první, co ho napadlo. Bylo mu opravdu hrozně. Copak ho musí jeho vlastní máti dostávat do vody? Ještě, že se ještě vydržel usmívat, jinak by se zamračil tak, že by tím všechny vlky okolo otrávil.

No když se Clay potopila pod vodu, začal panikařit stejně jako ona. No on by už v tý hloubce byl také a se snahou Clay zachránit by se topil, ale na štěstí ji ten druhej chytil. Kardanisis už to nevydržel a stál ve vodě až po pas a hleděl na svou sestřičku. Sice ji ten vlk vynořil, ale to on ji do té vody zatáhnul a jistě, že mu to teď Kari dával za vinu. Také moc dobře slyšel, co to povídá. Netrpělivě pochodoval ve vodě sem a tam a čekal, až se k němu nějak Clay dostane. "Nechce!" Odpověděl za ni a ta její odpověď už ho vůbec ale vůbec nezajímala. Teď už byl trochu klidnější, protože ji vlk držel nad vodou, ale i tak měl pocit, že mu dá asi do čenichu. Štěstí, že se Kari uměl ovládat a nehodlal udělat nic víc, než vlka jen probodávat pohledem a nasadit pěkně ostrý tón hlasu. Tedy zatím.

Jistě srážka se tu udála a Kari by leknutím málem z kůže vyletěl, ale musel se rychle vzpamatovat, protože teď přímo před ním stála vlčice, tulačka a ještě protivná jak vřed na zadečku. Kardanisis do ní zabodnul pohled a se staženým ocasem také kousek ustoupil. No strašpytel on rozhodně nechce být a tak se snažil alespoň znít sebevědomě. "Nevím, kdo z nás dvou by se měl dívat pod nohy. Propána vždyť vy jste oproti mě jako hora!" Tu protivnost jí s láskou vrátil i když byl opravdu nejistý. Darach ho nejspíše postrašil účinně, protože teď měl málem naděláno v gatích. Co když mu chce ublížit. Vážně to tady za hranicemi nebylo žádné klouzání po duze. Určitě to ale nedal najevo. Přece nesmí vypadat slabě jinak si ho ještě podá.

Všechno to bylo tak rychlé, ale pod tou vodou to byla věčnost. Vůbec se mu tohle nelíbilo. Jeho nohy už teď byly oslabené a tlamičku měl plnou vody. Byl vyčerpaný to bylo jasné a rozhodně mu bylo jasné, jak může být voda nebezpečná. Jestli ho to flekaté stvoření nechá žít, bude si tohle v kožichu nést ještě dlouho a na vodu si távat pozor. Zdálo se však, že ho opravdu zabít nechce. Ona ho totiž pustila a on měl co dělat, aby to jeho tělo nevzdalo úplně a nezůstal jen nehybně plavat pod hladinou. No ten zával naděje mu ale nedal a tak se rozhodl pohnout a vynořit se. Hlasitě se nadechl a hned na to začal vykašlávat ještě chvíli sedící ve vodě. Doufal, že se ta hnusná vlčice nerozhodne ho ještě více potrápit. "P-proč... js-si to uděl-ala?" Vykašlával vodu s hlavou svěšenou dolů a téměř se udržel v sedě.

Kari už zůstal otočen zády k Timovi a hledal kořist. Vyšel dál od jezera, protože pochyboval, že u té vody bude nějak více zvířat. Párkrát zkusil něco vyčenichat, ale bylo to marné, protože ten jeho zatracený noc k ničemu velkému nebyl. Tak se tedy zvednul a jen tiše odpověděl na Timovy otázky a poznámky. "Jasně, ale my jsme borci, my to zvládneme." Střihnul ušima a znovu kousek popošel a i přes to, že neuměl stopovat, měl čenich u země a alespoň se o to stopování pokoušel. "To já nevím, nějak." Znovu rychle odpověděl a u toho zvednul hlavu do vzduchu však pohledem stále pátral po krajině. "Rodiče už jsou zkušení Time." Aa... znovu dal čenich k zemi a hledal. Teď ale se něco změnilo. Kari nevěděl, jestli to je nějaký jiný smysl a nebo se mu něco dostalo do nozder, ale každopádně něco se tu změnilo. Ach ten pitomý nos. Musí více trénovat. Měl pravdu! Opravdu teď viděl se něco kousíček od něj pohnout. Doufal, že si toho všimne i Tim. "Podívej, něco támhle bylo." Zašeptal.

Celé tohle pozoroval a hlavně to pako, co ještě před chvílí ve vodě blblo jako no... jako pako. Kardanisis se do teď vody ani nedotknul. Dělal jen, že je naprosto bezstarostný a užívá teplého dne u vody. Doopravdy se tady ale smažil, doslova. Seděl tady na zadku a horké paprsky mu propalovaly tmavou srst. Kdyby byl alespoň světlý, ale to ne. Sluníčko si řeklo, že půjde po tmavém nejvíce. Už jednu chvilku si myslel, že do té vody opravdu vleze, ale zarazila ho jeho máma, když pobídla jeh sestru, ať jde do vody více. To na všechno zapomněl a jen se začínal obávat, že jeho pobídne také. No naštěstí se tomu tak nestalo a tak nemusel se bát, že ho někdo do vody bude hnát. Jen se v klidu v sedu uvolnil a při tom si uvědomil, že se na Clay chvíli ani nepodíval. Tak mu pohled znovu rychle sklouznul na ni a... počkat, ten vlk byl s ní a také ji nutil do vody! No to snad ne! Kari byl nucen se zvednout z místečka a jít k vodě i Clay blíže. Normálně by ji chytil za ocásek, aby šla raději zpět, ale ona už byla daleko. Jeho tlapičky se teď prudce před vodou zastavily. No dobře, zas takový strach neměl a tak si o chvilku později do vody alespoň kousíček vlezl, ale hlouběji už nešel a jen se staženým ocáskem pozoroval Clay, jak jde za tím machrem.

Kardanisis ji stále probodával pohledem, ale tak, aby si nemyslela, že to je na ni. On zuřil kvůli tomu vlku a velice stěží se mu mluvilo, když byl vzteklý. "jdeme ho najít!" Zasyčel, otočil se a vydal se směrem k těm kopečkům. Na tu jeho scénu zřejmě úplně stejnou, jako tu Claynu si ani nevzpomněl v tom všem. Dupal při chůzi teď nohama do země. Tak nějak nabručeně, ale musel se otočit a pořádně se zamyslet, když se ho na to sestra zeptala. Velice mu popis někoho připomínal, ale kdyby mu něco takového provedl, jistě by si na něj pamatoval. Teď si to nepamatoval. "Možná." Odpověděl jí krátce a pak hlavu znovu otočil dopředu, aby se mohl znovu rozejít.

Tak nějak se nudil a to i přes to, že je právě na novém místě a může objevovat. Šel sám, ale kvůli tomuhle to jistě býti nemohlo, protože tento malý chlapec je rád sám. Však jeho to kupodivu neudivovalo. Zkrátka z nějakého důvodu se nudil a když už neměl tu potřebu zkoumat, tak přemýšlel. Kdyby jen někoho potkal, měl by spousty otázek, ale na jednu se v momentálních pár hodinách ptal nejvíce. To slovo už před ním bylo řečeno, avšak nějak se styděl na to zeptat. Po tom přemýšlení nad tím ale se jaksi donutil k tomu, aby se nestyděl někoho na to zeptat. No lehnul si tu mezi dva kořeny stromu, převalil se na záda, ukázal bříško a blaženě po ránu odpočíval.

Kari byl donucen se na svého KAMARÁDA pousmát. Tak tento vlček se mu líbil. Dokonce ho mohl něco naučit a pak se s tím chlubit no tak to bylo skvělé. I ten Tim o něm pak bude mluvit a to se Kardanisisovi velice líbilo. "Musím tě to nejdž-říve naučit a pak to můžeš zkoušet pořád dokola dokud se ti bude chtít nebo dokud se ti to nepovede." Odpověděl mu celý narovnaný se sebejistým pohledem. "Podívej, nejdříve musíme nějakou kořist najít." Začal se pomalu rozhlížet po okolí, kdyby náhodou spatřil nějakou ještěrku, myšku či něco podobného už teď, ale zatím nic. Kdyby alespoň ten zatracený nos už uměl používat, ale to neuměl a tak jim to chvilku zabere. Ale bylo teplo a v teplé dny se plno malých zvířátek pohybovalo. Možná se jim nakonec podaří něco ulovit a tak to bude nejspíše Kariho první kořist. Přeci čím více vlků, tím větší pravděpodobnost, že něco najdou. Jistě se to oba pořádně naučíme, to lovení. Pomyslel si a pak se na chvíli podíval na Timiho. No plést věnečky už uměl, ale chtěl tomu vlčeti také udělat takovou radost. Věděl moc dobře, jak šťastný může být vlk, když někoho něco naučí. Bude tedy předstírat, že to ještě neumí. Kdoví, možná mu Tim ukáže lepší metodu pletení no ne. "Tak dobře."

Opravdu nadšený si tudy cupital s opravdu skvělou náladou. I když tolik hrozilo nebezpečí, že potká zlého tuláka, on byl rád, že může prozkoumávat nová místa. Tentokát také dosti daleko, ale také sám, což ještě nikdy takto sám a takto daleko nebyl. Jeho radost a nadšení z toho, že se pak bude mít čím chlubit stoupalo až moc vysoko. Až tak, že přes to svoje cupitání, poskakování a pletení věnečků si nevšimnul také vlčice poblíž. Na tom čichu musel ještě hodně zapracovat, protože ani ten pach, který se mu dostal do nosu mu byl neznámý a on neměl ani tucha o tom, že se v jeho blízkosti pohybuje tulačka. Tulačka, která by mohla být nebezpečná a on už tak tuláky nesnášel. No snad toto nedopadne katastrofou.

Samozřejmě, že se Karimu to vlče také nelíbilo. Vypadalo podezřele. Zdálo se mladší, mělo takové více štěněcí rysy, ale bylo strašně veliké. Možná ta velikost byl jen klam kvůli těm kamenům, ale ani ty se mu nelíbily. Byly jako nějaké nebezpečné zbraně a vlk tak nemůže štěněti ublížit, spíše by si jeden na ní zlámal zuby. I samotného Kariho to znepokojovalo. Možná, že to bylo i naopak. Napadlo ho tak nějak z ničeho nic. Však bylo možné, že vlče děsí, ale i tak bylo zamračené. Ne, že by ho nějak zajímalo její jméno nebo co to je, ale možná alespoň ten zamračený výraz poleví. Je na čase ukázat své herecké schopnosti. Kari umí hrát vážného to opravdu ano. "Eh... Tak hele, chci jen vědět, jestli nejsi nebezpečná, opravdu. Mimochodem, moc hezký kamínky." Najednou zněl opravdu mile i když by dal vlčce přes tlamu za ten výraz, ale taky ji tím může rozhýbat. Začne pak s ním komunikovat a řekne mu kdo je a odkud přichází.

No prostě ne každý má vždy pravdu. Vlci z Ignisu by nikomu neublížili. Tedy až na Dione, tedy pod tímto jménem flekatou černobílou vlčici znal. Nemohl vědět, že má falešné jméno, ale ani nad tím nehodlal nijak bádat. Raději ji nechal být. Ta byla totiž zlá a i když jí nic zlého neudělal ona mu provedla ošklivou věc. Možná ještě na takové vlky narazí buhví, ale rozhodně pochyboval, že zrovna z jeho smečky. I této vlčici se mu nechtělo moc věřit. Možná, že to byla nějaká zatoulaná tulačka. Každopádně on takový nebyl to rozhodně ne. Kývnul pak na to, že to dává smysl, že vrátil vlčeti nepříjemný přístup, aby to utvrdil a taky ukončil. Hodlal se totiž vrhnout přímo na ten lov, kterým on s tak rád chlubil i když to sám neuměl. "Hmm, tak to bych ti měl ukázat, jak na to." Řekl a zase se tak hrdě napřímil. Tato konverzace byla zábavná. "Víš, je důležité to umět." Pokýval znovu hlavou a tentokrát s pohledem učitele. Tak jak by mohl být zlý, když tady pána učí lovit. Je to sám dobrák od kosti.